Monitorování místa na disku je považováno za velmi důležitý úkol při práci s jakýmkoli zařízením, ať už se jedná o mobilní telefon, notebook, stolní počítač nebo dokonce tablet. Je důležité zajistit správnou funkci jakéhokoli zařízení sledováním místa na disku. To vám pomůže při identifikaci programů nebo aplikací, které využívají velké množství místa, a informuje vás, pokud se chystáte vyčerpat místo na disku.

Stejně jako každý jiný operační systém i Linux nabízí několik způsobů, jak sledovat místo na disku v zařízení, včetně metod založených na rozhraní CLI a grafickém uživatelském rozhraní. V Linuxu se však většina operací provádí prostřednictvím příkazového řádku. Proto se uživatelé systému Linux budou pravděpodobněji zajímat o metody kontroly místa na disku prostřednictvím příkazového řádku. Proto se naše dnešní diskuse bude točit výhradně kolem metod kontroly místa na disku v Linuxu z příkazového řádku.

Poznámka: Všechny níže uvedené metody byly testovány v systému Linux Mint 20.

Kontrola místa na disku v Linuxu z příkazového řádku

Způsobů, jak zkontrolovat místo na disku v Linuxu, je více; níže však uvádíme ty nejefektivnější, které zahrnují rozhraní příkazového řádku.

Metoda 1: Použití příkazu df

Příkaz df znamená Disk Filesystem a jedná se o integrovaný nástroj v různých variantách operačního systému Linux. Příkaz df slouží ke sledování využití místa na disku a také celkového dostupného místa. Chcete-li zkontrolovat místo na disku pomocí tohoto nástroje, postupujte takto:

Nejprve spusťte terminál v systému Linux Mint 20 kliknutím na jeho ikonu na ploše, která je zobrazena na obrázku níže:

Po spuštění terminálu v systému Linux Mint 20 proveďte v terminálu následující příkaz:

Po spuštění tohoto příkazu se zobrazí celkové místo celého souborového systému, celkové množství využitého místa a také dostupné místo spolu s některými dalšími informacemi, jak ukazuje následující obrázek:

Způsob 2: Použití příkazu df s příznakem -a

Příkaz df lze použít také ve spojení s příznakem -a, který slouží k zobrazení místa na disku všech souborových systémů (tj.e., vašeho skutečného souborového systému a také fiktivních systémů). Pro použití příkazu df s příznakem -a proveďte níže uvedené kroky:

Spustíte terminál v systému Linux Mint 20 a provedete níže uvedený příkaz:

Výstup tohoto příkazu bude poměrně velký a pro zobrazení celého výstupu budete muset procházet terminál. Je to proto, že příznak -a nevypisuje pouze diskový prostor jednoho souborového systému, ale pro všechny dostupné souborové systémy.

Způsob 3: Použití příkazu df s příznakem -h:

Některé odborné termíny nemusí být pro nového uživatele snadno pochopitelné. Například ve výstupech obou výše popsaných metod můžete vidět sloupec s názvem „1K-bloky“. Tento sloupec představuje celkový počet „1K-blocků“ přítomných v každém souborovém systému. Jinými slovy se jedná o velikost souborového systému v bajtech, což může být obtížné interpretovat a zapamatovat si. V podstatě se jedná o technický způsob reprezentace velikosti jednotlivých souborových systémů, který však pro laika není příliš intuitivní. Proto lze s příkazem df použít příznak -h, který zobrazí místo na disku v lidsky čitelnějším formátu. Aby se tak stalo, postupujte podle níže uvedených kroků:

Spusťte terminál systému Linux Mint 20, jak je vysvětleno výše, a poté spusťte následující příkaz:

Spuštěním tohoto příkazu se zobrazí diskový prostor vašeho souborového systému způsobem, který budete moci snadno interpretovat, tj, že místo na disku bude zobrazeno v megabajtech (MB), gigabajtech (GB) atd. Tento výstup můžete vidět na následujícím obrázku:

Stejným způsobem můžete také pomocí příznaků -k a -m u příkazu df zjistit místo na disku v systému Linux prostřednictvím příkazového řádku v kilobytech, resp. megabytech. To lze provést v případě, že požadujete místo na disku v určité jednotce pro konkrétní účel. Tím, že to příkaz nebo nástroj df umožňuje, poskytuje vám flexibilitu při kontrole místa na disku v libovolném formátu, který preferujete.

Závěr

V tomto článku jste si ukázali, jak v Linuxu zkontrolovat dostupné místo na disku v zařízení pomocí příkazového řádku. Všechny tři výše popsané metody byly variantou příkazu df. Příkaz df můžete snadno použít ke kontrole místa na disku v Linuxu z příkazového řádku tak, že upravíte příznaky podle svých požadavků. Nebo můžete tento příkaz jednoduše použít samostatně a bez příznaků. Výstup tohoto příkazu vám pomůže zjistit aktuální využití místa na disku a množství volného místa.

Kromě případů použití příkazu df popsaných v tomto článku lze tento příkaz použít také ke kontrole místa na disku určitého souborového systému; ke zjištění celkového, dostupného a použitého počtu inodů souborového systému; ke kontrole typu jednotlivých souborových systémů; k vyfiltrování souborových systémů na základě určitého typu a k mnoha dalším účelům. Všechny tyto případy použití však přesahují rámec tohoto článku. Proto jsme se zaměřili pouze na ty případy použití příkazu df, které jsou zaměřeny na kontrolu místa na disku.