Právní hranice mezi církví a náboženskou nebo církevní organizací není vždy jasná. Toto rozlišení je však důležité, protože církve jsou vyňaty z některých právních požadavků, které se jinak mohou široce vztahovat na náboženské organizace.

Vzhledem k ústavním obavám lze pojem „církev“ nalézt, ale není definován, v daňovém zákoníku (IRC). Pro určení, zda je náboženská organizace církví pro federální daňové účely, přezkoumává IRS soubor čtrnácti (14) charakteristik spolu s dalšími relevantními skutečnostmi a okolnostmi, včetně toho, zda má organizace zřízené místo konání bohoslužeb, sbor a pravidelné náboženské služby. Žádný jednotlivý znak není rozhodující, ani neexistuje konkrétní počet znaků, který by zaručil, že organizace je „skutečnou“ církví.

Subjektivní povaha testu „skutečností a okolností“, který IRS provádí pro rozlišení církví od jiných náboženských organizací, činí vytyčení definitivní hranice mezi církvemi a náboženskými organizacemi pro účely federálních daní obtížným. Přitom náboženské organizace, které nejsou církvemi, obecně nejsou místy, kde se shromáždění pravidelně účastní bohoslužeb a bohoslužeb. Místo toho se může jednat o nenáboženské služby organizované za účelem studia nebo rozvoje náboženství nebo o organizace, jejichž poslání vychází z náboženského textu nebo upřímně zastávaného a hluboce zakořeněného náboženského přesvědčení.

Následující text pojednává o několika federálních a státních zákonech, které poskytují církvím odlišné zacházení ve srovnání s širší kategorií náboženských nebo nábožensky založených organizací.

Přiznání statusu federálního osvobození od daně

Aby mohly být náboženské organizace a církve osvobozeny od federální daně z příjmu, musí být organizovány a provozovány výhradně pro náboženské účely a musí dodržovat zákaz IRC týkající se soukromého prospěchu a politických kampaní, jakož i omezení lobbistických aktivit.

Náboženské organizace musí IRS předložit žádost o uznání osvobození (formulář 1023).

Církve jsou naproti tomu automaticky uznány za osvobozené a nemusí IRS předkládat žádost. Přesto se některé církve rozhodnou žádost podat, protože dopis o určení IRS může usnadnit podávání žádostí o osvobození od státních daní nebo registračních požadavků a poskytnout dárcům jistotu, že příspěvky církvi jsou daňově odpočitatelné.

Lobbing a volba 501(h)

Organizace, včetně náboženské organizace nebo církve, nemusí mít nárok na osvobození od federální daně z příjmu, pokud se podstatnou částí své činnosti snaží ovlivňovat právní předpisy (tj. lobbing). Obecně platí, že to, zda pokusy organizace o ovlivňování právních předpisů představují podstatnou část jejích činností (a ohrožují tak její status osvobození od daně), se určuje na základě testu „skutečností a okolností“, podle něhož berní úřad zvažuje řadu faktorů včetně času a výdajů věnovaných lobbingu („test podstatné části“).

Náboženské organizace mají možnost zvolit „test výdajů“ namísto testu podstatné části. Podle testu výdajů rozsah lobbistické činnosti náboženské organizace neohrozí její status osvobození od daně za předpokladu, že její výdaje, související s touto činností, obvykle nepřesáhnou částku uvedenou v § 4911 IRC. Test výdajů nakonec přináší větší jasnost, pokud jde o to, do jaké míry se organizace může zapojit do lobbování, než ohrozí svůj status osvobození od daně. Církve naopak nejsou oprávněny zvolit si test výdajů.

Roční informační přiznání

Církevní organizace musí každoročně podávat IRS informační přiznání (formulář 990, formulář 990-EZ nebo formulář 990-N e-Postcard), ve kterém poskytují IRS a veřejnosti informace o financích a činnosti organizace za daný rok. Církve jsou od této povinnosti osvobozeny, ačkoli některé církve se rozhodly podat roční informační přiznání, aby zvýšily transparentnost.

Federální a státní daň z nezaměstnanosti

Církve a náboženské organizace nejsou povinny platit federální daň z nezaměstnanosti, protože služby poskytované organizacím 501(c)(3) jsou obecně vyňaty z definice „zaměstnání“ podle federálního zákona o dani z nezaměstnanosti. Státy vybírají daň z pojištění pro případ nezaměstnanosti podle svých vlastních zákonů o dani z nezaměstnanosti a požadavky na její podání se v jednotlivých státech liší. Některé náboženské organizace mohou být povinny platit státní daň z nezaměstnanosti, zatímco církve jsou obecně od placení státní daně z nezaměstnanosti osvobozeny. Některé církve se dobrovolně rozhodnou tuto daň platit, aby zaměstnanci propuštění bez řádného důvodu měli nárok na pobírání podpory v nezaměstnanosti.

Daně ze sociálního zabezpečení &Daně ze zdravotního pojištění

Církve a náboženské organizace jsou obecně povinny za své zaměstnance vybírat, platit a vykazovat daně ze zaměstnání podle federálního zákona o pojistném (FICA). Církev, která z náboženských důvodů nesouhlasí s placením daní Social Security a Medicare, si může zvolit osvobození od placení zaměstnavatelského podílu na daních FICA vyplněním formuláře 8274. Církev musí podat formulář 8274 před prvním datem, kdy je povinna podat první čtvrtletní daňové přiznání k dani z příjmů ze závislé činnosti (formulář 941). Pokud se tak církev rozhodne, budou zaměstnanci stejně jako duchovní povinni platit ze svého platu daně ze sociálního a zdravotního pojištění podle zákona o příspěvcích na samostatnou výdělečnou činnost (Self-Employment Contributions Act, SECA).

Ministři podléhají jedinečným pravidlům, pokud jde o daně ze zaměstnání. Ačkoli je duchovní považován za zaměstnance podle pravidel common law, platby za služby poskytované jako duchovní jsou považovány za příjem ze samostatné výdělečné činnosti. Proto ministr, pokud není od daně osvobozen, platí ze svého platu a příspěvku na bydlení daně ze sociálního zabezpečení a zdravotní pojištění podle zákona SECA a nepodléhá dani FICA ani srážkové dani z příjmu. Platby daně ze zaměstnání SECA se obvykle provádějí ve čtvrtletních odhadech pomocí kupónů nebo poukázek. Církve nesmějí za své duchovní platit daň SECA, ale mnoho církví pomáhá duchovním tím, že jim poskytuje „příspěvek na sociální zabezpečení“ ve výši nejméně 50 % daně SECA. Tento příspěvek se často přibližně rovná částce daně FICA, kterou by církev platila, kdyby byl duchovní považován za zaměstnance pro účely zdanění zaměstnání.

Kontroly IRS

Všeobecně je IRS oprávněn provádět kontroly organizací osvobozených od daně, včetně náboženských organizací, aby zjistil, zda splňují všechny platné požadavky IRC. Pravomoc IRS provádět audity církví je však omezená. Je důležité poznamenat, že tato omezení se nevztahují na integrované pomocné organizace církví. IRS může zahájit kontrolu církve pouze tehdy, pokud se příslušný vysoce postavený úředník ministerstva financí na základě písemného prohlášení o skutečnostech a okolnostech důvodně domnívá, že církev (1) nemusí splňovat podmínky pro osvobození od federální daně nebo (2) nemusí platit daň z nesouvisejícího podnikání nebo jiné zdanitelné činnosti. Toto omezení se nevztahuje na všechna šetření nebo prověřování. IRS může například stále podat běžnou žádost o informace. Kromě toho se omezení církevních šetření nevztahuje na trestní vyšetřování nebo vyšetřování daňové povinnosti osoby spojené s církví (např. dárce nebo duchovního).

Zákon o dostupné péči

Všeobecně se na náboženské organizace a církve vztahují ustanovení zákona o dostupné péči. Církve a náboženské organizace s upřímnou náboženskou námitkou proti zřízení nebo udržování plánu zdravotního pojištění, který poskytuje úhradu antikoncepčních služeb, jsou však osvobozeny od mandátu zákona o dostupné péči, který zaměstnavatelům ukládá povinnost zajistit zaměstnancům přístup ke zdravotnímu pojištění, které zahrnuje preventivní služby pro ženy.

Státní daně a registrační požadavky

Církve obecně podléhají stejným pravidlům pro státní daň z majetku a daň z prodeje a užívání jako náboženské organizace. Mnoho států osvobozuje církve a náboženské organizace od placení daně z nemovitosti z pozemků, které organizace vlastní a používají k náboženským účelům. To, zda je toto osvobození možné, a požadavky na jeho přiznání se v jednotlivých státech liší. Například v New Yorku je nemovitý majetek ve vlastnictví neziskové korporace organizované nebo provozované výhradně pro náboženské účely a používaný výhradně k plnění náboženského účelu organizace zcela osvobozen od daně a pro určité účely i od zvláštní daně ad valorem.

Některé státy mají navíc široká osvobození od daně z prodeje a z užití, která se vztahují na církve a náboženské organizace. Například v New Yorku jsou organizace založené a provozované výhradně pro náboženské účely osvobozeny od daně z prodeje a užití. Jiné státy však osvobozují od daně pouze určité nákupy nebo prodeje prováděné církvemi nebo náboženskými organizacemi. Například stát Mississippi vyžaduje, aby církve a náboženské organizace vybíraly a platily daň z nákupů a prodejů s výjimkou nákupů elektřiny, plynů, jiných paliv a pitné vody, které se používají v nemovitostech primárně využívaných k náboženským nebo vzdělávacím účelům.

Nakonec některé státy mají široké osvobození od povinnosti registrovat se k získávání charitativních příspěvků pro církve a náboženské organizace, zatímco jiné osvobozují pouze církve a jejich integrované pomocné organizace. Například stát New York osvobozuje všechny korporace organizované podle zákona o náboženských společnostech, jiné náboženské organizace a charitativní organizace a organizace provozované, dozorované nebo kontrolované náboženskou organizací nebo v souvislosti s ní. Naproti tomu Západní Virginie osvobozuje od daně pouze církve, synagogy, sdružení nebo konventy církví, náboženské řády nebo náboženské organizace, které jsou nedílnou součástí církve, jež se kvalifikují jako osvobozené od daně podle IRC 501(c)(3) a jsou osvobozeny od povinnosti podávat roční informační přiznání u IRS.

.