Život na Zemi existuje již miliardy let a objevil se krátce poté, co se planeta ochladila a byla k dispozici tekutá voda.

Od prvních bakterií až po úžasně složité živočichy, které vidíme dnes, život kolonizoval každý kout naší planety.

Jak víte, naše Slunce má omezenou životnost.
Příštích 5 miliard let spálí poslední vodík, nafoukne se jako rudý obr a pohltí Merkur a Venuši.

To by bylo pro místní flóru a faunu naprosto katastrofální, ale veškerý život na povrchu Země už bude dávno pryč.

V podstatě máme méně než miliardu let na to, abychom si užívali povrchu naší planety, než se stane nehostinným.

Protože naše Slunce… se zahřívá.

V průběhu lidského života to nepocítíte, ale během stovek milionů let bude množství záření vycházejícího ze Slunce narůstat.

To ohřeje povrch naší planety natolik, že se oceány začnou vařit.

V jádru Slunce se díky vysokým teplotám a tlakům mění vodík na helium. Každá tuna materiálu, kterou Slunce přemění, se o něco smrští, čímž se Slunce stane hustším a o něco teplejším.

V průběhu příští přibližně miliardy let se množství energie, kterou Země od Slunce obdrží, zvýší asi o 10 %. Což nezní jako mnoho, ale znamená to skleníkový efekt epických rozměrů.

Snímek pruhové mapy ledovců ze sondy TerraSAR-X.

Cokoli z ledových čepiček roztaje a samotná voda se vyvaří, takže planeta bude suchá a vyprahlá. Vodní pára je silný skleníkový plyn, to povede k ještě vyšší teplotě.

Desková tektonika se zastaví a veškerý uhlík bude z atmosféry odčerpán.

Bude zle.

S růstem teplot budou složité formy života považovat život na Zemi za méně pohostinný. Bude to vypadat, jako by evoluce běžela pozpátku, protože rostliny a živočichové vymřou a zůstanou bezobratlí a nakonec jen mikrobiální život.

Tento nárůst teploty bude znamenat konec života na povrchu Země, jak ho známe.

Přesto však hluboko pod zemí existují zásoby vody, které budou chránit mikrobiální život po miliardy let.

Možná zažijí ono závěrečné pečení, až Slunce skutečně dosáhne konce svého života.

Až několik set milionů let je ve srovnání se stářím naší civilizace nepochopitelně dlouhá doba.

Pokud lidstvo přežije i v budoucnosti, můžeme s tímto problémem něco udělat?

Jak se Slunce zahřívá a činí Zemi nehostinnou, zahřívá i zbytek sluneční soustavy. Zmrzlé světy ve Sluneční soustavě roztají a stanou se obyvatelnějšími.

Encaladus, měsíc Saturnu, jak je vidět na tomto snímku ze sondy Voyager 1. Kredit: NASA

Je možné, že se budoucí civilizace přestěhují do pásu asteroidů nebo na měsíce Saturnu. Mohli bychom se pokusit o něco ještě radikálnějšího: přestěhovat Zemi.

Pomocí pečlivého řízení asteroidů tak, aby nás sotva minuly, by vyspělá civilizace mohla narušit oběžnou dráhu Země a přemístit naši planetu dále od Slunce.

Při zahřívání Slunce by se naše planeta neustále přemisťovala, takže povrchová teplota by zůstala přibližně stejná. To by ovšem byla ošemetná záležitost. Udělejte špatný pohyb a čeká vás mrazivý chlad vnější sluneční soustavy.

Není tedy třeba panikařit. Životu tady zbývá pár set milionů let, maximálně miliarda. Ale pokud chceme pokračovat ještě miliardy let, budeme chtít na rostoucí seznam velkých problémů přidat i sluneční ohřev.

Podcast (audio): Stáhnout (délka: 4:06 – 3,7 MB)

Přihlaste se k odběru: Podcasty Apple | RSS

Podcast (video): Stáhnout (78,6 MB)

Přihlásit se k odběru: Apple Podcasts | RSS

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.