Před rokem byly mému synovi dva roky a nikdy neřekl slovo „máma“

nebo „táta“. Nebo „míč“. Nebo „nahoru“. Mason byl tichý a stoický a my jsme byli nervózní.

Naše pediatrička se nad mnou vyplněnými komunikačními dotazníky zamračila a doporučila logopedii. Zběsile jsem googlila věci jako „dvouleté dítě nemluví“ a snažila se ignorovat ten hlas v hlavě.

Dělali jsme všechno, co nás napadlo, aby začal mluvit. Neustále jsme na něj mluvili a četli mu, koupili jsme kartičky s jasnými obrázky, realizovali jsme nápady z knihy, kterou nám doporučil náš pediatr.

Vzpomínám si, jak jsem byla s Masonem v knihovně a povídala si s jinou maminkou, jejíž syn byl o 9 měsíců mladší než můj a mluvil jako o život. Hrozně jsem jim záviděla jejich vzájemné vztahy. „Máš pravdu, to je koule! Ano, modrý míč!“ Když se mě zeptala, kolik je mému synovi let, a já jí to řekla, vypadala zmateně. (Nebo se mi to možná jen zdálo.)

Během rodičovské schůzky v Masonově školce jsem na zprávě o jeho vývoji viděla dvě slova, na která nikdy nezapomenu. V kolonce komunikační dovednosti: „extrémně opožděné“. Šla jsem domů se slzami v očích.

Dnes je Masonovi pár měsíců do třetích narozenin a je z něj naprostý žvanil. Jeho slovní zásoba zahrnuje stovky slov – příliš mnoho na to, abychom je spočítali, a každý den jich přibývá. Jeho výslovnost není tak ostrá jako u některých dětí a jeho věty nejsou tak sofistikované, ale nikdy byste neuhodli, že před rokem jen žvatlal.

Jestliže jste máma tichého batolete: buďte povzbuzeni.

Všichni víme, že každé dítě je jiné a že se každé učí svým vlastním tempem – nebo to alespoň „víme“ – ale ty zatracené milníky dokážou otřást naší vírou. (Pokud je naše děti nesplňují brzy, v tom případě: podívejte, jak jsou chytré!)

A samozřejmě máme VŠICHNI kamarády, jejichž děti dělají věci dříve/lépe/lehčeji…

Jednou věcí, kterou jsem se naučila, je rozpoznat, kdy je chování spíše odrazem osobnosti mého syna než jeho vývoje nebo mé výchovy. I když teď už mluví, Mason je od přírody stále rezervované dítě. Chvíli mu trvá, než se zahřeje v novém prostředí a u nových lidí, a dokud se mu to nepodaří, je tichý. (Já vím: pro batole to není ta nejhorší věc na světě!)

Aha, a toho logopeda jsme opravdu na pár měsíců sehnali. S Masonem byla úžasná, ale ještě víc pomohla mně. Měla naprostou důvěru v mého syna, když ta moje ochabovala, a dávala mi věci, které jsem měla dělat, abych měla pocit, že „pomáhám“.

Nakonec však: můj syn mluvil, když byl připravený. Ani o vteřinu dřív.

Jestliže jste maminkou opožděně mluvícího dítěte a zjistíte, že chcete mít pocit, že mu pomáháte, tady je několik nápadů, které můžete vyzkoušet. (Jedná se o směs tipů a triků od naší logopedky a našich vlastních zkušeností – ale jako vždy mějte na paměti, že každé dítě reaguje na věci jinak!)

Dejte svému dítěti vyšetřit uši

Dělala jsem to velmi nerada, protože Mason se zdál slyšet dobře – reagoval na zvuky, reagoval na své jméno atd. Ale i malá ztráta sluchu může narušit vývoj řeči. (Četla jsem, že je to jako být pod vodou – představte si, že se tak snažíte naučit cizí jazyk!)

Nakonec návštěva audiologa skutečně zjistila určitou ztrátu sluchu a lékař doporučil ušní trubičky. Mason začal mluvit až několik měsíců po trubičkách, takže si nejsme jisti, nakolik jim můžeme přičíst zásluhu na jeho pokroku, ale rozhodně jsme jejich pořízení nelitovali. (Bonusový vedlejší účinek: žádné ušní infekce!)

Zjistěte, co vaše dítě motivuje

To byla úplně první rada naší logopedky. Jde o to naučit děti, že komunikace jim pomáhá získat věci, které chtějí – není to jen pro potěšení mámy a táty. Takže místo toho, abyste je povzbuzovali k mluvení jen kvůli tomu, aby mluvily („Můžeš říct máma?“), nechte si pobídky na věci, na kterých jim záleží.

Jídlo a pití jsou častými motivátory. Pokud chce vaše dítě pít, zadržte na chvíli hrnek a sledujte, zda řekne „mléko“ (nebo cokoli jiného), aby ho dostalo.

Podněcujte interakci pomocí zvuků

Zvuky jsou předchůdci řeči a jsou skvělým začátkem. Povídání o zvířecích zvucích je k tomu ideální, zejména pokud se vaše dítě zajímá o zvířata.

Náš syn se zajímal o jednu jedinou věc: o auta. Takže naše logopedka podporovala co nejvíce bzučení a pípání.

Nechte je domluvit

Masonovo první slovo bylo „jít“ a my jsme ho přiměli, aby ho řekl, když jsme ho pobízeli větou „připravit, nastavit, jít“. Tuto frázi jsme začali používat při hře s jeho autíčky, a když jsme si byli jisti, že ji zná, říkali jsme „připravit, nastavit…“ a pak jsme čekali. Dělali jsme to pořád dokola a nakonec nám to došlo.

Tato metoda skvěle funguje i s knížkami – zejména s těmi, které se rýmují. Jakmile dítěti knihu několikrát přečtete, zkuste udělat pauzu před posledním slovem jednoduché věty, abyste zjistili, zda doplní prázdné místo. S Masonem to děláme stále a on miluje příležitosti, kdy se může zapojit.“

Získejte pozornost dítěte

Byli jsme poučeni, že máme sestoupit do úrovně Masonových očí a počkat, až se na nás podívá, abychom mohli mluvit (když ho pobízíme). Bylo úžasné, jak často jsme tomuto jednoduchému kroku nevěnovali čas.

Čekejte na odpovědi déle než obvykle

Všimli jsme si, že pokud jsme Masonovi dali podnět a on se nesnažil reagovat hned, podnět jsme opakovali. „Nahoru? Můžeš říct nahoru? Chceš nahoru?“ Ale problém nebyl v tom, že by nás neslyšel.

Nakonec jsme se naučili čekat po výzvě nepříjemně dlouho, abychom mu dali dostatek času na odpověď, pokud bude chtít.

Nezvyšujte tlak

Mason míval (vlastně stále má) trému, pokud měl pocit, že je postaven před hotovou věc. Někdy, když hrál sám, jsem ho zaslechl, jak vydává zvuky auta, a bud s poznámkami typu: „To je ono, kámo, vroom-vroom!“. Když si uvědomil, že ho poslouchám, zatvářil se rozrušeně a okamžitě zmlkl.

Vytvořte si osobní obrázkovou knížku

Máma a táta jsou často první slova dětí, protože se snadno vyslovují. Ale pro některé děti může být interakce tváří v tvář, která obvykle probíhá, když se tato slova učí, zastrašující. Může být užitečné podporovat řeč a přitom se soustředit na něco jiného – třeba na knížku.

Pořídili jsme si prázdnou deskovou knížku, jako je tato, a naplnili ji obrázky nás s manželem a také všemi Masonovými oblíbenými věcmi: autíčkem, náklaďákem, Elmem a Mickeym, a několika snadno vyslovitelnými slovy jako pes a míč. Moc se mu to líbilo!

Nenechte se odradit policií, která se zabývá milníky

Zpětně si přeji, abych se nenechala tolik ovlivnit obavami své pediatričky. Chápu, že v některých případech je důležitá včasná intervence, ale můj syn nevykazoval žádné další znepokojivé příznaky a tolik lidí (včetně logopeda) mě ujišťovalo, že to dožene. Proč jsem se tolik soustředila na nejhorší možný scénář?“

Můj tip na závěr (a to se týká v podstatě všeho, co souvisí s rodičovstvím): ať už děláte cokoli, dejte si pozor na Google!“

Abych napodobila to, co jsem v této fázi slyšela mnohokrát: vydrž, mami. Než se nadějete, vaše dítě vám bude mluvit z duše a vy budete s láskou vzpomínat na ty sladké, tiché dny.