Hospodářský růst se měří růstem hrubého domácího produktu (HDP), který je definován jako souhrnná hodnota veškerého zboží a služeb vyrobených v dané zemi za rok. K hospodářskému růstu přispívá mnoho sil. Neexistuje však jediný faktor, který by trvale podněcoval dokonalý nebo ideální růst potřebný pro ekonomiku. Bohužel recese jsou realitou a mohou být způsobeny exogenními faktory, jako jsou geopolitické a geofinanční události.

Politici, světoví lídři a ekonomové široce diskutovali o ideální míře růstu a o tom, jak jí dosáhnout. Je důležité studovat, jak ekonomika roste, tedy co nebo kdo jsou účastníci, díky nimž se ekonomika pohybuje kupředu.

Ve Spojených státech je hospodářský růst často tažen spotřebitelskými výdaji a podnikovými investicemi. Pokud například spotřebitelé kupují domy, zažívají hospodářský růst stavitelé domů, dodavatelé a stavební dělníci. Podniky také pohánějí ekonomiku, když zaměstnávají pracovníky, zvyšují mzdy a investují do rozvoje svého podnikání. Podnik, který koupí nový výrobní závod nebo investuje do nových technologií, vytváří pracovní místa, výdaje, což vede k růstu ekonomiky.

Podporovat výdaje spotřebitelů a podniků a prosperitu pomáhají i další faktory. Banky například půjčují peníze podnikům a spotřebitelům. Protože podniky mají přístup k úvěrům, mohou financovat nový výrobní závod, nakoupit nový vozový park nebo zahájit výrobu nové řady výrobků či služeb. Výdaje a investice podniků mají zase pozitivní dopad na zúčastněné společnosti. Růst se však rozšiřuje i na ty, kteří s těmito společnostmi obchodují, včetně ve výše uvedeném příkladu zaměstnanců banky a výrobce nákladních automobilů.

V tomto článku je uvedeno několik opatření, která se často používají ke zvýšení a podpoře hospodářského růstu.

Snížení daní a daňové slevy

Snížení daní a daňové slevy jsou určeny k navrácení více peněz do kapes spotřebitelů. V ideálním případě tito spotřebitelé část těchto peněz utratí v různých podnicích, což zvýší příjmy, peněžní toky a zisky podniků. Více hotovosti znamená, že podniky mají zdroje na pořízení kapitálu, zlepšení technologií, růst a expanzi. Všechny tyto činnosti zvyšují produktivitu, což vede k růstu ekonomiky. Snížení daní a slevy na dani podle zastánců umožňují spotřebitelům, aby sami stimulovali ekonomiku tím, že ji napájejí větším množstvím peněz.

V roce 2017 Trumpova administrativa navrhla a Kongres schválil zákon o snížení daní a pracovních místech (Tax Cuts and Jobs Act). Tato legislativa snížila daně z příjmů právnických osob na 20 % – nejvyšší sazba daně z příjmů právnických osob činila před přijetím zákona 35 %. Sníženy byly i různé sazby daně z příjmu fyzických osob. Návrh zákona stál 1,5 bilionu dolarů a jeho cílem je zvýšit hospodářský růst na příštích deset let.

Stejně jako u každého stimulu použitého k povzbuzení hospodářského růstu je často obtížné určit, kolik růstu bylo vytvořeno stimulem a kolik jinými faktory a tržními silami.

Stimulace ekonomiky pomocí deregulace

Deregulace je uvolnění pravidel a předpisů uvalených na určité odvětví nebo podnik. Stala se ústředním bodem ekonomiky ve Spojených státech za Reaganovy vlády v 80. letech 20. století, kdy federální vláda deregulovala několik odvětví, především finanční instituce. Mnozí ekonomové přičítají Reaganově deregulaci zásluhu na silném hospodářském růstu, který byl pro USA charakteristický po většinu 80. a 90. let 20. století. Zastánci deregulace tvrdí, že přísné předpisy omezují podniky a brání jim v růstu a plném fungování. To následně zpomaluje výrobu a najímání zaměstnanců, což brzdí růst HDP. Ekonomové, kteří jsou zastánci regulací, však viní deregulaci a nedostatečný státní dohled z četných ekonomických bublin, které se v 90. letech 20. století a na počátku 21. století rozšířily a následně splaskly.

Mnozí ekonomové uvádějí, že k finanční krizi v roce 2008 vedl nedostatečný regulační dohled. V roce 2007 začaly být nespláceny subprime hypotéky, což jsou vysoce rizikové hypotéky poskytované dlužníkům s méně než dokonalou bonitou. Hypoteční průmysl se zhroutil, což vedlo k recesi a následné záchraně několika bank americkou vládou. V následujících letech byly zavedeny nové předpisy, které na banky kladly zvýšené kapitálové požadavky, což znamená, že potřebují více hotovosti, aby pokryly případné ztráty ze špatných úvěrů.

Využití infrastruktury k podpoře hospodářského růstu

Výdaje na infrastrukturu vznikají, když místní, státní nebo federální vláda vynakládá peníze na výstavbu nebo opravu fyzických struktur a zařízení potřebných k tomu, aby obchod a společnost jako celek prosperovaly. Infrastruktura zahrnuje silnice, mosty, přístavy a kanalizační systémy. Ekonomové, kteří podporují výdaje na infrastrukturu jako ekonomický katalyzátor, tvrdí, že špičková infrastruktura zvyšuje produktivitu, protože umožňuje podnikům fungovat co nejefektivněji. Když je například dostatek silnic a mostů a jsou v pořádku, nákladní automobily tráví méně času v zácpách a nemusí volit okružní trasy, aby překonaly vodní cesty.

Výdaje na infrastrukturu navíc vytvářejí pracovní místa, protože na dokončení projektů, které dostanou zelenou, je třeba najmout pracovníky. Jsou také schopny vyvolat nový hospodářský růst. Například výstavba nové dálnice může vést k dalším investicím, jako je otevření čerpacích stanic a maloobchodních prodejen pro motoristy.

Během velké recese Obamova administrativa spolu s Kongresem navrhla a schválila zákon The American Recovery and Reinvestment Act z roku 2009. Cílem stimulačního balíčku bylo nastartovat hospodářský růst ekonomiky, protože podnikatelské a soukromé investice slábly. Obamův stimulační balíček, jak se mu běžně říká, zahrnoval výdaje federální vlády přesahující 80 miliard dolarů na dálnice, mosty a silnice. Stimulační balíček měl pomoci vytvořit pracovní místa ve stavebnictví, které bylo těžce zasaženo v důsledku dopadů hypoteční krize na rezidenční a komerční výstavbu.