Hindština, známá také jako Khadi Boli, Khari Boli, patří do indoárijské větve indoevropské jazykové rodiny. Jako mateřským jazykem jí mluví především v severní a střední Indii více než 258 milionů lidí (Ethnologue). Je to jazyk, který sjednocuje mnohojazyčnou Indii, kde žije přibližně 400 různých jazyků/dialektů. Mimo Indii se hindštinou mluví v Austrálii, Bangladéši, Belize, Bhútánu, Botswaně, Džibuti, Guyaně, Kanadě, Rovníkové Guineji, Keni, Nepálu, na Novém Zélandu, Filipínách, v Singapuru, na Sint Maartenu, v Jihoafrické republice, Spojených arabských emirátech, Spojeném království, Spojených státech, Jemenu a Zambii (Ethnologue). Takto široké rozšíření činí z hindštiny jeden z nejrozšířenějších jazyků světa.

Hindština vs. urdú

Název hindština je perského původu. Peršané jím označovali indický národ a jazyky, kterými mluvil. Vědci předpokládají, že hindština se vyvinula v 8.-10. století z khari boli, řeči v okolí Dehli, kterou převzali muslimští nájezdníci pro komunikaci s místním obyvatelstvem. Nakonec se vyvinula do variety zvané urdú (z tureckého ordu „tábor“), která se vyznačovala četnými výpůjčkami z perštiny a arabštiny a stala se literárním jazykem. Jazyk původního obyvatelstva mezitím zůstal relativně prost výpůjček z perštiny a arabštiny a místo toho přejímal slova a literární konvence ze sanskrtu. Z tohoto jazyka se stala hindština.

V důsledku těchto rozdílných vlivů je hindština psána písmem dévanágarí a velkou část slovní zásoby čerpá ze sanskrtu, zatímco urdština je psána persko-arabským písmem a velkou část lexika čerpá z perštiny a arabštiny. Oba jazyky se také liší v řadě relativně drobných rozdílů ve zvukovém systému a gramatice. Jak hindština, tak urdština se od 12. století používaly jako literární jazyky. Pod vlivem angličtiny došlo k rozkvětu hindské a urdské literatury počínaje 18. stoletím.

Hindština a urdština mají společnou hovorovou formu, která se nazývá hindustánština. Hindustánština nikdy nezískala status literárního jazyka, ačkoli ji Mahátma Gándhí používal jako symbol národní jednoty během boje Indie za nezávislost na Anglii.

Stav

Hindština je hlavním úředním jazykem indické svazové vlády. Je hlavním jazykem přibližně třetiny z 1,09 miliardy obyvatel Indie. Hindština se stala úředním jazykem Indie v roce 1965, ačkoli indická ústava uznává také angličtinu a dalších 21 úředních jazyků.

Po získání nezávislosti Indie na Velké Británii v roce 1947 se indická vláda ujala standardizace jazyka. V roce 1958 byla vydána „Základní gramatika moderní hindštiny“, která byla výsledkem práce vládou jmenované komise. Byl standardizován hindský pravopis a vypracován standardizovaný systém přepisu abecedy dévanágarí.

Hindština a angličtina

Pro fungování mluvčích přibližně 400 indických jazyků/dialektů v rámci jedné země je nutný nějaký společný jazyk. Volba tohoto jazyka, který je v Indii znám jako „spojovací“ jazyk, je od získání nezávislosti v roce 1947 citlivou politickou otázkou. Snahy o dosažení konsensu o jediném národním jazyce, který by byl přijatelný pro všechny různorodé jazykové komunity, byly většinou neúspěšné.

Hindština i angličtina jsou hojně používány a každá z nich má své příznivce. Na jedné straně rodilí mluvčí hindštiny, soustředění v severní a střední Indii, tvrdí, že angličtina je přežitek z koloniální minulosti Indie. Navíc vzhledem k tomu, že jí mluví převážně vzdělaná elita země, je příliš exkluzivní na to, aby se stala oficiálním jazykem Indie. Zastánci angličtiny naopak tvrdí, že používání hindštiny je nespravedlivé, protože znevýhodňuje ty, kteří se ji musí učit jako druhý jazyk.

Vzdělání v angličtině je stále předpokladem společenského postavení. Angličtina zůstává jediným jazykem vysokoškolského vzdělávání téměř ve všech oborech. Přepínání kódů mezi hindštinou a angličtinou je velmi časté, zejména mezi vzdělanými Indy.

Kliknutím na interaktivní jazykovou mapu MLA zjistíte, kde se v USA hindštinou mluví.

Dialekty

Existuje mnoho regionálních variant hindštiny. Literární hindština má 4 variety: Vysoká hindština, nágarská hindština, literární hindština a standardní hindština.

Struktura

Zvukový systém

Zvukový systém hindštiny je poměrně typický pro indoárijské jazyky.

Samohlásky

Hindština má 11 ústních samohlásek, tj. zvuků, které rozlišují význam slova. Samohlásky mohou být orální nebo nazální. Nasalizace způsobuje rozdíl ve významu slova, např, ak ‚rostlina‘, ãk ‚kreslit‘.

.

• /i/ = ea v rašelině
• /I/ = i v jámě
• /e/ = e v pet
• /ε/ = i v girl
• /æ/ = a ve slově pat
• /ə/ = a ve slově ago
• /u/ = oo ve slově too
• /ʊ/ = oo ve slově good
• // = oo ve slově bog
• /α/ = a ve slově auto

Souhlásky

Hindština/urdština má velký souhláskový inventář. Používání souhláskových shluků je velmi omezené, a to i ve vypůjčených slovech. Vyskytují se převážně v iniciální a mediální pozici. Na konci slov se může vyskytovat pouze omezený soubor souhláskových shluků. V mediální pozici mohou být souhlásky geminované (zdvojené).

Přesný počet souhlásek je vzhledem k regionálním rozdílům ve výslovnosti obtížné určit. Kromě toho je také předmětem diskuse, do jaké míry by měly být souhlásky, které se objevují pouze ve vypůjčených slovech, považovány za součást standardní hindštiny. V následující tabulce jsou v závorkách uvedeny souhlásky, které se nevyskytují ve všech variantách hindštiny, a ty, které se vyskytují především ve výpůjčkách.

.

.

.

.

.

• Existuje kontrast mezi krátkými a dlouhými souhláskami, e.g., pəta ‚adresa‘ a pətta ‚list‘.
• Existuje kontrast mezi aspirovanými vs. neaspirovanými stopami a afrikáty, včetně znělých, např. p-pʰ, t-tʰ, k-kʰ, b-bʰ, d-dʰ, g-gʰ, /ʈ/-/ʈʰ/ atd. Aspirované souhlásky se tvoří se silným nádechem vzduchu.
• Existuje kontrast mezi apikálními a retroflexními souhláskami, např. /t/ – /ʈ/, /d/ – /ɖ/, /n/ – /ɳ/. Apikální souhlásky se vyslovují tak, že se hrot jazyka dotýká střechy úst, zatímco retroflexní souhlásky se vyslovují se zahnutým jazykem, takže se jeho spodní strana dotýká střechy úst.
• /ʋ/ se často realizuje jako /v/.
• /ʃ/ = š v shop
• /tʃ/ = ch v chop
• /dʒ/ = j v job
• /j/ = y v yet

Stress

Stress v hindštině/urdu obvykle padá na předposlední (tj, předposlední) slabice slova. Samotná pozice důrazu nemá vliv na význam slova.

Gramatika

Hindština je vysoce skloňovaný jazyk, který k tvoření slov a k vyjádření gramatických vztahů používá předpony a přípony. K vyjádření různých pádových vztahů používá hindština spíše postpozice než předložky. Postpozice vyžadují, aby podstatná jména byla použita v příklonném pádě.

Podstatná jména

Podstatná jména v hindštině se označují pro následující kategorie:

• číslo: jednotné a množné;
• rod: mužský a ženský;
• pád:
• přímý (nominativ), sklonný a vokativ;
• přímý pád se používá k označení subjektů vět; sklonný pád se používá u postpozic
• existují čtyři deklinační paradigmata pro podstatná jména mužského rodu a čtyři deklinační paradigmata pro podstatná jména ženského rodu;
• přídavná jména se shodují s podstatnými jmény, která modifikují, v čísle, rodě a pádu;
• přídavná jména mají méně pádových tvarů než podstatná jména;
• zájmena mají více pádových tvarů než podstatná jména;
• zájmena 3. osoby jsou shodná s proximátními a distančními demonstrativy yəh ‚tento a vəh ‚ten.‘
• existuje čestné zájmeno 2. osoby ap, které se používá jak u adresátů v jednotném/množném čísle, tak u adresátů mužského/ženského rodu.

Slovesa

Hindská slovesa se vyznačují následujícími znaky:

• Hindská slovesa se vyskytují v následujících tvarech: kořen (kha ‚jíst‘), nedokonavý kmen (khatA), dokonavý kmen (khayA) a infinitiv (khanA). Kmeny se shodují s podstatnými jmény v rodě a čísle;
• osoba: 1., 2., 2. čestné, 3.;
• číslo: jednotné a množné;
• čas: přítomný, minulý, budoucí;
• rozlišení času přítomného vs. minulého vyjadřuje pomocné sloveso honA ‚být‘;
• aspekt: imperfektivní a perfektivní;
• způsob: indikativ, imperativ, optativ.

zdvořilost

Osobní zájmena druhé osoby jsou označena pro tři úrovně zdvořilosti. Slovesa ve 2. osobě jsou také označena pro zdvořilost.

• jednoslovný tvar tu (neformální, extrémně intimní nebo nezdvořilý)
• jednoslovný tvar tum (neformální a ukazující na intimitu)
• plurálový tvar ap (formální a zdvořilý).

Pořádek slov

Pořádek slov v hindštině je obvykle subjekt-objekt-sloveso. Modifikátory stojí před podstatnými jmény, která modifikují.

Slovní zásoba

Vzhledem k vlivu hinduismu odvozuje hindština většinu své slovní zásoby vysoké úrovně ze sanskrtu. V důsledku muslimského vlivu v severní Indii má hindština také mnoho perských, arabských a tureckých výpůjček. V důsledku vlivu islámu má slovní zásoba urdštiny větší procento výpůjček z perštiny a arabštiny než slovní zásoba hindštiny.

Zde je uvedeno několik běžných hindských frází v transkripci a v dévanágarštině.

Níže jsou uvedeny hindské číslovky 0-10 v transkripci.

Psaní

Hindština se píše písmem dévanágarí, které je potomkem písma Brāhmī. Písmo dévanágarí se používá také pro zápis sanskrtu, maráthštiny a nepálštiny. Mezi znaky a hláskami, které představují, existuje poměrně dobrá shoda. Písmo Devanāgarī je slabičný systém zápisu, v němž se každá slabika skládá ze souhlásky a neodmyslitelné samohlásky /ə/. Existuje řada pravidel, kterými se řídí realizace inherentních samohlásek. Samohlásky mají v písmu různou podobu podle toho, zda jsou samostatné, nebo následují po souhlásce. Devanāgarī se píše zleva doprava. Věty jsou odděleny svislými čarami.

Podívejte se na článek 1 Všeobecné deklarace lidských práv v jazyce devanāgarī a v romanizaci.

– सभी मनुष्यों को गर्व और अधिकारों के मामले में जन्मजात स्वतन्त्रता और समानता प्राप्त है। उन्हे बुद्धि और अन्तरआत्मा की देन है और परस्पर उन्हें भाईचारे के भाव से बर्ताव करना चाहिये ।

Všichni lidé se rodí svobodní a rovní v důstojnosti a právech. Jsou obdařeni rozumem a svědomím a měli by se k sobě chovat v duchu bratrství.

Víte, že?“

Hindská slova v angličtině
Angličtina si z hindštiny vypůjčila řadu slov. Patří mezi ně i tato známá:

.