Livia (58 př. n. l.-29 n. l.) byla vlivnou chotí Augusta, architekta Římské říše, která byla v císařské propagandě zobrazována jako ztělesnění ženskosti a oddanosti, zatímco její nepřátelé ji považovali za bezohlednou toužící po moci.
Jako paní římského světa žila Livia svůj soukromý život na veřejnosti. Působila jako morální vzor císařské ideologie svého manžela a sloužila Augustovi jako pomocnice, hlásná trouba, zprostředkovatelka zpráv mimo záznam a pěstounka jeho vnuků a pravnuků. Úspěšně také zajistila trůn pro vlastního syna z předchozího manželství.
Z obou stran své rodiny byla Livia potomkem římských senátorů. Její otec Marcus Livius Drusus Claudianus byl, jak vyplývá z jeho jména, členem rodu Claudiů, který byl adoptován Livii. Taková adopce dospělého nebo téměř dospělého mužského dědice do rodu, který ho postrádal, byla v Římě zcela běžná. Adopce sloužila také jako politické pouto mezi dvěma mocnými rody.
Liviin raný život se pravděpodobně podobal životu, který vedla většina mladých dívek v politicky a ekonomicky elitních kruzích říše. Mnohé z nich se spíše seznamovaly s rétorikou a filozofií, než aby se omezovaly na základy gramotnosti. Později se některé z nich věnovaly literatuře nebo se přinejmenším připojily ke kulturní avantgardě římské společnosti. Ať už se však Livii dostalo jakéhokoli vzdělání, neprojevila později žádný zájem o to, aby se přidala k pikantní intelektuální nebo umělecké společnosti. To jí pomohlo uchránit pověst cudnosti i římského tradicionalismu a vytvořilo z ní nápadný kontrast k ženám, jako byla Augustova vnučka Julie.
Liviin sňatek s Tiberiem Claudiem v patnácti letech byl pro římské ženy typický. Sňatek s bratrancem také nebyl neobvyklý. V tomto případě to bylo ještě očekávanější, protože sňatek Livie s Claudiem ještě více upevnil vztahy mezi oběma rodinami. Livia si byla již od útlého věku vědoma politiky dohodnutých sňatků a později tyto znalosti dobře využila při umisťování svých synů v nové královské rodině.
Mladá Livia začala svůj život římské matróny tím nejkonvenčnějším způsobem, ale občanská válka, která začala již smrtí Julia Caesara, vše převrátila naruby. Po bitvě u Filipp její otec, který bojoval za republiku proti druhému triumvirátu (Lepidus, Marc Antonius a Octavianus), raději spáchal sebevraždu, než aby podstoupil potupný útěk. Livia se však spolu se svým malým synem Tiberiem a manželem, který rovněž bojoval v bitvě, stala uprchlíkem. Při svém útěku, aby se připojili k vojskům Sexta Pompeia na Sicílii, byli dvakrát téměř zajati, když dítě začalo plakat a téměř prozradilo jejich přítomnost. Pro šestnáctiletou Livii muselo být děsivé, když utíkala o život a její nemluvně jí bylo dvakrát vyrváno a nacpáno někam, kde jeho pláč nebylo slyšet.
Zůstává neznámé, zda Livii překvapilo, že se její manžel věnuje přežití republikánských sil méně než vlastnímu postupu. Poté, co mu Sextus Pompeius odmítl udělit požadované postavení, se rodina vydala k triumvirátu Marka Antonia, když mezi členy druhého triumvirátu vypuklo nepřátelství. I tato cesta byla pro Livii traumatizující. S malým synem a několika průvodci málem zahynula při lesním požáru ve Spartě. Sotva vyvázla s doutnajícím pláštěm a spálenými vlasy.
V roce 39 př. n. l. se triumvirové mezi sebou dohodli a Liviina rodina se na základě všeobecné amnestie vrátila do Itálie. Tam se setkala s triumvirem Oktaviánem. Nevíme, co si o něm Livie myslela, ale on se do ní okamžitě zamiloval. Starší Tiberius Claudius překonal své konzervativní zábrany a uspořádal tradiční svatební hostinu na oslavu sňatku své čerstvě rozvedené manželky – která byla v šestém měsíci těhotenství s jeho druhým synem – s Octavianem. Octavianus, který nebyl ochoten čekat na její porod, si vyžádal kněžský posudek, že Livia se může znovu vdát, když je viditelně těhotná. Tato událost předznamenala pozdější augustovskou vládu, která jako by se podřizovala slušnosti a omezením tradice, zatímco ve skutečnosti dosáhla všeho, co si Augustus (Octavianus) přál.
V následujících letech není o Livii příliš slyšet, ale její bývalý manžel zemřel v roce 33 př. n. l., pravděpodobně zklamán, protože se mu nedostalo žádného rychlého politického ani vojenského postupu. Mladý Tiberius, nyní devítiletý, pronesl pohřební řeč svého otce. Tradiční pohřební řeči oslavovaly politickou kariéru a cíle zesnulého. Vzhledem k tomu, že se blížila válka mezi Antoniem ve východním Středomoří a Octavianem na západě, muselo být zřejmé, že vítěz trvale rozloží starou republiku. Pravděpodobně se jednalo o krátký a pečlivě formulovaný projev. Téhož roku byl Tiberius zasnouben s Vipsanií, dcerou Octaviánova blízkého přítele a pobočníka Agrippy, která byla pravděpodobně ještě mladší než on. Někteří v tom vidí Liviinu ruku, která posilovala vazby jejího syna na nevlastního otce a připravovala ho na převzetí moci.
Vzhledem k okolnostem nového sňatku bylo napětí mezi Livií a jejím synem nevyhnutelné a vztahy mezi Octaviánem a Tiberiem byly přinejmenším vyhrocené. Octavianus a Livie měli šťastné manželství a Liviin mladší syn Drusus se svým nevlastním otcem zřejmě vycházel dobře, ale Tiberius nikoli. Ve 20. letech př. n. l. Octavianus (nyní císař Augustus) tvrdil, že obnovuje staré pořádky republiky, ačkoli ve skutečnosti dával dohromady prvky nového státu. Jelikož byl Tiberius vzdělaný v římské politice a historii, musel pociťovat stále větší znepokojení nad rozporem mezi tím, co Augustus tvrdil, že dělá, a jeho skutečným soustředěním moci ve vlastních rukou.
Livia se nicméně dokázala celým srdcem věnovat jak Augustovi, tak Tiberiovi. Augustova potřeba mužských členů rodiny, kteří by reprezentovali dynastii v provinciích, jí umožňovala sloužit zájmům manžela, syna i říše zároveň. V roce 20 př. n. l. byl Tiberius vyslán řešit arménskou krizi a zvládl ji chvalitebně. po návratu se oženil s Vipsanií a Liviin druhý syn Drusus se vydal na politickou dráhu. Nicméně rok skončil pro Livii a Tiberia nepříjemně, když Julia, Augustova dcera z předchozího manželství, porodila prvního ze tří synů, Gaia. Lucius následoval v roce 17 př. n. l. Tiberius se mohl těšit pouze na to, že bude v mezidobí využíván, dokud vnuci z císařovy krve nebudou dost staří na to, aby převzali vládu.
Události roku 12 př. n. l. však Livii a Tiberiovi zřejmě předpovídaly politický úspěch. Agrippa zemřel a 29letý Tiberius zůstal jediným dospělým mužem v rodině nebo v jejím blízkém okolí, kterému mohl Augustus svěřit potenciálně citlivé úkoly. Když se Tiberius ujal problému pacifikace kmenů v povodí Dunaje, zvládl situaci dobře. Livie přinejmenším souhlasila – a možná byla dokonce nadšená – s dalším Augustovým plánem pro Tiberia. Tiberius byl nucen rozvést se s milovanou Vipsanií, s níž prožil klidné manželství, a oženit se s Augustovou dcerou Julií, vdovou po Agrippovi. Ve svých téměř padesáti letech se Livia musela smířit s tím, že s Augustem nemohou mít společné děti. Děti Tiberia a Julie by byly dalším nejlepším řešením. V roce 9 př. n. l. pak Tiberius i Livie hluboce pocítili ztrátu Drusa, který zemřel při pádu z koně.
Rodinná krize přišla v roce 5 př. n. l. Tiberius, který za cenu osobních ztrát loajálně sloužil Augustovi a Římu, se trápil, když byl svědkem náklonnosti lidu ke dvěma atraktivním mladým vnukům a také křiku v ulicích, který volal po tom, aby jim bylo umožněno zastávat politické funkce v nezákonně nízkém věku. Tiberius, který nikdy nevzbudil takové nadšení lidu, nyní pocítil odmítnutí. Úkol v Arménii chápal jako snahu dostat ho z Říma a konsolidovat veřejné mínění za Gaiem a Luciem, a možná tomu tak i bylo. Ačkoli na něj matka apelovala, aby ustoupil, Tiberius odmítl dále pracovat pro režim. Rozzuřený Augustus souhlasil, že ho nechá odjet na Rhodos na postgraduální studium filozofie, ale Livia si uvědomovala, stejně jako Tiberius ne, jak nejisté je jeho postavení. Dobrý generál byl buď věrný císaři, nebo mrtvý. V roce 1 př. n. l., snad na matčino naléhání, Tiberius skutečně požádal Augusta, zda by se mohl vrátit do Říma, ale Augustova odpověď byla nepřátelská. Livia se zoufale bála o svého syna a zajistila Tiburiovi jmenování velvyslancem na Rhodu, aby před veřejností zamaskovala jeho naprosté odcizení od nevlastního císařského otce. Když Gaius, Augustův starší vnuk a následník trůnu, začal otevřeně spekulovat o Tiberiově osudu, Livia začala šílet. Augustus, který Livii nechával téměř ve všem volnou ruku, udělal tlustou čáru. Řekl, že je na Gaiovi, zda nechá Tiberia vrátit se. Nakonec tak v roce 2 n. l. učinil, ale Tiberiovi jako podmínku nařídil, aby se stáhl z politického života.
Koncem téhož roku zemřel mladší vnuk Lucius; Gaius zemřel dva roky poté. V té době už se Tiberius a Augustus nenáviděli, ale ani jeden z nich neměl na vybranou. Augustus byl příliš starý a slabý na to, aby se sám ujal aktivního velení v poli; jeho pravnuk Germanicus byl příliš mladý. Juliin nejmladší syn byl mladistvý delikvent. Tiberius mohl buď sloužit císaři, nebo zlomit matce srdce a čelit popravě. Poznámka Suzanne Dixonové, že „královská rodina někdy zveličovala svou sounáležitost pro propagandistické účely, “ se zdá být obrovským podceněním.
Extravagantní římské klepy a populární moderní romány naznačují, že Livia zosnovala smrt Gaia a Lucia, jednoho na západním konci Středozemního moře a druhého na východním, ale zdá se to velmi nepravděpodobné. Stejně tak není pravděpodobné, že by mohla zlikvidovat všechny současné i potenciální císařovy dědice, s výjimkou vlastního syna, a přitom si zachovat náklonnost Augusta, rafinovaného a chytrého muže. Suetonius vypráví, že Caligula později vzpomínal na svou prababičku jako na „Odyssea v sukních“, čímž narážel na homérského hrdinu známého spíše svou lstivostí než používáním zbraní, ale dementní Caligula také věřil, že jeho kůň může být římským konzulem. Vzhledem k jeho paranoidním fantaziím není příliš důvodů přijímat toto konkrétní přesvědčení, že se Livie oddává středomořskému lestem.
August si jistě začal vážit Liviiny oddanosti přátelům a jejího sklonu k politickému manévrování. Suetonius je naším zdrojem drbů, že vlastně pomáhala obstarávat Augustovi mladší ženy, po kterých toužil. Je známo, že římští manželé obou pohlaví byli často tolerantní i k exotičtějším mimomanželským dobrodružstvím, což není vyloučeno. Jisté je, že jejich manželský svazek zůstal pevný. Jak uvádí Suetonius, „Livie zůstala jedinou ženou, kterou skutečně miloval až do své smrti“. Možná byla jedinou osobou kromě něj samotného, které si Augustus skutečně vážil; jeho poslední slova, která jí řekl, měla znít: „Měj na paměti naše manželství.“
Není pochyb o tom, že během Augustovy poslední nemoci v roce 14 n. l. Livia hleděla do budoucnosti. Vydala příkaz zapečetit dům a obklíčit ulice vojáky, údajně proto, aby nerušila umírajícího, ale jistě proto, aby zajistila kontrolu pro sebe a svého syna a zabránila komukoli zpochybnit jejich verzi jeho přání. Byla také podezřelá, že spolu s Tiberiem nařídila popravu Augustova vnuka Scapegrace ve vyhnanství, mladého Agrippy Postuma. Možná to udělala; jistě by to bylo moudré, aby ho ostatní strany nevyužily jako pěšáka. Byla dokonce podezřívána, že uspíšila Augustův konec, jakmile se stal nebezpečně nemohoucím. Pravděpodobnější je, že Augustova láskyplná závislost na ní během jeho poslední slabosti ho vedla k tomu, že bezvýhradně vyhověl jejímu přání. Jak poznamenal Tacitus, „Livia měla starého Augusta pevně pod kontrolou“. Nikdy nebylo zcela jasné, kdy přesně Augustus zemřel. Livia nepřipustila oznámení, dokud Tiberius nebyl na místě a nevelel pretoriánské gardě.
Pokud se Livia ve svém vdovství utěšovala myšlenkou, že ji čeká jen hladká plavba, musela být následným Tiberiovým chováním šokována. Byl příliš často zklamán na to, aby s radostí přijal odpovědnost za vládnutí. Stále v sobě skrýval klaudiánské republikánské cítění, které nerad prozrazoval. Ve svých 56 letech také nechtěl vypadat, že mu matka poroučí. Livii se od Augusta dostalo nebývalých veřejných poct: věnoval jí budovu na její počest a bylo jí dovoleno obnovit chrám. Mince v provinciích ji prohlašovaly za matku své země, a dokonce i světa. Dostalo se jí postavení, které bylo dříve vyhrazeno vestálním pannám. Augustova závěť ji posmrtně přijala do rodu Juliánů a dovolila jí používat jméno Julia Augusta. Tiberius záplavu poct zastavil.
Pravdu proti tomu, aby se Římanům přiznávaly takové pocty, jaké byly dříve spojovány s helénistickými potentáty východního Středomoří, zabránil římskému senátu, aby ji prohlásil matkou země, a nedovolil, aby jí postavil oltář k adopci nebo jí přidělil zvláštní doprovod. Přesto zjevná zášť v některých scénách v senátu, o nichž vypráví Tacitus, pramenila také z neochoty připomínat, že trůn mu nezajistily jeho vlastní dobré služby, ale matčina chytrost. Zvláště ho popudil senátorský krok, který chtěl k jeho vlastnímu pojmenování přidat „syn Livie“.
Přesto Liviin vliv v dobách neshod s Tiberiem často počítal. Dokázala ho přesvědčit, aby projevil milost jejímu příteli Plancinovi, který byl obviněn ze spiknutí s cílem zavraždit Augustova pravnuka Germanika. V jiném případě Tacitus vypráví, že Tiberius nechtěl zapřít svou matku, a tak slíbil, že se dostaví k soudu, aby obhajoval jejího přítele, pak se k soudu vydal velmi pomalou chůzí a dorazil pozdě. Kupodivu Tacitus, který má na Tiberia velmi špatný názor, to považuje za chytrý trik a uvádí, že si to myslelo i římské obyvatelstvo. Musel existovat dobový konsenzus, že o prostém odmítnutí Livie nelze uvažovat.
Suetonius tvrdí, že „Tiberius si pak stěžoval, že ho jeho matka Livie otravuje tím, že chce být spoluvládkyní říše, “ a proto se jí vyhýbal. „I když občas potřeboval Liviiny rady a řídil se jimi, neměl rád, když si o něm lidé mysleli, že je bere vážně.“ Zvlášť se rozčílil, když vypukl požár poblíž Vestina chrámu, a ona se ujala řízení davu a hašení požáru, „osobně řídila lid a vojáky, jako by byl Augustus stále naživu.“
Jedna viněta u Suetonia je obzvlášť výmluvná. Tiberius a Livia se začali otevřeně hádat o muže, jehož jméno chtěla zapsat mezi jména potenciálních porotců. „Tiberius s tím souhlasil pod jednou podmínkou – že zápis bude označen jako „vynucený na císaři jeho matkou“. Liviina reakce spočívala v tom, že vytáhla několik Augustových dopisů, které jí adresoval a které popisovaly Tiberiovu „kyselou a tvrdohlavou“ povahu. Šlo jí pravděpodobně o to, aby Tiberiovi připomněla, že si přijetí za Augustova nástupce nezasloužil. Ona mu ho zajistila.
Údajně tento incident inspiroval jeho částečný odchod na Capri a přenechání vlády zlomyslnému Sejanovi, což následně vedlo k Sejanovu spiknutí, jeho odhalení a následné „hrůzovládě“, která zabila tolik senátorů. Mezi důsledky konfrontace kvůli dopisům patřilo podle Suetonia to, že Tiberius navštívil Livii v posledních třech letech jejího života pouze jednou a během její poslední vleklé nemoci ve věku 86 let vůbec. Nezúčastnil se jejího pohřbu ani nesepsal její závěť. Vetoval její zbožštění, které provedl pozdější císař Claudius, postižený vnuk, jehož si příliš nevážila.
Livia nicméně zajistila klidný přechod mezi prvním a druhým císařem, což nebylo nijak obtížné, protože neexistovaly žádné precedenty, žádné právní pokyny a spousta dalších uchazečů. Je docela dobře možné, že bez jejích velkých úspěchů včetně pax romana, tedy samotného římského míru, by jinak došlo ke ztrátě v dalším kole občanské války, jaká zmítala republikou po celé předchozí století.
Další četba
Dio Cassius. Diovy římské dějiny. Svazky: 1., 2., 3., 4., 5., 6. a 7. 6 & 7. Harvard University Press, 1960.
Suetonius. Dvanáct císařů. Penguin, 1957.
Tacitus. Letopisy císařského Říma. Penguin, 1989.
Balsdon, J. V. P. D. Roman Women. Barnes and Noble, 1983.
Dixon, Suzanne. Římská matka. Oklahoma University Press, 1988.
Hallett, Judith P. Fathers and Daughters in Roman Society. Princeton University Press, 1984.
Levick, Barbara. Tiberius the Politician (Tiberius politik). Thames & Hudson, 1976.
Seager, Robin. Tiberius. University of California Press, 1972. □