DNA každého člověka obsahuje část lidského příběhu: jak se naši předkové – vytáhlé opice používající nástroje – rozšířili po celé planetě a kolonizovali tak různorodá prostředí, jako je Himálaj, Arktida a povodí Amazonky.

Miliony lidí si nechaly prozkoumat alespoň část své DNA, ale protože jde většinou o městské obyvatele Západu a východní Asie, vzorky opakují stejné detaily tohoto příběhu. Z těchto údajů již tři desetiletí víme, že Homo sapiensevyvinul v Africe asi před 200 000 lety. Abychom mohli odpovědět na otázku, kdy a jak lidé migrovali z Afriky, potřebovali vědci DNA širšího okruhu lidí.

Tři výzkumné skupiny sekvenovaly vysoce kvalitní genomy 787 lidí z více než 270 populací. Jejich výsledky byly v září souběžně publikovány v časopise Nature. Dvě ze studií získaly vzorky z izolovaných skupin po celém světě, aby se maximalizovala jazyková a kulturní rozmanitost. Třetí se zaměřila na domorodé obyvatele Austrálie a Papuy-Nové Guineje.

„Genomy těchto vzdálenějších populací nám skutečně mohou říci obrovské množství informací o evoluční historii člověka,“ říká Evelyn Jagoda, doktorandka evoluční genetiky na Harvardově univerzitě a spoluautorka jedné ze studií.

Ačkoli každý tým shromažďoval a analyzoval genomy nezávisle, došel ke stejnému obecnému závěru:

Genetické podobnosti mezi národy Eurasie, Oceánie a Ameriky naznačují, že všichni neafričané pocházejí z malé populace, která opustila Afriku zhruba před 60 000 lety.

Starší Homo sapiens se dostal z Afriky, ale tyto populace musely většinou vymřít. Pouze jedna ze tří studií zjistila stopy po jejich existenci: Asi 2 procenta genomů Papuánců pravděpodobně pocházejí od těchto dřívějších migrantů.

Výzkumníci doufají, že nová data využijí k nalezení populačně specifických nemocí a adaptací. Podle Nicka Pattersona, výpočetního biologa z Broad Institute a spoluautora studie, je však ještě mnoho věcí, které je třeba zjistit. „Tato data jsou nesmírně bohatá.“

.