Athény a Sparta byly dva největší městské státy starověkého Řecka. Jejich životní styl a kultura se od sebe nemohly více lišit. Sparta byla vojenským státem a byla těžce hrdá na svou sílu v boji. Zatímco kultura Athén se vyznačovala uměním, filozofií a demokracií. Nejen muži, ale i jejich ženy žili zcela odděleně. Athény a Sparta se ke svým ženám chovaly odlišně. Který z těchto dvou městských států poskytl ženám žijícím v něm lepší život? Bylo lepší být ženou v Athénách nebo ve Spartě? Tento článek s ukáže, jak ženy ve Spartě měly lepší život než jejich protějšky v Athénách.
Athénské ženy nebyly lepší než otrokyně mužů, kteří je obklopovali. Nesměly mluvit, ba ani se ukazovat na veřejnosti. Většinu života prožily uvnitř svých domovů, kde připravovaly jídlo a staraly se o domácnost. Na ulici mohly vyjít jen tehdy, když na ně dohlížel muž. Vzdělání pro ně bylo vzácností. Jen pár vyvolených mělo nějaké vzdělání, a i to se učilo uvnitř jejich domů. Byly odkázány na jakoukoli politickou. Jejich jediným cílem bylo rozmnožovat se a starat se o dům a majetek. Nesměly vlastnit žádný majetek. Pozemky jejich manželů a otců připadly nejbližšímu žijícímu mužskému příbuznému. Ženy mu byly také svěřeny a žena se musela provdat za mužského příbuzného, který majetek převzal. Jediné události, kterých se ženy směly účastnit, byly ty náboženského charakteru. Ženy byly přísně trestány za cizoložství a mimo manželství neměly žádnou sexuální svobodu. I bez jakýchkoli svobod směly být občankami Athén .
Ženy ve Spartě měly svobody, které většina žen v těchto starověkých dobách neměla. I ony měly být stejně silné jako muži. Byly podrobovány fyzickému tréninku, jako je běh, gymnastika a zápas, ale nebyl tak intenzivní jako trénink, kterým procházeli muži. Klíčovou součástí jejich vzdělávacího procesu bylo také čtení, psaní a ústní tradice. Muži byli příliš zaneprázdněni výcvikem pro válku, než aby se tyto dovednosti naučili. Bylo tedy na ženách, aby se držely historie a předávaly ji z generace na generaci. Také ony, stejně jako jejich mužské protějšky, spolu neustále soupeřily. To jim pomáhalo dostat se co nejlépe ke svým schopnostem a také získat vyšší postavení mezi ostatními spartskými ženami. Účastí v soutěži chránily čest a hrdost spartského lidu. Nebyly nuceny žít v tichosti jako ženy v Athénách. Byly povzbuzovány, aby veřejně vystupovaly i mezi muži. Očekávalo se od nich, že budou zlehčovat muže, kteří byli považováni za zbabělce nebo se neoženili do 35 let, což bylo svého druhu veřejné ponížení. Měly také pocit sexuální svobody. Sparťanské ženy směly mít více pohlavních styků i během manželství. Tímto způsobem mohla spartská civilizace zvýšit počet svých bojovníků a ženy mohly naplnit svou čest rodit mnoho dětí pro městský stát. Ženy ve Spartě měly povinnost rodit děti ve velké úctě a jako velkou čest. O Leonidově manželce Gorgo Hérodotos zaznamenal, že říká: „Jen spartské ženy rodí skutečné muže“. Její slova svědčí o hrdosti, s jakou přistupovali k rození dětí. Dokonce mohly vlastnit půdu a další formy majetku. Pokud otec neměl žádné další děti, kterým by předal svůj majetek, připadl jejich dceři, což jim umožňovalo být dědičkami, na rozdíl od Athén. Při vší této svobodě spartské ženy stále nesměly mít ve Spartě občanství. I bez možnosti mít občanství měly svobody, které by Athény svým ženám nedaly.
Sparta poskytla svým ženám svobodu, která byla ve starověkém Řecku vzácná. Muži v Athénách se na tuto svobodu dívali svrchu a dokonce i někteří velcí athénští básníci jako Aristoteles Spartu za tuto svobodu ponižovali. Athény i Sparta využívaly své ženy především jako nástroj k plození dětí. Někteří lidé by namítali, že tato svoboda byla způsobena pouze potřebou rozsáhlé porodnosti, ale svoboda je svoboda. Pohled Sparty na své ženy byl liberálnější než pohled Athén. Sparta byla z obou městských států ve starověkém Řecku zdaleka lepší ženou. Měly svobodu vmísit se mezi muže, vlastnit majetek a vzdělání, které se athénským ženám nedostávalo.
Elaine Fantham, Women in the Classical World, Online Access with JISC Subscription Agreement: ACLS Humanities E-Books (New York: Oxford University Press, 1994), 72-74.
Nic Fields, The Spartan Way (Havertown: Pen and Sword, 2013).
Sarah B. Pomeroy, Spartan Women (Oxford: Oxford University Press, 2002). 7-9
Thomas J. Figueira a kol, „Gynecocracy: How Women Policed Masculine Behavior in Archaic and Classical Sparta“, The Body Politic (Classical Press of Wales, 2010), 271, http://www.jstor.org/stable/j.ctvvn9tj.10.
Pomeroy, 75.
Plútarchos, „Sayings of Spartan Women“, přístup 28. října 2018, http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Plutarch/Moralia/Sayings_of_Spartan_Women*.html.
Fields, The Spartan Way.
.