Auxiny

Rozložení auxinů, které podporují podélný růst rostlin, souvisí s rozložením růstových oblastí rostliny. Nejdůležitějším auxinem je kyselina β-indolyloctová (IAA), která vzniká buď z aminokyseliny tryptofanu, nebo rozkladem sacharidů známých jako glykosidy. Tento hormon ovlivňuje rostliny svým působením na chemické vazby sacharidů tvořících buněčné stěny rostlin. Tento proces umožňuje nevratnou deformaci buněk a je doprovázen vstupem vody a syntézou nového materiálu buněčných stěn. Mnoho živočišných hormonů může uplatňovat své účinky ovlivněním syntézy bílkovin a důkazy naznačují, že auxiny mohou působit podobným způsobem.

Mnoho dalších přirozeně se vyskytujících i syntetických sloučenin nazývaných auxiny má také vlastnosti podporující růst, ale nejsou vždy tak účinné jako IAA. Některé z těchto sloučenin však odolávají enzymatické destrukci, která je běžným osudem IAA v rostlině; tato vlastnost má velký význam ve výzkumu a v zahradnictví, protože působení auxinů lze prodloužit. Jiné sloučeniny podobné auxinům se používají jako selektivní hubiče plevelů (např, k narušení růstu listů dvouděložných rostlin buď na polích s jednoděložnými obilovinami, nebo na trávnících) a jako látky odstraňující listy dvouděložných rostlin (defoliátory).

Hormonální vlastnosti IAA se snadno demonstrují na semenáčcích trav, u nichž se hormon syntetizuje na špičce koleoptile (ochranném obalu vznikajícího pluchy neboli embryonálního pupenu) a přechází směrem dolů do místa svého působení v růstové oblasti, kde vyvolává prodlužování buněk koleoptile; pokud je špička odstraněna, růst se zastaví. Pohyb hormonu směrem dolů od špičky koleoptile závisí na interakci mezi hormonem a buňkami, přes které se pohyb normálně uskutečňuje.

Kromě podpory normálního růstu do délky rostliny ovlivňují auxiny růst stonků směrem ke světlu (fototropismus) a proti gravitační síle (geotropismus). K fototropní reakci dochází proto, že větší množství auxinu je distribuováno na stranu od světla než na stranu k němu; ke geotropní reakci dochází proto, že se více auxinu hromadí podél spodní strany koleoptile než podél horní strany. Růst kořenů směrem dolů je rovněž spojen s větším množstvím auxinu v jejich spodní polovině. Tento efekt, který je opačný než u koleoptile, se přisuzuje inhibičnímu působení auxinů na růst kořenů, ale tento aspekt působení auxinů není dosud zcela objasněn. Auxiny mají i jiné účinky než ty, které souvisejí s podporou růstu; např. hrají roli při dělení buněk, při jejich diferenciaci, při vývoji plodů, při tvorbě kořenů z řízků a při opadu listů (abscisi). V experimentálních podmínkách mají auxiny tendenci brzdit postup stárnutí rostlin, možná díky svému stimulačnímu účinku na syntézu bílkovin

.