Vypadnout z rozpadající se chlapecké kapely musí být trochu jako být účastníkem jednoho z těch dystopických soubojů v džungli – akce ve stylu Hunger Games, v níž jsou členové kapely roztroušeni po neznámém terénu a vyzváni, aby se osaměle probojovali zpět ke slávě. Justin Timberlake si po NSync užíval nesportovní hrany přirozeného talentu a drtil své bývalé kolegy. Robbie Williams vypadal v šarvátce Take That nadřazeně, přinejmenším do chvíle, než Gary Barlow obešel ostatní tři, sebral je a udělal z boje atraktivnější souboj čtyři na jednoho. V době, kdy One Direction oznámili, že v roce 2015 přeruší svou činnost na dobu neurčitou, byli mnozí z nás dostatečně obeznámeni s konvencemi chlapeckého krvavého sportu, aby si mohli začít vybírat favority nadcházející šarvátky.
Harry Styles – šarmantní, šklebák – měl nejlepší předpoklady uspět sám. Zayn Malik s velkými plícemi už byl v té době mimo kapelu a dobře využil svého náskoku a připravil sólové album, které se dostalo na první místo. Liam Payne a Niall Horan – vždy druhořadí členové – dostali průměrné šance. A na posledním místě se v každé seriózní analýze umístil Louis Tomlinson, nejhůře hodnocený člen One Direction. Tady byl bojovník, od kterého byste čekali, že ho najdete schouleného v liščí noře na bitevním poli, bledého, kouřícího na řetězu a přemýšlejícího, jak moc se mu do tak nerovného boje vlastně chce.
Přibližně v této pozici jsem pětadvacetiletého mladíka našel jednoho odpoledne na začátku letošního léta. Štíhlý, v teplákové soupravě, trochu povadlý pod pěstěnými vousy, sedí Tomlinson na zahradní lavičce před fotografickým ateliérem a metodicky zpracovává celou krabičku cigaret. „Já vím, já vím,“ říká o kouření. „Není to nic moc. Ale v téhle práci je tolik spěchu a čekání. Pomáhá mi to připravit se na další cestu.“
Často jsem přemýšlel, proč si to okrajoví členové chlapeckých kapel dělají. Proč se sbírají, aby „šli znovu“. Jak Tomlinson přiznává, v One Direction ho někteří považovali za „do jisté míry zapomenutelného“. „Ostatní byli vždycky… Jako například Niall. Je to ten nejmilejší kluk na světě. Šťastný Ir, žádný smysl pro aroganci. A je nebojácný. Jsou chvíle, kdy jsem si říkal: ‚Toho bych si taky dal‘. Zayn, kdysi. Dokázal se se mnou ztotožnit na úrovni nervů. V prvním roce jsme byli oba nejméně sebevědomí. Ale Zayn má fantastický hlas a pro něj to vždycky bylo o tom, aby ho vlastnil. Liam měl vždycky dobrou pódiovou prezentaci, stejně jako Harry, oba mají to vlastnictví. Harry působí velmi pohodově. Liamovi jde hlavně o to rozproudit dav, trochu tancovat…“
„A pak jsi tu ty.“
„A pak jsem tu já.“
Ve studiu zazněly skladby z Tomlinsonovy sólové desky. Jsou to skromné, docela milé popové písničky, které svým tichým způsobem jako by potvrzovaly jeho status outsidera. Tomlinson si zapálí další cigaretu. „Víte, že jsem v X Factoru nezazpíval ani jednu sólovou písničku,“ říká a vzpomíná na dobu v roce 2010, kdy byli One Direction poprvé sestaveni jako skupina v reality show televize ITV. „Spousta lidí si z toho může dělat legraci. Ale když se člověk zamyslí nad tím, jaké to vlastně je, stát každý týden na pódiu a říkat si: ‚Čím jsem sem vlastně přispěl? Zpívat nižší harmonii, která v mixu není pořádně slyšet?“. S potutelným úsměvem odhaduje, že v těch měsících byl nejznámější jako „ten kluk v espadrilkách, co stál in’t back.“
Tomlinson se proti tomu ohradil, jak říká, když si kapela poprvé sedla, aby projednala rozchod. „Nebyl to nutně příjemný rozhovor. Bylo mi jasné, kam to směřuje.“ Tomlinson vzpomíná, že jeho instinktivní předpoklad byl jednoduchý. Odstoupil by – zkusil by psát pro jiné lidi, udržel by svou značku v chodu, počkal by „dva roky, pět let, cokoliv to bude“, než se One Direction zreformují. „Kdybyste se mě zeptali před rokem nebo osmnácti měsíci: „Chystáš se dělat něco jako sólový umělec?“ řekl bych, že rozhodně ne.“
Co se změnilo? Říkám si, že když tě věci kolem managementu bavily, proč si nesedneš a nesoustředíš se na to?“
„Ale to bych ustupoval,“ říká.“
Komu ustupovat? Čemu? Mávne rukou ve vzduchu. Může mít na mysli cokoli: historii, spoluhráče, pochybovače, tisk. Tomlinson chvíli mlčí a nakonec řekne: „Snažím se přijít na to, proč zrovna já , když jste mi položil tuhle otázku.“ Zamyslí se a vyzkouší několik odpovědí, které mu dojdou. „Je to frustrující, protože vím, co chci říct, ale nedokážu to zformulovat.“ Poplácá se po zapalovači. Šance jsou proti tomuhle náklonu, zdá se, že Tomlinson chápe. Ale když začneme probírat jeho důvody, proč to alespoň zkusit, přistihnu se, že doufám, že tenhle Last Directioner to přece jenom nepravděpodobně zvládne.“
Důvod první. Popový průmysl má nezadržitelný spád a hvězda, která s něčím začne (podobně jako lyžař sjíždějící z vrcholu kopce), může rychle zjistit, že je vázána na to, aby se svezla s jakýmkoli vzrušením a zkouškami, které přijdou vzápětí. Tomlinson uvádí příklad, jak se poprvé proslavil. Narodil se v roce 1991 v Doncasteru a vychovávala ho matka Johannah Deakinová a později také její nový partner Mark Tomlinson. Bylo mu 16 let, když šel na svůj první konkurz do soutěže X Factor. Pohotové odmítnutí. O rok později se dostal do konkurzu, ale stále ještě ani zdaleka ne do té části, kde ambiciózní mladé zpěváky briskně přijímá nebo odsuzuje ten velký strážce brány celebrit, Simon Cowell. V roce 2010 to Tomlinson, dvakrát smolař, zkusil v konkurzu naposledy.
„Řekl jsem si, že se prostě musím dostat k Simonovi, zjistit jeho názor, nic víc jsem nechtěl. Pak se najednou všechno změnilo. Svým přátelům v Doncasteru bych vždycky řekl, že to byla ta nejneuvěřitelnější věc, která se mi stala. A taky že byla. Ale stalo se to v době, kdy už jsem měl za sebou nejlepší rok svého života. Bylo mi sedmnáct, osmnáct, právě jsem začal řídit, už jsem nepotřeboval falešné doklady, chodil jsem na domácí večírky. To byla ta doba. To je ten věk. A do jisté míry… „nechat si to vzít“ je špatná fráze. Ale muselo se za to zaplatit.“
Podle jeho slov vzniklo jeho současné sólové úsilí podobným způsobem. V roce 2016 se Tomlinson stal otcem. (Syn Freddie, „kterého mám moc rád“, se mu narodil po krátkém vztahu s kalifornskou stylistkou Brianou Jungwirthovou). Musel vyřešit další osobní záležitosti a v létě odjel na dovolenou do Las Vegas, aby upustil páru. V jednom klubu hrál americký DJ Steve Aoiki. Tomlinson, omámený nadšením z Aoikiho setu, navrhl DJovi, aby spolu zkusili něco napsat. Co se týče kariéry, opět sešplhal z kopce, aniž by nutně bral v úvahu sklon svahu.
O několik měsíců později, říká Tomlinson, se singl, který napsal s Aoikim, chystal k vydání u starého vydavatelství One Direction, Syco. Tomlinson byl objednán, aby ho předvedl v přímém televizním přenosu. „A já jsem si říkal: ‚Opravdu jsem si to promyslel?'“
To Tomlinsona přivádí k druhému důvodu. Dobře si uvědomuje, že jeho hudební kariéra byla urychlená. Že jako člen skupiny One Direction byl pouze součástí „těžkého stroje“. A jako sebevědomému seveřanovi z hrdě dělnické rodiny to v Tomlinsonovi zanechalo zbytkové pocity viny, které si musí zodpovědět za bohatství a postavení, jež mu nepřipadají plně zasloužené. „O takových věcech přemýšlím. A vím, že to zní nevděčně. Ale přemýšlím o člověku, který v práci od devíti do pěti šest měsíců maká, aby mohl přijít za svou rodinou a říct: ‚Lidi, beru vás do Disneylandu‘. Ten okamžik… To nikdy v rodinném životě nezažiju. A to jsem tvrdě pracoval. Ale nikdy jsem nepracoval tvrdě, ne takhle.“
Tomlinson říká, že už kvůli této desce se zapotil víc než kvůli kterékoli předtím. Když dáváte dohromady materiál jako sólista, říká, rychle zjistíte, že ti nažhavení spolupracovníci, kteří kdysi driblovali ke spolupráci s One Direction, už tak ochotně nezvedají telefon. „Teď už vám nemůžu říct, že bych na sezení se mnou určitě dostal superhvězdného autora. A já tomu rozumím.“ Tomlinson bez opravdového octa dodává, že ne všichni jeho bývalí kolegové z kapely budou fungovat ve stejně vypjatých podmínkách: „Harry se s ničím takovým potýkat nebude.“
V dobách jejich One Direction se bezpochyby největší pozornosti dostávalo Stylesovi. Ale všichni kluci měli své obdivovatelky a Tomlinson si zachovává zástup fanoušků, kteří mu byli věrní, i když mohl vypadat jako vratká investice. Chce jim dokázat – důvod třetí -, že za tu podporu celé ty roky stál. „Upřímně si myslím, že o fanoušcích One Direction budou psát knihy,“ říká Tomlinson. „Protože jsou tak fanatičtí. Ta intenzita. Je to pozoruhodné.“
Ptám se: „Vyčerpávající?“
„Rozhodně vyčerpávající. Rozhodně.“
Tomlinson o tom se mnou nemůže mluvit, ne aniž by se dostal do kalných právních vod, ale nedávno došlo k obtížné epizodě, která se týkala malého davu fanoušků na letišti v Los Angeles. Cestoval se svou partnerkou Eleanor Calderovou, na kterou se sbor nejzarytějších Louisových fanynek dívá s jistou nedůvěrou. Na videozáznamu se zdá, že Calderovou obklopila a napadla skupina dívek. Tomlinson, který o této záležitosti nemůže mluvit, mi obecněji říká, že doufá, že jeho nová hudba odhalí fanouškům úplnější verzi jeho samého než dříve.
„I když moje problémy mohou vypadat sakra jinak, jsou vlastně v podstatě stejné. Ztráty cítím stejně. Zlomené srdce je stejné. Základní věci, které člověka zraňují, jsou všechny stejné. A já mám pocit, že to musím neustále tlačit, ten polidštěný… Ten polidštěný pocit, že…“
Že nejsi hračka?“
„Jo. Upřímně, je to šílené. Pro spoustu fanatických lidí je těžké uvěřit, že jste skutečná bytost a člověk.“
Což nás přivádí ke čtvrtému důvodu. Důvod čtvrtý, o němž Tomlinson hovoří opatrně. Důvod čtyři zahaluje výhradami: že není jeho záměrem vyprávět „plačtivý příběh“, že „nemám rád, když mě lidé litují“. Důvod čtyři se týká jeho maminky.
Johannah Deakinové byla na začátku roku 2016 diagnostikována leukémie. Tomlinson se obával, že ho štěstí opustí; že poté, co „dostal tu úžasnou ruku“ a vklínil se na poslední místo ve skupině One Direction, ho čeká nějaký vyrovnávací úder. A když si vzpomene, kde byl, když mu přišel ten hrozný telefonát, trochu se bezútěšně zasměje. „Zrovna na svatbě Jamieho Vardyho. Mluvit o svých místech, na něco supertraumatického. Máma mi řekla, ehm, jo, že je určitě smrtelně nemocná.“
Byli si neobyčejně blízcí. Vzpomíná, jak byla často o krok napřed, „protože měla heslo k mému e-mailu“. Byla to důvěrnost, kterou přičítá tomu, že si byli věkově blízcí. „Vzpomínám si na den, kdy jsem přišel o panictví. Nikomu z kamarádů jsem to neřekl a byl jsem jako: ‚Mami? Já vím, že je to fakt divný. Ale musím ti to říct…‘ Vzpomínám si, že jsem si říkal, že je to bizarní rozhovor s matkou. Ale svědčí to o tom, jak mě uklidnila.“
Když Deakinová v prosinci 2016 zemřela, Tomlinsona dělilo jen pár dní od živého vystoupení, které měl domluvené v X Factoru. „Vzpomínám si, jak jsem jí říkal: ‚Mami, jak si sakra představuješ, že to teď udělám? A ona moc nenadávala, moje máma. Vždycky mi vynadala, že nadávám. A tentokrát mi řekla: „Musíš to kurva udělat, je to tak jednoduché. Byl to fotbalový manažer, týmové řeči.“ Na záznam Tomlinsonova výkonu z onoho víkendu se nedá dívat. Když se poprvé objeví na pódiu X Factoru, vypadá strnule, téměř plasticky, se smutkem. Očividně se dokáže ztratit v tříminutovém dramatu popové písně. A pak mu z tváře zase vyprchá barva.
Tomlinson si na chvíli zakouří. Říká: „Nebudu tvrdit, že je to všechno pro mě, mami. Ale rozhodně to bylo… Bylo to…“
Přemýšlí. Po celý život říká, že jeho máma v něj vždycky věřila víc než on. „Někdy mi moje rezervovanost nebo moje sebedůvěra mohla zabránit v tom, abych něco udělal. A já jsem v minulosti potřeboval mámu, aby mě nakopla do zadku a řekla: ‚Děláš to.“
Chlapec-bandita má tedy své důvody. „Bavilo mě to,“ říká. „Příležitost mluvit super otevřeně. Ne, víte, odpovídat na otázky, kdo je můj oblíbený superhrdina. Mám pocit, že tolik příležitostí nedostávám.“
Hromádka nedopalků před ním narostla do pěkné výšky. Tomlinson, který si toho zřejmě poprvé všiml, zamumlá: „Omlouvám se. Byl jsem na řetězu.“ Jeho máma nesnášela kouření, říká. Pak se usměje. „I když si vzpomínám, že si sama občas zapálila.“
Poklepe zapalovačem o stůl a zeptá se, co si o všem, co řekl, myslím. „Myslíte si, že se vaši čtenáři budou stále ptát: „Proč to prostě neudělá?“
Nejsem si jistý, říkám mu a snažím se být upřímný. Ale podívejme se na to.
Louisův nový singl ‚Back To You‘ s Bebe Rexhou a Digital Farm Animals vyjde už brzy
{{{topLeft}}
{{{bottomLeft}}
{{topRight}}
{{bottomRight}}
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.