Jejich vztah se konečně dostal do varu.
Uplynulých 13 měsíců bylo cvičením v míchání oleje a vody. Jistě bezvýsledná snaha, až na krásnou malou dcerku manželů – která naštěstí stále tvrdě spala ve vedlejším pokoji jejich malého portugalského bytu.
Hádky byly pro novomanžele Jorgeho Arantese a Joanne Kathleen Rowlingovou známým územím. Tyto hádky byly většinou slovní, přičemž každá strana zvyšovala hlas, aby odpovídala intenzitě stížností, které ventilovala.
Občas však věci nabraly temnější obrátky a vplížily se do fyzické sféry. Ve skutečnosti jen několik dní předtím, než se manželé rok předtím vzali, zavolal znepokojený náhodný svědek k jedné takové hádce policii. Podle zprávy manželé večeřeli v kavárně, když mezi nimi vypukla hádka, při níž Arantes strčil mladou Rowlingovou na ulici. Než však přijela policie, bylo vše v klidu – mladý pár už lepil kousky svého křehkého vztahu zpět dohromady.
Ale nyní, v časných ranních hodinách 17. listopadu 1993, byl jejich vztah rozbit na padrť.
Ačkoli ani jedna ze stran nikdy nebude plně diktovat události večera, bylo jasné, že tato bitva se vyvinula nad rámec všeho, co manželé kdy zažili, a nakonec dospěla do bodu, kdy Rowlingová oznámila, že nadobro odchází a že s sebou bere jejich dceru Jessicu.
Arantes však proti tomuto plánu ostře protestoval. Jak později popsal:
„Odmítla odejít bez Jessiky, a přestože jsem jí řekl, že se pro ni může ráno vrátit, došlo k prudké hádce. Musel jsem ji v pět hodin ráno vytáhnout z domu a přiznávám, že jsem jí na ulici dal pořádnou facku.“
Ačkoli Rowlingová tato tvrzení nikdy nepotvrdila, odešla té noci bez dcery. A když se následujícího rána vrátila, učinila tak s portugalským policistou v závěsu. Vzala své dítě a pár věcí a jen tak rychle, jak to šlo, se od Arantese distancovala.
Rowlingová s dcerou Jessicou uprchla do Skotska k jediné rodině, která jí zbyla – k sestře Dianě. I když se jí podařilo uniknout portugalské noční můře, s blížícím se koncem roku 1993 to stále vypadalo neuvěřitelně bezútěšně. Rowlingová byla bez peněz, nezaměstnaná, v cizí nové zemi bez domova, který by mohla nazývat svým, a v neustálém strachu, že si pro ni a její dceru přijde její násilnický exmanžel.
Ale i přes všechnu tuto temnotu měla Rowlingová dvě věci, které ji držely nad vodou: lásku ke své holčičce Jessice a první tři kapitoly nové knihy o mladém čaroději Harrym Potterovi.
Začátek
Chceme-li plně docenit emocionální vrcholy a pády románu J. K. Rowlingové, musíme pochopit vrcholy a pády autorčina vlastního života. Joanne Kathleen Rowlingová se narodila 31. července 1965 v Yate v hrabství Gloucestershire v jihozápadní Anglii jako první dítě Anne a Petera Rowlingových. Její rodiče se seznámili teprve rok předtím, když na sebe narazili ve vlaku odjíždějícím z londýnského nádraží King’s Cross – nádraží, které se nakonec ukázalo jako velmi významné pro mladé čaroděje Harryho Pottera.
Jen o dva roky později přivítala svět Rowlingové malá sestřička Dianne a krátce nato se rodina přestěhovala do nedalekého Winterbourne. Winterbourne, zastrčený 100 mil západně od Londýna, byl pro mladou Rowlingovou ideální ospalou vesnicí, kde mohla uplatnit svou rychle se rozvíjející fantazii. Jo – jak jí rodiče říkali – byla od útlého věku fascinována příběhy. Téměř hned, jak uměla číst a psát, začala Rowlingová vytvářet své vlastní povídky. V šesti letech Rowlingová dokončila svou první celou knihu – příběh o králíkovi s příznačným názvem Králík. A v jedenácti letech dokončila svůj první román, který vyprávěl o sedmi prokletých diamantech a podivných příhodách jejich majitelů.
Rowlingové láska ke knihám a vyprávění příběhů stále rostla, když se blížila k dospívání. Rowlingová, která sama sebe označila za „knihomolské dítě“, si ve škole vedla docela dobře, i když později přiznala, že většina jejích dnů spočívala v tom, že „… žila ve světě naprostého snění“.
To neznamená, že by nedávala pozor. Svérázní učitelé, místní hřbitov, les u nového rodinného domku v Tutshillu, a dokonce i tyrkysový Ford Anglia, který vlastnil její kamarád z dětství Sean, to vše se Rowlingové vrylo do paměti a o desítky let později se jí bude náramně hodit, až se pustí do vytváření živého světa plného čarodějů.
Naneštěstí realita skutečného světa zvedla svou ošklivou hlavu v roce 1980, kdy byla Anne Rowlingové diagnostikována roztroušená skleróza. Příznaky se objevovaly již několik let. Tady se zachvěla. Obtíže při chůzi po schodech. Ale teď už nebylo úniku před pravdou a rodina stála na začátku desetiletého boje se zákeřnou nemocí.
Přestože se nad domácností Rowlingových snesla tma, Jo si stále dokázala udržet známky ve škole a nakonec se ocitla mezi červenými cihlami a břečťanem na Exeterské univerzitě.
Ačkoli Rowlingová doufala, že bude studovat anglickou literaturu, rodiče na ni tlačili, aby si vybrala obor, který by se více hodil pro moderní pracovní sílu. Bylo dosaženo kompromisu a Rowlingová vstoupila na univerzitní půdu s úmyslem studovat moderní jazyky. Jak však po letech přiznala:
„Sotva auto mých rodičů zahnulo za roh na konci silnice, vykašlala jsem se na němčinu a ploužila se chodbou pro klasiky. Nepamatuji si, že bych rodičům řekla, že studuji klasickou filologii; dost možná se to poprvé dozvěděli až v den maturity. Myslím, že ze všech předmětů na této planetě by těžko dokázali vyjmenovat nějaký méně užitečný než řeckou mytologii, když šlo o zajištění klíčů od manažerské koupelny.“
Nevěděla o tom, že se Rowlingová následující čtyři roky věnovala své vypravěčské vášni. Když se zrovna nezamilovávala do klasik jako Příběh dvou měst nebo Rozum a cit, bylo ji možné zastihnout v místních kavárnách, kde horečně psala své vlastní příběhy. Ačkoli si nebyla jistá, zda tyto příběhy někdy spatří oči, nezáleželo na tom – pro Rowlingovou svět ožíval, když se vylila na stránku.
I přes čas strávený vynecháváním přednášek kvůli psaní vlastních příběhů se Rowlingové stále dařilo získávat známky potřebné k včasnému ukončení studia. V roce 1986 nastal čas rozloučit se s exeterskými chodbami a zjistit, kam ji zavede titul z anglické literatury.
Zrodil se čaroděj
První čtyři roky Rowlingové profesní kariéry by se daly popsat jako „nedotažené“ – zvláště pro mladou bystrou absolventku univerzity. Rowlingová skákala z jedné brigády na druhou a vystřídala nejrůznější pozice v různých organizacích, jako je Amnesty International nebo Manchesterská obchodní komora.
Přestože šlo o práci všední, poskytovala jí tato zaměstnání dostatek volného času a duševní energie, aby mohla bokem pokračovat v psaní. Během několika prvních let po ukončení studia dokončila dva plné romány pro dospělé, ačkoli se jí nepodařilo vzbudit zájem literárních agentů ani nakladatelství. Neodradilo ji to a pokračovala v psaní. Rowlingová věřila, že je její povinností dát příběhům ve své mysli místo, které bude nazývat domovem. A tak, k čertu s vnější platností, pokračovala v psaní a psaní a psaní.
V roce 1990 Rowlingová žila v Londýně a chodila s mladým mužem, který žil v Manchesteru. Často za ním jezdila o víkendech a následně se stala pravidelnou cestující dvouhodinového rychlíku mezi oběma městy.
Jednoho večera, když se Rowlingová vracela po víkendu v Manchesteru zpět do Londýna, nabral vlak čtyřhodinové zpoždění. Jak měla Rowlingová ve zvyku, využila tento čas k tomu, aby se nechala unášet myšlenkami. A právě při tomto bloudění se začal rodit nápad – nápad, který měl všechno změnit:
„Najednou se mi v hlavě objevil nápad na Harryho. Nedokážu říct proč nebo co ji vyvolalo. Ale viděl jsem myšlenku na Harryho a kouzelnickou školu velmi jasně. Najednou jsem měl základní představu chlapce, který nevěděl, kdo je, který nevěděl, že je čaroděj, dokud nedostal pozvánku do čarodějnické školy. Nikdy jsem nebyla žádným nápadem tak nadšená.“
Ačkoli to Rowlingová nedokázala pojmenovat, věděla, že na tom nápadu je něco zvláštního. Že příběh, který se chystá vyprávět, navždy změní její život.
Změna prostředí
Jak Rowlingová trávila volný čas utvářením fiktivního kouzelnického světa, který bude obklopovat její novou postavu Harryho, skutečný svět kolem ní se začal hroutit. Její matka Anne prohrála svůj boj s roztroušenou sklerózou v prosinci 1990, v pouhých 45 letech. Tato smrt byla náhlá a mladá Rowlingová se z ní zhroutila. Rychle ukončila vztah, odstěhovala se z bytu a začala hledat místo, kde by mohla začít znovu.
Když byla Rowlingová obklopena mlhou smutku, narazila v deníku The Guardian na aktuální inzerát propagující možnost výuky angličtiny v přímořském městě Porto v Portugalsku. Rowlingová zatoužila po teplém vzduchu a nových vzpomínkách, které by smyly ty staré, a tak se přihlásila, byla přijata a brzy se vydala vstříc novému slunnému dobrodružství.
Prvních osmnáct měsíců v Portu bylo přesně takových, po jakých Rowlingová toužila. Sdílela byt s dalšími dvěma učiteli angličtiny a trojice po nocích vyučovala v anglické škole Encounter. Poté vyráželi do rušných portských nočních klubů, kde tančili dlouho do rána.
Po tolik potřebném spánku trávila Rowlingová denní hodiny se svým novým tajným přítelem – kouzelnickým chlapcem jménem Harry Potter. Den co den, při popíjení silné portugalské kávy v místních kavárnách, budovala pro Harryho zcela nový svět. Svět plný kouzelnické školy, lektvarů a kouzel. Rowlingová měla pro Harryho vášeň, která zcela pohltila její život mimo vyučování. Tedy dokud nepotkala Jorgeho…
Nejlepší časy, nejhorší časy
Jorge Arantesovi bylo v den, kdy se seznámili, pouhých 22 let. Nápadně pohledný portugalský student žurnalistiky Arantes popíjel s přáteli ve sklepním baru Meia Cava, když dovnitř vešla pětadvacetiletá modrooká učitelka angličtiny Jo Rowlingová. Během několika minut si Arantes našel cestu k mladé ženě a brzy se sblížili díky společné lásce k Jane Austenové. Do konce večera si vyměnili čísla a bylo jen otázkou několika dní, než mezi nimi začal vášnivý, nefunkční vztah.
Mladí milenci byli jeden druhým pohlceni a během několika měsíců zjistili, že čekají své první dítě. Když narychlo spřádali plány na založení mladé rodiny, velmi rychle je zastihla nešťastná zpráva o potratu. Přes tuto tragédii však pouto páru zesílilo a 28. srpna 1992 Arantes požádal Rowlingovou o ruku.
A k velkému překvapení svých přátel Rowlingová nabídku přijala…
Ne že by jí přátelé nevěřili. Jde o to, že nevěřily Jorgemu. Mnozí z nejbližších přátel a kolegů Rowlingové ho považovali za obtížného, mstivého a nečestného. Vyhrocené hádky byly pro dvojici běžné, a to i ve společnosti přátel. Rowlingová se však při těchto výměnách názorů držela a přátelé nakonec přijali, že jsou prostě „pár, který se hádá“.
Hůře ignorovatelné byly fyzické výměny názorů. Tady chycení za ruku. Strčení tam. Jednoho večera, krátce před svatbou, se manželé začali v místní kavárně hádat tak ostře, že Arantes Rowlingovou před zraky celé skupiny kolemjdoucích strčil doprostřed ulice. Rowlingová se rozplakala. Byla přivolána policie. Než však úřady dorazily, pár už byl zase na nohou a přes okno nedaleké školy, kam Rowlingová utekla, si vyměňoval „Miluji tě“.
Kromě urážek si pár 16. října 1992 řekl své ano. Tam Rowlingová před úzkou skupinou rodiny a přátel řekla „ano“ nejen Arantesovi, ale i vyhlídce na novou kapitolu svého života. Po letech, kdy se cítila ztracená, věřila, že jí sňatek pomůže najít její pravé já.
17. listopadu 1993
Časté hádky mezi Arantesem a Rowlingovou bohužel neutichly ani po svatbě. Když žili v malém bytě, který sdíleli s Arantesovou matkou, neustále se hádali, a to i poté, co zjistili, že Rowlingová podruhé otěhotněla. I když 27. července 1993 – v den, kdy Rowlingová porodila krásnou holčičku, kterou manželé pojmenovali Jessica – nastal krátký oddech.
Oddech však netrval dlouho…
S novým dítětem, o které se Rowlingová musela starat, se stres v jejím životě jen zhoršil. Přátelé na ni naléhali, aby Arantese opustila, protože věděli, že jeho týrání bude škodlivé pro zdraví dítěte. Přesto Rowlingová nadále zůstávala a snažila se sladit Arantesovu povahu s péčí o novorozené dítě a s prací, kterou si musela udržet, aby je uživila. Boj, který bohužel zná až příliš mnoho žen… a který se Rowlingová později pomocí své slávy a bohatství pokusí vymýtit.
Byl to křehký domeček z karet postavený na popraskaných základech. A bylo jen otázkou času, kdy se to celé zhroutí.
Ten den nakonec přišel 17. listopadu 1993. Ačkoli ani Arantes, ani Rowlingová nikdy nepotvrdili, co bylo katalyzátorem hádky, manželé se pohádali do té míry, že Rowlingová prohlásila, že nadobro odchází a že Jessicu bere s sebou. Arantes s tímto rozhodnutím nesouhlasil a vytáhl Rowlingovou z domu na chladný večerní vzduch. Tam uprostřed ulice dal matce svého dítěte násilím facku.
Když už neměla na vybranou, Rowlingová na noc odešla, ale druhý den se brzy vrátila – tentokrát s portugalským policistou po boku. Vzala svou dceru a několik věcí a řekla Arantesovi, jak doufala, poslední sbohem, které mu kdy musela říct. Po několika nocích, kdy se Rowlingová schovávala u místních přátel, nasedla s dcerou Jessicou do letadla a odletěla k jediné rodině, která jí zbyla: k sestře Dianě.
Znovu nastal čas začít novou kapitolu. Jenže tentokrát Rowlingová necestovala sama. Na klíně jí leželo dítě, které milovala víc než sám život. A v kufru tři kapitoly románu, který začala psát ještě před Arantesovým chaosem.
Román, který volně nazvala Harry Potter.
Temné dny ve Skotsku
Přestěhování do Edinburghu jí sice poskytlo potřebný odstup od Arantese – a přiblížilo ji k jedinému členu rodiny, na kterého se mohla spolehnout -, ale v životě Rowlingové nenastal okamžitý obrat. Bylo to sedm let, co opustila Exeter jako zářivá mladá žena se slibnou budoucností. Ale teď tu byla, svobodná matka, které táhne na třicet, bez pracovních vyhlídek a bez domova, který by mohla nazývat svým vlastním.
Její život byl daleko od toho, co si představovala. I poté, co si zajistila sociální služby a malý byt pro sebe a Jessicu, měla tato skutečnost na Rowlingovou značný vliv. V tomto období jí byla diagnostikována klinická deprese a po letech přiznala, že se jí hlavou sem tam honí myšlenky na sebevraždu. Jak později vysvětlila:
„Nikdy jsem nečekala, že to pokazím tak, že se ocitnu v nevytápěném, myší zamořeném bytě a budu se starat o svou dceru. A byla jsem naštvaná, protože jsem měla pocit, že jsem ji zklamala.“
Deprese a strach se ještě prohloubily neohlášeným příjezdem Arantese v březnu 1994. Nevyzpytatelný Arantes, bojující s drogovou závislostí, kterou si vypěstoval po odchodu manželky a dítěte, přijel do Edinburghu s úmyslem odvézt dvojici zpět do Porta. Rowlingové se naštěstí podařilo rychle dosáhnout vydání soudního příkazu – skotské obdoby soudního zákazu přiblížení – a Arantes se do Porta vrátil sám. Krátce poté se Rowlingové podařilo dokončit rozvod. Nyní byla od Arantese nadobro svobodná…
Rowlingová, povzbuzená svobodou, pokračovala v příležitostných pracích a zbytek času trávila psaním Harryho Pottera. Jak praví legenda, často si brávala spící malou Jessicu do místních kaváren – jak do The Elephant House, tak do Nicolson’s Café – a dlouhou rukou čmárala kapitolu po kapitole, kterou později po návratu domů přepsala na ojetém psacím stroji.
Ačkoli byla kniha vždy psána s ohledem na mladé dospělé čtenáře, Rowlingová hluboce čerpala z vlastního třicetiletého života. Její démoni, deprese a smutek, to vše si našlo cestu do pozadí důkladně propracovaných, komplexních postav románu. Výsledkem bylo dílo pro mládež, které bylo zábavné a vtipné, ale zároveň překvapivě temné, složité a upřímné – něco, co na takové úrovni ještě nikdo neviděl.
V prosinci 1995 byl Harry Potter a kámen mudrců konečně dokončen. Teď už jen musela najít způsob, jak se o svůj příběh podělit se světem.
Čaroděj přichází
Přestože se jí pro prvních několik románů nepodařilo najít agenta ani nakladatele, vydala se Rowlingová na začátku roku 1996 odhodlaná uzavřít smlouvu na Harryho Pottera a Kámen mudrců. Její první zastávkou byla místní knihovna, kde začala vyhledávat předchozí držitele knižních cen, aby zjistila jména a kontakty na jejich agenty.
Po několika odmítnutích přistál průvodní dopis a první tři kapitoly Harryho Pottera a kamene mudrců ve schránce Bryony Evansové, zaměstnankyně Christopher Little Literary Agents ve Fulhamu. Evansovi se to, co četl, docela líbilo a podělil se o to s kolegou, který souhlasil, že příběh je neotřelým pojetím young adult beletrie. Dvojice přesvědčila agenturu, aby s Rowlingovou podepsala smlouvu, a brzy se pustila do práce, aby její knihu představila nakladatelům.
Prvních dvanáct nakladatelů odmítlo Harryho Pottera vydat, čehož budou navždy litovat. Až šťastné číslo 13 – nakladatelství Bloomsbury – nakonec získalo práva na Harryho Pottera za skromnou zálohu pouhých 1 500 liber. Mělo však jednu podmínku: z obavy, že mladí chlapci nebudou chtít číst román napsaný ženou, požadovalo, aby si Joanne Rowlingová upravila pseudonym. A tak se zrodila „J. K. Rowlingová“.
Změna jména a mizivé finance stranou, Rowlingová byla nadšená. Konečně se jí splní sen, že uvidí svůj vlastní román na pultech knihkupectví. Teď už bylo jen otázkou času, kdy se dozví, zda si svět zamiluje mladého chlapeckého čaroděje stejně jako ona.
Dědictví
Harry Potter a kámen mudrců vyšlo ve Velké Británii 26. června 1997 – sedm let poté, co si Rowlingová poprvé představila kouzelnický svět ve zpožděném vlaku z Manchesteru do Londýna. S počátečním nákladem pouhých 500 výtisků zacházelo nakladatelství Rowlingové s knihou jako s každou jinou od debutujícího autora a distribuovalo ji klíčovým knižním kritikům, knihovnám a dalším vlivným osobám. V knižním průmyslu byla cesta k úspěchu jednoduchá – dejte ji lidem přečíst, a pokud se jim bude líbit, doporučí ji.
Naštěstí netrvalo dlouho a začalo se o ní mluvit. Noviny po celé Velké Británii román chválily, Lindsey Fraserová z listu The Scotsman knihu označila za „…nesmírně zábavný thriller“ a Rowlingová za „…prvotřídní spisovatelku pro děti“. Podobné recenze se jen hrnuly a kniha brzy získala Nestlé Smarties Book Prize – jedno z nejprestižnějších ocenění pro spisovatele pro mládež. V reakci na rostoucí poptávku muselo nakladatelství Bloomsbury urychleně zahájit druhý a třetí dotisk.
Jak Harry Potter rostl po celé Velké Británii, americký nakladatelský gigant Scholastic se chystal uvést chlapeckého čaroděje na americký trh, protože koupil americká práva na román za ohromující částku 105 000 dolarů (Rowlingová později sdělila tisku, že po zprávě o tomto prodeji „málem zemřela“). V září 1998 byl ve Spojených státech uveden na trh Harry Potter a Kámen mudrců (Scholastic nahradil slovo „Philosopher“ slovem „Sorcerer“, protože se obával, že první slovo zní příliš archaicky). A stejně jako britská verze na sebe nenechala dlouho čekat a sklidila kritický i komerční úspěch. V roce 1999 se kniha dostala na první místo žebříčku bestsellerů New York Times a téměř dva roky se držela na vrcholu.
A to byl teprve začátek…
V průběhu následujícího desetiletí vydala Rowlingová dalších šest dílů série o Harrym Potterovi – všechny se setkaly s kritickým i komerčním ohlasem. Celkově se knih o Harrym Potterovi prodalo po celém světě více než 500 milionů výtisků. Byly také transformovány do velmi úspěšné osmidílné filmové série o Harrym Potterovi – která v pokladnách kin vydělala více než 7 miliard dolarů.
Rowlingová navíc pokračovala v psaní dvoudílné broadwayské hry o Harrym Potterovi, napsala několik scénářů pro spin-off filmovou sérii Fantastická zvířata, vydala mnoho povídek na motivy Pottera a dalších souvisejících děl, a dokonce se podílela na rozvoji celého zábavního parku Harryho Pottera.
Vliv Harryho Pottera na život Rowlingové byl hluboký. V osobním životě jí úspěch dodal sebevědomí, aby překonala trauma z prvního manželství s Arantesem a našla opravdovou lásku ve skotském lékaři Neilu Murrayovi, kterého si vzala v roce 2001. A z profesního hlediska byla její trpělivost a vytrvalost při tvorbě Harryho Pottera bohatě odměněna.
V roce 2004 časopis Forbes oznámil, že Rowlingová se jako první člověk v historii stala miliardářkou díky psaní knih. A dnes se hodnota franšízy o Harrym Potterovi odhaduje na 25 miliard dolarů. Rowlingová sice veřejně popírá, že je miliardářkou, ale mnozí spekulují, že je to jen díky tomu, že se svým bohatstvím nakládá tak štědře, že založila a přispívá na různé dobročinné účely, včetně těch, které jsou jejímu srdci blízké, jako jsou organizace pomáhající rodičům samoživitelům a také těm, kteří bojují s roztroušenou sklerózou, strašlivou nemocí, která ji tak mladou připravila o matku.
Posledních 25 let bylo pro J. K. Rowlingovou naplněno obrovskými vzestupy i pády. I když prožila hrůzu v Portugalsku a velkou část poloviny devadesátých let strávila v depresi, strachu a pocitu naprosté beznaděje, nikdy neztratila víru. Když ne kvůli sobě, Rowlingová věděla, že musí pokračovat kvůli své malé dceři i mladému chlapci kouzelníkovi, kterého si zamilovala. Hluboko v srdci věděla, že jeho příběh musí být vyprávěn. A tak se zachovala, vložila se do svých stránek a obdarovala svět jedním z největších příběhů, jaké kdy byly napsány.
Poučení
Ačkoli možná nikdy nebudeme sedět v kavárně a vytvářet kouzelnický, čarodějnický svět, přesto se z úžasného příběhu J. K. Rowlingové můžeme mnohému naučit. Podívejme se na čtyři nejdůležitější lekce:
1. Vášeň se rozvíjí, ne nachází
„Následujte svou vášeň“ je ošidná rada. I když bychom možná chtěli věřit, že pro každého z nás existuje kouzelné „něco“, popravdě řečeno, vášeň není něco, co lze jen tak najít jako svazek klíčů od auta. Je to něco, co se vyvíjí po dlouhou dobu a s velkým nasazením. Byl Jimi Hendrix zapálený pro kytaru, když ji poprvé vzal do ruky? Pravděpodobně ne – ve skutečnosti byl nejspíš dost hrozný, stejně jako každý jiný, kdo vezme nástroj do ruky poprvé. Ale jak se ke kytaře znovu a znovu vracel a nesmírně tvrdě pracoval na tom, aby ji zvládl, jeho vášeň pro nástroj rostla.
V případě Rowlingové je první, kdo přiznává, že většina jejích raných textů nebyla kvalitní. Ale i když nechtěla, znovu a znovu se ke stránkám vracela. Den co den vysedávala v kavárnách a psala. Unavená, nemocná, v depresi – na tom nezáleželo. Záleželo jen na tom, aby se dostala do svých replik. A časem jí tato opakování umožnila rozvinout dovednosti – a vášeň – pro psaní, které ji nakonec přiměly vytvořit 4 224 stran 7 románů o Harrym Potterovi, které navždy změnily její život.
Vášeň a mistrovství přicházejí k těm, kteří jsou ochotni přijmout výzvu, která je před nimi, i když se jim nechce.
2. Zvyšujte své znalosti
Stejně jako důchodový účet se znalosti časem hromadí a rostou. A ti, kteří vkládají nejvíce, nakonec sklidí největší odměnu.
Ačkoli si to možná v té době neuvědomovala, Rowlingová strávila svůj život hromaděním znalostí, které jí nakonec dobře posloužily při jejím pravém životním poslání – tvorbě Harryho Pottera. V mládí si obzvlášť pečlivě všímala jedinečných osobností „postav“ ve škole a všímala si, jak by všechny jejich zvláštnosti vytvořily docela poutavý příběh. Na vysoké škole, ačkoli k tomu neměla žádný důvod, studovala latinu – jazyk, který se později ukázal jako klíčový při psaní věrohodných kouzelnických zaklínadel v celé sérii o Harrym Potterovi. A přestože jí připadalo, že ztrácí čas hledáním agenta a nakladatele pro své první dva romány pro dospělé, její obeznámenost s tímto procesem znamenala, že když byl Harry Potter a kámen mudrců dokončen, věděla přesně, co musí udělat, aby se kniha dostala do správných rukou.
Příběh Rowlingové nám ukazuje, že i když se vám získané znalosti nemusí hodit hned, měli byste si je uchovat a uložit, protože nikdy nevíte, kdy mohou posloužit.
3. Úspěch potřebuje čas na rozvoj
Ačkoli rádi oslavujeme úspěch přes noc, pravdou je, že téměř žádný skutečný úspěch v životě nepřichází rychle. V případě Rowlingové uplynulo mezi prvním semínkem jejího nápadu na Harryho Pottera a vydáním první knihy série celých sedm let
To je sedm let práce na něčem, aniž by se objevil sebemenší záblesk naděje. Jistě, občas si nějaký přítel přečetl jednu nebo dvě kapitoly a poskytl jí laskavou zpětnou vazbu, kterou potřebovala, aby mohla pokračovat, ale po drtivou většinu tohoto úseku byla na všechno sama. Byla to jen ona a její sen, den co den.
Většina velkých úspěchů má podobný příběh. Steve Jobs strávil roky vývojem iPodu, aniž by měl reálné indicie, zda zákazníci opustí svou sbírku CD kvůli digitální hudbě. Mezi dnem, kdy zakladatelka společnosti Spanx Sara Blakelyová poprvé ustřihla pár nožiček od punčocháčů, a dnem, kdy Oprah označila Spanx za „oblíbenou věc“ a odstartovala Blakelyové cestu k miliardářství, uplynulo téměř 5 let.
Chcete-li najít úspěch, musíte být připraveni na tato dlouhá, osamělá údolí. Protože jen ti, kteří jsou ochotni pokračovat a jít za svými sny i daleko za hranice, kdy to ostatní vzdávají, nakonec vytrvají a dostanou se na druhou stranu.
4. Nikdy nejste příliš pozadu
V dnešní době plné sociálních médií je těžké nemít pocit, že jste pozadu. Když všichni ostatní zveřejňují všechna svá úžasná životní dobrodružství, abyste je viděli – povýšení, dovolené, osobní milníky atd. a vy tyto věci nemáte, máte okamžitě tendenci mít pocit, že prohráváte závod.
Ale je tu jedna věc – nikdy nejste příliš pozadu. Ve skutečnosti některé z největších životních úspěchů pocházejí od těch, kteří mohli být považováni za „opozdilce“. Když vyšel Harry Potter a kámen mudrců, bylo Rowlingové 32 let a na kontě měla sotva penny. A ve skutečnosti jí bylo téměř 35 let, než se vše začalo pořádně rozjíždět.
35 let se vám ještě zdá málo? Co třeba Sam Walton, který otevřel první skutečný obchod Wal-Mart ve 44 letech. Nebo Charles Darwin, kterému bylo 50 let, když vydal knihu O původu druhů. A samozřejmě je tu Ray Kroc, který koupil svou první franšízu McDonald’s v 53 letech a než ji proměnil v impérium, bylo mu 60.
Z toho plyne poučení, že nikdy nejste příliš pozadu. Dokud máte v plicích vzduch, máte ještě čas udělat první krok k tomu, abyste udělali něco velkolepého. Stačí jen začít…
Můj nejhorší den
Brzy ráno 17. listopadu 1993 bylo pro J. K. Rowlingovou noční můrou. Zneužitá, vyděšená a odtržená od své malé dcerky – to je hrůza, kterou si člověk ani nedokáže představit.
V reakci na tuto noční můru však Rowlingová udělala to jediné, co ji napadlo: postavila jednu nohu před druhou. Rozhodně to nebylo snadné, ale krok za krokem se od toho strašného dne distancovala a nakonec našla neuvěřitelnou cestu, která vedla k věčné slávě.
Je to poučení pro nás všechny. V případě pochybností stačí udělat první krok vpřed.