Q. Četl jsem nedávno článek v Reading Eagle (noviny v Pensylvánii) o vystoupení v naší oblasti, kde jste byl citován, že „protože králíci neumějí kopat a nelezou, nemusí být plot zakopán hluboko v zemi a nemusí být vysoko nad zemí.“

Byl jste špatně citován, nebo jste se jen spletl ve své odpovědi? Podle Wikipedie „Všichni králíci kromě vakovlků žijí pod zemí v norách nebo bradavicích“. A na stránce University of California Rabbit Management se uvádí, že „oplocení musí být zapuštěno 6 až 10 palců do země a několik palců by mělo být zahrabáno bokem, aby králíky odradilo od hrabání pod ním“. Našel jsem několik dalších zdrojů, studií a svědectví, které dokazují, že králíci mohou hrabat a také hrabou.

Uvádím to proto, že se mě moje matka zeptala, zda se má obávat, že králíci budou hrabat pod jejím zahradním plotem, který končí v místě, kde se stýká se zemí. Na základě mého výzkumu jsem jí řekl, že bychom měli něco dělat, ale ona za mnou o den později přišla s kopií článku a řekla mi, že se mýlím. Ukázal jsem jí svůj výzkum; ale co ostatní, kteří by mohli mít problémy poté, co se budou řídit vašimi radami? Laskavě vás žádám, abyste podnikli kroky k nápravě této chyby. S úctou.

—Gregg v Newmanstownu, PA (20 mil západně od Readingu)

Odkazy na reference:

Kalifornská univerzita: Management králíků
Wikipedia: Králík

A. No, špatná rada z mých úst by nebyla nic nového, Greggu – a reportér „Beagle“ mě citoval téměř dokonale. Ve skutečnosti už mnoho let říkám publiku, že američtí králíci nejsou dobří hrabáči, a často připomínám, jak jsme všichni našli hnízda mláďat králíků sedících na povrchu, možná zamaskovaná nějakou posekanou trávou, ale jinak na volném prostranství. Když máma nebo táta umějí hrabat, ptám se, proč by mláďata nemohla být v noře, kde by byla v mnohem větším bezpečí?“

Ale jako u mnoha věcí, které jsem během let při svých přednáškách opakoval, si nemohu vzpomenout na původní zdroj svých informací; a tvůj velmi pozorný e-mail mě přiměl k zamyšlení, jestli jsem se v tomto případě nějak nepřekroutil. Odkazy, které jste mi poslal – oba ze skvělých zdrojů – mi v rozhodování nepomohly. Z hesla na Wikipedii bylo těžké zjistit, které druhy králíků co dělají a které části světa tyto druhy králíků obývají. A bulletin Kalifornské univerzity byl skvělou radou pro Kaliforňany, ale mají tam osm různých druhů králíků a nedokázala jsem říct, kolik z nich – pokud vůbec nějaký – je ten druh, který napadá zahrady tady na Východě.

A aby to bylo ještě VĚTŠÍ zmatení, hned další odstavec v tom kalifornském bulletinu Extension Bulletin zní: „

Čím více jsem pátrala, tím více jsem byla zmatená. Pak mi přišel na pomoc Stephen Vantassel. Dr. Vantassel, stálý odborník na zvěř na Fakultě přírodních zdrojů Nebraské univerzity v Lincolnu, koordinuje Internetové centrum pro řešení škod způsobených zvěří, které vzniklo v koprodukci Cornellovy, Clemsonovy, Utažské státní a Nebraské univerzity.

V odpovědi na můj zoufalý e-mail „pomozte mi“ mi vysvětlil, že oba články citované naším tazatelem sice výslovně uvádějí, že „všichni králíci kromě vakovlků se zahrabávají“, ale nezmiňují, že vakovlk je nejrozšířenějším králíkem v USA, a jsou to obvykle ty druhy králíků, které je třeba držet dál od zahradních rostlin a kůry křehkých mladých stromků.

Poté, děsivě opakujíc větu, kterou používám ve svých přednáškách (hned poté, co jsem hluboce zahrabaného králíka Bugse nazval podvodníkem kvůli jeho brooklynskému přízvuku), Dr. Vantassel dodal, že „evropští králíci nory hrabou, bavlník východní ne“.

(http://icwdm.org/handbook/mammals/mam_d75.pdf)

A ukazuje se, že ani američtí králíci, kteří se zahrabávají, nežijí v podzemních norách ve stylu Warner Brothers plných kulečníkových stolů a lehátek. „Dokonce ani notoricky známý králík černoocasý si nevyhrabává hlubokou noru,“ podotýká, „je to spíše mělká prohlubeň v zemi.“ Jiné zdroje, které mi poslal, dodávají, že i králíci, kteří dokážou kopat hluboko, využívají pro své nory raději stará neobsazená podzemní obydlí (jako jsou opuštěné nory svišťů).

„Cítím s vámi bolest,“ řekl mi, „tady v ICWDM se mytologií divoké zvěře zabýváme pořád.“

„Vnímám vaši bolest,“ řekl mi.

Ale tohle zdaleka nebyla bolestná zkušenost. Byla to velmi promyšlená otázka. Nakonec jsem měl pravdu, což nikdy nedělá špatný den. A bádání po takové výzvě mi pomáhá nespoléhat se na staré vyčpělé postupy, které mohou být chybné. A co je nejdůležitější, získané čerstvé poznatky mě vedou k tomu, abych své rady trochu zdokonalil a vylepšil. Jako vtip budu od nynějška používat pár slov navíc, když budu mluvit o králících Wascally; něco jako: „Většina králíků, kteří napadají zahrady – zejména na Východě – jsou vakovlci, a protože si nevyhrabávají nory, stačí vám nízký plůtek zahrabaný pár centimetrů v zemi, abyste je udrželi venku“.

A budiž to pro všechny připomínkou, že ačkoli je na síti mnoho skvělých informací, někdy vás i dobrý zdroj – jako Wikipedie nebo onen Extension Bulletin z Kalifornie – může svést na scestí zahrady.

A jeden z důvodů, proč vždycky otravujeme lidi s informací o jejich poloze, je, že to často dělá velký rozdíl v odpovědi; pokud chcete informace o králících v Pensylvánii, hledejte radu tam – ne na druhé straně kontinentu.