Ještě v následujícím období Ubaid (4300-3500 př. n. l.) se však objevily první dobré náznaky sociálně a politicky stratifikovaných společností v příznivých lokalitách, zejména tam, kde se tato kultura rozšířila na jih. Všude tam, kde se podařilo přivést vodu k půdě jižních plání, se půda proměnila v nejúrodnější ze všech v západní Asii. Tyto oblasti jsou tvořeny úrodnými naplaveninami, které ukládaly řeky Tigris a Eufrat, podobně jako Nil každoročně ukládal úrodné naplaveniny na svém dolním toku. V dolní Mezopotámii bylo možné v kombinaci se zavlažovací technologií a plodinami schopnými vysokých výnosů produkovat nebývalé přebytky. V těchto podmínkách vznikla náčelnická města, která se rychle vyvinula v první civilizace Starého světa, Sumery. Náznaky náčelnictví lze v období Ubaid zjistit v podobě rozšířených prestižních předmětů (včetně prvních skutečně vytavených měděných předmětů se sekerami i šperků), značného využití zavlažování (i když stále na základní technologické úrovni), mnohem významnější monumentální stojaté architektury (v Tepe Gawra obklopuje 20 budov centrální svatyni a nádvoří 20 m na stranu), bohatého pohřbívání některých rodin v omítnutých hrobkách, četných pečetí a lokalit o velikosti až 25 akrů. V sousedním Chuzistánu se vyskytují samostatné shluky lokalit, z nichž každá obsahuje poněkud větší centrální areál, což svědčí o existenci samostatných polis (každá vykazuje politickou hierarchii, jaká je typická pro náčelnické státy). Tento vzorec se stal mnohem výraznějším na konci tohoto období a mnohem propracovanějším v sumerském období se vznikem městských států.

S přesunem do velmi produktivní niky dolních záplavových oblastí řek Tigris a Eufrat se přebytky založené na produkci domestikovaných potravin rychle stupňovaly a kulturní změny probíhaly tak rychle, že někteří badatelé dokonce pochybují, zda náčelnická fáze vývoje skutečně předcházela vzniku státu v Mezopotámii. Podle názoru autora jde o extrémní a neopodstatněnou interpretaci archeologického záznamu. Ať už chceme agrárníky, kteří prosazovali své zištné návrhy na změny, označovat jako „velké muže“, „velmože“, „podnikatele“, „náčelníky“ nebo nějakými jinými epitety, je to irelevantní pro argument, že to byli právě tito jedinci, kteří byli zodpovědní za vytvoření kulturních změn, jež se objevily před, během a po produkci potravin založené na domestikaci. Tito jedinci vytvořili strategie, které využívaly nadprodukci a vytvářely intenzivní tlaky na stále intenzivnější nadprodukci.

Zdá se být jasné, že v průběhu tisíciletí produkce potravin založená na domestikaci nakonec skutečně vytvořila mnohem produktivnější základnu obživy, než jaké mohla kdy dosáhnout produkce potravin založená na divokých druzích. V kombinaci s příznivým prostředím a technologiemi umožnily domestikace produkovat přebytky potravin v měřítku, které nemělo u komplexních lovců-sběračů obdoby. Tyto přebytky potravin pak mohly být využity k výrobě stále prestižnějšího zboží, ke sponzorování stále opulentnějších hostin a k podpoře stále složitější politiky. Výsledkem byl vznik prvních státních útvarů: sumerských městských států, které Samuel Noah Kramer tak výmluvně přirovnal k současným průmyslovým společnostem. I když může být pravda, že sumerské státy nám poskytují první pohled na moderní typy společností plných vysokého stupně sociální a ekonomické složitosti, specializace, písma, právních kodexů, obchodu a sociálních neduhů, na základnější úrovni se hodnoty a praktiky, které položily základy pro tyto druhy rysů, skutečně objevily nejdříve u složitých lovců-sběračů. Teprve domestikace umožnila plně rozvinout potenciál tohoto nového typu kultury. Základní logika soukromého vlastnictví, nadprodukce, investic a užívání prestižních statků se však od doby, kdy komplexní lovci-sběrači byli prvními průkopníky tohoto vývoje, nezměnila.

Když dnes vycházíme z průmyslového období a vstupujeme do nového nukleárního/kybernetického období, musíme ještě plně využít potenciál typu kulturního a ekologického systému, který začal u komplexních lovců-sběračů. Formy přebytečné energie, které dnes využíváme, se rozšířily z produkce potravin na spalitelná paliva, vítr, vodu, slunce a jaderná paliva, ale základní strategie výroby přebytečné energie a vymýšlení strategií, jak tuto energii přeměnit na žádoucí zboží a vztahy, se nezměnila. V současné době není možné, aby růst a změny pokračovaly dosavadním tempem. Naše kultury musí v příštích staletích vytvořit stabilnější rovnováhu. Jakou přesně podobu bude mít kultura v této budoucí době, je těžké předvídat, ale nakonec bude za svou existenci vděčit rozšířené produkci přebytečné energie, kterou domestikace původně umožnila.

Zvýšení úrovně složitosti nad rámec transegalitárních společenství je skutečným dědictvím produkce potravin a domestikace. Otevřela Pandořinu skříňku produkčního potenciálu, která neustále rozpínala systém zavedený komplexními lovci a sběrači do stále složitějších mezí. Stejný základní systém a jeho hranice stále rozšiřujeme i v naší společnosti. Stojí za to zamyslet se nad tím, jakou všudypřítomnou roli hrají prestižní statky v našem vlastním společenském systému dnes a jak se tento systém bude vyvíjet v dohledné budoucnosti. Autor zde argumentuje tím, že jsme za posledních 30 000 let, zejména za posledních 10 000 let, vytvořili nový typ ekologického systému, který nemá v okolní přírodě obdoby. Neexistuje žádný jiný živočišný druh, který by dokázal snadno přeměnit dostupnou nadprodukci na další výhody pro přežití a reprodukci. Jiné druhy se možná dokážou geneticky přizpůsobit, aby přeměnily dodatečné zdroje na tělesné doplňky nebo projevy, které poskytují selektivní výhody, ale žádný z nich nedokáže přeměnit dodatečné zdroje tak, aby z nich měl okamžitý prospěch. To dokáže pouze člověk.