O realitě pekla, stejně jako o nebi, se vedou vášnivé diskuse, z velké části proto, že ho žádný člověk nenavštívil a nevrátil se s přímými znalostmi. V křesťanství věří stoupenci Ježíše Krista, že je vtělením vševědoucího Boha (Mt 1,23) a „Slovo, které se stalo tělem“ (Jan 1,14). S tímto porozuměním můžeme my živí nejlépe poznat, jaké je peklo, když budeme studovat, jak ho popisuje Boží slovo jako celek a co o něm konkrétně řekl Ježíš v evangeliích.

Z toho, co Ježíš řekl, můžeme vědět, že peklo je věčné (Mt 25,41), fyzické (Mt 10,28) a děsivé (Mk 9,43) místo, kam míří ti, kdo zhřešili (Řím 3,23), a odkud Ježíš Kristus přišel zachránit všechny, kdo v něj uvěří (Jan 3,16-18).

Přesto se o tom, jak vypadá peklo, hodně diskutuje, protože „metafory, které Bible o pekle používá, popisují skutečnost, s níž se nemůžeme bezprostředně na zemi ztotožnit“, jak řekl Andy Naselli, profesor semináře, ve svém videu „Je biblický jazyk o pekle doslovný, nebo metaforický?“.“

Jak Bible popisuje peklo?“

Boží slovo věrně varuje před peklem tím, že popisuje hloubku jeho muk pomocí obrazů temnoty, skřípění zubů, ohně a úplného odloučení od Boha.

1. Co je peklo? Temnota

Kniha Jobova, známá jako nejstarší biblická kniha, obsahuje mnoho popisů „země nejhlubší noci, naprosté temnoty a nepořádku“ (Job 10,21-22). Jiné pasáže v knize Job se zmiňují o „říši temnot“ (Job 17,13), dokonce o „dni temnot“ (Job 15,23), což může odkazovat na pokračující utrpení na zemi nebo na den soudu a věčného utrpení v pekle. Tyto verše ukazují rané představy o tom, jak lidé chápali místo mrtvých.

Další popisy temnoty v pekle:

• „Říše temnoty“ (Nahum 1,8)
• „Vržen ven do temnoty“ (Mt 8,8):12; Mt 22, 13; Mt 25, 30)
• „Nejčernější temnota“ (Juda 1, 13)
• „Ponořen do temnoty“ (Zjevení 16, 10)

Naděje nalezená v Ježíši: „Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě“ (Jan 12,46)

2. Skřípění zubů

Ježíš mluvil o pekle více než kdokoli jiný v Bibli. Často varoval lidi před tímto hrozným místem a používal přitom živé slovo skřípání, které znamená kousání nebo drcení (Strong 1030).

Ježíš používá výraz „skřípání zubů“, když svým učedníkům vysvětluje podobenství o plevelu:

„Syn člověka pošle své anděly a ti vyplejí z jeho království všechno, co způsobuje hřích, a všechny, kdo páchají zlo. Hodí je do hořící pece, kde bude pláč a skřípění zubů. Pak budou spravedliví zářit jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, ať slyší.“ (Matouš 13,41-43)

Tady jsou další pasáže, které obsahují slovní spojení „pláč a skřípění zubů“: Matouš 8,12; Matouš 13,50; Matouš 22,13; Matouš 24,51; Matouš 25,30; a Lukáš 13,28.

Naděje nalezená v Ježíši: „Jistěže vzal na sebe naše bolesti a nesl naše utrpení, přesto jsme ho považovali za Bohem potrestaného, jím zasaženého a souženého. Ale on byl proboden pro naše přestoupení, byl rozdrcen pro naše nepravosti; trest, který nám přinesl pokoj, byl na něm a jeho ranami jsme uzdraveni.“ (Izajáš 53,4-5).

3. Oheň

Ve Starém zákoně Izajáš prorokoval o místě „neuhasitelného ohně“.

„A budou vycházet a dívat se na mrtvá těla těch, kdo se proti mně vzbouřili; červi, kteří je požírají, nezemřou, oheň, který je spaluje, neuhasne a bude odporný celému lidstvu“ (Izajáš 66,24).

Podle cambridgeského komentáře „je tento verš základem pozdějšího židovského pojetí Gehenny jako místa věčného trestu“. Gehenna je řecké slovo přeložené z hebrejštiny: „Údolí Hinnom“ (Strong 1067), což je místo, kde předchozí obyvatelé země přinášeli dětské oběti bohu Molekovi (3. Mojžíšova 18,21). Znesvěcená oblast za Jeruzalémem byla místem, kde lidé zanechávali odpadky a odpadky ke spálení.

Další popisy ohně v pekle:

• „Planoucí pec“ (Mt 13,42; Mt 13,50)
• „Pekelný oheň“ (Mt 5,22; Mt 18,9)
• „Věčný oheň“ (Mt 18,12; Mt 18,9)
• „Věčný oheň“ (Mt 18,12; Mt 18,12):8; Mt 25, 41)
• „Neuhasitelný oheň“ (Mk 9, 43; Mk 9, 48)
• „Mučení ohněm a sírou“ (Zj 14, 10)

Naděje nalezená v Ježíši: Ježíš odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude znovu žíznit, ale kdo se napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit nikdy. Voda, kterou jim dám, se v nich totiž stane pramenem vody vyvěrajícím k věčnému životu.““ (Jan 4,13-14).

4. Odloučení od Boha

Jedná se o další biblickou metaforu pekla, která je opět, jak řekl Naselli, „skutečností, s níž se na zemi nemůžeme bezprostředně ztotožnit“. I nevěřící totiž zakoušejí Boží požehnání, i když často nevědomky.

Ježíš v Matoušově evangeliu 5,45 řekl, že Bůh „dává svému slunci vycházet na zlé i dobré a déšť sesílá na spravedlivé i nespravedlivé“. A v Lukášovi 6,35 řekl, že Bůh je „laskavý k nevděčným i zlým“. Proč? Protože, jak říká list Římanům 2,4, „Boží laskavost vás má přivést k pokání.“

Ještě na zemi je lidem nabízen Boží dar pokání. Ti, kteří tento dar nepřijmou, tragicky stráví věčnost v pekle, odděleni od Boha, ponecháni bez přístupu k lásce, naději, pokoji a dalším Božím požehnáním.

Další popisy odloučení od Boha v pekle:

• „Vypuzeni z přítomnosti Páně a ze slávy jeho moci“ (2. Tesalonickým 1,9)
• „“Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně připraveného pro ďábla a jeho anděly“. (Matouš 25,41)
• „Ti pak odejdou do věčného trestu, ale spravedliví do věčného života.“ (Matouš 25,41)
• „Tito pak odejdou do věčného trestu, ale spravedliví do věčného života. (Mt 25,46)

Naděje nalezená v Ježíši: „Ani výška, ani hloubka, ani nic jiného v celém stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 8,39)

Zdroje:

• ApologeticsIndex.org, „What Does the Old Testament Say About Hell?“ (Co říká Starý zákon o pekle?) David Kowalski, 2013.
• BibleHub.com, Barnsovy poznámky k Bibli, Job 10,21.
• BibleStudyTools.com, John Gill’s Exposition of the Entire Bible, Job 15,23.
• Christianity.com, „Is There One Way to Heaven?“ (Existuje jedna cesta do nebe?). Dr. Bruce Ware, 2009.
• EnduringWord.com, Komentář: Mark 9, David Guzik, 2018.
• KnowingJesus.com, Fire of Hell.
• OpenBible.info, Eternal Separation.

Foto: Unsplash/JaclynMoy

.