Proč předškoláci koušou

Může být šokující slyšet, že vaše předškolní dítě kouslo jiné dítě – nebo cítit, jak se do vás boří zuby. Takové chování však není vůbec neobvyklé.

V době, kdy jsou děti v předškolním věku, většina z nich už někoho alespoň jednou kousla a také byla příjemcem nepřátelského kousnutí. Děti koušou méně často, když jsou starší a dokážou mluvit o svých pocitech, ale v tomto věku je kousání stále běžné v situacích, kdy je pohromadě hodně dětí.

Děti mohou kousat, když je přemůže například strach, vztek nebo frustrace. Nebo mohou kousnout, protože je někdo kousl. Děti předškolního věku často koušou během rvačky, pokud se cítí zahnané do kouta nebo se bojí, že jim někdo ublíží.

Srovnávání se s velkou změnou, jako je nové dítě v rodině nebo nový domov, může také způsobit emoční rozrušení, které vyústí v agresivní chování. A někdy děti koušou prostě proto, aby odhadly, jaký to bude mít účinek, protože jsou vzrušené nebo přecitlivělé, nebo jako nemístný projev lásky.

Přesto vědomí, že kousání je běžné, nijak neusnadňuje situaci, kdy vaše předškolní dítě kouslo jiné dítě nebo bylo pokousáno. Nejenže vás může rozrušit zjištění, že vaše dítě kouslo, ale i ostatní rodiče mohou být z incidentu na větvi. Vaše dítě už nemusí být ve školce nebo v herní skupině vítáno.

Nejdůležitější je mít na paměti, že děti nechtějí útočit na ostatní. Mnohem raději si hrají, zkoumají a těší se ze svých kamarádů. Pochopení toho, co stojí za kousáním, je prvním krokem k tomu, aby vaše dítě přestalo.

„Zamyslete se nad tím, co se s vaším dítětem děje,“ říká Janis Keyserová, vychovatelka a spoluautorka knihy Becoming the Parent You Want to Be. „Vaším cílem není jen zastavit chování, ale pomoci dítěti růst.“

Tady se dozvíte, jak pomoci v obou ohledech:

Co dělat, když předškolák kouše

Ujistěte se, že jsou obě děti v bezpečí. Nejprve děti oddělte a ujistěte se, že jsou od sebe v dostatečné vzdálenosti na pokousání.

Zachovejte klid, stanovte hranice a neobviňujte ani netrestejte. Jednoduchým a přímým jazykem dítěti řekněte, že kousání bolí a že to nesmí dělat. Ačkoli můžete být v pokušení vtisknout dítěti závažnost jeho jednání, tvrdé tresty, jako je plácnutí nebo kousnutí dítěte zpět, mohou ve skutečnosti zvýšit pravděpodobnost, že předškolní děti udeří znovu. Odborníci mají podezření, že takové tresty vyvolávají hněv a zášť, které mohou časem vést k tomu, že dítě bude vyvádět ještě více.

Pomozte oběma dětem. Jak dítě, které bylo pokousáno, tak agresor potřebují vaši pomoc. Nejprve budete muset zkontrolovat poškození a možná poskytnout lékařskou pomoc spolu s dostatkem tepla a péče.

Nezanedbávejte však dítě, které kouslo. Může se chovat, jako by jí to bylo jedno nebo jako by si neuvědomovala, jak velkou bolest způsobila – nikdo nevypadá netečněji než dítě, které právě někomu ublížilo. Je však pravděpodobné, že ví, co udělalo.

To, že se k ní budete chovat vřele a starostlivě, jí také pomůže cítit se dostatečně pohodlně, aby mohla vyjádřit své vlastní emoce, a to jak ohledně kousnutí, tak ohledně toho, co ji frustrovalo nebo přemohlo na prvním místě.

Povzbuzujte předškolní dítě, aby za vámi přišlo, když je rozrušené. Možná s ní nebudete moci být, když jí bude nejhůř – třeba ve školce nebo ve školce -, ale musí se naučit, že vás nebo jiného dospělého může požádat o pomoc.

Navrhněte jí, aby za vámi přišla, když jí bude těžko, a když to udělá, věnujte jí plnou pozornost. Považujte její blízkost k vám, když jste spolu, za jakousi pojistku proti projevům agrese, když není.

Promluvte si o tom, co se stalo. Jakmile se oba uklidníte, vyberte si klidnou chvíli a zeptejte se: „Jak můžeš dát někomu najevo, že se zlobíš, aniž bys mu ublížila?“ a „Jak můžeš požádat dospělého o pomoc, když se ti nelíbí, jak se k tobě chovají ostatní děti?“

Provozujte jednoduché hraní rolí, abyste tyto situace zpracovali. („Ty budeš Soňa ze školky a vezmeš mi králíčka.“) Možná si osvojí některé hlášky, které může později použít. („Ne! To se mi nelíbí!“) Mnoho předškoláků jednou kousne, dostane pomoc se zvládnutím a už to nikdy neudělá.

Jak předcházet kousání

Přemýšlejte o tom, kdy a proč vaše dítě kouše. Je to na hřišti, když mu jiné dítě vytrhne něco, s čím si chce hrát? Když se na něj tlačí jiné děti? Snaží se kousnout vás, když kojíte nové miminko?“

Učitelka vašeho dítěte může mít také vodítka k tomu, co ho popouzí. Po nějaké době budete pravděpodobně schopni předvídat, kdy se vaše dítě pravděpodobně vzteká, a budete připraveni zasáhnout.

Pozorně své dítě sledujte. Varovné příznaky, jako je pláč, křik, dupání nohou a výpady, často předcházejí kousání. Pokud kousalo, sledujte předškoláka a zasáhněte dříve, než to udělá znovu.

Přesměrujte pozornost dítěte. Pokud jsou emoce vašeho dítěte silné a vy se obáváte, že se chystá kousnout kamaráda, obraťte jeho pozornost k jiné činnosti, například k tanci, malování nebo hře.

Zastavte ho dříve, než znovu kousne. Pokud to vypadá, že se vaše dítě chystá znovu kousnout, přibližte se k němu fyzicky a klidně mu zabraňte, aby zabořilo zuby do svého cíle. Můžete říct něco jako: „Nemůžu tě nechat, abys ublížil Ramoně,“ nebo „Ach, myslím, že ty zuby už nechci blíž,“ a přitom mu jemně, ale pevně přidržet čelo několik centimetrů od svého ramene nebo mu jemně přikrýt ústa dlaní.

Pokud vás přesto kousne nebo se bude dál pokoušet kousnout jiné dítě, je pravděpodobně dobré ho ze situace odstranit, ukončit hru nebo mu dát time-out.

Zůstaňte k němu vřelí a láskyplní. To může být těžké, když se mu snažíte zabránit v kousání – možná jste sami plní emocí nebo cítíte obrovský tlak na to, abyste ho okřikli nebo zastavili silou. Pokud si ale vzpomenete, jak moc ho máte rádi, zatímco ho omezujete, může se cítit dostatečně bezpečně na to, aby vám dal najevo, jak moc je smutný nebo naštvaný.

„Opravdu pomáhá, když se postavíte na stranu svého dítěte,“ říká Keyser, „a uvědomíte si, že dělá to nejlepší, co v danou chvíli může.“ Možná vám o svých pocitech dokáže říct slovy, možná ne, ale na tom vlastně nezáleží. Možná budete muset takto zasáhnout několikrát, než se mu podaří přestat kousat.“

Používejte pozitivní posilování. Většina dětí v tomto věku obvykle spolupracuje s ostatními dětmi a má stále větší zájem o navazování nových přátelství. Kousání obvykle ustává kolem třetího roku života, kdy se více rozvíjí řeč a sociální dovednosti dítěte.

Děti v tomto věku dokážou vyjádřit své pocity, sdílet se a pochopit názor jiného dítěte. Využijte rostoucí emoční inteligenci svého dítěte tím, že ho budete chválit za dobré chování, které mu pomůže získat – a udržet – nové kamarády.

Jděte s ním na hraní. Možná budete muset chodit s dítětem na schůzky na hraní, dokud se problém s kousáním nevyřeší, nebo alespoň předem upozorněte ostatní rodiče a dejte jim několik tipů, co na vaše dítě nejlépe funguje. Pokud si myslíte, že nebudou schopni situaci zvládnout klidným a láskyplným způsobem, bude pravděpodobně nejlepší hraní přeložit na jiný termín.

Nikdy dítě nekousejte zpět. Někteří rodiče si myslí, že tato taktika vede k tomu, že kousání je bolestivé. Ve skutečnosti však vašemu dítěti ukazuje špatný způsob, jak se vypořádat s agresí – to znamená, že se stane agresivním na oplátku. I „kousnutí z lásky“ ze strany rodičů může přispět k tomu, že dítě začne kousat, proto své dítě nikdy nekousejte, a to ani z legrace.

Demostrujte kousání. Mluvte o kousání – ale nekázejte – nebo si zahrajte jednoduchou hru. Požádejte dítě, aby vám řeklo některé potraviny, které rádo kouše. Nebo mu pojmenujte předměty denní potřeby (dortík, stůl, pes, banán) a zeptejte se ho, zda je může kousat. Můžete být postupně hloupější (auto, vysavač, tatínkovy boty) a oba se tomu můžete zasmát.

Promluvte si s učitelkou svého dítěte. Pokuste se zjistit více informací o prostředí třídy vašeho předškoláka. Snaží se učitelka zasáhnout do agresivního chování, ať už jde o kousání, údery pěstí nebo neustálé škádlení? Chcete se ujistit, že nenecháváte své dítě uprostřed volného prostoru, kde se děti musí postarat samy o sebe.

Jestliže jste spokojeni s tím, že učitelka má situaci pod kontrolou, zeptejte se, jak řeší kousání. Zkušení učitelé mají často některé vynalézavé metody, jak řešit běžné problémy s chováním. Je to také příležitost zjistit, zda její reakce na případy kousání nepřinášejí více škody než užitku.

Dejte mu kousací náhradu. Některé školky mají kolem sebe misky s jablky a dítěti, které kouše, jedno jablko dají. Je to dobrá, uspokojující alternativa, pokud zrovna potřebuje do něčeho zabořit zuby!“

.