Kdy byla napsána čtyři evangelia?

Z hlediska víry na přesných datech nakonec nezáleží. Důležité je, že jsou božsky inspirovaná, a tedy směrodatná pro víru.

Pokud však ukážeme, že evangelia byla napsána v prvním století, během několika desetiletí Ježíšova života, posílíme jejich věrohodnost i ze světského hlediska.

Dnes prakticky všichni badatelé – ať už skeptičtí, nebo věřící – vědí, že evangelia jsou dokumenty z prvního století.

Skutečnou otázkou je, na jakém počátku prvního století byla napsána.

Tím se budeme zabývat v tomto seriálu.

Důležitost Skutků

Před více než sto lety vydal liberální německý učenec Adolf von Harnack práci s názvem Datace Skutků a synoptických evangelií, v níž se touto otázkou zabýval.

Jak název napovídá, uvažoval nejprve o datu Skutků, a to z toho důvodu, že je snazší stanovit toto datum a vzhledem k němu pak určit data synoptických evangelií (Matoušova, Markova a Lukášova).

Skutky jsou důležité, protože navazují na Lukášovo evangelium (Sk 1,1-2), takže datum Skutků určuje nejzazší možné datum Lukáše.

Takže… kdy byly Skutky napsány?“

Jejich náhlý konec

Prvních dvanáct kapitol Skutků se zabývá především svatým Petrem a od 13. kapitoly se středem vyprávění stává svatý Pavel.

Od 21. kapitoly se Pavel vydává na osudovou cestu do Jeruzaléma, přičemž je po cestě prorocky varován, že pokud tam půjde, bude zatčen. To se skutečně stane a zbytek knihy se zabývá důsledky této události.

Pavel stráví několik let ve vazbě a ve 25. kapitole nastává zlom, když přichází nový římský místodržící Porcius Festus. Aby se Pavel vyhnul tomu, že výsledek jeho procesu ovlivní nepřátelské židovské úřady, dovolává se svého římského občanství a práva, aby byl jeho případ projednán před císařem (císařem, o němž je řeč, je v této době Nero). Festus mu na to odpovídá:

Odvolal ses k císaři, k císaři půjdeš (Sk 25,12).

Zbytek knihy zabírají události, které předcházely Pavlově cestě do Říma, a to, co se během ní stalo. Skutky končí 28. kapitolou, kdy je Pavel v Římě v domácím vězení a čeká na soud. Lukáš prostě říká:

Žil tam celé dva roky na vlastní náklady a přijímal všechny, kdo k němu přicházeli, kázal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu zcela otevřeně a bez překážek (Sk 28,30-31).

To je vše! Nedozvídáme se žádné rozuzlení toho, co se stalo, když Pavel předstoupil před Nerona.

Význam konce

Mnozí badatelé poukazují na to, že náhlý konec knihy má velký význam pro dobu, kdy byla napsána.

Pokud Lukáš znal výsledek procesu, nedává smysl, aby vyprávění utnul právě v tomto bodě. K této vrcholné události směřoval osm kapitol, a přesto nám neřekne, co se stalo!“

To je o to více zarážející, že ať už se Pavlovi stalo cokoli, Lukášovi by to vyhovovalo:

• Pokud by byl Pavel v tomto procesu zproštěn viny, mohl by Lukáš Pavla a evangelium vylíčit jako slavně ospravedlněné.
• Pokud by byl Pavel uvězněn nebo umučen, pak by Lukáš mohl Pavla vylíčit jako slavně a hrdinsky trpícího pro evangelium, jak to v knize často činí.

Z pozdějších pramenů se dozvídáme, že se skutečně stalo to první, že Pavel byl propuštěn a vykonával další období služby, aby byl znovu uvězněn a umučen poté, co se Neronovi hodilo obvinit křesťany z velkého požáru Říma v roce 64 n. l.

Lukáš nám však neuvádí ani jeden z těchto konců. Jediný rozumný závěr je, že to neudělal, protože nemohl:

Adolf von Harnack k tomu poznamenává:

Celých osm kapitol udržuje svatý Lukáš své čtenáře v intenzivním zájmu o průběh soudu se svatým Pavlem jen proto, aby je nakonec mohl zcela zklamat – nedozvědí se nic o konečném výsledku soudu! …

Čím jasněji vidíme, že proces svatého Pavla, a především jeho odvolání k císaři, je hlavním tématem poslední čtvrtiny Skutků, tím beznadějnější se zdá, že můžeme vysvětlit, proč se vyprávění přerušuje tak, jak se přerušuje, jinak než předpokladem, že proces vlastně ještě nedospěl ke svému konci. Nemá smysl proti tomuto závěru bojovat. Pokud svatý Lukáš v roce 80, 90 nebo 100 psal takto, nebyl to jen chybující, ale naprosto nepochopitelný historik! (s. 95, 97).

Harnack také poukazuje na to, že Lukáš ve Skutcích opakovaně zaznamenává proroctví o budoucích událostech, ale o Pavlově konečném osudu se nezmiňuje:

Svatý Lukáš dovoluje Agabovi předpovědět hladomor, předpovědět Pavlovo uvěznění v Jeruzalémě; trpí sv. Pavlovi sám (při plavbě) předpovědět jako věštec osud lodi a všech jejích pasažérů; v mnoha kapitolách knihy se zabývá nejrůznějšími „duchovními“ výroky a proroctvími – ale o konečném osudu svatého Pavla (a svatého Petra) neřekne ani slovo! Je to přirozené? Jsou zde proroctví týkající se událostí menšího významu, zatímco o největší události ze všech se nepíše nic! (str. 97-98, zvýraznění v originále).

To ještě více posiluje závěr, že Skutky byly napsány dříve, než byly uzavřeny události, k nimž se staví.

Datum vzniku Skutků

V jakém roce tedy byly Skutky napsány? Kdy se jeho vyprávění přerušuje?

O tom vedou badatelé spory. Problém spočívá v tom, že nevíme přesně, kdy do Judska dorazil místodržící Festus.

To je klíčová událost pro určení, kdy začala Pavlova cesta do Říma, a tedy kdy začalo jeho dvouleté období domácího vězení.

Mnozí odhadují, že Festus dorazil do Judska v r. A.D. 59, a Pavel tedy dorazil do Říma počátkem roku 60 a jeho domácí vězení trvalo od roku 60 do roku 62.

Já jsem však na toto téma vypracoval (v současné době nepublikovanou) studii a souhlasím s badateli, jako jsou Jack Finegan a Andrew Steinmann, že Festus dorazil v roce 57.

Přesto se domnívám, že v roce 59 přišel do Říma. To by znamenalo, že Pavel přijel do Říma počátkem roku 58 a jeho domácí vězení trvalo od roku 58 do roku 60.

Docházím tedy k závěru, že Skutky byly napsány v roce 60.

Datum Lukášovo

Lukášovo evangelium bylo napsáno dříve než Skutky, ale o kolik dříve? Pečlivé studium konce evangelia naznačuje, že to nebylo dlouho.

To lze zjistit porovnáním jeho konce s koncem jednoho z Lukášových pramenů – Markova evangelia. Původní Markovo zakončení se možná ztratilo, ale končí způsobem, který naznačuje, co by se stalo. Anděl říká ženám, které přišly k Ježíšovu hrobu:

Jděte a řekněte jeho učedníkům a Petrovi, že jde před vámi do Galileje; tam ho uvidíte, jak vám řekl (Mk 16,7; srov. 14,28).

Marek tedy předpokládá Ježíšovo zjevení učedníkům v Galileji po vzkříšení. K tomu dochází i u Matouše (srov. Mt 28,7.10.16-20).

Lukáš však tuto zmínku vynechává a místo toho se zaměřuje na zjevení po vzkříšení, ke kterému došlo v Jeruzalémě a jeho okolí (L 24,13-53). O cestě učedníků do Galileje se nezmiňuje. Místo toho Lukáš zaznamenává, jak Ježíš učedníkům říká:

Tak je psáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých a že v jeho jménu mělo být hlásáno pokání a odpuštění hříchů všem národům, počínaje Jeruzalémem. Vy jste toho svědky. A hle, posílám na vás zaslíbení svého Otce, ale zůstaňte ve městě, dokud nebudete oděni mocí z výsosti (Lk 24,46-49).

Všimněte si: Učedníci mají „zůstat ve městě, dokud nebudete oděni mocí z výsosti“.

Ačkoli tento rozdíl vedl některé k tomu, že Lukáš považuje Marka a Matouše za rozporné, ve skutečnosti zde žádný rozpor není. Pravdou je, že Ježíš se učedníkům zjevil jak v okolí Jeruzaléma (Jan 20,19-31), tak v Galileji (Jan 21,1-23). Lukáš se prostě zaměřuje na první místo, zatímco Marek a Matouš na to druhé.

Pro naše účely otázka zní: Proč se Lukáš rozhodl ukončit své evangelium tak, jak to udělal?

Zřejmou odpovědí je, že už plánoval, co napíše ve Skutcích. Na jeho začátku tedy zaznamenává, jak Ježíš říká učedníkům:

Ale vy dostanete moc, až na vás sestoupí Duch svatý, a budete mými svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku a Samařsku a až na konec země (Sk 1,8).

Toto je přímá ozvěna závěru Lukášova evangelia:

• „Dostanete moc, až na vás sestoupí Duch svatý“ odkazuje na události Letnic a odpovídá „zůstaňte ve městě, dokud nebudete oděni mocí z výsosti“ (L 24,49).
• „Budete mými svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku a Samařsku a až na konec země“ je osnovou knihy Skutků apoštolů a odpovídá „pokání a odpuštění hříchů má být hlásáno jménem všem národům, počínaje Jeruzalémem. Vy jste toho svědky“ (Lk 24,47-48).

Ve Skutcích jsou také rekapitulovány další prvky konce evangelia, včetně nanebevstoupení (Lk 24,51// Sk 1,9-11), návratu učedníků do Jeruzaléma (Lk 24,52// Sk 1,12) a jejich pravidelné bohoslužby v chrámu (Lk 24,53// Sk 2,46 atd.).).

Přítomnost těchto prvků na konci Lukášova evangelia, a zejména způsob, jakým se odchyluje od Marka, naznačuje, že již plánoval, co napíše ve Skutcích.

To naznačuje, že mezi sepsáním Lukášova evangelia a jeho pokračováním nemohla uplynout dlouhá doba. Kdyby uplynula léta, pak bychom nenašli evangelium končící tak, jak končí.

Odhaduji tedy, že Lukáš byl hotov bezprostředně před Skutky, pravděpodobně v roce 59 n. l., a že Lukáš využil dvouleté období Pavlova domácího vězení v Římě k tomu, aby dokončil sběr materiálu pro svá dvě mistrovská díla a sepsal je.

Ve skutečnosti velká část materiálu, který se nachází v prvních dvanácti kapitolách Skutků – které se zaměřují na Petra – stejně jako část materiálu jedinečného pro Lukášovo evangelium, pravděpodobně pochází z rozhovorů, které Lukáš vedl s Petrem v Římě v tomto období.

Zjistili jsme tedy, že existují dobré důvody domnívat se, že Lukáš i Skutky byly sepsány v Římě, přibližně v roce 59, resp. 60 n. l.

Co můžeme říci o ostatních evangeliích? K tomu se obrátíme příště.

Autor: Mgr: Jimmy Akin

Jimmy se narodil v Texasu, vyrůstal nominálně jako protestant, ale ve dvaceti letech prožil hluboké obrácení ke Kristu. Plánoval se stát protestantským seminárním profesorem, a proto začal intenzivně studovat Bibli. Čím více se však nořil do Písma, tím více nacházel oporu v katolické víře, a tak v roce 1992 vstoupil do katolické církve. Jeho příběh konverze „Triumf a tragédie“ je publikován v knize Překvapeni pravdou. Kromě toho, že je autorem, je Jimmy také starším apologetem ve společnosti Catholic Answers, přispívá do časopisu Catholic Answers Magazine a je týdenním hostem pořadu „Catholic Answers Live“.