Abstrakt

Ačkoli byl Marshallův plán (1948-1951) koncipován a může být správně vnímán jako nástroj americké zahraniční politiky, byl v podstatě ekonomickým podnikem – podnikem spočívajícím v podstatném přesunu finančních a technických zdrojů ze Spojených států do skupiny západoevropských zemí s cílem pomoci těmto zemím plnit specifické ekonomické úkoly a dosáhnout specifických ekonomických cílů ve stanoveném časovém období. Ukazuje se zde, že v době ukončení Marshallova plánu bylo skutečně dosaženo pouze některých cílů, které stanovil americký Kongres a na které se zaměřily evropské země. Zároveň se však tvrdí, že význam Marshallova plánu jako hospodářského programu nespočívá ani tak v jeho okamžitých krátkodobých hospodářských výsledcích, jako spíše v jeho dlouhodobém dopadu. Vytvořil totiž pevný základ, na němž mohly evropské národy vytvořit vlastní ekonomickou dynamiku a dosáhnout bodu samostatného hospodářského růstu v desetiletích následujících po ukončení samotného Marshallova plánu.