Po letech neplodnosti a dvou potratech jsem zjistila, že těhotenství je šťastné, ale stresující období. Žila jsem v neustálém strachu, že se mé holčičce něco stane, a občas jsem si nemohla pomoci, abych neočekávala to nejhorší. Jako když jsem jednou v neděli ráno vyšla ze sprchy a oblékla se do kostela. Myslím, že to muselo být období alergií, které mě zasáhlo o něco dřív, protože jsem vypustila to největší a nejhlasitější kýchnutí, jaké jsem kdy slyšela. Ucítila jsem prasknutí a pak výtok tekutiny.

A já zpanikařila.

ČTĚTE TAKÉ: 5 starostí, kterých se v těhotenství zbavte

Zavolala jsem na manžela, který vyběhl nahoru. „Jen jsem kýchla,“ vysvětlovala jsem. „Velké kýchnutí. A něco se stalo.“

„Co se stalo?“ zeptal se.

„Nevím. Myslím, že mi praskla voda. Nebo mi uniká. Nevím.“ Řekla jsem, tak vyděšená a zmatená. „Zavolám doktora.“

Tak jsem to udělala. Když se mi v neděli ráno ozvala lékařka, která měla službu, vysvětlila mi, že můžu přijít na kontrolu, ale pokud mi v 19. týdnu opravdu praskla voda, nemohou pro záchranu miminka nic udělat. „Asi nezná mou anamnézu,“ pomyslela jsem si, když jsem spěchala dokončit přípravu. Můj strach rostl, jak se mi rozbušilo srdce.

S manželem jsme si během dvacetiminutové cesty do nemocnice nic neřekli. Ale dovedu si představit, že jsme mysleli na totéž a modlili se tytéž modlitby, když jsme se mlčky drželi za ruce. Po našem příjezdu na pohotovost mě sestry rychle převezly na porodní sál, kde mě mohly vyšetřit. O dvacet minut později a rychlý ultrazvuk a verdikt byl na světě… ano, počůrala jsem se (nepříjemný, ale velmi častý vedlejší účinek těhotenství).

Odcházela jsem z nemocnice s úlevou a trochu v rozpacích (Přesto jsem nikdy nebyla nadšenější, když jsem přiznala, že jsem se počůrala.) Ten den jsme se do kostela nedostali. Šli jsme domů a odpočívali na srdci i na mysli po smršti starostí.

Strach v těhotenství je běžný a pochopitelný. V našem těle se toho děje tolik, co nevidíme. Je šílené neznat zdroj každé bolesti a nepohodlí. Naše mysl se přirozeně obrací k nejhoršímu možnému scénáři, zejména pokud jsme to nejhorší už někdy zažili. A co je na tom nejsmutnější? Tento strach nás okrádá o radost z těhotenství.

PRO VÁS: Pokud jste ustaraná maminka jako já, musíte vyzkoušet tento trik

Ačkoli byl strach skutečný, skutečnost, že jsem se pouze počůrala, mě nechala vysmát se sama sobě a obavám, na kterých často bezdůvodně lpím. Jeden moudrý přítel mi kdysi řekl: „Nepůjčuj si problémy“. Její slova mi zní v uších i teď, když jsem matka dvou dětí. Ať už je to stres z těhotenství, strach z prvního roku dítěte, nebo trápení nad mnoha lety, kterými budu procházet se svými drahocennými dětmi, musím se naučit nechat starosti za sebou.

Tomu malému oříškovi, kvůli kterému jsem se počůrala, je teď šest let. Od té doby jsem si osvojila několik způsobů, jak se starostmi bojovat:

-Dávám si pozor, co čtu. Dnes je k dispozici tolik zdrojů vědomostí. Snažím se vybírat si jen ty, které nabízejí vyvážené a přesné informace.

-Probírám věci s manželem, důvěryhodnými přáteli a rodinou. Moji blízcí se často dokáží podívat na situaci objektivněji než já – zejména když se potýkám se strachem.

Nadýchnu se zhluboka a zpomalím, než začnu reagovat. Když se mě zmocní strach, zhluboka se nadechnu a často zjistím, že je pryč dřív, než mám šanci dát strachu pevnou půdu pod nohama.

Snažím se naplnit svou mysl pozitivními myšlenkami, které zaměřují mou pozornost na vše dobré, ne na vše, co by se mohlo pokazit.

Obklopuji se pozitivními lidmi, kteří mi připomínají, abych se držela naděje na nejlepší výsledek.

Měla jsem legitimní a pochopitelný důvod pro svůj strach a obavy během těhotenství. Ale naučila jsem se, že nesmím dovolit, aby mi strach stál v cestě ke štěstí, které chci prožívat jako máma.

Taky jsem se musela počůrat, aby mi to došlo.

Bojovala jste nebo bojujete se strachem v těhotenství? Co vám pomohlo soustředit se místo toho na radost z těhotenství?“

3 věci k dalšímu čtení

  • Připojte se ke skupině měsíce porodu WTE a seznamte se s dalšími maminkami, které prožívají to, co vy
  • Vysoce rizikové těhotenství
  • Byla jsem nešťastná máma v domácnosti

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.