Tento článek Thanissaro Bhikkhu převzal ze semináře, který vedl na téma „Buddha, Dhamma, Sangha: Trojí útočiště“ v Barre Center for Buddhist Studies 16.-18. června 1995.
Úkon hledání útočiště označuje okamžik, kdy se člověk rozhodne přijmout Dhammu jako hlavní vodítko pro jednání ve svém životě. Znamená to, že vztah člověka k praxi Dhammy dozrál z pouhé angažovanosti v závazek. Abychom pochopili, proč se tomuto závazku říká „útočiště“, je užitečné podívat se na historii tohoto zvyku.
V předbuddhistické Indii znamenalo uchýlit se do útočiště vyhlášení věrnosti patronovi – mocné osobě nebo bohu – a podřídit se jeho pokynům v naději, že na oplátku obdržíme ochranu před nebezpečím. V prvních letech Buddhovy učitelské kariéry si jeho noví následovníci tento zvyk osvojili, aby vyjádřili svou oddanost Buddhovi, Dhammě a Sanghovi, ale v buddhistickém kontextu tento zvyk nabyl nového významu.
Buddhismus není teistické náboženství, a tak osoba, která se uchyluje do útočiště v buddhistickém smyslu, nežádá Buddhu, aby osobně zasáhl a poskytl ochranu. Přesto se Buddhovo učení soustřeďuje na poznání, že lidský život je plný nebezpečí – od chamtivosti, hněvu a klamu – a proto je pojem útočiště ústřední součástí cesty praxe v tom smyslu, že praxe je zaměřena na získání osvobození od těchto nebezpečí. Protože jak nebezpečí, tak osvobození od nich pocházejí nakonec z mysli, jsou zapotřebí dvě úrovně útočiště: vnější útočiště, která poskytují vzory a vodítka, abychom mohli určit, které vlastnosti v mysli vedou k nebezpečí a které k osvobození, a vnitřní útočiště, tj. vlastnosti vedoucí k osvobození, které rozvíjíme ve vlastní mysli napodobováním vnějších vzorů. Vnitřní úroveň je místem, kde se nachází pravé útočiště.
Tradice chození do útočiště je pro naši dnešní praxi stále aktuální, neboť čelíme stejným vnitřním nebezpečím, jakým čelili lidé v Buddhově době. Stále potřebujeme stejnou ochranu jako oni. Přijímání útočiště v buddhistickém smyslu je v podstatě aktem přijímání útočiště v učení o karmě. Podobá se aktu podřízení v tom smyslu, že se člověk zavazuje žít v souladu s přesvědčením, že činy založené na dovedných záměrech vedou ke štěstí, zatímco činy založené na nedovedných záměrech vedou k utrpení; podobá se aktu nároku na ochranu v tom smyslu, že člověk věří, že když se bude řídit tímto učením, neupadne do neštěstí, které špatná karma plodí. Přijmout útočiště tímto způsobem nakonec znamená přijmout útočiště v kvalitě vlastních záměrů, neboť v tom spočívá podstata karmy.
Vnějšími útočišti v buddhismu jsou Buddha, Dhamma a Sangha, známé také jako Trojitý drahokam. Nazývají se drahokamy jednak proto, že jsou cenné, jednak proto, že se v dávných dobách věřilo, že drahokamy mají ochrannou moc. Trojitý drahokam v tomto ohledu předčí ostatní drahokamy, protože jeho ochranné síly mohou být podrobeny zkoušce a mohou vést dál než síly jakéhokoli fyzického drahokamu, až k absolutní svobodě od nejistot v říši stárnutí, nemoci a smrti.
Budha na vnější úrovni odkazuje na Siddhatthu Gotamu, indického prince, který se zřekl svých královských titulů, odešel do lesa a meditoval, dokud nakonec nezískal Probuzení. Přijímat útočiště k Buddhovi neznamená přijímat útočiště k němu jako k osobě, ale přijímat útočiště k faktu jeho Probuzení: důvěřovat víře, že se skutečně probudil k pravdě, že tak učinil rozvinutím vlastností, které můžeme rozvinout i my, a že pravdy, k nimž se probudil, poskytují nejlepší perspektivu pro vedení našeho života.
Dhamma na vnější úrovni odkazuje na cestu praxe, kterou Buddha učil své následovníky. Ta se zase dělí na tři úrovně: slova jeho učení, čin uvádění tohoto učení do praxe a dosažení Probuzení jako výsledku. Toto trojí dělení slova „Dhamma“ je v podstatě mapou ukazující, jak vzít vnější útočiště a učinit je vnitřním: poznávání učení, jeho používání k rozvíjení vlastností, které Buddha sám použil k dosažení Probuzení, a následné uskutečnění stejného osvobození od nebezpečí, jaké on nalezl v kvalitě Nesmrtelnosti, které se můžeme dotknout uvnitř.
Slovo Sangha má na vnější úrovni dva významy: konvenční a ideální. V ideálním smyslu se sangha skládá ze všech lidí, laiků i zasvěcených, kteří praktikují Dhammu do té míry, že získali alespoň záblesk Nesmrtelnosti. V konvenčním smyslu označuje sangha společenství zasvěcených mnichů a mnišek. Oba významy se překrývají, ale nejsou nutně totožné. Mnozí členové ideální sanghy nejsou vysvěceni; mnoho mnichů a mnišek se ještě muselo dotknout Nesmrtelného. Všichni, kdo přijímají útočiště u Buddhy, Dhammy a Sanghy, se stávají členy Buddhova čtyřnásobného shromáždění (parisy) následovníků – mnichů, mnišek, laiků a laikek. Ačkoli se všeobecně věří, že všichni lidé zapojení do praxe Dhammy jsou členy Sanghy, není tomu tak. Pouze ti, kdo jsou zasvěceni, jsou členy konvenční sanghy; pouze ti, kdo zahlédli Nesmrtelného, jsou členy ideální sanghy. Nicméně všichni, kdo přijali útočiště v Trojitém drahokamu, ale nepatří do Sanghy ani v jednom smyslu slova, se stále počítají za skutečné buddhisty v tom smyslu, že jsou členy Buddhovy parisy.
Při přijímání útočiště ve vnější Sangze člověk přijímá útočiště v obou smyslech Sanghy, ale oba smysly poskytují různé úrovně útočiště. Konvenční sangha pomáhá udržovat učení při životě již více než 2 500 let. Bez ní bychom se nikdy nenaučili to, co Buddha učil. Ne všichni členové konvenční sanghy jsou však spolehlivými vzory chování. Když tedy člověk hledá vodítko pro své životní chování, musí se obrátit k žijícím nebo zaznamenaným příkladům, které poskytují ideální san glia. Bez jejich příkladu bychom nevěděli: (1) že Probuzení je dostupné všem, nejen Buddhovi, a (2) jak se Probuzení projevuje ve skutečném
Na vnitřní úrovni jsou Buddha, Dhamma a Sangha dovedné vlastnosti, které v sobě rozvíjíme napodobováním vnějších vzorů. Například Buddha byl osobou moudrosti, čistoty a soucitu. Když tyto vlastnosti rozvíjíme, tvoří naše útočiště na vnitřní úrovni. Buddha zakusil Probuzení kultivací přesvědčení, vytrvalosti, bdělosti, soustředění a rozlišování. Když tytéž vlastnosti rozvineme do té míry, že také dosáhneme Probuzení, je toto Probuzení naším konečným útočištěm. V tomto bodě se tři aspekty trojitého drahokamu spojí v jedno: mimo dosah chamtivosti, hněvu a klamu, a jsou tak zcela bezpečné.
.