Karl Malone
1963-
Profesionální basketbalista, podnikatel
Karl Malone se v 19 sezonách prosadil jako nejlepší power forward profesionálního basketbalu a jako superhvězda NBA sbíral body na hřišti i mimo něj v týmu Utah Jazz ve všech sezonách kromě jedné, kterou odehrál za Los Angeles Lakers. Malone je jediným hráčem v historii Národní basketbalové asociace (NBA), který v deseti po sobě jdoucích sezonách nastřílel 2 000 a více bodů. Zdálo se, že Malone ve svých 34 letech dosáhl vrcholu své kariéry, když v sezóně 1996-97 získal cenu MVP s průměrem 27,6 bodu, 10,1 doskoku a 4,5 asistence. Stal se nejstarším MVP v historii ligy, podle některých měl lepší a kompletnější ročník než Michael Jordan. Pozoruhodné je, že o dva roky později získal druhý titul MVP po sezóně 1998-99. A ve svých 38 letech dosáhl kariérního maxima 152 krádeží. Kariéru zakončil s druhým nejvyšším počtem bodů v NBA s celkovým počtem 36 928 bodů v kariéře, o necelých 1500 bodů za basketbalovým velikánem Kareemem Abdulem-Jabbarem.
V dětství byl Malone nepravděpodobnou superhvězdou. Jeho cesta do Salt Lake City začala v Summerfieldu v Louisianě, kde se v roce 1963 narodil. Mladý Malone vyrůstal vychrtlý a divoký v jiném městě zvaném Mount Sinai. Malého teroristu držela na uzdě jen pravidelná „nakládačka“ od jeho matky. „Dostával jsem málo výprasků,“ řekl Malone se smíchem v Playboyi. „Kdybych jich dostal víc, asi bych se změnil dřív, než jsem se změnil,“ pokračoval.
Když se jeho život změnil, Karl se z hubeného kluka a městského potížisty vypracoval na vynikajícího středoškolského basketbalistu. Svůj středoškolský tým dovedl ke třem státním titulům v řadě. Špatný prospěch však málem zhatil jeho šance hrát basketbal na vysoké škole, a tak na matčino naléhání nastoupil na louisianskou techniku a první ročník vynechal, aby si zlepšil známky.
Vybrali si ho Utah Jazz
Jakmile se Malone dostal na akademickou půdu, stal se hvězdou. Dovedl školu ke dvěma pozvánkám na turnaj NCAA a podle časopisu Playboy si vysloužil svou slavnou přezdívku od sportovního novináře, který se jel za nepříznivého počasí podívat na Maloneho hru a napsal tato slova: „Ani déšť, ani sníh, ani sněžení, ani krupobití, ani dvojí hraní tu noc ‚Pošťáka‘ nezastavilo.“ V roce 1985 Pošťák ukončil studium na vysoké škole o rok dříve a stal se profesionálem. Stále mu chybí rok k získání titulu v oboru základního vzdělání, ale slíbil, že jednou diplom získá. Přešel přes tucet dalších týmů, Jazz si ho vybrali jako 13. hráče v pořadí. Malone rychle ukázal, jak se ostatní týmy mýlily, když měl průměr 14,9 bodu a 8,9 doskoku a dostal se do All-Rookie týmu NBA. V roce 1997 se připojil ke Kareemu Abdul-Jabbarovi, Wiltu Chamberlainovi, Elvinu Hayesovi a Mosesu Maloneovi v klubu 25 000 bodů a 10 000 doskoků.
Kdo je nejlepší power forward všech dob? K představitelům minulých velikánů na této pozici patří Bob Pettit, který měl průměr 26 bodů a 16 doskoků na zápas a v každém ze svých 11 let v NBA se dostal do All-Star týmu. Dave DeBusschere a Gus Johnson byli prototypy silových útočníků, kteří vyhrávali zápasy „špinavou prací“ – doskakovali, bouchali do těl, nastavovali pivoty, blokovali střely, bojovali, škrábali, drápali, ale nechávali ostatní skórovat. ElvinHayes, který během prvních 11 let v NBA dosahoval průměru 24 bodů a 15 doskoků na zápas, a Spencer Haywood, který během prvních tří let v NBA rovněž dosahoval průměru 26 bodů a 16 doskoků, ukázali, že velký muž umí skórovat, nejen odvádět špinavou práci. Ale jak jejich hra upadala, bodující power forward vymíral – tedy dokud nepřišli Karl Malone, Charles Barkley a Kevin McHale, aby vzkřísili a nově definovali to, čemu trenéři říkají pozice č. 4.
Malone, který prokázal výjimečnou sílu, se v roce 1996 připojil k Barkleymu, Pettitovi a Hayesovi jako jediní power forwardi, kteří v NBA zaznamenali 10 a více sezón s 20 body a 10 doskoky. Malone získal zlatou olympijskou medaili jako člen Dream Teamu Spojených států na olympijských hrách v Barceloně v roce 1992 a druhou zlatou medaili získal v Atlantě na olympijských hrách v roce 1996. O tři roky později, když v roce 1999 potřetí prodloužil smlouvu, podepsal na čtyři roky úctyhodnou částku 66,5 milionu dolarů a zařadil se tak mezi nejlépe placené hráče NBA. I nadále dokazoval svou hodnotu a v roce 2000 se stal druhým nejlepším střelcem NBA v historii, když nasbíráním 31 443 bodů překonal kariérní rekord Wilta Chamberlaina; v roce 2001 pak Malone vytvořil rekord NBA v počtu 8 534 úspěšných trestných hodů v kariéře.
Připravil se fyzicky i psychicky
Malone byl přirovnáván k „rozzuřenému býkovi“ a „rozjetému kamionu“. To však nespravedlivě přehlíží fyzickou přípravu a mentální disciplínu, kterou Malone vnášel do každého zápasu. Po léta trestal a piloval svou dvoumetrovou, 256kilovou postavu do dobře vyrýsované masy svalů, která se zužuje do 31palcového pasu s méně než 5 procenty tělesného tuku. Jeho hluboce soukromé celoroční tréninky zahrnují náročné běžecké tréninky, vysoce intenzivní posilování a brutální tréninky na StairMasteru. Jeho mimosezónní režim zahrnuje také sklízení sena na jeho ranči o rozloze 50 akrů v parném létě v Arkansasu, jen kousek od místa, kde jako dítě vyrůstal.
Nikdy nebyl dost dobrý na to, aby se prosadil jen díky talentu, ale podle časopisu The Sporting News byl Malone považován za „nejsilnějšího a nejlépe připraveného basketbalistu planety“. V posledních osmi sezónách vynechal pouze jeden zápas. Až do obdržení jednozápasové suspendace v dubnu 1998 nastoupil Malone k 543 zápasům v řadě, což byla nejdelší série startů za sebou v NBA. Podle Maloneho bylo tajemství v psychice. „Pokud najdete něco, co vám dodá motivaci – ať už je to negativní, nebo pozitivní – řiďte se tím. Ta moje byla náhodou negativní, když mi lidé říkali, že ze mě nebude dobrý basketbalista,“ řekl deníku Sport.
„Moje tréninky jsou pro mě důležité,“ řekl Malone reportérovi Sporting News. „Nedělám to pro zábavu a nedělám to pro slávu. Dělám to, protože je to nezbytné. Cítím, že moje síla a vytrvalost mi dávají výhodu, a tu si chci udržet.“
Osmé z osmi dětí Shirley a J. P. Maloneových, Karla vychovávala převážně jeho matka. Shirley pracovala ve třech zaměstnáních poté, co jeho otec rodinu opustil, když byly Karlovi čtyři roky. Zemřel v roce 1977 na rakovinu kostí. Jeho matka se znovu vdala a měla další dítě, jeho sestru Tiffany. Shirley byla vždy Maloneho důvěrnicí, jeho „kamarádkou na rybách a lovu“ a morálním vzorem. Malone připisoval své matce zásluhu na tom, že mu vštípila „základní náboženství“ včetně hodnoty tvrdé práce a odpuštění otci za to, že ho opustil. Karl se Shirley mluví před každým zápasem. Vždy a s láskou, řekl Playboyi, že mu matka říká, kolik má mít bodů, kolik doskoků, kolik asistencí. On jí řekne: „Dobře, máš je!“. Pak půjde ven a získá jich ještě víc.
Na první pohled…
Kariéra : basketbalista NBA, Utah Jazz, 1985-2003; Los Angeles Lakers, basketbalista NBA, 2004.
Adresy:
Jedinou skvrnou na Pošťákově statusu superhvězdy a přitažlivosti pro fanoušky byl ten jeden hrubý faul – někteří by řekli, že úmyslně zákeřný úder loktem do Isaiaha Thomase v prosinci 1991. Úder způsobil Isaiahovi 40 stehů v blízkosti oka a Maloneovi pokutu 10 000 dolarů a jednozápasovou suspendaci. Malone tvrdil, že šlo o nehodu a že nechtěl Thomase zranit. Hned po incidentu si to s Isaiahem vyříkali (neomluvil se, ale popřel, že to bylo úmyslné).
V dubnu 1998 byl Malone znovu suspendován za hrubý úder loktem. Zraněným byl David Robinson ze San Antonio Spurs. Byl potrestán pokutou 5 000 dolarů a suspendován na jeden zápas. Tím byla ukončena jeho série 543 startů. Malone se Robinsonovi po zápase omluvil.
Média stále udržovala obraz Maloneho jako padoucha na základní čáře. Po zápase, v němž Malone podle Sports Illustrated poslal k zemi atlantského Jestřába Sidneyho Moncriefa, vypíchl Pošťákovi jeho kolega Dominique Wilkins výtku v tomto smyslu: „Jsi umělec laciných střel. Nejsi chlap. Vždycky jdeš na hřiště, abys zranil někoho menšího, než jsi ty.“ Ne každý na image Pošťáka jako zloducha skočí. Trenér Chicaga Bulls Phil Jackson se ve Sports Illustrated vyjádřil jinak: „V žádném případě ho nepovažuji za špinavého hráče. Je fyzicky zdatný, hází kolem sebe tělem a hraje v tom týmu roli vymahače. Ale to není totéž jako být špinavý. Hlavní věc, kterou trenér od svých hráčů požaduje, je, aby byli každou minutu konkurenceschopní. A Karl Malone takový je.“ Podle neformálního průzkumu, který citoval Sports Illustrated, „50 % hráčů NBA považuje Maloneho za fyzicky zdatného, ale zcela v rámci pravidel, 40 % říká, že příliš často testuje horní hranici fyzičnosti, a 10 % se domnívá, že je vyloženě špinavý.“
Ti, kteří o Maloneovi věřili to nejhorší, ho obvykle mimo hru neznali. „Lidé si myslí, že když jsem na hřišti, jsem ten nejzlejší chlap na světě, a možná jsem,“ řekl Malone časopisu Sport. „Ale mimo hřiště jsem milý chlapík. Když přijdu domů, jsem prostě Karl, jsem prostě táta,“ pokračoval. A to nejen pro své vlastní děti. V létě 1995 se spřátelil s třináctiletým Dannym Ewingem, který onemocněl rakovinou. Přátelství šlo oběma směry a Karl se naučil, že v životě jde o víc než o basketbal.
Vyvážený basketbal a rodina
Do roku 1991 byl Malone svobodný mládenec, v tomto roce se oženil s Kay Kinseyovou, bývalou Miss Idaho USA. Pár vytvořil pevnou rodinu, kterou si Malone vychutnával. „Každý je do jisté míry dítě. Můj otec zemřel, když jsem byl mladý, a já jsem nikdy nemohl být dítětem, kterým jsem chtěl být. Teď mám děti a chci být dítětem s nimi. Moje žena je jako manžel a otec. Já jsem syn, kterého teď s manželkou nemáme,“ komentoval ve Sportu. Ten syn, Karl junior, přišel na svět v roce 1996.
Karl měl se svou ženou Kay mnoho společných dětských vášní. Oba jsou blázni do profesionálního wrestlingu, tahání traktorů a kamionů. Ačkoli je Malone známý spíše rozvážením velkých kbelíků a manipulací s hovězími soupeři, je také chovatelem hovězího dobytka na 52akrovém ranči v El Doradu v Arkansasu, kde se ceněné čistokrevné zvíře může prodat až za 200 000 dolarů. „Až se za osm let bude říkat: „Kde je teď?“, tak tady budu,“ řekl Malone jednou časopisu Ebony.
Když byl Malone malý kluk, nikdy se nezmínil o možnosti hrát profesionálně basketbal, ale vždycky snil o tom, že bude vlastnit velký kamion. V březnu 1993 proměnil Karl svůj sen v podnikání: vlastní dopravní společnost – flotilu šesti nákladních vozů s názvem Malone Enterprises! O dva roky později však svou kamionovou dopravu ukončil kvůli konkurenci v oboru a Maloneho omezenému zapojení do podnikání. „Basketbal je moje práce,“ řekl Malone v časopise Sports Illustrated, „ale tohle je moje láska….. Lhal bych, kdybych řekl, že se mi nelíbí pocit být nejmocnější věcí na silnici, a přitom ji mít také pod kontrolou.“ Malone stále řídí svůj oblíbený osmnáctikolový tahač s návěsem, soupravu za 190 000 dolarů, která je pomalovaná blouznivým, dech beroucím panoramatem starého Západu se známě vypadajícím kovbojem, který jezdí na střelnici.
Malone oznámil svůj odchod z profesionálního basketbalu v roce 2005. Malone byl stále fyzicky fit, ale přiznal, že na další hru už prostě psychicky nestačil. „Na basketbal se dívám jako na 100 procent fyzicky a 100 procent psychicky. A pokud vám nedokážu přinést 200 procent, tak vám od sebe nedokážu přinést nic,“ řekl Malone během své tiskové konference k odchodu do basketbalového důchodu podle Jeta. Ačkoli odešel do důchodu s nejuznávanějšími hráčskými statistikami, někteří poukazují na to, že Malone nebude považován za skutečně „velkého“, protože pro svůj tým nevyhrál to velké – šampionát NBA. „Chtěl jsem šampionát. Nebudu vám lhát. Byl to můj nejvyšší cíl, ale byl to týmový cíl. Nebyl to individuální cíl,“ přiznal Malone pro Jet. I bez mistrovského titulu v NBA sportovní analytici předpovídali, že Malone, jehož pracovní etika pomohla nově definovat, jak se hraje a jak se měří velikost všech dob, bude uveden do Basketbalové síně slávy.
Zdroje
Periodika
America’s Intelligence Wire, 14. února 2005.
Buffalo News, 20. února 2005, s C8.
Ebony, únor 1991, s.67; listopad 1991, s. 96.
Jet, 13. dubna 1992, s. 50; 19. ledna 1998, s. 46; 7. března 2005.
Knight-Ridder/Tribune Business News, 8. července 1996, s. 7080233.
Playboy, duben 1989, s. 80.
Sport, květen 1992, s. 46.
Playboy, duben 1989, s. 80.
Playboy, duben 1989, s. 80. 48; prosinec 1994, s. 86; březen 1996, s. 20; únor 1998, s. 76.
Sporting News, 8. listopadu 1993, s. 10; 21. února 1994, s. 38; 21. dubna 1997, s. 38; 25. února 2005, s. 67.
Sports Illustrated, 14. ledna 1985, s. 6. 88; 7. listopadu 1988, s. 72; 25. března 1991, s. 68; 27. dubna 1992, s. 62; 17. března 1997, s. 101; 21. února 2005, s. 17.
Sports Illustrated for Kids, červenec 1994, s. 14; prosinec 1995, s. 25; listopad 1997, s. 40.
Wisconsin State Journal, 11. dubna 1998, sekce D, s. 2, col 1.
On-line
Detroit News Online, www.detnews.com (11. dubna 1998).
-Dietrich Gruen a Sara Pendergast
.