• Eric Z Goodnight

  @ezgoodnight

• 28. září 2016, 11:12 EDT

Jste zmateni digitální zrcadlovkou, kterou máte, a vším tím fotografickým žargonem, který k ní patří? Podívejte se na některé základy fotografování, zjistěte, jak váš fotoaparát funguje a jak vám to může pomoci pořizovat lepší snímky.

Fotografie má co do činění s vědou o optice – jak světlo reaguje, když se láme, ohýbá a zachycuje světlocitlivými materiály, jako je fotografický film nebo fotosenzory v moderních digitálních fotoaparátech. Naučte se tyto základní informace o tom, jak fotoaparát – prakticky jakýkoli fotoaparát – funguje, abyste se mohli zdokonalit ve fotografování, ať už k tomu používáte zrcadlovku, nebo fotoaparát v mobilním telefonu.

Co je to vlastně fotoaparát?“

Přibližně 400 až 300 let před naším letopočtem byli starověcí filozofové vědecky vyspělejších kultur (například Číny a Řecka) jedněmi z prvních národů, kteří experimentovali s konstrukcí camera obscura pro vytváření snímků. Myšlenka je poměrně jednoduchá – nastavte dostatečně tmavou místnost, do které proniká jen malá část světla skrze dírku naproti rovné ploše. Světlo se šíří přímočaře (tento pokus byl použit k prokázání této skutečnosti), protíná dírku a vytváří obraz na ploché rovině na druhé straně. Výsledkem je obrácená verze objektů, které jsou vysílány z opačné strany dírkové komory – neuvěřitelný zázrak a úžasný vědecký objev pro lidi, kteří žili více než tisíciletí před „středověkem“.

Abychom pochopili moderní fotoaparáty, můžeme začít u camery obscury, přeskočit o několik tisíc let dopředu a začít mluvit o prvních dírkových kamerách. Ty využívají stejný jednoduchý koncept „vpichu“ světla a vytvářejí obraz na rovině světlocitlivého materiálu – emulgovaného povrchu, který při dopadu světla chemicky reaguje. Základní myšlenkou každého fotoaparátu je tedy shromažďování světla a jeho záznam na nějaký světlocitlivý předmět – v případě starších fotoaparátů na film a v případě digitálních na fotosenzory.

Je něco rychlejší než rychlost světla?“

Výše položená otázka je tak trochu chyták. Z fyziky víme, že rychlost světla ve vakuu je konstanta, mezní rychlost, kterou nelze překročit. Světlo má však ve srovnání s jinými částicemi, například neutriny, které se pohybují tak vysokou rychlostí, zvláštní vlastnost – neprochází každým materiálem stejnou rychlostí. Zpomaluje se, ohýbá se nebo se láme, čímž mění své vlastnosti. „Rychlost světla“ unikajícího ze středu hustého slunce je ve srovnání s neutriny, která z nich unikají, mučivě pomalá. Světlu může trvat tisíciletí, než unikne z jádra hvězdy, zatímco neutrina vytvořená hvězdou téměř s ničím nereagují a proletí nejhustší hmotou rychlostí 186 282 mil/s, jako by tam sotva byla. „To je všechno hezké,“ můžete se zeptat, „ale co to má společného s mým fotoaparátem?“

Je to tatáž vlastnost světla reagovat s hmotou, která nám umožňuje ohýbat, lámat a zaostřovat ho pomocí moderních fotografických objektivů. Stejná základní konstrukce se nezměnila již několik let a stejné základní principy z doby, kdy byly vytvořeny první objektivy, platí i nyní.

Ohnisková vzdálenost a udržení ostrosti

Ačkoli se v průběhu let zdokonalily, objektivy jsou v podstatě jednoduché objekty – kusy skla, které lámou světlo a směřují ho k obrazové rovině směrem k zadní straně fotoaparátu. V závislosti na tom, jak je sklo v objektivu tvarováno, se liší vzdálenost, kterou lom světla potřebuje ke správnému sblížení na obrazové rovině. Moderní objektivy se měří v milimetrech a vztahují se k této velikosti vzdálenosti mezi čočkou a bodem konvergence na obrazové rovině.

Ohnisková vzdálenost také ovlivňuje druh obrazu, který fotoaparát zachytí. Velmi krátká ohnisková vzdálenost umožní fotografovi zachytit širší zorné pole, zatímco velmi dlouhá ohnisková vzdálenost (například teleobjektiv) zmenší zobrazovanou oblast na mnohem menší okno.

Existují tři základní typy objektivů pro standardní zrcadlovky. Jsou to normální objektivy, širokoúhlé objektivy a teleobjektivy. Každý z nich má kromě toho, co zde již bylo probráno, některá další upozornění, která jsou s jejich použitím spojena.

• Širokoúhlé objektivy mají obrovský, více než 60stupňový úhel záběru a obvykle se používají pro zaostření na objekt blíže k fotografovi. Objekty v širokoúhlých objektivech mohou vypadat zkresleně, stejně jako mohou zkreslovat vzdálenosti mezi vzdálenými objekty a zkreslovat perspektivu v bližších vzdálenostech.
• Normální objektivy jsou ty, které nejvíce odpovídají „přirozenému“ zobrazování podobnému tomu, které zachycuje lidské oko. Zorný úhel je menší než u širokoúhlých objektivů, nedochází ke zkreslení objektů, vzdáleností mezi objekty a perspektivy.
• Objektivy s dlouhým ohniskem jsou obrovské objektivy, které vídáte nosit fotografické nadšence, a používají se ke zvětšení objektů na velké vzdálenosti. Mají nejužší úhel záběru a často se používají k vytváření záběrů s hloubkou ostrosti a záběrů, kde je pozadí rozmazané a objekty v popředí zůstávají ostré.

V závislosti na formátu použitém pro fotografování se mění ohniskové vzdálenosti pro normální, širokoúhlé a dlouhoohniskové objektivy. Většina běžných digitálních fotoaparátů používá formát podobný 35mm filmovým fotoaparátům, takže ohniskové vzdálenosti moderních digitálních zrcadlovek jsou velmi podobné ohniskovým vzdálenostem filmových fotoaparátů z minulých let (a dnes, pro milovníky filmové fotografie).

Clona a rychlost závěrky

Jelikož víme, že světlo má určitou rychlost, je ho při fotografování přítomno jen konečné množství a jen zlomek z něj projde objektivem ke světlocitlivým materiálům uvnitř. Toto množství světla je řízeno dvěma hlavními nástroji, které může fotograf nastavit – clonou a rychlostí závěrky.

Clona fotoaparátu je podobná zornici vašeho oka. Je to víceméně jednoduchý otvor, který se doširoka otevře nebo těsně uzavře, aby propustil více nebo méně světla přes objektiv k fotografickým receptorům. Jasné, dobře osvětlené scény potřebují minimum světla, takže clona může být nastavena na větší číslo, aby propouštěla méně světla. Slabší scény vyžadují více světla, které dopadá na fotosenzory ve fotoaparátu, takže nastavení menšího čísla propustí více světla. Každé nastavení, často označované jako číslo f, f-stop nebo stop, obvykle propouští poloviční množství světla než nastavení před ním. S nastavením f-čísla se mění také hloubka ostrosti, která se zvětšuje tím více, čím menší clona je na fotografii použita.

Kromě nastavení clony lze také upravit dobu, po kterou zůstane závěrka otevřená (tzv. rychlost závěrky), aby světlo dopadalo na světlocitlivé materiály. Delší expozice umožní vniknutí většího množství světla, což je užitečné zejména v situacích se slabým osvětlením, ale ponechání závěrky otevřené po delší dobu může mít na fotografii obrovský vliv. I tak malé pohyby, jako je nechtěný třes rukou, mohou při delších časech závěrky výrazně rozmazat vaše snímky, což vyžaduje použití stativu nebo stabilní roviny, na kterou fotoaparát umístíte.

Používány společně mohou pomalé časy závěrky kompenzovat menší nastavení clony, stejně jako velké otevření clony kompenzuje velmi krátké časy závěrky. Každá kombinace může poskytnout velmi odlišný výsledek – vpuštění velkého množství světla v průběhu času může vytvořit velmi odlišný obraz ve srovnání s vpuštěním velkého množství světla přes větší otvor. Výsledná kombinace rychlosti závěrky a clony vytváří „expozici“ neboli celkové množství světla, které dopadá na světlocitlivé materiály, ať už jde o snímače nebo film.

Máte dotazy nebo připomínky týkající se grafiky, fotografií, typů souborů nebo aplikace Photoshop? Pošlete své dotazy na adresu [email protected] a možná se objeví v některém z příštích článků Jak na grafiku pro geeky.

Obrázek Credits: Autor: naixn, k dispozici pod licencí Creative Commons. Camera Obscura, ve veřejném vlastnictví. Pinhole Camera (anglicky) od Trassiorf, ve veřejné doméně. Diagram hvězdy slunečního typu od NASA, za předpokladu Public Domain a Fair Use. Galileův teleskop od Tamasflex, dostupné pod Creative Commons. Ohnisková vzdálenost od Henrika, dostupné pod licencí GNU. Konica FT-1 od Morven, dostupné pod Creative Commons. Apetitový diagram od Cbuckley a Dicklyon, dostupné pod Creative Commons. Ghost Bumpercar od Baccharus, dostupné pod Creative Commons. Windflower by Nevit Dilmen, dostupné pod Creative Commons.