Každý semestr ve svém semináři Základy žurnalistiky na The King’s College v New Yorku věnuji jeden večer tomu, jakou roli v životě a kariéře Stephena Colberta sehrála jeho katolická víra.

Je samozřejmě důležité strávit nějaký čas pohledem na humoristův průlomový pořad – The Colbert Report na Comedy Central. Tento pořad byl samozřejmě satirou zaměřenou na plamenné komentáře Billa O’Reillyho pro práci Fox News.

U Colberta byla každá věc v pořadu postavená na hlavu a naruby, přičemž jeho nafoukaná konzervativní postava nabízela spoustu liberálních politických bodů tím, že nabízela nadsázku na některé – opakuji „některé“ – konzervativní postoje. Tvrdil jsem, že abyste pochopili, co Colbert dělá, musíte pochopit O’Reillyho a pak to obrátit naruby.

Tak jsem se zeptal: Jaký konzervativec je nebo byl O’Reilly? Studenti vždycky říkají věci jako „pravicový“? „Hloupý“? „Ultrakonzervativní“? Nikdy se mi nestalo, že by student odpověděl přesně – libertariánský konzervativec.

Uvědomuji si, že se vedou živé debaty o slučitelnosti libertariánství a katolicismu. Lze však s jistotou říci, že většina katolíků odmítá směs liberální či radikálně individualistické sociální politiky a konzervativní ekonomiky. Obraťte to naruby a máte co? Konzervativní morálku a progresivní ekonomiku?“

To mě přivádí k rozsáhlému hloubkovému průzkumu života a kariéry Ruperta Murdocha v New York Times Magazine. Zde je skromný titulek tohoto dlouhého, dlouhého článku (150 rozhovorů, čtenáři se dozvěděli) od Jonathana Mahlera a Jima Rutenberga: „Jak impérium vlivu Ruperta Murdocha přetvořilo svět.“

Takže otázka: Jaký je Murdoch konzervativec? Je možné, že se v tomto příběhu skrývá nějaký morální nebo dokonce náboženský duch?“

Příběh začíná poněkud apokalyptickou scénou v lednu 2018. Šestaosmdesátiletý tiskový baron – na dovolené se svou čtvrtou manželkou Jerry Hallovou – se zhroutil na podlahu své kajuty na jachtě, kterou vlastní jeden z jeho synů. Je to konec? Hlavní otázka samozřejmě zní: „Kdo bude řídit impérium poté, co pán a vládce odejde?“

Takže zde je to, co je v sázce:

Málokterý soukromník měl kdy větší vliv na stav světového dění než muž ležící na nemocničním lůžku a čekající na příjezd svých dětí. Jako šéf rozsáhlého globálního mediálního impéria řídil několik televizních sítí, celosvětový zpravodajský servis, velké nakladatelství a hollywoodské filmové studio. Jeho noviny a televizní sítě se podílely na zesílení nativistické vzpoury, která přetvářela vlády nejen ve Spojených státech, ale i na celé planetě. Jeho čtyřiadvacetihodinová zpravodajsko-publicistická síť Fox News Channel do té doby splynula s prezidentem Trumpem a základnou jeho zarytých stoupenců, což Murdochovi poskytlo nebývalý vliv na nejmocnější demokracii světa. V Británii jeho londýnský bulvární deník The Sun nedávno vedl historické tažení za brexit, jehož cílem bylo vyvést zemi z Evropské unie – a v následném chaosu pomohl dostat Theresu Mayovou na Downing Street 10. V Austrálii, kde je Murdochova moc nejvíce neředěná, vedly jeho noviny snahu o zrušení uhlíkové daně v zemi – poprvé v historii – a vystrnadily řadu premiérů, jejichž program se neshodoval s jeho vlastním. A byl uprostřed největšího obchodu svého života: Jen několik týdnů před svým pádem na Lachlanově jachtě si na londýnské střeše potřásl rukou s Robertem A. Igerem, šéfem společnosti Walt Disney Company, a uzavřel tak předběžnou dohodu o prodeji svého televizního a filmového studia 21st Century Fox společnosti Disney za 52,4 miliardy dolarů. Kontrola nad tímto rozlehlým impériem však náhle visela ve vzduchu.

Když už jsme u morálních otázek a jejich vlivu na život politického krále:

Čtyři dospělé děti měly rozdílné nároky na trůn. Jednašedesátiletá Prudence, jediné dítě z Murdochova prvního manželství s australskou modelkou Patricií Bookerovou (s níž se rozvedl v roce 1965), žila v Sydney a Londýně a od rodinného podniku si udržovala určitý odstup. Ale tři děti z Murdochova druhého manželství s Annou Mannovou (s níž se rozvedl v roce 1999) strávily přinejmenším část svého života tím, že se snažily stát se nástupci svého otce. Elisabeth (50), Lachlan (47) a James (46) všichni vyrostli v byznysu.

Přecházím k věci: jediní ministři, kteří v tomto příběhu hrají nějakou roli, jsou premiéři, nikoli lidé s úřednickými límečky.

V tomto dlouhém příběhu jsou samozřejmě morální a kulturní otázky, ale obsah spojený s náboženským životem a vírou je zřejmě nulový. V očích autorů tedy:

Pro tak rozsáhlé impérium, jako je Murdochovo, by bylo nemožné, aby bylo kulturně a ideologicky zcela konzistentní. Je to obchodník, který chce uspokojit své zákazníky. K jeho majetku patří také zábavní společnosti, sportovní sítě a umírněné broadsheety. Murdoch ztělesňuje tytéž rozpory. Je to přistěhovalec podněcující nacionalismus, miliardář prosazující populismus a otec, který nikdy neviděl důvod, proč by měl svou rodinu oddělovat od svého podnikání, a ve skutečnosti je záměrně spojil.

Má tento mocný muž vůbec nějaké náboženské kořeny? Je důležité vědět, zda se něčeho zřekl, pokud jde o víru?“

Čtenář možná zahlédl zmínky o tom, že Murdoch je nějaký katolík. Tento článek Catholic News Agency z roku 2011 v tomto směru přináší jisté relevantní objasnění:

Ze všech stran britské politiky zaznívají výzvy, aby Rupert Murdoch vrátil – nebo byl zbaven – svého papežského rytířského titulu, pokud bude shledán jakkoli vinným za nedávný skandál s hackováním telefonů, do něhož byly zapleteny jeho britské bulvární noviny The News of the World.

„Myslím, že musíme zjistit rozsah toho, co se stalo a kdo co věděl a kdy, než začneme vynášet soudy. Ale pokud se ukáže, že Rupert Murdoch o těchto událostech věděl, pak ano, měl by papežský rytířský titul vrátit,“ řekla 13. července bývalá ministryně konzervativní vlády a katolická konvertitka Ann Widdecombeová.

Rupert Murdoch byl v roce 1998 jmenován rytířem Komandérem svatého Řehoře. Ačkoli není katolík, k udělení vyznamenání ho zřejmě doporučil losangeleský kardinál Roger Mahony poté, co věnoval peníze na církevní vzdělávací fond. O rok později také věnoval 10 milionů dolarů na stavbu nové katolické katedrály v Los Angeles.

Takže to byl další případ peněz a mocných přátel na vysokých místech – v tomto případě katolického kardinála kdesi nalevo od středu, v katolickém pojetí.

Našel jsem tento Murdochův citát z roku 1992, několik manželek z jeho minulosti:

Na otázku, zda je něco pravdy na nedávném tisku, který popisoval jeho nově objevenou zbožnost, Murdoch odpovídá: „Říkají, že jsem znovuzrozený křesťan, že jsem konvertoval ke katolické víře a tak dále. Určitě jsem praktikující křesťan, do kostela chodím docela často, ale ne každou neděli, a spíše chodím do katolického kostela – protože moje žena je katolička, formálně jsem nekonvertoval. A jsem stále více rozčarován z C of E nebo episkopálů, jak si tu říkají. Ale ne, nejsem intenzivně věřící, jak se o mně někdy říká.“

Takže zase ta otázka:

Jaký konzervativec je Rupert Murdoch?

Podivné je, že tento rozvláčný článek se o tuto otázku opravdu nezajímá. Jediní bohové jsou zde ekonomičtí a samozřejmě političtí.

Položím tedy další otázku: Může mít tato údajně dutá hruď (abych použil obraz C. S. Lewise) něco společného s tím, čeho si mnozí všimli jako podivného nezájmu o náboženské zpravodajství v Murdochových zpravodajských operacích?

Nečekal jsem ovšem, že The New York Times Magazine tuto otázku položí. Doufal jsem však, že tento profil nabídne několik vodítek.

Znovu se ukazuje, že jediné, co je skutečné, je politika. Náboženství? Ne tak docela.