Pro jednou se možná antivakcinářům něco povedlo. Chcete se podívat jen na několik chemických látek, které se do těl dětí dostávají z průměrné vakcíny? Zkuste tyto: 2-methyl-butyraldehyd, ethyl-etanoát, tokoferol, alfa-terpanin a hnusný terpinyl-acetát. Je zázrak, že se naše děti vůbec dožijí dětství.

Oh wait, my bad! Tohle nejsou složky vakcíny. To jsou složky borůvek. A totéž platí i pro banány a vejce.

Jedním z největších omylů antivaxerů – a spousty dalších – je, že existuje nějaké binární rozdělení mezi čímkoli, co je chemické (a tedy velmi špatné) a přírodní (a tedy velmi dobré). Ale příroda je chemie až do posledního elektronu. A když na to přijde, vy nejste nic jiného než chemie, a i když je většina vašeho těla tvořena uhlíkem, kyslíkem a vodíkem, je v něm pěkná porce takových hnusů, jako je lithium, stroncium, hliník, křemík, olovo, vanad a arsen.

To ale nebrání davu odpůrců očkování, aby vyl o údajných toxinech ve vakcínách a vyzýval nevěřící, aby si zkusili – jen zkusili – přečíst příbalové letáky a neodcházeli vyděšení. O.K., tak to udělejme.

Všechny příbalové letáky jsou k dispozici prostřednictvím Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health. Ačkoli si je každý znepokojený rodič může přečíst všechny (a pak si o tom, co se dozví, promluvit s lékařem), zaměřme se jen na tři: vakcíny proti záškrtu a tetanu a proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám a také na jednu z mnoha chřipkových vakcín. Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) také poskytuje úplný seznam všech složek všech vakcín a vysvětlení jejich účelu. (Tento snadný přístup k informacím mimochodem dává za pravdu tvrzení odpůrců vakcín, že složky vakcín a jejich možné nežádoucí účinky jsou temným tajemstvím, které je přísně střeženo kabalou velké vlády a velké farmaceutické společnosti).

Ze všech složek běžných vakcín jsou to kovy, které odpůrce vakcín nejvíce rozčilují – konkrétně thimerosal a hliník. Thimerosal je skutečným strašákem, protože se jedná o formu rtuti, známého neurotoxinu. Klíčovým slovem je však forma rtuti – a ne všechny formy jsou stejné. Jak jasně uvádí Světová zdravotnická organizace, problémy způsobuje methylrtuť, která má tendenci se v těle udržet – s poločasem rozpadu šest týdnů – a hromadí se v tkáních.

Etylrtuť je druh, který se používá jako konzervační látka v malé menšině vakcín – většinou proti chřipce a několika vícedávkových preparátech – a je to úplně jiná chemická bestie. Zpracovává se ve střevech, což znamená, že rychle prochází systémem a odchází z něj, s poločasem rozpadu kratším než týden. Ve vakcínách, v nichž se vyskytuje, se používá v mimořádně malém množství a navzdory všem poplašným zprávám nebyly nikdy předloženy vůbec žádné vědecké důkazy o tom, že by škodil.

„To, že něco ve velkém množství je pro vás škodlivé, neznamená, že něco v malém množství ano,“ říká dr. Jeffrey Weiser, vedoucí katedry mikrobiologie na Lékařské fakultě Newyorské univerzity.

Bez přítomnosti thimerosalu ve vakcínách, které ho potřebují, bychom navíc byli mnohem chudší. Tuto lekci jsme dostali brzy a bolestně v roce 1928, kdy v australském městě Bundaberg zahynul tucet dětí po očkování proti záškrtu, které bylo infikováno stafylokokem. Řešením nebylo přestat očkovat – ze 125 000 dětí, které se v Austrálii v té době každoročně narodily, jich 500 zemřelo na záškrt – ale zajistit, aby vakcíny byly sterilní a bezpečné.

„Zachování sterility vakcín je důležité, a proto je thimerosal součástí vakcín,“ říká Weiser.

Hliník je ještě menším důvodem k obavám. Je součástí vakcín jako adjuvans – neboli stimulant imunitního systému – a pokud se chcete tomuto kovu zcela vyhnout, no, jste tak trochu na špatné planetě. Hliník se hojně vyskytuje v životním prostředí, je běžný při přípravě potravin a má nízkou toxicitu i ve velkém množství. Pokud váš jídelníček nezahrnuje občasnou konzumaci celé role alobalu, jste pravděpodobně v pořádku.

Největšími nekovovými monstry na seznamu nepřátel antivaxerů jsou formaldehyd a formalín. Abychom byli spravedliví, ani jedno nezní strašně přátelsky k dětem, ale to, jak zní, a to, co skutečně dělají, je úplně něco jiného. Jediné, co formaldehyd nebo formalín ve vakcíně zabíjejí, je virus, který se používá k vyvolání imunitní reakce. Koncentrace, která zůstane po úplném zpracování vakcíny, je mizivá a naprosto neškodná – jak dokázaly miliardy injekcí aplikovaných od roku 1955, kdy Jonas Salk zdokonalil vakcínu proti dětské obrně s usmrceným virem.

Co se týče dalších chemických škodlivin? Téměř každá z nich má alespoň nějakou obdobu v potravinách, v životním prostředí, v kojenecké výživě, dokonce i v mateřském mléce. Mnohé z nich by také byly nebezpečné, dokonce smrtelné, kdyby se podávaly izolovaně nebo v masivním množství – což je přesně důvod, proč neexistuje žádná vakcína, která by kdy byla vyrobena a která by dělala některou z těchto věcí.

Nežádoucí účinky uvedené v příbalových letácích vakcín jsou ještě děsivějším čtením než seznam složek. Ale i tady musíme být chytřejší – a v tomto případě by si člověk myslel, že už jsme na takové věci zvyklí. Seznam často smrtelných nežádoucích účinků, které mohou být způsobeny některými léky na předpis, se stal jen o málo víc než Muzakem farmaceutických reklam – něčím, co bzučí kolem vás, ale co jste už dávno přestali vnímat.

Důvod pro zveřejnění v obou případech je jednoduchý: pokud byl možný nežádoucí účinek léku jen pozorován – bez ohledu na to, jak zřídka a bez ohledu na absenci jakékoli prokázané příčinné souvislosti – musí být uveden v seznamu varování. V některých případech jsou vedlejší účinky skutečné. Stejně jako se u lidí užívajících statiny skutečně může vyskytnout nespavost, může se u očkovaného dítěte skutečně objevit krátkodobá horečka nebo nervozita (CDC má k dispozici kompletní seznam všech rizik spojených se všemi vakcínami, včetně pravděpodobností a vysvětlení). Ve většině případů však při zmínce o nežádoucím účinku nejde ani tak o varování lidí před skutečným rizikem, jako spíše o odškrtnutí regulační kolonky.

„Když se podíváte na obrovské populace dětí a dospělých, kteří dostávají tyto vakcíny,“ říká Weiser, „tak se prostě žádné významné problémy nevyskytly.“

Nic z toho nezabrání davu odpůrců vakcín tvrdit opak nebo vidět spiknutí tam, kde žádné neexistuje. Teprve když nastane skutečný problém – když neočkované dítě onemocní nemocí, které lze předcházet -, příliš mnoho z nich naslouchá. A to už je pozdě.

Pište Jeffreymu Klugerovi na [email protected].

.