Pro křesťany je duše nedílnou součástí toho, kým jste. Máte tělo a máte duši a obojí je propojeno. I když nevěří ve vzkříšení těla, většina křesťanů, vlastně většina Američanů, věří v nesmrtelnost duše.

I když nejste věřící, pravděpodobně mluvíte o duši jako o jakémsi nadýchaném duchovním termínu pro vaši osobnost nebo dokonce jen jako o eufemismu pro „život“: možná jste si koupili Slepičí polévku pro duši nebo nabídli svou duši k prodeji Satanovi. Duše jsou součástí popkultury i náboženské víry. Ale když pomineme náboženství, co to vlastně duše je? Je to nějaká nehmotná přízračná věc, která je jen náhodou spojena s tělem? Nebo je to něco podstatnějšího? A pokud ano, z čeho se skládá? A kde se ve vašem těle nachází?

Křesťanství pojem duše nevymyslelo, ale stejně jako mnoho jiných věcí jej zdědilo z řecké filozofie. Pro Platóna byla duše lepší polovinou ze dvou částí lidské osoby. Bylo tu tělo, které bylo těžkopádné, dočasné a rozpadající se, a pak tu byla duše (psyché), neviditelné sídlo moudrosti, která byla nesmrtelná a fakticky uvězněná tělem až do smrti.