„Co je to se mnou? Zdá se, že nikdy nedokážu říct pravdu: jsem nutkavý lhář!“

„Děkuji ti, že jsi ke mně upřímný!“

„Děkuji ti, že jsi ke mně upřímný. (Předpokládal jsem, že je.)

Ukázalo se, že Claire lhala odmalička. Nedávno lhala v práci, když všem tvrdila, že je smrtelně nemocná rakovinou. Dostalo se jí obrovského soucitu a pozornosti, nemluvě o prodlouženém volnu. Teď na to přišla a dostala padáka.

Svého času lhala o tom, že zná slavné lidi (neznala), že vyhrála peníze (nevyhrála) a že nepodváděla ani neokrádala své nápadníky (okrádala). Teď měla Claire pocit, že spálila všechny mosty, přátelé jí utekli a pracovní příležitosti vyschly. Zoufale toužila přestat nutkavě lhát a začít znovu – někde na novém místě.

Takže, lžete?“

Nutkavé lhaní a umění diplomacie

Nemluvím o těch každodenních drobných účelových kouscích, kterým se většina z nás oddává:

„Jak vypadám?“
Přemýšlí: „Jako pytel hnijícího tuřínu.“
Říká: „Vypadáš fantasticky!“

A snad nejčastější lež:

„Jak se máš?“
„Dobře.“ (připraven skočit pod tramvaj)

„Bílé lži“ uhlazují život, protože brutální upřímnost a dlouhodobé přátelství tvoří nesnadné soužití. Nemluvím ani o nevědomé neupřímnosti, „kognitivní disonanci“, při níž si něco nalháváme.

Ne, mluvím o nutkavém a záměrném lhaní. Takové, které vás zamotá a nakonec vás nevyhnutelně podezírá.

Existují věci, které můžete udělat, aby se ve vás kompulzivní lhář neprojevil. Ale nejprve…

Co je příčinou nutkavého lhaní?

Existuje mnoho důvodů, proč někdo může nutkavě lhát. Claire lhala, aby získala pozornost a cítila se výjimečná. Často lhala, že je nemocná. Někdy se tomu říká Münchausenův syndrom (1), což je stav, kdy „postižený“ předstírá nemoc, onemocnění nebo zranění, aby získal buď materiální výhody, nebo pozornost ostatních lidí. Jako dítě se cítila odstrčená na hřbetě, když k ní přišli mladší sourozenci. Spolužákům a rodičům začala lhát velmi brzy.

Ležou lidé:

• Protože se chovají špatně, ale chtějí stále „vypadat dobře“ – jako v případě politika, který má milostný poměr nebo podvádí na své útraty a pak lže ve snaze to zakrýt (Westminster, anyone?).
• Aby skutečně zachránili něčí city.
• Aby ovládali ostatní lidi. Lidé mohou lhát o tom, jakou mají moc/postavení, a pak touto fiktivní mocí a vlivem lidem vyhrožovat.
• Pro sebeprosazení, aby se jevili jako úžasní, obzvlášť nadaní, zajímavější nebo vzrušující – buď kvůli pocitu nedostatečnosti, nebo kvůli příliš vysokému sebevědomí.
• Z pouhé síly zvyku – „Lhát je pro mě stejně snadné jako dýchat!“

Protože toto čtete, předpokládám, že je vám z nutkavého lhaní zle. Zde je tedy několik nápadů, které vám pomohou začít být upřímnější.

1) „Sám sobě buď pravdou“ – bez ohledu na to, co dělají ostatní

V nedávném „výdajovém skandálu“ ve Velké Británii mnozí podvádějící politici obhajovali své vlastní kapsy z veřejných peněz tím, že protestovali: „Dělali to všichni ostatní!“ V některých ohledech se lhaní stalo přijatelnějším a dokonce očekávaným.

V nedávném průzkumu ve Velké Británii 41 % lidí uvedlo, že by si nechalo proplatit výherní los, i kdyby jim nepatřil, a více než dvě třetiny lidí ukradly v práci kancelářské potřeby (2).

Víte, co je poctivé, a proto buďte upřímní bez ohledu na nepoctivou kulturu skupinového myšlení – neschovávejte se za výmluvu na rozšířené lhaní.

2) Pamatujte, že pravda je často jednodušší

„Vždy mluvte pravdu. Tak si nemusíte pamatovat, co jste řekli.“ Mark Twain

Lhaní je skutečná námaha. Musíte si toho tolik pamatovat a bez ohledu na to, jak důmyslně se vykrucujete, nakonec se vám to vymstí. Jak řekla Claire na jednom z našich sezení: „Víte, je to úleva nelhat!“

Zbavte se lhaní a zjistíte, že život se okamžitě stane mnohem méně stresujícím.

3) Vědět, co je lhaní

Je tak snadné nalhávat si, co je lhaní. Neříkat pravdu a mlčet je jednou z forem lhaní: „lhaní opomenutím“. Stejně tak se lidé mohou domnívat, že neudělat správnou věc není totéž jako udělat špatnou věc. V jedné výzkumné studii ve Velké Británii našlo cestu zpět ke svým právoplatným majitelům jen 38 % věcí úmyslně odložených na ulici (3).

Claire mi vyprávěla, že se jí jeden přítel zeptal, proč mu neřekla, že ho podvedla. Odpověděla mu: „Protože ses nezeptal!“

Nedělej si výmluvy. Neříct pravdu, když víte, jaká je, je lhaní.

4) Přestaňte nutkavě lhát, abyste ochránili svou pověst (protože pravda je venku)

Kromě všech etických ohledů lhaní nefunguje – ne z dlouhodobého hlediska. Jakmile jste jednou odhaleni jako navyklí lháři, máte vystaráno. Lidé vás budou brát jako člověka mnohem méně vážně. Důvěru už možná nebude možné nikdy získat zpět.

Jak říkal starý dobrý „čestný Abe“ Lincoln: „

Claire zničila důvěru téměř všech a cítila se nucena přejít na nové pastviny.

Zastavte se a přemýšlejte: Pravda má svůj způsob, jak dát o sobě vědět, a když ztratíte důvěru lidí, ztratíte i moc být vyslyšen ostatními lidmi – protože vám přestanou naslouchat. (Vzpomeňte si, jak dopadl chlapec, který volal: „Vlku!“)

5) Přestaňte s nutkavým lhaním krok za krokem

Claire lhala celá desetiletí, neustále, každý den. Ve lhaní byla dobrá (což nezabránilo tomu, aby se pravda dostala k lidem v jejím životě).

Požádal jsem ji, aby začala říkat „malé pravdy“, aby byla tu a tam upřímná, když by to normálně nedělala. Například když mluvila s někým novým, měla říct, že v šestnácti odešla ze školy a stala se kadeřnicí, místo aby obvykle vyprávěla, že si vyzvedla magisterský titul z mořské biologie. Měla lidem říkat své skutečné město původu a být upřímná o svých rodičích (upustit od historky o adopci). Postupně jsem ji povzbuzoval, aby začala říkat malé pravdy, aby se z pravdomluvnosti jako takové stal zvyk.

Začněte tím, že si slíbíte, že o sobě lidem denně řeknete tři pravdivé věci.

6) Přestaňte nutkavě lhát tím, že budete poctivě uspokojovat své emocionální potřeby

Velká část lidského chování je nevědomě motivována potřebou uspokojovat emocionální potřeby. Všichni máme potřebu pocitu bezpečí a jistoty, pozornosti, postavení, významu, vzrušení, intimity a lásky, spojení s druhými, sebeúcty atd. Nyní si vzpomeňte na chvíle, kdy jste nutkavě lhali; na chvíle, kdy se zdálo, že lži „přišly odnikud“.

Co bylo hnacím motorem lhaní? Chtít se zařadit? Chtít, aby o vás někdo měl vysoké mínění? Chtít být dokonce milován? Touha po vzrušení? Opravdu se nad tím zamyslete.

Lhaní za účelem uspokojení životních potřeb je forma krádeže. Chtít získat lásku, úctu druhých nebo sebeúctu, aniž byste vynaložili skutečné úsilí, je svým způsobem krádež.

Přemýšlejte o nějakých skutečných způsobech, jak byste mohli poctivě uspokojit tyto potřeby vlastní důležitosti, bezpečí nebo jakékoli pohnutky, které stály za vaším lhaním. A udělejte z nich základnu, ze které budete komunikovat s ostatními.

7) Použijte autohypnózu, abyste přestali nutkavě lhát

Pro Claire se lhaní stalo součástí toho, kým byla; nazvala ho „instinktivním“. Pracovali jsme hypnoticky s velkým efektem. Nechal jsem ji hypnoticky prožít typ situace, ve které by byla typicky v pokušení říct nepravdu, a pomohl jsem jí mentálně nacvičit, aby řekla pravdu bez ohledu na to, zda je méně „barvitá“ nebo vzrušující. Pokaždé, když to udělala, pocítila obrovskou záplavu úlevy a cítila se blíž k osobě, se kterou komunikovala.

Claire mi po několika měsících napsala, že její nový „skutečný“ život probíhá dobře a že „v 90 % případů říkám pravdu a jsem stále upřímnější; připadá mi to teď přirozené.“

Mohla mi samozřejmě lhát, ale já jsem se rozhodla jí věřit.

Přestaňte si kompulzivním lhaním ztěžovat život

Pomocí našeho audiosezení o kompulzivním lhaní můžete jemně změnit emoce, které vás ke lhaní vedou.

Přestaňte si lhaním ztěžovat život.