„Poprvé jsem ‚Bubbly‘ slyšela na CMT,“ říká Joy, která se tísní na jednom místě s Reevesem, který je shodou okolností také její manžel. Joy, někdejší členka dua JaneDear Girls, je dlouholetou nashvillskou písničkářkou a jako Texasanka a bývalá nominantka na ceny CMT má pravděpodobně nejtradičnější „country“ rodokmen z celé kapely. Caillatová, která je známá tím, že do své hudby vnáší ducha Kalifornie a Havaje, však opustila Tichý oceán a vydala se do vnitrozemského Tennessee, kde žije nedaleko této kavárny s Youngem, dlouholetým spoluhráčem a úspěšným havajským umělcem, který je jejím snoubencem. A přestože se pobřeží ostrova Maui nemusí hned zdát neodmyslitelně country, není to taková vzdálenost, jak by se mohlo zdát.

„Havaj,“ říká Reeves, „je tak country, jak jen to jde. Široké otevřené prostory, příroda. Havaj je super venkov.“ „Super country“ vskutku, od domorodé steel kytary až po „paniolos“ (v podstatě havajské kovboje), o kterých Caillat zpívá v písni skupiny „Gone West“. Slouží jako úvod ke skupině v tónině nějakých Mumford & Sons nebo Lumineers-esque stomp-clap harmonií.

Její první singl „What Could’ve Been“, vydaný u Triple Tigers Records, countryové odnože nashvillské indie firmy Thirty Tigers, se však ubírá jiným směrem. Je to balada, která nezní příliš nalevo od všeho, co se v současnosti točí v country rádiích. Je to také zjevně vyprávění příběhu: jakožto kapela složená ze dvou oddaných párů není zpívání o nevydařeném románku zrovna vytržené z jejich aktuálních deníků. Ale právě tento druh vypravěčského písničkářství je přivedl ke country, ne naopak. „Tohle je prostě místo, kde tenhle druh písničkářství teď žije,“ říká Reeves.“

Ne že by Caillat vůbec potřebovala založit kapelu. „Bubbly“ a píseň „Lucky“, kterou napsala společně s Jasonem Mrazem, stále proudí ve vysokých číslech, stejně jako skladba „Breathe“, na které spolupracovala s Taylor Swift (další raný country crossoverový moment). Oddanou fanouškovskou základnu s sebou táhne už léta, přičemž hraje a píše se svými přáteli – její umělecký vztah s Reevesem se datuje od roku 2005, kdy byl v Kalifornii nový a začali skládat písničky jen tak pro zábavu.

„Moji rodiče ho nechali nastěhovat do našeho domu,“ vzpomíná Caillat. „Měli jsme společnou práci v posilovně a celý víkend jsme skládali písničky.“ „Vždycky jsme se snažili. Některé z těchto písní se staly materiálem pro její debut Coco, který obsahoval i skladbu „Bubbly“. Po letech se čtveřice vydala s Caillat na turné na podporu jejího alba The Malibu Sessions z roku 2016, které se neslo v duchu akustické harmonie, a „uvědomili jsme si, jak zábavné je být spolu na pódiu,“ říká. „Tak jsme se vrátili do Nashvillu a ještě to léto jsme napsali první písničku.“

Spolupráce s nejúspěšnějšími a nejuznávanějšími countryovými skladateli, jako jsou Tom Douglas a Liz Rose, upevnila jejich nový směr.

„Měli jsme sezení s Tomem Douglasem a on nás opravdu povzbudil, abychom tenhle projekt dotáhli do konce,“ říká Joy. „Snažili jsme se psát hudbu od srdce, a to je obvykle příběhové a textové. A to se ke country hudbě hodí.“ Následovala nahrávací smlouva s vydavatelstvím Triple Tigers, pod které spadá i Scotty McCreery, a říjnový debut v Grand Ole Opry. „What Could’ve Been“ se do country rádií dostane v červenci, a pokud reakce, které se kapele dostalo od dramaturgů na letošním semináři country rádií, něco naznačují, mohla by mít na rozhlasových vlnách život.

„Lidé za námi chodili a říkali: ‚Potřebujeme více harmonií ,'“ říká Joy.

Ale byli to Caillatovi dlouholetí fanoušci – ne country rádia -, o které měl Joy největší obavy. „Opravdu jsem se o ně bála. Jestli budou říkat: ‚Co se to děje? Je teď v nějaké kapele?“ Joy říká. „Ale místo toho se stal pravý opak. Byli skoro jako: ‚Konečně‘.“