Martě se obvykle dostává špatné pověsti.

Většina z nás slyšela tento biblický příběh o dvou sestrách – Marii, která seděla u Ježíšových nohou a poslouchala, zatímco Marta se věnovala přípravám pro hosty a rychle se začala rozčilovat, protože jí sestra nepomáhala. Zdá se, že o Martě mluvíme samolibě, s trochou nechuti, jako bychom ji skutečně znali a byli toho dne na místě činu: „Věřili byste, že se Marta takhle chovala, když byl Ježíš skutečně v jejím domě? Já bych mu určitě seděla u nohou…“

Mnozí z nás samozřejmě chtějí být jako Marie, sestra, která se rozhodla pro „správnou“ věc a která Ježíše pomazala mastí a utřela mu nohy svými vlasy. Ale většina z nás (alespoň většina žen, které znám, včetně mě!) je ve skutečnosti spíše jako Marta. Opravdu Ježíše milujeme a důvěřujeme mu, ale rozptylují nás věci v našem každodenním životě, které nám brání přijmout jeho přítomnost a plně ho uctívat.

Podívejme se na úryvek…

„Když pak cestovali, vstoupil do jedné vesnice a žena jménem Marta ho přijala ve svém domě. Měla sestru jménem Marie, která seděla u Pánových nohou a naslouchala jeho slovu. Marta však byla rozptýlena všemi svými přípravami; přistoupila k Němu a řekla: ‚Pane, Tobě nevadí, že mě moje sestra nechala sloužit samotnou? Tak jí řekni, ať mi pomůže. Pán jí však odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se tolika věcmi, ale jen jedna věc je nutná, neboť Marie si vybrala dobrý díl, který jí nebude odňat.“ A tak se stalo. (Lukáš 10,38-42, NASB)

Marta je popsána jako „roztržitá“, „ustaraná“ a „ustaraná“. To zní podobně jako většina současných žen a maminek v mém okolí… a upřímný věřící, který se na sebe dívá v zrcadle.

Ale není to všechno negativní. Marta byla statečná. Nejenže se odvážně a přímo obrátila na Spasitele světa se svými obavami, ale doba této slavné návštěvy byla pro Ježíšovy věřící nebezpečná. Se svými učedníky cestoval z místa na místo. Právě vyslal 70 dalších, aby šli před ním do měst a městeček a zvěstovali jim, že Boží království je blízko, uzdravovali nemocné a jedli a pili s nimi v jejich domovech. Bylo mnoho lidí, kteří toto učení odmítali a nevěřili. Každému, kdo otevřeně následoval Ježíše, hrozil posměch a fyzické nebezpečí. Marta neváhala Ježíše přijmout ve svém domě. Věřím, že Marta si upřímně myslela, že dělá správnou věc, když se snaží sloužit Ježíši – možná připravila složité jídlo a postarala se o to, aby její domov byl mimořádně přívětivý.

Martin příklad také ukazuje, že můžeme mít otevřený, upřímný vztah s Ježíšem. Dvakrát vyslovil Martino jméno, jako když se snažíte někoho uklidnit, ale neznělo to rozzlobeně, jen pevně, trpělivě a láskyplně. Marta se trápila a byla rozrušená a Ježíše žádná z těchto emocí nepřekvapila ani nerozzlobila a pozorně jí naslouchal.

Později v 11. kapitole Janova evangelia ztrácejí Marie a Marta svého bratra Lazara. Těsně předtím posílají sestry Ježíšovi zprávu, že jejich milovaný Lazar je nemocný, a Ježíš místo toho, aby hned přišel, prohlásí, že nemoc neskončí smrtí, a počká ještě dva dny, než k němu půjde. Když přijde, Lazar už je v hrobě čtyři dny. Obě sestry jsou pochopitelně zmatené a zasažené žalem. Když uslyší, že Ježíš (konečně) přichází, běží mu vstříc ta sdílnější sestra Marta, zatímco Marie zůstává v domě…

„Marta pak Ježíšovi řekla: ‚Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel. Už teď vím, že o cokoli budeš Boha prosit, Bůh ti dá.“ „Ať je to cokoli,“ odpověděla Marta. Ježíš jí odpověděl: ‚Tvůj bratr vstane z mrtvých‘. Marta mu řekla: ‚Vím, že vstane z mrtvých při vzkříšení v poslední den.‘ Ježíš jí řekl: ‚Já jsem vzkříšení a život; kdo věří ve mne, bude žít, i kdyby zemřel, a každý, kdo žije a věří ve mne, nikdy nezemře. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, uvěřila jsem, že ty jsi Kristus, Syn Boží, ten, který přichází na svět.“ On jí odpověděl: „Ano, Pane. (Jan 11,21-27, NASB)

Marta jde se svými obavami opět odvážně ke zdroji. A tentokrát jasně slyšíme o její neochvějné důvěře v Ježíše. Obdivuhodné vlastnosti této biblické postavy snadno přehlédneme, když ji vidíme jen jako všetečku, která odmítla sedět u Ježíšových nohou.

Krásně to vyjadřuje komentář Matthewa Henryho,

„Byla pro mnoho služeb; hojnost, rozmanitost a přesnost. Světské podnikání je pro nás osidlem, když nám brání sloužit Bohu a získat dobro pro svou duši. Kolik zbytečného času se promarní a kolik výdajů se často vynaloží i na zábavu vyznavačů evangelia! I když Marta při této příležitosti chybovala, přesto byla opravdovou věřící a ve svém celkovém chování nezanedbávala jedinou potřebnou věc.“

Kéž bychom mohli slyšet více z tohoto příběhu – jaká byla Martina reakce poté, co ji Ježíš opravil? Stáhly se jí rty pýchou, když neochotně odhodila ručník? Uvědomila si svou hloupost a konečně usedla ke Spasitelovým nohám? Chci jen říct, že v každém z nás je nějaká Marta. Jsme zaneprázdnění. Roztržití. Ale nakonec všichni chceme to, „co nám nebude odňato“ – Ježíšův pokoj, který není vázán na věci tohoto světa, jako je jídlo, domov a fyzické pohodlí. Je třeba být spojen se zdrojem, s vinným kmenem.

V knize Having A Mary Heart in a Martha World Joanna Weaverová píše,

„Strávila jsem tolik času soustředěním se na ‚ovoce‘ své osobní svatosti, že mi unikalo spojení, sladká důvěrnost spojení s vinným kmenem. A v důsledku toho to, co jsem se snažil dělat, bylo stejně směšné jako větev jabloně, která se snaží vlastními silami produkovat jablka. „Buď dobrý, buď dobrý. Buď dobrý, buď dobrý,‘ zpívá zlomená větev, když leží na trávě v sadu. ‚To jablko by mělo každou chvíli vyskočit,‘ říká bezmocný klacek bez života.“

Jak si ponaučení z tohoto příběhu Marie & Marty vezmeme s sebou, až budeme kráčet do zbytku dnešního dne, zítřka a vánočního období? Můžeme si dopředu udělat čas na plánování a přípravu pro naše rodiny a přátele, abychom mohli sedět a být přítomni s těmito lidmi, kteří jsou obrazem Božím před námi, místo abychom pobíhali po našich domovech jako pohyblivé terče. Nejde o to mít dokonalý domov, dokonalý stůl nebo dokonalé menu. Služba v kostele nebo ve škole našich dětí, spěchání na zkoušky a charitativní akce a do vývařoven mohou být dobrým způsobem, jak naplňovat naši víru, ale nejsou tím nejlepším. Můžeme zrušit věci ve svém kalendáři, pokud nás odvádějí od lásky k Bohu a k lidem.

.