Ve Velké Británii zabijí krávy ročně v průměru tři lidi. Tuto statistiku jsem si minulou neděli vygooglil po pětiminutovém období, kdy jsem se obával, že bych mohl být jedním z nich.

Poslední týden jsem pobýval na chatě poblíž Aylesbury, na jakémsi spisovatelském pobytu. Právě při procházce, při níž jsem si první den čistil hlavu, jsem narazil na tucet krav, které začaly dupat mým směrem.

Ve škole jsem nikdy nebyl velký sportovec. Ale věřím, že i já jsem se ten den mohl kvalifikovat na závod na 200 metrů, když jsem sprintoval zpátky do chaty pronásledován stádem naštvaného skotu.

To setkání mě přimělo přemýšlet o strachu. Málokdy v životě jsem měl pocit, že mi hrozí výrazné fyzické nebezpečí. Uvědomuji si, že je to výsadní postavení – a také důsledek toho, že jsem se nikdy nezajímal o seskoky padákem, bungee-jumping nebo o to, jak se naučit řídit auto s manuální převodovkou.

Naopak jsem se většinu života zabýval abstraktnějším strachem: strachem z toho, že budu sám. Odkud se tento strach vzal, nevím – ale je běžný. Často se odvolávám na studii z roku 2014, podle níž by si každý druhý člověk raději dal elektrický šok, než aby zůstal v místnosti se svými vlastními myšlenkami. Tento strach se projevuje i digitálně – podle YouGov se 47 % z nás obává odloučení od svého chytrého telefonu (procento výrazně stoupá mezi mladšími generacemi).

Tento strach normalizujeme do té míry, že populární rady o duševním zdraví se řídí mlhavým sloganem „Nejste sami“. Ve škole nás učí sociálním dovednostem – ale nikdy ne dovednostem osamělosti. Málokdy se přitom zamýšlíme nad tím, jak zákeřný strach ze samoty ve skutečnosti je. Pokud se bojíte být sami, může to mít vážné následky. Zmíníme jen několik příkladů: strach z osamělosti znamená větší pravděpodobnost, že:

• zůstat ve vztahu, který vás zneužívá nebo je toxický

• nedostatek moci ve vašich vztazích a přátelstvích

• zanedbávat své vlastní járůst, který vyžaduje samotu

• Zavrhněte své ambice – ať už je to návštěva filmu v kině nebo cesta do Japonska – protože nemůžete najít nikoho, s kým byste je mohli uskutečnit

• Vždy se cítíte osamělí a nikdy jednoduše sami

• Buďte sami sobě cizí, a své nejniternější hodnoty a sny

Zvládnutí strachu ze samoty se nemusí zdát tak bezprostřední záležitostí jako uniknutí dvanáctičlennému stádu krav. Ale ve skutečnosti, pokud se svému strachu ze samoty nikdy nepostavíte, zůstanete ve stavu neustálého útěku. Během týdne pravidelně trávíte hodiny v panice, že na nadcházející víkend nemáte žádné nebo jen málo společenských plánů. Své vztahové pochybnosti polykáte jako každodenní doplněk vitaminu C. V noci ležíte vzhůru a přemýšlíte, proč vám váš jiskřivý, společensky propojený život nikdy nepřipadá dostatečný.

Ať se snažíme sebevíc – tomu, že jsme sami, nemůžeme zcela uniknout. Slovy autorky knihy Jak být sám Sary Maitlandové – „dospěli jsme do kulturního momentu, kdy se děsíme něčeho, čemu nejsme schopni spolehlivě a zdravě uniknout.“

Ve skutečnosti není hrozba samoty tak velká, jak by nás naše primitivní instinkty přesvědčovaly. Když strávíte noc sami, nic zlého se nestane. Nikdo vás nikdy nevyhodí z veřejného prostoru za to, že jste tam byli sami (až na světlé výjimky). Možná se budete cítit nepříjemně, když budete sedět sami se svými myšlenkami – ale to je obecně všechno.

Jelikož se však na strach ze samoty ptáme jen zřídka, je často zapotřebí velké životní události – ztráta blízké osoby, rozchod, stěhování do jiné země – než jsme motivováni se mu postavit. Teprve pak je to proto, že jsme k tomu donuceni; protože máme pocit, že nás někdo pronásleduje. Naučila jsem se být sama po rozchodu, po kterém jsem se ocitla v situaci, kterou jsem nečekala: bylo mi dvacet, žila jsem sama a byla jsem jedním z mála lidí v okruhu svých blízkých přátel, kteří neměli vážný vztah.

Při zpětném pohledu mi ten rozchod – a proces, který vyvolal – změnil život. Mám větší sebeúctu a sebepoznání než kdykoli předtím. Teď, když jsem překonala svůj strach, jsem silnější osobnost. Jsem šťastnější. Věřte tomu nebo ne, ale převratně to změnilo i mé mezilidské vztahy. Jak napsala Bell Hooksová (která svůj pseudonym stylizovala do malých písmen): „Umět být sám je základem umění milovat. Když umíme být sami, můžeme být s druhými, aniž bychom je používali jako prostředek úniku.“

Mohla bych donekonečna psát o tom, jak ocenění samoty změní i váš život – a skutečně to mám v úmyslu. Prozatím stačí říct, že se víc bojím krav než samoty.

• Pište si deník:

• Praktikujte všímavost: To je jednoduchý, přímočarý příklad osamění, který vám pomůže vyrovnat se s vlastními emocemi:

• Stáhněte si aplikaci Headspace nebo CALM a naučte se sedět s vlastními myšlenkami, i kdyby to mělo být jen na pět minut: Začněte procházkou v parku. Vždycky se můžeš dopracovat k nějakému tomu sólo výletu do Japonska (v závislosti na pandemii)

• Diskutuj s přáteli o čase, který trávíš o samotě: Diskuse o čase stráveném o samotě vám může pomoci cítit se normálně a potvrzeně, když o něj usilujete. Byli byste překvapeni, kolik lidí dělá věci o samotě (nepřekvapivě tyto rozhovory vedu s lidmi často), ale nikdy o tom nemluví ani to nezveřejňují na sociálních sítích. Což posiluje náš strach jít proti proudu.

• Na veřejná prostranství si s sebou berte knihu:

Přihlaste se k odběru newsletteru Alonement a dostávejte každý týden články o čase, který trávíte o samotě, a o tom, proč je to důležité. Zaregistrujte se nyní zdarma.