V drobnosti, která bude fascinovat historiky prezidentské politiky, žurnalistiky a nevkusných sexuálních skandálů, New York Times jmenoval ženu z jižní Floridy, která podle něj byla před 27 lety zdrojem článku v Miami Herald, který zničil kandidaturu demokrata Garyho Harta.

Hart, americký senátor z Colorada, byl v roce 1988 favoritem na demokratickou prezidentskou nominaci, když Herald zveřejnil příběh popisující jeho milostný poměr s elegantní miamskou modelkou a herečkou Donnou Riceovou.

Příběh poslal Hartovu kampaň do kopru, který skončil jeho odstoupením o týden později. Zároveň odstartovala novou éru politické žurnalistiky, v níž byl soukromý život politiků, který byl většinou vyňat z mediálního dohledu, nyní považován za měřítko „charakteru“, a tudíž za férovou hru pro novináře.

Zprávu Heraldu vyvolal anonymní zdroj, který viděl ženatého Harta, jak se baví s Riceovou na palubě jachty (pojmenované s nevýslovnou ironií Monkey Business) zakotvené na Turnberry Isle. The Herald ji nikdy neidentifikoval.

Ale nyní New York Times ve zprávě o skandálu zveřejněné ve svém nedělníku uvádí, že zná její jméno: Dana Weemsová, oděvní návrhářka z Broward County. Weemsová, kterou jsme zastihli v sobotu večer v jejím domě v Hollywoodu, potvrdila, že je ženou zmíněnou v článku v Timesech, ale nechtěla o tom dále hovořit.

„Telefonuji se svou zdravotní sestrou,“ řekla Weemsová, která je ve špatném zdravotním stavu. „Budeme si muset promluvit jindy.“

Tom Fiedler, politický reportér Heraldu (později se stal výkonným redaktorem listu a nyní je děkanem Vysoké školy komunikace Bostonské univerzity), zdvořile odmítl zprávu Timesů potvrdit.

„Za celé ty roky jsem se nevrátil ke zdroji, abych ho požádal o zproštění slibu mlčenlivosti, který jsem dal v době našeho prvního rozhovoru,“ řekl. „Takže bych o její identitě raději nemluvil.“

Není to poprvé, co se Weemsovo jméno objevilo v souvislosti s tímto skandálem. V roce 1987 napsal deník Atlanta Constitution, že se Rice domníval, že je to ona, kdo dává tipy. Weemsová to kategoricky popřela: „Ne, do Miami Herald jsem nevolala.“

Weemsová v průběhu let pracovala jako kostýmní návrhářka a stylistka modelek. V roce 1987 byla modelkou a návrhářkou bikin, která běhala s rychlým davem z Turnberry Isle, k němuž patřily i její kamarádky Riceová a majitelka butiku Lynn Armandtová.

Po zveřejnění článku v Heraldu o Riceové a Hartové netrvalo dlouho a na Weemsovou a Armandtovou narazili další reportéři. Weemsová byla v roce 1987 citována v reportáži časopisu People, kde uvedla, že byla zděšena prázdným tlacháním Riceové po jejím výletu na Bimini s Hartem na palubě lodi Monkey Business.

„Tady je ta ženská, která si namlouvala, že bude mít s Garym vztah, ne že s ním jen stráví noc,“ řekla Weemsová časopisu. „Byli jsme prostě ohromeni tím, že jí volal a šeptal jí tyhle sladké řeči.“

Armandt se do toho zamotal ještě hlouběji. Přiznala se, že na výletě na Bimini byla také. A vydělala nějaké peníze prodejem společných fotografií Riceové a Harta bulváru. Mnoho lidí ji podezřívalo, že byla původním zdrojem Heraldu.

Ale Armandtová byla podle článku v Timesech, který napsal zpravodaj Yahoo! News Matt Bai, autor připravované knihy – Všechna pravda je venku:

Cituje Weemsovou, která přiznala, že do Heraldu zavolala, protože ji k tomu přiměl článek, který napsal Fiedler o tom, že mnoho novin přineslo zvěsti o tom, že Hart je sukničkář, aniž by se snažily zjistit, zda jsou pravdivé.

Weemsová věděla, že jsou pravdivé, řekla Timesům. Byla na večírku na Turnberry Isle, kde opilý Hart nejprve balil ji a pak, když to nikam nevedlo, Riceovou. Oba odjeli na Bimini a Riceová poté nechtěla zmlknout ani se přestat chlubit svými fotkami. Weemsová si o Hartovi myslela, že je „idiot“ a „blbec“, když si myslí, že mu něco takového projde, řekla listu Times, ale zároveň se omluvila.

„Je mi líto, že jsem mu zničila život,“ řekla. „Byla jsem mladá. Nevěděla jsem, že to tak dopadne.“

Stejně jako mnozí novináři. I když existovaly výjimky – v 80. letech 19. století byl prezident Grover Cleveland tak pronásledován zprávami, že má nemanželské dítě, že se na jeho vystoupeních scházeli protestující a skandovali „Máma! Ma! Kde je můj táta? Odešel do Bílého domu, ha ha ha!“ – osobní život politiků byl zpravidla považován za nepřístupný novinářům. Prezident John F. Kennedy mohl dokonce prožít bouřlivý románek s Marilyn Monroe, nejslavnější herečkou světa, aniž by o tom za jeho života proniklo do tisku jediné slovo.

Takové standardy si řada novinářů raději ponechávala.

„Nestal jsem se novinářem proto, abych se schovával před domem politika a snažil se zjistit, jestli je s někým v posteli,“ utrousil výkonný redaktor New York Times A. Kennedy.M. Rosenthal v roce 1987 v odpovědi na otázku týkající se Hartova článku v Heraldu.

Džin však byl z láhve venku, jak později zjistili politici od Billa Clintona přes Johna Edwardse až po Marka Sanforda.

Fiedler se však neomlouvá ani Hartovi, ani institucím americké žurnalistiky. Novináři si museli osvojit jiné standardy poté, co americké politické strany začaly počátkem sedmdesátých let měnit pravidla pro nominaci prezidentských kandidátů.

„Předtím byla role, kterou tisk v procesu kampaně zastával, velmi odlišná,“ řekl. „Kandidáty vybírali straničtí šéfové a jejich povinností bylo hodnotit charakter a prověřovat skandály. Tisk si myslel, že jediné, co by měl dělat, je sledovat kandidáty a informovat o tom, co říkají a dělají.

„Jakmile kandidáty začali vybírat voliči v primárkách, musel tisk změnit způsob svého fungování. Kdyby tisk nekladl takové otázky, kdo by je kladl? Voliči potřebovali způsob, jak otestovat schopnosti a charakter kandidátů.“

A Fiedler dodal, že charakter byl hlavní otázkou ohledně Harta ještě předtím, než se začaly objevovat zvěsti o jeho sexuálních úletech. Jeho příjmení bylo zkráceno z Hartpence zhruba v době, kdy se dal na politiku; podle jeho slov s tímto nápadem přišli jeho dnes již zesnulí rodiče, ale podle jiných příbuzných je k tomu dotlačil, protože „Hart“ znělo v reklamě pohotověji. Tvrdil, že je o rok mladší, než ve skutečnosti podle rodného listu byl, a falešný věk uváděl i v úředních dokumentech. A o svých letech, kdy byl křesťanským fundamentalistou, se vyjadřoval velmi mlhavě a raději mluvil o svém nedávném – a mainstreamovějším – členství v presbyteriánské církvi.

„A teď jste ho měli pobíhat a zaplétat se s davem na Turnberry Isle, což bylo v osmdesátých letech nebezpečné místo, kde jste mohli najít drogy, rychlé ženy a rychlé muže,“ řekl Fiedler. „Co tam dělá prezidentský kandidát, který se tam poflakuje?“

„Nemyslím si, že ten příběh byl o jeho sexuálním životě. Ve skutečnosti šlo o test autenticity Garyho Harta. Šlo to na dřeň jeho důvěryhodnosti: Kdo to byl?“