Příběh a fotografie John W. Cannon

UTAH FISHING & OUTDOORS – 1. prosince 1991

Představte si to, chcete-li. Procházíte divočinou Skalistých hor v Utahu. Tam na stezce před vámi je velká stopa. Obrovský otisk nese zřetelné vrypy velkých dlouhých drápů. Stopa je podpisem medvěda Ursus arctos horribilis, což je vědecký, latinský název medvěda grizzlyho.

Srdce se vám rozbuší rychleji. Uši napínáš kvůli sebemenšímu zvuku. Prohledáváš les a hledáš pohyb. Tvé smysly jsou vybroušené jako břitva, protože víš, že tam někde je. Pokračuješ po stezce.

Najednou v křoví zapraská větvička. Listy zasviští a zašustí. Srdce ti buší až v krku, zatímco ti do žil proudí megadávka adrenalinu. Každý chloupek na tvém těle se ti napřímí, když se lesem tvým směrem řítí šelma.

Tamhle je přímo před tebou – a je to veverka. Žene se po malém keři metr před tvým obličejem a nadává ti, že procházíš jeho částí lesa. Ještě nikdy veverka nevyvolala tak intenzivní reakci. Setkání vás pokoří, ale zároveň vzruší. Je dobré být naživu.

Někde tam venku žije velký, silný tvor – největší suchozemský dravec na světě. Je rychlý a silný. disponuje bystrým intelektem s pozoruhodnou lstivostí a vynalézavostí. Nehraje podle lidských pravidel. Když dostane chuť, může si vás dát k obědu.

Právě tento občasný sklon k pojídání lidí a jejich tlustých, bezmocných, chutných domácích zvířat dostal medvěda do tolika problémů.

Ne že by k takovým incidentům docházelo nějak často, ale když už k nim dojde, všichni o tom slyšíme znovu a znovu. V Americe umírají každý týden stovky lidí při autonehodách a nikdo ani nemrkne okem. Ale když se třeba jeden fotograf příliš přiblíží ke grizzlymu a nechá se sežrat, je to na titulních stranách celostátních novin!“

Nikdy jsem neslyšel o tom, že by nějaké skupiny rozzuřených občanů bojovaly za to, aby se zbavily automobilů kvůli riziku a nebezpečí, které pro nás představují. Přesto existují skupiny, jejichž deklarovaným cílem je úplné vyhubení velkých medvědů a dalších velkých predátorů. A po mnoho let byly takové postoje považovány za zcela přijatelné. Kdysi grizzlyové obývali většinu západní části USA a na území dnešních 48 států žilo více než 100 000 velkých medvědů. Dnes ve stejných oblastech žije méně než 1 000 medvědů grizzly. Jejich existence je natolik nejistá, že v mnoha z těchto zbývajících oblastí byli zařazeni na seznam „ohrožených“ podle zákona o ohrožených druzích, což vládě nařizuje přijmout opatření k zajištění přežití těch několika zbývajících medvědů. Když jsem sledoval, jak zuří debata o zbývajících grizzlyích na západě USA, říkal jsem si: „Proč v Utahu nezůstali žádní grizzlyové? Měli bychom grizzlyho přivést zpět do Utahu?“ To je vskutku nosná otázka a já beru na sebe odpovědnost za to, že jsem ji položil.

Následuje řada rozhovorů s různými jednotlivci, skupinami a vládními úředníky, kteří odpovídají na otázku: „Měli bychom do Utahu vrátit medvědy grizzly?“. Pokud je mi známo, nikdo z těchto lidí, ať už oficiálních či jiných, skutečně nenavrhl reintrodukci velkých hnědých medvědů do Utahu. Ale možná je na čase, aby oni i my takovou otázku zvážili.

Někteří z vás možná z mého dosavadního úvodu pochopili, že musím být levicový liberální ekologický ekumena. Ale není tomu tak – shodou okolností jsem velmi pravicový a extrémně konzervativní. Protože jsem vyrostl na farmě, osobně jsem choval mnoho ovcí, skotu a dalších hospodářských zvířat. Na vlastní kůži jsem také zažil utrpení, když jsem o svá zvířata přišel kvůli predátorům. Je to strašný pocit, když najdete plody své práce mrtvé na poli, zabité nějakým divokým tvorem.

Nejsem úplně otupělý vůči pocitům z živočišného průmyslu. Můj otec, Welles Cannon, vlastní a provozuje zde v Utahu balírnu, kde denně zabijí několik set ovcí. Je také členem guvernérské rady, která zastupuje jehněčí průmysl. Většina mé rodiny se živí přímo živočišnou výrobou. Já sám pracuji na částečný úvazek v závodě, kde nakládám zmasakrovaná ovčí těla na návěsy, když mi dojdou příjmy z psaní. I když píšu o návratu medvědů grizzly do Utahu, sedím v kancelářích balírny. Zatímco píšu na počítači, dívám se z okna na kanály plné ovcí, které jsou vzdálené jen metry.

Tento příběh píšu s velkým strachem, protože moje rodina a přátelé jsou nesmírně znepokojeni. Snaží se mi domluvit: „Cože, zbláznil ses?“ houkne na mě můj bratr Jim. „Skoro sto let jsme strávili lovem a zbavováním se všech medvědů grizzly v Utahu a ty je teď chceš přivést zpátky?“

Můj otec byl filozofičtější: „A co budeme dělat, až medvědi sežerou ovce?“ řekl. „Myslím, že stát je prostě příliš zalidněný a medvědi by způsobili příliš mnoho problémů.“

Mluvil jsem s Tedem Leem, výkonným tajemníkem Asociace pěstitelů vlny v Utahu, a zeptal jsem se ho, co si myslí o přivezení medvědů grizzly do Utahu. Otázka mu připadala poněkud legrační.

„Jistě, jsem pro,“ řekl Ted, „jen když do Liberty Parku, City Creek Parku a Pioneer Parku znovu vysadíme nějaké divoké grizzly! To by byla skvělá místa pro reintrodukci grizzlyů.“

„Kdybychom je umístili do centra Salt Lake, neměl bych námitky. Chci říct, že údolí Salt Lake Valley bývalo stejným biotopem grizzlyů jako vrcholky hor. Proč by měli být rančerové bičem na obyvatele měst? Ať si lidé z měst vyzkouší na vlastní kůži, že mají medvědy na dvorku, a uvidí, jak se jim to bude líbit.“ „Jistě,“ pokračoval Ted, „oni změnili životní prostředí v Salt Lake tím, že je zastavěli domy, podniky atd. ale my jsme změnili životní prostředí v otevřených pásmech a horách tím, že jsme je zastavěli oblastmi, kde se chová dobytek. Není spravedlivé, abychom my nesli hlavní tíhu těchto expanzí a reintrodukcí predátorů.“

„Je tu skutečný nedostatek zodpovědnosti ze strany těch, kteří chtějí reintrodukovat a zvyšovat počty predátorů. Kdyby za své činy převzali finanční odpovědnost, bylo by to méně sporné.“

Ted pokračoval: „Řada těchto lidí tvrdí, že když se naše ovce pasou na veřejných pozemcích, tak jsme odkázáni na to, že musíme riskovat. To není spravedlivé, protože mnoho rančerů v Utahu pase na těchto veřejných pozemcích již po generace. Lidé, kteří chtějí zrušit soukromou kontrolu nad těmito pozemky, jsou envirosocialisté.“

„My (Utah Woolgrowers Association) tvrdíme, že jsme ochránci životního prostředí. Jsme znepokojeni životním prostředím stejně jako kdokoli jiný. Co nám vadí, jsou envirosocialisté. Představují skutečné nebezpečí pro americký způsob života,“ varoval Ted.

„Tito lidé jsou socialisté, kteří chtějí odstranit soukromou kontrolu a vlastnictví majetku a jako prostředek k tomu využívají životní prostředí!“

„Tito lidé jsou socialisté. „Co se týče reintrodukce medvěda grizzlyho do Utahu,“ uzavřel Ted, „tvrdím, že v Utahu už medvědy grizzly máme. Mám za to, že státem stále čas od času procházejí grizzlyové!“ Že by to bylo možné? Mohl by se i v tuto chvíli někde ve státě pohybovat volně žijící grizzly?“

Podle Dr. Jordana C. Pedersona, koordinátora savců z Utah Division of Wildlife Resources, byl poslední potvrzený grizzly v Utahu zabit v roce 1922. Medvěd známý jako „Starý Efraim“ byl zabit v oblasti Tony Grove. To bylo téměř před 70 lety.

Ale poslyšte, v roce 1979 zahynul v Coloradu medvěd grizzly, který napadl lovce s lukem v pohoří San Juan. Všichni byli naprosto ohromeni, protože se všeobecně uznávalo, že grizzly je v Coloradu už třicet let vyhuben. Teprve nedávno byli grizzlyové v pohoří San Juan opět spatřeni. Ačkoli to vědci stále nepotvrdili, existují lidé, kteří pevně věří, že grizzly v Coloradu ještě přežívá. Je třeba poznamenat, že pohoří San Juan se nachází nedaleko jihovýchodní hranice Utahu.

Podle Pedersona se indiáni kmene Ouray pokusili před více než dvaceti lety grizzlyho znovu vysadit na svých pozemcích v oblasti Book Cliffs v Utahu. Byli nuceni od toho ustoupit, když se zvedl strašlivý odpor veřejnosti, především lidí, kteří se zabývají chovem dobytka.

„Je možné, že medvědi grizzly budou do Utahu znovu vysazeni, ale při současném politickém klimatu ve státě si prostě nemyslím, že k tomu dojde brzy,“ řekl Pederson. „Myslím, že obecně panuje názor, že z biologického a ekologického hlediska by to bylo možné, ale politicky to není příliš populární.“

„Osobně bych je tam rád měl,“ řekl Pederson. „Opravdu bych rád viděl medvědy grizzly v Utahu. Kdyby to bylo biologicky možné a kdyby s tím lidé souhlasili – ale s politickým klimatem, jaké je teď – i v Uintách máme pastviny pro ovce.“

„Medvědi grizzly by vyžadovali hodně managementu,“ dodal Pederson. „V Yellowstonu existuje celý systém (rangerů a vědců), který nedělá nic jiného než práci s medvědy“. „Pokud by se grizzlyové měli znovu vysadit v Utahu, musela by se celá věc velmi pečlivě promyslet. Vyžadovalo by to hodně plánování a stálo by to peníze,“ pokračoval Pederson. „Pravděpodobně by to stálo několik milionů dolarů jen na dokončení požadovaného posouzení vlivu na životní prostředí a na veřejná setkání.“

„Pokud by vše proběhlo snadno a s minimálním odporem, byl by to nejméně desetiletý program, než by se podařilo reintrodukovat nějaké medvědy. Medvěd grizzly je zvíře se spoustou zavazadel a historie, je obohaceno o mýty a pověsti – medvědi určitě mají svou historii.“

„Z deníků prvních horalů víme, že v celém Utahu kdysi žilo velké množství ovcí a medvědů grizzly. Tyto druhy byly poměrně běžné a indiáni je dost využívali,“ řekl Pederson. „O jelenech a losích se první horalé téměř nezmiňují. Tyto druhy byly mnohem méně běžné než dnes.“

Mluvil jsem také s Dough Chadwickem, který s magisterským titulem z biologie divoké přírody studoval a psal o medvědu grizzlym pro National Geographic.

„Myslím, že v Utahu je spousta míst s dostatečným životním prostředím, která by medvědy určitě uživila,“ řekl Chadwick. „Z biologického hlediska nevidím žádný důvod, proč by grizzly nemohl být do Utahu znovu vysazen – potrava a životní prostředí tam jsou.“

„To, k čemu se schyluje, jsou ovčáci a pastva ovcí. Většina lidí se domnívá, že ovce a medvědi jsou naprosto neslučitelní,“ řekl Chadwick. „A medvědi skutečně ovce žerou – to je daň za soužití s medvědy. Není však truismus, že medvědi a lidé nemohou koexistovat. Medvědi a lidé se spolu naučili vycházet. Myslím, že lidé by byli překvapeni úrovní soužití, kterou vykazují četné vztahy mezi lidmi a medvědy.“ „Existuje mnoho medvědů, kteří se naučili žít vedle hospodářských zvířat v míru. Tito medvědi se naučili přizpůsobit lidem. Myslím, že medvědi se dokážou přizpůsobit, ale jsou to lidé, kdo se nedokáže nebo nechce změnit,“ řekl Chadwick. „Veřejnost má z medvědů velké obavy. Většina z nich pochází od bezradných lidí, kteří nemají s medvědy žádné zkušenosti, nebo hůře, jsou vystaveni pouze hollywoodským zkušenostem, které příliš glorifikují násilnického a divokého medvěda.“

„Vědci sledovali na Aljašce medvědy s rádiovým obojkem, kteří se pravidelně schovávali v křoví a krmili se pastinákem kravským jen několik metrů od hustě obydlených cest. Lidé chodili kolem a ani nevěděli, že jsou jen pár metrů od medvěda, který dál nenuceně chroupal pastinák,“ dodal Chadwick.

„Osobně si myslím, že vaše šance na přežití jsou mnohem vyšší, když jdete přes zemi grizzlyů, než když jdete přes centrum velkoměsta v USA. Jakmile projdete velkoměstem a dostanete se do země grizzlyů, jste konečně v bezpečí!“ řekl Chadwick.

„Jelikož žiji v zemi medvědů grizzlyů v Montaně, vím, jaké to je mít kolem sebe velké medvědy. Celá kvalita existence je jiná,“ řekl Chadwick. „Když se vydám na túru v místě, jako je Utah, kde velcí medvědi nejsou, je to úplně jiný zážitek. Prostě nežijete na stejné úrovni jako v medvědí zemi.“

„Nemáte stejnou ostražitost ani citlivost. Když chodím po Utahu, mám pocit, jako by mi někdo dal valium, aby mi otupil všechny smysly. Bez grizzlyho to vůbec není ono,“ pokračoval Chadwick. „Jistě, máte chráněné oblasti jako High Uintas, ale ty nemají tu skutečnou sílu přírody. Bez medvěda grizzlyho je plný rozměr nezkrocené přírody ochuzen!“

„Bez medvěda nemusíš být pokorný. Nemusíš v noci při táboření zvedat jídlo na vysoké stromy. Nemusíte dávat pozor – a dávat pozor, o tom medvěd je,“ uzavřel Chadwick. „I na Aljašce dochází k velkému rozvoji, který způsobuje fragmentaci biotopů. Tento druh není v bezpečí. Kdybychom je mohli vrátit do Utahu, bylo by to úžasné,“ řekl Chadwick.

Mluvil jsem také s Garym McFarlanem, který je ředitelem ochrany přírody v Utah Wilderness Association. „Myslím, že reintrodukce medvědů grizzly do Utahu by byla skvělým dlouhodobým cílem. V současné době nemáme takové společenské klima, abychom medvědy tolerovali. Nemyslím si, že lidé jsou ochotni nechat je u nás v Utahu žít,“ řekl McFarlane. „Společnost opravdu potřebuje medvěda přijmout, ale západní mentalita toho zatím není schopna,“ uzavřel McFarlane.

Mluvil jsem také s Karen Dentonovou, která je státní lobbistkou utažské pobočky Sierra Clubu. „Nabídli bychom opatrnou podporu,“ odpověděla Dentonová na otázku ohledně reintrodukce grizzlyů do Utahu.

„Musel by existovat opravdu dobrý plán. Myslím, že by se setkal s obrovským odporem lidí, kteří se zabývají chovem hospodářských zvířat. Takový plán by musel odpovídajícím způsobem řešit obavy chovatelů vlny. Vyžadovalo by to velmi pečlivé plánování,“ řekl Denton. „Bylo by hezké, kdyby se grizzlyové vrátili do Utahu, ale měl bych spoustu otázek ohledně toho, jak by se to realizovalo,“ uzavřel Denton. Jak by se management takového zvířete realizoval? Je zřejmé, že pokud byste měli medvědy, tak jako každý jiný predátor, dříve nebo později jeden z nich určitě sežere někomu ovci. Zavolal jsem tedy svému dobrému příteli Laynu Bangerterovi. Layne byl šest let specialistou na kontrolu škod způsobených zvířaty v Utahu. Kontrola škod způsobených zvířaty spadá pod americký úřad. Ministerstva zemědělství. Jinými slovy, Layne je vládní trapper, profesionální lovec kojotů. Strávil jsem s Laynem doslova stovky a stovky hodin lovem kojotů a několika pum v horách a pouštích Utahu, když bojoval za ochranu pěstitelů jehňat. V současné době má stát Utah více než dvacet vládních lovců a traperů na plný úvazek, kteří většinu svého času tráví bojem s kojoty. Reagují také na problémy s černými medvědy a pumami. V současné době stojí tento program v Utahu asi 1,4 milionu dolarů ročně, přičemž většina peněz pochází z malé daně na hlavu dobytka v Utahu.

V každém případě je Layne v současné době okresním inspektorem pro kontrolu škod způsobených zvířaty v Idahu. Protože se přestěhoval do Idaha, má nyní na starosti medvědy grizzly. Pokud mu nějaký loupeživý grizzly způsobí problém. Layne a jeho muži jsou povoláni, aby problém vyřešili. To může zahrnovat odchyt a odstranění medvěda, pokud to považuje za nezbytné. V této funkci je Layne členem podvýboru pro management medvěda grizzlyho v severozápadním ekosystému Mezivládního výboru pro medvědy grizzly (IGEC), který byl zřízen federální vládou za účelem studia a realizace obnovy medvěda grizzlyho v dolních 48 státech, jak ukládá zákon o ohrožených druzích z roku 1973. Výbor IGBC se skládá ze zástupců různých federálních a státních agentur, které mají v kompetenci medvěda nebo jeho stanoviště. V IGBC působí řada špičkových vědců a odborníků na medvědy. Členové IGBC se scházejí přibližně jednou za půl roku, aby projednali různé aspekty obnovy medvěda grizzlyho. Na každém z těchto setkání je Layne povinen podat zprávu s podrobnostmi o všech problémech s medvědem grizzlym od posledního setkání. Layne mě pozval, abych se jako pozorovatel zúčastnil listopadového zasedání IGBC. Obecně platí, že veřejnost a tisk nejsou na tato setkání otevřeně zváni, a tak jsem se chopil příležitosti podívat se, co se děje.

Přijel jsem do Coeur d‘ Alene ve státě Idaho a byl jsem svědkem toho, jak se v jedné místnosti sešlo asi padesát nejlepších odborníků na medvědy grizzly v zemi. Běhal mi mráz po zádech, když jsem viděl tolik obětavých lidí pracujících pro zachování jednoho druhu.

Jedním z vrcholů setkání byly prezentace vědců, kteří právě dokončili pětiletý výzkum pohoří Bitterroot v Idahu a Severních Kaskád ve Washingtonu. Obě oblasti byly podrobeny rozsáhlému studiu, jehož cílem bylo zjistit, zda v nich zůstalo dostatečné prostředí pro udržení životaschopné populace medvěda grizzlyho, a určit, zda se v těchto oblastech grizzlyové stále vyskytují.

Vědci dospěli k závěru, že v každé z těchto oblastí se nachází vhodné prostředí pro obnovu medvěda grizzlyho. Grizzlyové byli pozitivně identifikováni v Severních Kaskádách, zatímco v oblasti Bitterroots se nepodařilo najít žádné přesvědčivé důkazy, přestože sportovci a turisté hlásili četná pozorování. Vědci doporučili velikost populace několika set medvědů v každé oblasti. IGBC na svém příštím zasedání rozhodne, zda bude iniciovat a realizovat obnovu grizzlyho v těchto oblastech.

O přestávce zasedání jsem hovořil s Jayem Gorem, který je předsedou IGBC. Zeptal jsem se Jaye, co si myslí o reintrodukci medvědů grizzly do Utahu. Podle Gorea v současné době v Utahu neprobíhají žádné studie na obnovu medvědů. Řekl však, že se uvažuje o studii a plánu obnovy medvědů v pohoří San Juan v Coloradu. Vzhledem k tomu, že oblast San Juan není daleko od hranic s Utahem, mohla by obnova medvědů v této oblasti urychlit jejich migraci do Utahu. V rámci plánu obnovy San Juanu by mohly být v Utahu provedeny studie zabývající se migrací. Gore si však nebyl jistý stavem takových studií.

Layne zdůraznil, že IGBC nedávno jednomyslně odhlasovala podporu lovu medvědů grizzly jako životaschopného nástroje řízení. „Poslední věc, kterou chceme, je být v situaci, kdy medvědy nemůžeme kontrolovat,“ řekl Layne. „Některé ekologické skupiny a skupiny bojující proti lovu škodí obnově medvědů tím, že se snaží zakázat jejich lov za účelem kontroly jejich počtu.“

.