V posledních letech je domácí násilí v popředí zájmu zpráv.

Došlo ke zvýšení informovanosti díky kampaním i díky medializaci případů.

Týrání však není vždy tak přímočaré, jako když vás někdo uhodí, strčí do vás, nadává vám ponižujícím způsobem nebo na vás křičí. Ve skutečnosti může být velmi rafinované nebo nenápadné.

Můžete se cítit ve vztahu zmatení, neklidní, nesví nebo jako byste neustále „chodili po špičkách“. Jedná se o druh zneužívání, které se k vám často plíží, jakmile se ve vztahu více zakořeníte. Mám zde na mysli psychické týrání, které je také známé jako psychické nebo emocionální týrání.

K psychickému týrání dochází tehdy, když se osoba ve vztahu snaží ovládat informace, myšlenky nebo vnímání druhé osoby s úmyslem manipulovat s jejím smyslem pro realitu nebo s ní samotnou, případně s jejím názorem na to, co je přijatelné a nepřijatelné. Psychické týrání často obsahuje silné emocionálně manipulativní obsahy a výhrůžky, jejichž cílem je donutit oběť, aby se podřídila přáním násilníka.

Všechny formy domácího násilí nebo mezilidského zneužívání se vážně podepisují na sebepojetí oběti, na její sebeúctě nebo sebehodnotě. Zneužívaná osoba se začne cítit bezmocná a případně i beznadějná. Většina psychických násilníků navíc umí oběť přesvědčit, že za týrání může ona sama. Oběť je nějakým způsobem zodpovědná za to, co se stalo.

Varovné příznaky psychického týrání

Složitější forma psychického týrání se často označuje jako „gaslighting“.

Dochází k němu tehdy, když jsou oběti předkládány nepravdivé informace se záměrem vyvolat v ní pochybnosti o vlastní paměti, vnímání a příčetnosti. Oběť často začne pochybovat sama o sobě a zneužívající obrací hru tím, že ze sebe dělá oběť, a to až do té míry, že se oběť cítí zodpovědná a vinná. Příklady mohou být různé, od prostého popírání ze strany zneužívajícího, že k předchozím incidentům zneužívání vůbec došlo, až po inscenování bizarních událostí se záměrem oběť zmást.

Běžnou formou citového zneužívání je „Miluji tě, ale…“. To může na první pohled znít hezky, přesto se jedná o skrytou kritiku i výhrůžku. Naznačuje: „Teď tě miluji, ale pokud nepřestaneš s tím či oním, bude mi láska odebrána“. Je to neustálý úder, který vás pomalu zbavuje sebeúcty. Zneužívající osoby získávají z používání slova „láska“ velkou posilu, protože se zdá, že se stává magickým slovem, které vás ovládá.

Zneužívající osoby hrají hry, ve kterých si udržují kontrolu. Například tím, že vás zlomí a pak vás zase trochu postaví na nohy.

Kruh zneužívání dále udržují tím, že vám dávají dárky, potvrzení, komplimenty nebo sliby poté, co vás velmi zneužili. Ve skutečnosti je vzácné, aby ve vztazích se zneužívajícími osobami nedocházelo k těmto (často intenzivním) okamžikům dobrého pocitu, příliš upřímným omluvám nebo pokusům o odčinění špatného chování. Oběť se při těchto okamžicích upíná k naději a násilník to ví.

Mezi příklady citově zneužívajícího chování patří následující:

• Neustálá kritika a hyperkritičnost;
• Mlčení nebo „kamenné zdi“;
• Ponižování nebo ztrapňování;
• Neustálé shazování, odmítavé, povýšené a povýšené chování;
• Podlé vtipy nebo neustálé zesměšňování;
• Záměrně vás ignoruje nebo vylučuje;
• Sarkasmus a ponižující tón hlasu;
• Flirtování a nevěra a provokativní chování s opačným pohlavím;
• Žárlí na váš čas, pozornost a svobodu/nezávislost;
• Extrémní náladovost;
• Říkat věci jako „Když to neuděláš _____, udělám to já_____“;
• Dominance a kontrola;
• Odmítání náklonnosti;
• Vyvolávání pocitu viny;
• Vyčítat vám všechno, dělat z toho vaši vinu;
• Izoluje vás od přátel a rodiny;
• Využívá peníze nebo děti (či domácí zvířata) k ovládání;
• Neustále vám volá nebo píše SMS, když nejste s ním;
• Hrozí sebepoškozením nebo sebevraždou, pokud odejdete nebo neustoupíte jeho požadavkům.

Proč jsem si neuvědomil/a, že mě partner citově zneužívá?

Oběti citového zneužívání si často dávají vinu za zneužívání a za to, že si neuvědomují, že jsou zneužívány. Často se stydí a cítí se trapně za to, že to „dovolily“.

Měly by si však uvědomit, že osoby citově zneužívající jsou zkušení manipulátoři, kteří vás dovedou přesvědčit, že to, jak s vámi zachází, je vaše vina. Tito lidé vědí, že každý člověk má nejistotu, a tuto nejistotu využívají proti vám.

Abuzéři vás mohou přesvědčit, že si nezasloužíte lepší zacházení nebo že se k vám takto chovají, aby vám „pomohli“. Budou se vás také snažit přesvědčit, že vás ostatní zneužívají a že se k vám nikdo nikdy nebude chovat lépe než oni.

Emocionální násilníci se na veřejnosti obvykle chovají docela okouzlujícím a milým způsobem, aby z nich ostatní měli dobrý dojem. V soukromí se však k vám nechovají s žádnou úctou. To přispívá ke zmatku a pocitu viny, který oběť prožívá. „K ostatním je milý/á a ke mně ne, to musí být kvůli mně.“

Pokud s vámi výše uvedené příznaky a věty rezonují, doporučujeme vám poradit se s odborníkem, aby váš vztah dále prozkoumal. Dále je třeba poznamenat, že k tomu, aby se násilník změnil, by bylo zapotřebí monumentálního prozření a motivace. Bohužel se tak děje jen zřídka.

Pokud jste ve vztahu, v němž dochází k citovému zneužívání, důrazně doporučujeme poradit se s odborníkem, který vás provede procesem, jak se ze vztahu dostat, a obnoví vaši sebeúctu.

Autor: Willem van den Berg, B SocSci (Psychology & Criminology), B SocSci (Hons) (Psych), MSc Clinical Psychology.

Willem van den Berg je brisbanský psycholog se soucitným, pozitivním a neodsuzujícím přístupem, který pracuje s jednotlivci, páry i rodinami. Jeho terapeutický instrumentář zahrnuje terapie založené na důkazech, včetně klinické hypnoterapie (lékařské hypnoanalýzy), CBT, ACT a interpersonální terapie. William hovoří plynně anglicky a afrikánsky.

Pro sjednání schůzky zkuste online rezervaci. Případně můžete zavolat na telefonní číslo Vision Psychology Brisbane (07) 3088 5422.

.