Abrahamův vnuk Jákob, jehož jméno bylo změněno na Izrael, měl dvanáct synů. Jejich potomci se stali známými jako dvanáct izraelských kmenů nebo synové Izraele. Jedná se o dvanáct kmenů: Ruben, Šimeon, Levi, Juda, Isachar a Zabulon (synové Jákoba a Ley); Dan a Neftalí (synové Jákoba a Bilhy); Gád a Ašer (synové Jákoba a Zilpy); Josef a Benjamín (synové Jákoba a Ráchel) (Gn 29,32-30,24; 35,16-18).

Jakob dal před svou smrtí každému kmenovému vůdci požehnání (Gn 49,1-28). Další informace naleznete v kapitole Jména jednotlivých Jákobových synů.

Reuben, prvorozený syn Jákobovy první ženy Ley, přišel o své prvorozenecké požehnání a dvojnásobný díl dědictví kvůli nemorálnosti (Gn 49,3-4). Prvorozenství pak připadlo Josefovi, který byl prvorozeným synem Jákobovy druhé manželky Ráchel (1Kr 5,1-2). Léviové, jejichž kmen si Hospodin vyvolil, aby sloužili jako jeho kněžští služebníci, dědictví neobdrželi kvůli svému zvláštnímu povolání sloužit mezi všemi kmeny. To umožnilo, aby se o Josefův dvojnásobný podíl podělili Josefovi synové Efrajim a Manases (1 Kr 5,1; Jer 31,9), kteří byli počítáni jako samostatné izraelské kmeny (JST, Gn 48,5-6 ).

Členové kmene Juda měli být vládci, dokud nepřijde Mesiáš (Gn 49,10; JST, Gn 50,24 ). V posledních dnech má Efrajimův kmen výsadu nést světu poselství o obnově evangelia a shromáždit rozptýlený Izrael (Dt 33,13-17). Přijde doba, kdy prostřednictvím evangelia Ježíše Krista bude mít Efrajim vůdčí úlohu při sjednocování všech izraelských kmenů (Iz 11,12-13; D&C 133,26-34).

.