Prosím, nezlobte se na mě, že jsem vám naznačil, že byste měli jíst břišní prase. Vůbec to nenavrhuji.

Na mé stránce na Facebooku proběhla konverzace, která mě inspirovala k tomuto příspěvku.

Vím, že existuje mnoho lidí, kteří chovají, pěstují a milují prasata potbelly. Tato prasata jsou obvykle domácími mazlíčky. Žijí, spí a přebývají v obývacím pokoji vedle rodinného psa. Nebo možná na dvoře, ale spadají do kategorie „domácí mazlíček“, nikoliv „potrava“. Nenavrhuji, abyste jedli své domácí prase, které si myslí, že je rodinným psem.

Jsou také lidé, kteří nejedí maso, nebo možná maso jedí, ale ne vepřové. Pokud patříte do této kategorie, pravděpodobně také nebudete chtít jíst břichaté prase. Tento příspěvek neuvažuje o tom, zda jíst nebo nejíst břišní prasata. Tento příspěvek se nesnaží rozhodnout, zda je konzumace břišního prasete ve vesmíru správná. Tento příspěvek neřeší, zda jsou prasátka potbelly košer, nebo ne. Jsem si jistý, že nejsou.

Pro účely tohoto příspěvku předpokládám, že jíte maso… Jíte vepřové… Vaše prase není váš pes… A chcete jen vědět, jestli můžete jíst prasátko potbelly.

Nebo jste se už rozhodli, že ho budete jíst, a rádi byste věděli, jak bude chutnat….. Měli byste si nechat udělat z celého prasete klobásu? Můžete si dát slaninu? Je to zvěřina? Je to divné? Chutná to jako kuře?“

No a je to tady!

Jednu poznámku na okraj, týkající se blogování obecně. Někdy je opravdu těžké mít svůj život (nebo jeho kousky) veřejně vystavený na internetu. Někdy se život změní. Na naší usedlosti je mezi domácími zvířaty a jídlem neostrá, tenká, téměř neexistující hranice. Naši psi a kočky jsou pravděpodobně nervózní. Slepice jsou pravděpodobně v neustálém stavu paniky. Prostě se nedá říct, kdy se probudíme a rozhodneme se někoho sežrat. lol.

Když se kohouti změní v protivné – sežereme je.

Když ve výběhu pro 4 králíky není místo pro 7 králíků – sežereme je.

Když máš osmicentimetrové kly a nabíjíš mi dítě – hádej co? Jsi večeře.

Ať tak či onak. Řekněme, že vím, jak chutná břichaté prase.

Proč by někdo chtěl jíst břichaté prase?

Napadá mě pár důvodů, určitě jich je víc, které mě nenapadají…

Proč by někdo mohl jíst břichaté prase:

1. Cena: Potbelly Pigs lze někdy pořídit za 15 dolarů (nebo méně), „krmné prase“ může stát 90 dolarů nebo více.
2. Velikost:
3. Temperament: Pokud chcete chovat prase, které nebude příliš velké, může se vám hodit potbelly:
4. Okolnosti: Pokud máte potbellyho, který se stal zlým a agresivním, může být vhodnou volbou jeho utracení:

Můžeš sníst bachyni?

Krátká odpověď: Někdo dostal bachyni a už ji nechce: „Ano, je to prase. Můžeš ho jíst.“

Připomíná mi to film „Home on the Range“. Kráva vysvětlovala všem ostatním zvířatům, že je majitel farmy bude muset prodat. Pak kráva vysvětlila slepici, že pokud ji (slepici) prodají, bude s největší pravděpodobností snědena. Na to šokovaná a uražená slepice odpověděla,

„Kdo by jedl slepici?“

Ha! Všichni! Slepice jsou asi tak blízko dnu potravního řetězce, jak jen to jde.

Takže odpověď na otázku: „Kdo by jedl prase?“

je: „Spousta lidí.“

„Kdo by jedl břichaté prase?“

Spousta lidí.

Někteří se dokonce chlubí, že je to to nejchutnější, nejlepší, smetanové, nejbáječnější vepřové maso, jaké kdy budete jíst.

Nejsem odborník; zůstanu u svých zkušeností &, co vím. Jedli jsme křížence berkshire, křížence yorkshire, křížence Poland China, standardní farmářská prasata & Potbelly. Plnokrevné plemeno Heritage jsem nechoval; upřímně řečeno, protože se mi nepodařilo najít chovatele v mém okolí. Rád bych to udělal. Jupí!

V kategorii „Potbelly“ existuje mnoho různých plemen. Slyšela jsem, že některá břišní, tedy prasečí plemena, jsou vhodnější k jídlu než jiná.

Loni jsem napsala článek na téma „Jak si koupit krávu“. Mluvil jsem v něm o nákupu masa ve velkém a podobných věcech. Přečtěte si ho zde.

Probíral jsem také různá hospodářská zvířata &, kolik masa k jídlu můžete od různých zvířat očekávat. Jednou z pozoruhodných věcí u prasat je obrovské množství využitelných produktů, které můžete získat z krmného prasete. Ať už vaše prase váží „na kopytech“ cokoli, můžete očekávat, že 71-78 % tohoto čísla získáte zpět ve formě masa uvnitř vakuově uzavřených obalů.

To znamená, že z 250kilového prasete můžete získat 195 kilogramů vepřového masa. To je působivé!

Pokud porovnáte „využitelnost“ prasete s jinými zvířaty (jelenem, krávou, jehnětem atd.), vyhrává bezkonkurenčně.

Naše zkušenost je taková, že prasata Potbelly nespadají do stejné „spotřební“ kategorie jako prasata krmná. Jsou TĚŽKÁ na tuk a NÍZKÁ na maso.

Záleží na tom? Ani ne. Nedělá je to méně poživatelnými. Nedělá je to méně chutnými.

Má to pro nás vliv na situaci se slaninou &sádlem. Tam, kde měla být slanina, bylo na bůčku jen sádlo. To znamenalo dvě věci:

1. Méně slaniny
2. Více sádla

Dočetl jsem se také, že pokud chováte správné plemeno bůčků a krmíte je správnou stravou, můžete získat slaninu a ne jen sádlo.

Ummm. jako vepřové maso.

Můj zpracovatel patří do úžasné, milované kategorie „žil více než 70 let a získal právo říkat si, co chce“. Více o tom a o tom, proč jsou někteří z mých oblíbených přátel starší 70 let, najdete zde.

Když jsme se objevili u našeho zpracovatele, podíval se na mohutného břichatého kance s pěticentimetrovými kly na korbě náklaďáku a řekl,

„Budeš si přát, aby tenhle spadl z náklaďáku.“

Řekl jsem: „Nemůžeš to maso prostě hodit k ostatním, když děláš klobásy?“ „Ne,“ odpověděl jsem. (nechávali jsme zpracovávat 2 krmná prasata najednou)

Řekl: „To nedoporučuji. Zkazí vám klobásu.“

Ptal jsem se: „Dobře, takže bych si měl nechat namlít bůček do klobásy & balený zvlášť?“

Řekl: „To bych udělal.“

Takže jsme se dohodli. Nechtěl jsem zničit 100 liber báječné klobásy tím, že do ní přimíchám hromadu silného, zvěřinového kance. Kdyby kančí klobása dopadla příšerně, mohl jsem se s ní vypořádat zvlášť. Náš zpracovatel všechny „kančí“ klobásy označil, abychom věděli, která je která.

O pár týdnů později, když jsem si vyzvedl vepřové, mi vysvětlil, jak silně kančí maso při zpracování zapáchalo. Říkal, že to bylo hrozné. Řekl, že to asi bude chutnat stejně špatně, jako to smrdělo. Pak se na mě podíval a řekl,

„Nebudeš moct vydržet být v kuchyni, až budeš toho kance vařit.“

Pak mi řekl, abych mu určitě zavolal, jakmile sníme nějakou klobásu z kance, a dal mu vědět, jak je to špatné.

Ten večer jsem nějakou uvařil. Musel jsem to vědět.

Pravda?

Chutnalo to jako klobása. Vážně. Bylo to skvělé. A nemusela jsem opustit kuchyň, abych to uvařila.

Pro případ, že byste si mysleli, že jsem se stala „chuťově slepou“ vůči normálnímu jídlu a moje chuťové buňky si zvykly jíst všechno divné – nemyslím si to. Nemám rád zvěřinu. Nejím „staré“ jeleny. Čím větší „stoják“, tím méně jsem nakloněn jeho konzumaci. Jsem velmi citlivý na tu „zvěřinovou“ chuť a vůni. Fuj. Ne, díky.

Klobása z divočáka nebyla zvěřinová. Nebyla silná. Chutnala jako klobása. Chutnala jako vepřová. Byla „tučnější“ než druhá klobása, vyrobená z krmných prasat, ale chuť byla stejná. V budoucnu (pokud budu zpracovávat další bůček) bych se asi snažil získat více kusů (kotlety, steaky, šunky nebo jiné kusy).

Je spousta a spousta lidí, pro které by bylo zklamáním, že bůček našel svůj osud jako potravina. Ale já mezi ně nepatřím.

Pokud si chcete upéct bůčkové prase – stojím za vámi. Jestli si chcete bůčkové prase vychovat k jídlu – běžte si! Je to prase… můžete ho sníst.

Bon Appetit‘

Chcete-li dostávat staromódní recepty, farmářské tipy a rady přímo k vám, nezapomeňte se přihlásit k odběru e-mailem (zde).

XO,

Candi