Výzkumníci vyhledali studie, které se zabývaly interakcí fyzické zdatnosti s rizikem duševního zdraví.

Zařadili pouze práce, které využívaly prospektivní design studie. To znamená, že na začátku studie žádný z účastníků netrpěl duševním onemocněním a výzkumníci je po určitou dobu pozorovali, aby zjistili, zda se u nich neobjeví nějaké problémy s duševním zdravím.

Všechny experimenty hodnotily kardiorespirační zdatnost a buď depresi, nebo úzkost.

Výzkumníci identifikovali celkem pouze sedm studií, které zahrnuli do své kvalitativní syntézy, a čtyři, které mohli zařadit do své metaanalýzy.

Jejich analýza posledních čtyř studií – která zahrnovala 27 733 154 osoboroků dat – přinesla významné výsledky. Autoři píší:

„Zjistili jsme, že nízká a střední je spojena s o 47 % a 23 % vyšším rizikem běžných poruch duševního zdraví ve srovnání s vysokou .“

Zjistili také důkaz o vztahu mezi kondicí a běžnými poruchami duševního zdraví v závislosti na dávce. Autoři vysvětlují, že „nenásobné zvýšení skupiny bylo spojeno s úměrným snížením souvisejícího rizika nového výskytu běžných poruch duševního zdraví.“

Výsledky byly v souladu s očekáváním výzkumníků. Jak řekl Kandola pro MNT, „cvičení je největší determinantou kardiorespirační zdatnosti“ a vědci již odhalili „přínos cvičení pro běžné poruchy duševního zdraví.“

Však vysvětlil, že „byli překvapeni nedostatkem výzkumu v této oblasti“. Doufá, že jejich studie „pomůže upozornit na ni více“.

Kandola plánuje ve zkoumání této cesty pokračovat. Pro MNT uvedl, že tým „v současné době pracuje na několika dalších studiích, jejichž cílem je dále zkoumat vliv cvičení a fyzické kondice na duševní zdraví v průběhu celého života a identifikovat možné mechanismy, které jsou základem tohoto vztahu.“