Tuto aktualizaci píšu o pár dní později, než jsem plánovala, a pokud jste sledovali Instagram, možná už víte proč! V uplynulém týdnu jsme řešili první hlavní úkol naší výzvy One Room Challenge, kterým bylo broušení a utěsňování našeho jídelního stolu, a cestou jsme narazili na pár drobných hrbolků

Naštěstí to nakonec dobře dopadlo a já se s vámi ráda podělím o to, co se nepovedlo, abyste se VY snad mohli poučit z našich chyb!

Nejprve se podívejte, jak náš stůl vypadal před týdnem:

Našli jsme ho v malém obchodě s nábytkem v Cotswolds (Velká Británie), když jsme se zasnoubili a hledali kousky do našeho nového domova. Když se na to dívám zpětně, byla to krádež, protože myslím, že jsme za ni zaplatili jen 200 liber – je z masivního tygřího dřeva a opravdu dobře vyrobená. Ale o deset let a dvě děti později byl VELMI dobře používán. Byly na ní škrábance, promáčkliny a lepkavé skvrny, které se mi nedařilo vydrhnout. Rozhodně potřebovala trochu lásky. Milovala jsem vzhled jídelních stolů z přírodního dřeva, takže jsem si řekla, že ho prostě rychle obrousíme a utěsníme bezbarvým nátěrem z polyetylenu. Jednoduché, že?

ZÁMĚR ČÍSLO JEDNA: NEZKONTROLOVAT PŘEDPOVĚĎ POČASÍ

Moje čtyřletá dcera chodí do školky jen dva dny v týdnu, takže jsem se rozhodla, že se tohoto úkolu ujmeme, až bude pár hodin mimo domov. Ráno, které jsem si vybrala, vypadaly mraky trochu všelijak, ale chtěla jsem se držet původního plánu, protože jsem věděla, že bez malého pomocníka po našem boku to bude mnohem jednodušší.

Myslela jsem si, že největší problém bude dostat stůl ven, protože je tak těžký. Mezi námi dvěma se nám ho podařilo vynést na příjezdovou cestu, aniž bychom si natáhli příliš mnoho svalů, a jakmile jsme ho postavili, začalo pršet. Naštěstí jsme měli připravenou plachtu, ale nebyl to nejlepší začátek našeho projektu.

ÚKOL ČÍSLO DVA: NEDOSTATEK ČASU NA PROJEKT

Plánoval jsem, že tento projekt zvládnu za pár hodin, zatímco budou holky ve škole.

Velký. Tlustý. NOPE! Nemohla jsem se mýlit víc!

Když se déšť uklidnil, začali jsme brousit naší věrnou dlaňovou bruskou a teprve tehdy jsme zjistili, že na stole je nějaký hustý lak/lak, který byl použit k utěsnění. Ten se odlupoval v chuchvalcích a neustále zalepoval brusku, takže práce byla úmorně pomalá.

V tu chvíli jsem se (spontánně) rozhodl, že bychom měli použít chemikálie, abychom stůl odizolovali a práci urychlili, a tak jsme vyrazili do Lowe’s, abychom vyzvedli potřebné věci pro tuto práci.

ZÁMĚR ČÍSLO TŘETÍ: NEPROZKOUMAL JSEM PŘEDEM „PLÁN B“

Nikdy předtím jsem odstraňovač nátěrů nepoužil, a i když mě to úplně neodrazuje od toho, abych ho v budoucnu použil znovu, rozhodně bych si přál, abych byl předem trochu lépe připraven. Použili jsme Citristrip, který fungoval docela dobře, a první část procesu byla velmi snadná. Ale seškrabávání gelu plus rozpuštěného laku po něm byla HODNĚ špinavá práce a v polovině se otevřela nebesa. Jsem si jistá, že to byl nejhorší okamžik celého projektu! Déšť způsobil, že se všechno lepilo a lepilo, a my jsme zjistili, že nemáme dost hadříků/jednorázových rukavic/kontejnerů, do kterých bychom tu kaši seškrábali. (Znovu opakuji, že kdybych si udělal trochu větší průzkum, asi bych nám na tento úkol koupil nějaké ochranné obleky!)

Pokračovali jsme dál a podařilo se nám seškrábat nejhorší hlen a zbytek vyčistit minerálním lihem. V této fázi jsme pravděpodobně měli provést další kolo Citristripu, ale já jsem se s tím prostě nedokázal smířit, a tak jsme se vrátili k broušení.

ÚKOL ČÍSLO ČTYŘ:

Po dalším odpoledni broušení jsme se rozhodli, že už toho bylo dost. Nebyl jsem z výsledku nijak zvlášť nadšený, ale myslel jsem si, že jako „rustikální“ se to dá přežít, a pravda byla taková, že jsem se prostě nedokázal smířit s dalším dnem práce na něm. Tak jsme ho odnesli zpátky dovnitř (cestou jsme odštípli trochu barvy z vchodových dveří) a postavili ho do naší jídelny.

Jakmile byl v našem domě, uvědomila jsem si, jak moc se mi povrchová úprava nelíbí. Z nějakého důvodu vypadala zvenku méně flekatá, ale čím víc jsem se na ni dívala, tím víc jsem ji nenáviděla. Během týdne jsem také dělala velká finální rozhodnutí ohledně povrchových úprav našeho baru (tapety, desky a barvy nátěrů), což mi vzalo spoustu duševní energie. Moc mi jí nezbývalo a náš neúspěšný projekt renovace ve mně zanechal pocit naprosté porážky.

V tuto chvíli jsem byla připravená s celou výzvou skončit, dokud jsem si neuvědomila, že máme nepoužitelný stůl, nula židlí v jídelně (ráno jsem je prodala na Craigslistu) a jedno okno bez žaluzie, protože se před pár týdny rozbila. Takže skončit opravdu nepřipadalo v úvahu. Ale stejně tak jsem teď měla jídelní stůl, který se mi vůbec nelíbil.

Tady je ta část příběhu, ze které se mi chce brečet. (Nebojte se – jen slzy štěstí.)

Jeden z našich sousedů nás viděl pracovat na stole a věděl, že to nejde úplně podle našich představ. Je to šikovný chlapík a rád pracuje na podobných projektech, a tak se zeptal, jestli nepotřebujeme pomoct. Manžel se rozhodl jeho nabídky využít a následující den jsme stůl (opět) vynesli ven. Manžel a náš soused strávili broušením solidní čtyři hodiny a na konci odpoledne to vypadalo takto:

Nakonec se vytrvalost vyplatila. Nemůžu si za to připsat žádnou zásluhu, ale s výsledkem jsem TAK spokojená. Díky bohu za pracovité manžele a štědré sousedy. Naposledy jsme ji přenesli dovnitř a vypadala přesně tak, jak jsem si představovala.

Poslední částí projektu bylo utěsnění několika vrstvami matného polyuretanu, (použila jsem tento od Varathane), a jsem ráda, že mohu říct, že to byla ta snadnější část!

Objednala jsem naše nové jídelní židle, ze kterých jsem nadšená, a zatímco budeme čekat, až dorazí, polyuretan bude tvrdnout. Zatím jíme u našeho kuchyňského penisu, na který se technicky vejdou jen tři lidé, a to jsme čtyři! Určitě je to útulné.

Takže, i když bych nutně nedoporučovala svůj přesný postup pro renovaci stolu, zásoby, které jsme použili, udělaly své. Výběr dne bez předpovědi deště, vyblokování mnohem více času na práci a trochu více plánování dopředu by vše udělalo mnohem méně stresující! Nakonec jsme však skončili se stolem, který se nám líbí, a to bylo vždy cílem. A pokud se někdy v budoucnu pustím do podobného projektu, nebudu dělat stejné chyby dvakrát!

PŘÍSTROJE, KTERÉ JSME POUŽILI

Odstraňování dřeva
Citristrip // levný štětec // jednorázové ubrusy (Hodně jich!) // malé kovové kbelíky (na nanášení citristripu a následné seškrabávání kaše) // rukavice odolné vůči rozpouštědlům // minerální líh + hadry na úklid
Broušení
palmovou bruskou // 30, 60, 80, 120 & brusný papír zrnitosti 220 (začněte s nižšími čísly a postupujte nahoru) // ocelová vlna (použijte po smirkovém papíru)
Dokončovací
otěrka (ta posbírá všechen volný prach, než se nanese těsnicí vrstva) // matný polyuretan // kvalitní pěnový kartáč

Doufám, že ve třetím týdnu bude aktualizace méně dramatická (a včasnější)! Brzy začnu pracovat na našich látkových žaluziích… co by se mohlo pokazit?!“

Týden první: Inspirace, nástěnka nálad a plány

Nezapomeňte, že všechny ostatní talentované hostující účastníky si můžete prohlédnout zde – zamiřte k nim a projevte jim lásku!

Jste dalšími hostujícími účastníky ORC?

Napsala jsem průvodce (který si můžete přečíst zde) a navrhla plánovač k vytisknutí, který vám pomůže s organizací na tuto výzvu! Jednoduše vložte svůj e-mail níže a plánovač ve formátu PDF vám bude zaslán na e-mail: