Hemiplegická dětská mozková obrna (DMO) byla studována v retrospektivní populační sérii 169 případů z jihozápadního švédského zdravotnického regionu, která pokrývala roky narození 1969 až 1978. Cílem bylo analyzovat prevalenci, etiologii a neuro-vývojové výsledky u dětí narozených předčasně a v termínu a korelovat patogenetická období, etiologické faktory a klinické parametry s neuroradiologií. Prevalence ve věku 6-15 let byla 0,66 na 1000. Postnatálně získané hemiparézy, především postinfekční, iatrogenní nebo posttraumatické, tvořily 11 %. U donošených dětí s vrozenou hemiplegií (pre a perinatálně získanou) byla etiologie považována za prenatální, především oběhové léze mozku a vývojové vady, ve 42 %, kombinovaná pre a perinatální v 9 %, perinatální (krvácení do mozku, hypoxie) v 16 % a nezjistitelná ve 34 %. U předčasně narozených dětí bylo odpovídající rozložení 29 %, 47 %, 25 % a 6 %. Míra předčasného porodu mezi vrozenými případy byla 24 %. Porodní asfyxie se ukázala jako špatný ukazatel patogenetického období, zatímco kaskáda poporodních komplikací naznačovala perinatální poškození mozku. Klinické sledování 152 dětí ukázalo, že 50 % mělo lehkou, 31 % středně těžkou a 19 % těžkou motorickou dysfunkci. Stereognostický smysl byl narušen u 44 % dětí (astereognozie u 20 %). Další poruchy (mentální retardace, epilepsie, poruchy zraku, sluchu a řeči, závažné poruchy chování/percepce) byly přítomny u 42 %. Děti donošené s vrozenou hemiplegií měly tendenci být postiženy závažněji než děti nedonošené. Výsledné celkové postižení bylo považováno za lehké u 40 %, středně těžké u 44 % a těžké u 16 %. Prevalence těžkého celkového postižení byla nejvyšší u postnatálních případů. Počítačová tomografie (CT), provedená u 109 vrozených případů, byla normální u 26 %, u 36 % prokázala jednostranné zvětšení komor a u 20 % odhalila kortikální/subkortikální dutiny. U zbývajících 18 % byly CT nálezy klasifikovány jako „jiné“. Při dosud používané klasifikaci byly korelace mezi CT nálezy a etiologií neuspokojivé a zklamáním. Naproti tomu CT nálezy vykazovaly silnou korelaci s klinickým stupněm závažnosti a velikostí souvisejícího postižení. Normální CT zpravidla znamenalo lehké postižení a jednostranné zvětšení komor středně těžké, zatímco kortikální/subkortikální dutiny byly často spojeny s těžkým postižením, včetně mentální retardace a epilepsie.