Rané použití a původEdit
Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, že současná korejská ideologie „čisté korejské rasy“ vznikla teprve na počátku 20. století, kdy Japonci anektovali Koreu a zahájili kampaň, která je měla přesvědčit, že jsou stejné čisté rasy jako samotní Japonci, tato ideologie existovala již od pradávna, podobně jako mongolský nebo chanský rasový systém.
V koloniálním období asimilační politika císařských Japonců tvrdila, že Korejci a Japonci jsou společného původu, ale ti první jsou vždy podřízení. Teorie čisté krve sloužila k ospravedlnění kolonialistické politiky, která měla nahradit korejské kulturní tradice japonskými, aby se údajně zbavila všech rozdílů a dosáhla rovnosti mezi Korejci a vnitrozemci. Tato politika zahrnovala změnu korejských jmen na japonská, výhradní používání japonštiny, školní výuku japonského etického systému a uctívání šintoismu. Brian Reynolds Myers, profesor na univerzitě Dongseo, tvrdí, že když viděli neúspěch čistě asimilační politiky, změnili japonští císařští ideologové svou politiku ve vytvoření korejského etnického patriotismu, který by se vyrovnal tomu japonskému. Povzbuzovali Korejce, aby byli hrdí na své korejství, na svou historii, dědictví, kulturu a „nářečí“ jako na bratrský národ sahající ke společnému původu s Japonci.
NezávislostEdit
Shin Chaeho (1880-1936), zakladatel nacionalistické historiografie moderní Koreje a aktivista korejského hnutí za nezávislost, vydal v letech 1924-25 svou vlivnou knihu rekonstruovaných dějin Čoson Sanggosa (Rané dějiny Čosonu), v níž hlásá, že Korejci jsou potomky Danguna, legendárního předka korejského lidu, který se spojil s Bujóem z Mandžuska a vytvořil národ Gogurjo.
Vycházeje z japonské teorie národa, Šin Čaeho lokalizoval bojové kořeny Korejců do Gogurje, které vylíčil jako militaristické a expanzionistické, což se ukázalo jako vzbuzující hrdost a sebedůvěru v odporu proti Japoncům. Aby prokázal korejskou jedinečnost, nahradil také příběh o Gija Čosonu, jehož zakladatel (Gija) byl otcovským strýcem nebo bratrem čínského císaře Šang Čou, legendou o Dangunovi a tvrdil, že je to důležitý způsob, jak prokázat jedinečnost Koreje.
Po získání nezávislosti koncem 40. let 20. století, navzdory rozkolu mezi Severní a Jižní Koreou, žádná ze stran nezpochybňovala etnickou homogenitu korejského národa založenou na pevném přesvědčení, že jsou nejčistším potomkem legendárního praotce a napůl božské postavy jménem Dangun, který založil Gojoseon v roce 2333 př. n. l. na základě popisu Dongguk Tonggam (1485).
RecepceEdit
V obou Korejích je teorie čisté krve běžnou vírou, k níž se hlásí i někteří jihokorejští prezidenti. Debaty na toto téma lze na Jihu nalézt sporadicky, zatímco na Severu je veřejné mínění těžko dostupné. Z nacionalistického pohledu by se zpochybňování nebo napadání této teorie rovnalo zradě korejskosti tváří v tvář výzvě cizího etnika.
Někteří korejští vědci poznamenali, že teorie čisté krve sloužila jihokorejské vládě jako užitečný nástroj k tomu, aby její lid byl poslušný a snadno se mu vládlo, když se země zmítala v ideologických zmatcích. Platilo to zejména za diktátorských vlád bývalých prezidentů Syngmana Rhee a Park Chung-hee, kdy byl nacionalismus začleněn do antikomunismu.
Role v současné jihokorejské společnostiRedakce
V Jižní Koreji vede pojem „čisté krve“ k diskriminaci lidí „cizí krve“ i „smíšené krve“. Osoby s touto „smíšenou krví“ nebo „cizí krví“ jsou v Jižní Koreji někdy označovány jako Honhyeol (korejsky: 혼혈; hanja: 混血).
Jihokorejské právo státní příslušnosti je založeno na jus sanguinis namísto jus solis, což je územní princip, který při udělování státní příslušnosti zohledňuje místo narození. V této souvislosti má většina Jihokorejců silnější vazbu na Jihokorejce žijící v cizích zemích a cizince jihokorejského původu než na naturalizované jihokorejské občany a expatrianty žijící v Jižní Koreji. V roce 2005 navrhla opoziční Velká národní strana revizi současného jihokorejského zákona o státním občanství, která by umožnila udělit jihokorejské občanství osobám narozeným v Jižní Koreji bez ohledu na státní příslušnost jejich rodičů, ale návrh byl zamítnut kvůli nepříznivému veřejnému mínění, které se proti takovému opatření postavilo.
Podle Jona Huera, sloupkaře listu Korea Times:
Při snaze pochopit Koreu a Korejce si musíme uvědomit, jak důležitá je pro Koreu krev. Korejci milují krev, a to jak ve skutečném smyslu, tak v přeneseném. Rádi prolévají krev, někdy svou vlastní v uříznutých prstech a někdy krev zvířat, na protest. „Pokrevní vztahy“ považují za nejvyšší, nadřazené ostatním vazbám a spojením. Své rétorické výroky a preference často doplňují o „maso“ a „kosti“. Korea zkrátka docela ráda uvažuje o sobě a svých lidech v termínech krve…
Měnící se postojeEdit
Emma Campbellová z Australské národní univerzity tvrdí, že pojetí jihokorejského nacionalismu se mezi mladými lidmi vyvíjí a že se objevuje nová forma, která má globalizované kulturní rysy. Tyto charakteristiky zpochybňují roli etnicity v jihokorejském nacionalismu. Podle studie Campbellové, pro kterou vyzpovídala 150 Jihokorejců ve věku kolem dvaceti let, klesá touha po sjednocení. Nicméně ti, kteří jsou pro korejské sjednocení státu, mají jiné důvody než etnický nacionalismus. Respondenti uvedli, že si sjednocení přejí pouze v případě, že nenaruší život na Jihu nebo pokud Severní Korea dosáhne ekonomické parity s Jihem. Malý počet respondentů dále uvedl, že podporují „sjednocení pod podmínkou, že k němu nedojde za jejich života“. Dalším uváděným důvodem přání sjednocení byl přístup k severokorejským přírodním zdrojům a levné pracovní síle. Toto pojetí rozvíjejícího se nacionalismu bylo dále rozvedeno významem slova uri nara (korejsky 우리나라 naše země ) pro mladé Jihokorejce, které pro ně znamená pouze Jižní Koreu namísto celého Korejského poloostrova. Campbellovy rozhovory dále ukázaly, že mnoho mladých Jihokorejců nemá problém přijmout cizince jako součást uri nara.
Průzkum Asan Institute for Policy Studies v roce 2015 zjistil, že pouze 5,4 % Jihokorejců ve věku kolem dvaceti let uvedlo, že vidí Severokorejce jako lidi sdílející stejnou pokrevní linii s Jihokorejci Průzkum také zjistil, že pouze 11 % Jihokorejců si Severní Koreu spojuje s Korejci, přičemž většina lidí si je spojuje se slovy jako armáda, válka nebo jaderné zbraně. Zjistilo se také, že většina Jihokorejců vyjadřuje hlubší pocity „blízkosti“ s Američany a Číňany než se Severokorejci.
Podle průzkumu z prosince 2017, který zveřejnil Korejský institut pro národní sjednocení, se 72,1 % Jihokorejců ve věku 20 let domnívá, že sjednocení není nutné. Navíc asi 50 % mužů ve věku 20 let považuje Severní Koreu za naprostého nepřítele, se kterým nechtějí mít nic společného.
Steven Denney z Torontské univerzity uvedl, že „mladší Jihokorejci mají blíže k severokorejským migrantům než například k zahraničním dělníkům, ale budou mít blíže k narozenému dítěti nekorejské národnosti než k bývalému obyvateli Severní Koreje.“
KritikaEdit
B. R. Myers v úvodníku deníku New York Times z roku 2010 poznamenal, že v Jižní Koreji bylo poměrně málo pobouření veřejnosti nad potopením lodi ROKS Cheonan na počátku téhož roku, což částečně přičítá pocitu sympatií vůči Severní Koreji u Jihokorejců, který vyplývá z užší identifikace s korejskou rasou než s jihokorejským státem. Myers rovněž uvedl, že rasový nacionalismus v Jižní Koreji podkopává vlastenectví jihokorejských občanů vůči Jižní Koreji tím, že zvyšuje sympatie vůči Severní Koreji, a ohrožuje tak národní bezpečnost země tváří v tvář severokorejské agresi, což je názor, který sdílí i komentátor listu Korea Times Jon Huer. Ten uvedl, že rasový nacionalismus Jihokorejců „není problémem, když máte národní stát jako Japonsko nebo Dánsko, ale je problémem, když máte stát rozdělený“. Myers také uvedl, že naopak Severní Korea tímto dilematem netrpí, protože severokorejský lid má obecně tendenci ztotožňovat „korejskou rasu“ a stát Severní Korea jako jedno a totéž, na rozdíl od Jižní Koreje, kde jsou „korejská rasa“ a Jižní Korea do značné míry vnímány jako různé entity.