„Musíš se podívat, jestli je někde na stránkách napsáno „stolní sprcha“.“

Tuto radu mi nabídl kamarád poté, co jsme vykouřili tupou cigaretu a rozhodli se, že jediným logickým dalším krokem jsou masáže a šťastné konce.

Jak můžete z kamarádových moudrých slov vyčíst, nikdy jsem nebyl v masážním salonu, který by nabízel kompletní služby, jestli víte, co tím myslím.

K sakru, za celý svůj život jsem absolvoval snad jen jednu pořádnou masáž.

Ale byli jsme tady, dva svobodní, zhulení týpci, kteří to v sobotu večer kopou. Proč nezkusit něco jiného, že? Zdálo se, že vyhlídka na dobrou masáž a ruční práci má jen málo nevýhod.

Nechtěli jsme riskovat neznámo a jít jen tak do nějakého masážního salonu, který inzeruje služby stolní sprchy, a tak jsme se vydali do centra Manhattanu, na místo, které můj kamarád už dříve navštívil a za které se mohl zaručit.

Skvělé, pomyslel jsem si, poslední věc, kterou potřebuju, je, aby mě někdo zdržel nebo něco podobného, když se snažím uvolnit a vyspat.

Když jsme se vydali na cestu, nemohl jsem si pomoct, ale měl jsem z celé věci trochu obavy.

Především se mi vždycky honí hlava, když jsem sjetý – což je jeden z důvodů, proč už nekouřím -, takže přirozeně jela rychlostí 10 000 mil za minutu, když jsme se blížili k našemu cíli.

Člověk si začne myslet, že je úplný hajzl, když jde do masážního salonu a nechá se odtáhnout. Kdo to vůbec dělá? Co bude příště, budu nosit dlouhé kabáty a kapesní hodinky nebo nějakou s*ačku?“

Brzy se ale začneš méně starat o to, co si ostatní pomyslí, a začneš přemýšlet, co se stane, když skončíš moc rychle.

Nevím proč, ale prostě to tak je. Ne že by ta masérka byla moje přítelkyně, ale myslím, že všichni muži se cítí méněcenní, když dosáhnou orgasmu příliš rychle, bez ohledu na to, s kým jsme.

Ale to odbočuji.

Nevím, jestli můj přítel vycítil můj strach, nebo ne, ale řekl mi, abych se uvolnila. Několikrát.

Když jsme přecházeli ulici směrem k masážnímu salonu – poté, co jsme si šli do bankomatu pro peníze -, skoro jsem se chtěla otočit a zapomenout, že nás to vůbec napadlo.

Na to už je pozdě.

Vešli jsme do lázní, které se zdály být na sobotní večer překvapivě tiché. Tedy, není to tak, že byste se mohli podívat na Yelp a zjistit, ve kterých časech je o rychlovku větší zájem. Jen jsem předpokládala, že víkendová noc by mohla přivést více klientů.

Přivítali nás na recepci a pak nás zavedli do šatny, abychom si odložili věci a převlékli se do županu. Spodní prádlo jsme si pod ním nechali.

Ne, nebylo to jako v té scéně ve filmu „Rush Hour 2“, kde Chris Tucker a Jackie Chan jdou do masážního salonu „Nebe na zemi“ a mohou si vybrat z řady 30 žen.

Podle mých informací tam také nebyli žádní členové gangu Triád.

Každého z nás zavedli do samostatné masážní místnosti. Ležel jsem obličejem dolů na stole a čekal, až mi ženské ruce začnou zpracovávat záda. Byl jsem zfetovaný a moje masérka mluvila jen velmi málo anglicky.

Konverzace moc neprobíhala.

V pozadí hrála uklidňující hudba, zatímco jsem zažíval docela přízemní masáž. Občas jsem sotva cítila její ruce a prsty na své kůži.

Jak čas plynul, moje mysl se přesunula k „závěru“. Kamarádka mi nedala instrukce, jak to má probíhat, takže jsem se modlila k bohu, aby to nebylo trapné a ona jen plynule přešla.

Mýlila jsem se.

Když masáž skončila a masérka se mě snažila odvést do vedlejší místnosti na skutečnou sprchu, začala jsem jen pořád dokola opakovat „stolní sprcha“. Vážně.

Jakkoli jsem byla z celé věci nervózní, v žádném případě jsem nechtěla odejít jen s poloviční obyčejnou masáží.

Podívala se na mě, jako bych měla tři hlavy, ale nějak jsem věděla, že přesně pochopila, co říkám.

Zopakovala tu frázi – „stolní sprcha“ – a najednou jsem se ocitla zpátky na recepci lázní, abych zaplatila další poplatek. Upřímně si už nepamatuji, jaká to byla částka, ale nejspíš se pohybovala někde mezi 30 a 50 dolary.

Mluvím o zabíjení nálady.

Brzy jsem byla zpátky na stole, obličejem vzhůru a připravená na dlouho očekávanou stolní sprchu.

Moje masérka mi stáhla spodní prádlo a začala se do mě pouštět. Druhou rukou mi zvedla ruku a položila si ji na prsa.

Pořád říkala: „Začínáš být hodně ospalý,“ což bylo sice divné, ale nebylo to daleko od pravdy. Trávu jsme kouřili asi před dvěma a půl hodinami.

O pár minut později bylo po všem.

Než jsem se nadál, už mě hnali do prostoru sprchy a sauny, kde jsem se setkal se svým přítelem. Bylo zvláštní, že jsme se tam obě ocitly ve stejnou dobu, ale tak to asi někdy chodí.

Sauna trvala jen pár minut. Oblékali jsme se mlčky a já si nemohla pomoct, ale po celém tom zážitku jsem se cítila trochu lacině.

Byla jsem spokojená? Ani ne. Byla jsem unavená. Byla mi zima. Byla jsem připravená jít spát.

Takže pokud stále cítíte potřebu naplnit nějakou svou fantazii o masáži a ruční práci, pak stačí najít lázně, které nabízejí „stolní sprchy“.

Malá rada:

Ptejte se a zkuste si najít nějaké recenze, abyste nevyhodili svůj náklad – a své peníze – za podprůměrný výkon.