Tento článek je součástí seriálu Jak se modlit.

Pět užitečných slov

Modlitba je těžká v nejlepších dobách, ale nejtěžší je v dobách úzkosti nebo deprese. V takových obdobích se většina z nás těžko soustředí, máme pocit, že Bůh je daleko, a zoufáme si, že nás Bůh vyslyší nebo nám pomůže. To vše činí modlitbu tak obtížnou a skličující.

Jak si můžeme modlitbu v takových temných a znepokojivých obdobích usnadnit a povzbudit? Zde je pět slov, která dávám lidem, aby jim pomohla s tím, jak se modlit, když jsou úzkostní nebo v depresi:

• Krátká: Lepší jedna minuta opravdové, soustředěné modlitby než patnáct minut roztržité, bloudivé modlitby.
• Častá: Zkuste se tyto krátké modlitby modlit po celý den, abyste si udrželi kontakt s Bohem. Možná si na telefonu nastavte hodinový časovač.
• Jednoduché: Modlete se jako zraněné dítě k milujícímu otci. Nepotřebujete složité teologické skladby.
• Spisovné: Když nemůžete najít žádná vlastní slova, použijte slova, která vám Bůh poskytl v žalmech, v modlitbě Páně nebo v Pavlových modlitbách.
• Společně: Když se nemůžete modlit sami, požádejte někoho, aby se modlil s vámi. Možná se s tebou může modlit po telefonu a ty se můžeš na jeho slova napojit u trůnu milosti.

Pokud nám těchto pět slov pomáhá s tím, jak se modlit, dovol mi, abych ti dal pět vět, které tě povedou v tom, jak se modlit.

Ty jsi

Jsi svrchovaný, Pane. Jsi dobrý, moudrý, silný, laskavý a věrný. Ty jsi má skála, můj pastýř, můj pokoj.

Deprese a úzkost nás obracejí do sebe, takže se soustředíme na sebe a někdy jsme posedlí sami sebou. Vidíme všechny své nedostatky a bolesti. Modlitba nám pomáhá postavit do středu našeho života místo toho Boha, což nám dává nejen možnost dívat se na něco lepšího než na sebe, ale také nám to pomáhá lépe vidět všechno ostatní, včetně sebe samých. Proto chceme modlitbu začít uctíváním a připomínat si, kdo je Bůh a co Bůh udělal. Chválíme ho pomocí popisů jeho vlastností a biblických obrazů jeho charakteru. To mění to, co a jak vidíme, a dává nám to pohled na náš svět i na nás samotné zaměřený na Boha. To samo o sobě je povzbuzující a uklidňující perspektiva.

Proč se tak cítím?“

David Murray

Poradce David Murray seznamuje čtenáře s osobními příběhy 18 dospívajících, kteří se potýkali s různými typy úzkosti nebo deprese. Na základě těchto vyprávění Murray vybavuje dospívající klíči, které jim pomohou odemknout pouta úzkosti a deprese a zažít ve svém životě novou svobodu, pokoj a radost.

Já jsem

Jsem opakem toho, kdo jsi ty, Pane. Jsem smutný, úzkostlivý a slabý. Cítím se beznadějný, bezmocný a osamělý. Občas se mi nechce žít. Vím, že je to špatně, a vyznávám ti to. Nejsem tím, kým chci být. Nejsem tam, kde chci být.“

Pokud jsme začali s pohledem na svět zaměřeným na Boha, můžeme si pak přiznat, kdo a co jsme a co nejsme. Vyznání je prostě upřímné sdělení Bohu, kdo jsme a kde se nacházíme. Bůh už to samozřejmě ví, aniž bychom mu to říkali, ale přesto nás žádá, abychom mu vylili své srdce. Vzdáváme tím poctu Bohu jako soucítícímu se slabostí a odpouštějícímu hříchy. Je pro nás terapeutické slyšet, jak se popisujeme v přítomnosti Boha, který chápe naše slabosti a který odpouští naše přestupky. Deprese a úzkost na nás přinášejí tunu viny (falešné i skutečné), tísnivé břemeno, které drtí našeho ducha a zavírá nám ústa. Když o tom budeme před Bohem upřímní a transparentní, začne se toto břemeno přesouvat z našich ramen na ramena Kristova.

Důvěřuji

Věrný Bože, i když k tobě necítím velkou víru a důvěru, nebudu se řídit svými pocity. Důvěřuji ti, Pane. Důvěřuji tvému slovu, tvému charakteru, tvé věrnosti. Věřím všemu, co o tobě říká Bible, a připomenu si tvou minulou věrnost. Věřím ti tedy, že ses nezměnil, i když já jsem se změnil; že jsi stále tady, i když tě necítím; že jsi můj Bůh, i když se necítím být tvým dítětem. Důvěřuji tvému plánu se mnou a spočívám v tobě, když mě provázíš těmito temnými a znepokojivými dny.

Jak ukazují písně jako Žalm 42, 43, 37 a 73, projevy důvěry budují důvěru. Čím více vyjadřujeme svou důvěru v Boha, tím je tato důvěra silnější. A když to nemůžeme říci se stoprocentní jistotou, vždy můžeme říci: „Věřím, pomoz mé nevěře“ (Mk 9,24). Možná si můžete vzpomenout na minulé okamžiky Boží věrnosti, díky nimž bude vaše víra plnější. Bůh je vírou poctěn a má z ní radost, zvláště když chodíme ve tmě a nemáme světlo (Iz 50,10). Někteří z mých duchovních hrdinů jsou křesťané, kteří bojovali s vážnou duševní nemocí a drželi se Boha a jeho slova i za nehet svého malíčku. To je mnohem těžší než důvěřovat Bohu, když se nám vnitřně i navenek všechno daří. Je to ale také více oslavující Boha.

Bůh může v mžiku obstarat všechny naše potřeby, aniž bychom o to prosili.

Potřebuji

Všechny naše potřeby, jsem zoufale potřebný. Potřebuji tě nade vše. Ale potřebuji také pokoj, radost, naději, trpělivost, zdravý rozum a mnoho dalšího. Prosím tě, abys mi pomohl třeba jen přežít tento den. Pomůžeš mé rodině a přátelům, kteří se snaží mi porozumět? Naučte je, jak mě milovat. Ale pomoz i mně, abych je miloval, zvláště když se cítím tak plochý. Pomoz mi plnit každodenní povinnosti, i když v nich nenacházím žádnou radost. Modlím se i za potřeby ostatních lidí v depresi a úzkosti.

Bůh může v mžiku oka naplnit všechny naše potřeby, aniž bychom o to prosili (Mt 6,8). Žádá nás však, abychom prosili a hledali u něj vše, co potřebujeme. Můžeme mu přinášet své tělesné potřeby, citové potřeby, duševní potřeby, duchovní potřeby, sociální potřeby a potřeby v oblasti povolání. Nic není příliš velké a nic není příliš malé.

Děkuji

Dárce každého dobrého a dokonalého daru, děkuji ti za všechno, co jsi udělal, děláš a uděláš. Děkuji ti za všechno, co jsi dal, dáváš a budeš dávat. Děkuji ti, že nejsem ještě horší, než jsem. Děkuji ti za chvíle radosti a pokoje. Děkuji ti za pastory, za bratry a sestry v Kristu, za poradce, za lékaře, za psychology, za psychiatry a za léky.

Deprese a úzkost zaměřují naši pozornost na to, co nám chybí, a proto je důležité věnovat čas tomu, abychom si připomněli vše, co nám Bůh dal a co pro nás udělal, a to jak v dějinách vykoupení, tak v naší osobní historii. Požádejte ho, aby vám pomohl vidět to, k čemu jste často slepí nebo co prostě považujete za samozřejmost. Třeba se jen projděte po své kuchyni nebo po dvoře a poděkujte Bohu za všechno, co tam vidíte a máte. Díkůvzdání je životodárné.

Modlitba je málokdy snadná. Ale doufám, že těchto pět slov a pět vět vám ji v dobách deprese a úzkosti usnadní. Na závěr mi dovolte, abych se za vás pomodlil:

Pane, ty jsi plný radosti a pokoje. Mnozí z mých čtenářů takoví nejsou. Jsou smutní a propadají panice. Pomoz jim, aby viděli, kdo jsi, a aby tě uctívali a chválili. Veď je k vyznání jejich hříchů a víry. Protože znáš jejich potřeby a můžeš je snadno uspokojit, dej jim prosby, které ctí tvou ochotu a schopnost dávat. Dej jim to, co jim chybí, a vzdej jim díky, když tě ve svém životě uvidí jasněji. Především připomínej svému lidu Ježíše Krista, který pro ně trpěl stále hlouběji, a naplňuj je vděčností za jeho milost, že přišel, za tvou lásku, že jsi ho poslal, a za společenství Ducha svatého, který to vše uplatňuje v duši. AMEN.

David Murray je autorem knihy Proč se tak cítím?

David Murray (PhD, Vrije Universiteit Amsterdam) je starším pastorem First Byron Christian Reformed Church. Je také poradcem, pravidelným řečníkem na konferencích a autorem knihy Exploring the Bible. David také vyučoval Starý zákon, poradenství a pastorální teologii na různých seminářích.

Populární články v této sérii

Zobrazit vše