Slyšel jsem a četl stejné tvrzení několikrát, ale nikdy jsem se neobtěžoval vyhledat jednotlivé pasáže.

Nepřekvapuje mě, že vyhledání slov „nebe“ a „peklo“ v konkordanci by vám dalo protichůdné výsledky. Je to pravděpodobně způsobeno tím, že o tom, co my označujeme jako „nebe“ a „peklo“, se v Bibli často mluví různými výrazy (například v 16. kapitole Lukášova evangelia se říká, že Lazar odešel do „Abrahamova lůna – 16,22). V J 14,2 Ježíš mluví o „domě svého Otce“, který bychom nazvali „nebem“. Totéž platí pro „peklo“. V Matoušově evangeliu se často vyskytují výrazy jako „nebeské království“, které značně mění statistiku.

Dalším faktorem je, že tvrzení „Ježíš mluvil více o pekle než o nebi“ se pravděpodobně vztahuje na celkový počet veršů věnovaných tomuto tématu, a ne jen na počet zmínek o slovech „peklo“ nebo „nebe“.“

Možná stojí za povšimnutí, že v Deuteronomiu 28 (a následujících) je část o požehnání (28,1-14) mnohem kratší než část o prokletí (28,15-68).

Možná si budete chtít přečíst lekce, které jsem udělal o nebi a pekle na webových stránkách BSF:

Peklu se vyhnout

Nebe hledat

Níže přikládám k prozkoumání odkazy na „nebe, nebesa“ a „peklo“ z Naveovy tematické Bible:

Nebesa

Boží příbytek (Dt 26,15 1Kr 8,30.39.43.49 1Kr 16,31 21,26 2Kr 2,6 6,18.21.27.30.33.35.39 30,27 Ne 9:27 Job 22:12,14 Ž 2:4 11:4 20:6 33:13 102:19 103:19 113:5 123:1 135:6 Ec 5:2 Iz 57:15 63:15 66:1 Jer 23:24 La 3:41,50 Da 4:35 5:23 Zec 2:13 Mt 5,34.45 6,9 10,32.33 11,25 12,50 16,17 18,10.14 Mr 11,25.26 16,19 Ak 7,49 Ro 1,18 Žd 8,1 Ř 8,1 12,7-9 21,22-27 22:1-5)

Budoucí příbytek spravedlivých

Nazývá se: Garner (Mt 3,12), Království Kristovo a Boží (Ef 5,5), Otcův dům (J 14,1), Dům spravedlivých (Mt 3,12), Dům spravedlivých (Ef 5,5), Dům spravedlivých (Ef 5,5), Dům spravedlivých (Ef 5,5):2), Nebeská země (Žd 11,16), Odpočinek (Žd 4,9 Ř 14,13), Ráj (2Ko 12,2.4)

Zločinci vyloučeni z (Ga 5,21 Ef 5,1), Odpočinek (Žd 4,9), Ráj (2Ko 12,2.4)

Zločinci vyloučeni z (Ga 5,21):5 Ř 22,15)

Nebe, Nové nebe

(Iz 65,17 66,22 2Pt 3,13 Ř 21,1-4)

Peklo

(V A. V. se toto slovo vyskytuje v níže citovaných Písmech O. T. a je překladem hebrejského slova „šeol“, které označuje neviditelný stav)

V R. V. O. T. se vyskytuje pouze v (Iz 5,14 14,9.15 28,15.18 57,9 Ez 31,16.17 32,21.27 Am 9,2 Jon 2,2 Hab 2,5)

V R. V., „šeol“ je přeložen jako „nejnižší jáma“ (Dt 32,22 Ž 86,13)

A je přeložen jako „jáma“ v (Ž 55,15)

V R. V. samotné slovo „šeol“ se vyskytuje v následujících textech (2Sa 22,6 Job 11,8 26,6 Ž 9,17 16,10 18,5 116,3 139,8 Pr 5,5 7,27 9,18 15,11,24 23,14 27,20)

„Šeol“ je v A. V. přeložen jako „hrob“ v (Ge 37,35 42,38 44,29,31 1Sa 2,6 1Kr 2,6 9,1 …. Job 7,9 14,13 17,13 21,13 24,19 Ž 6,5 30,3 31,17 49,14,15 88,3 89,48 141,7 Pr 1,12 30,16 Ek 9,10 So 8,6 Ho 13,14)

V R. V. je „Šel“ překládán jako „hrob“. řecké slovo „gehenna“ je přeloženo jako „peklo“ v následujících místech Písma (Mt 5,22.29.30 10,28 18,9 23,15.33 Mr 9,43.45.47 L 12,5 J 3,6)

V R. V. zavedl „Hádes“, slovo, které se nachází v řeckém textu a které označuje neviditelný svět, v následujících místech Písma (Mt 11,23 16,18 L 10,15 16,23 Ak 2,27.31 Ř 1,18 6,8 20.):

Nový biblický slovník má (částečně) tato slova o nebi (všimněte si zejména tvrzení, že nebe se někdy používá jako synonymum pro Boha):

Nebe je příbytek Boha a těch, kteří jsou s ním úzce spojeni. Izraelita se má modlit: „Shlédni ze svého svatého příbytku, z nebe“ (Dt 26,15). Bůh je ‚Bůh nebes‘ (Jon 1,9), nebo ‚Hospodin, Bůh nebes‘ (Ez 1,2), nebo ‚Otec, který je na nebesích‘ (Mt 5,45; 7,21 atd.). Bůh tam není sám, neboť čteme o ‚nebeském vojsku‘, které se mu klaní (Ne 9,6), a o ‚andělech v nebi‘ (Mk 13,32). Věřící se také mohou těšit na ‚dědictví, které je pro ně uchováváno v nebi‘ (1 Pt 1,4). Nebe je tedy současným příbytkem Boha a jeho andělů a konečným cílem jeho svatých na zemi.

Mezi mnoha starověkými národy existovala představa o mnohosti nebes. Bylo naznačeno, že NZ svědčí o rabínské představě sedmi nebes, neboť jsou zde zmínky o ráji (L 23,43) a o „třetím nebi“ (2 Kor 12,2; to se podle rabínského počítání nazývalo rájem, srov. 2 Kor 12,3). O Ježíši se také říká, že prošel „nebesy“ (Žd 4,14). To jsou však chatrné základy, na nichž lze takovou stavbu postavit. Celý jazyk NZ lze dokonale chápat v souladu s nebesy jako místem dokonalosti. Nebe se začíná používat jako úctyhodná perifráze pro Boha. Když tedy marnotratný syn říká „zhřešil jsem proti nebi“ (L 15,18.21), myslí tím „zhřešil jsem proti Bohu“. Stejně tak u J 3,27: „co je mu dáno z nebe“. Nejdůležitějším příkladem je Matoušovo použití výrazu ‚nebeské království‘, který se zdá být totožný s výrazem ‚Boží království‘. Nakonec si musíme všimnout eschatologického použití tohoto výrazu. Ve SZ i NZ se uznává, že současný fyzický vesmír není věčný, ale zanikne a bude nahrazen „novým nebem a novou zemí“ (Iz 65,17; 66,22; 2 Pt 3,10-13; Zj 21,1). Tyto pasáže bychom měli chápat tak, že naznačují, že konečný stav věcí bude takový, aby plně vyjadřoval Boží vůli.

BIBLIOGRAFIE. TDNT 5, s. 497-543; NIDNTT 2, s. 184-196; ZPEB, 3, s. 60-64. L.M.

PEKLO. ‚Peklo‘ ve SZ vyjadřuje gk. slovo transliterované jako ‚Gehenna‘ (Mt 5,22.29-30; 10,28; 18,9; 23,15.33; Mk 9,43.45.47; Lk 12,5; Joz 12,5). 3:6). Název je odvozen od hebr. údolí (syna Hinnomova, údolí poblíž Jeruzaléma (Joz 15,8; 18,16), kde se v souvislosti s pohanskými obřady obětovaly děti ohněm (2 Kr 23,10; 2 Kr 28,3; 33,6; Ž 7,31; 32,35). Jeho původní odvození je nejasné, ale Hinóm je téměř jistě jméno osoby. V pozdějších židovských spisech začala Gehenna znamenat místo trestu pro hříšníky (Nanebevzetí Mojžíše 10,10; 2 Esd 7,36). Byla zobrazována jako místo neuhasitelného ohně – obecná představa ohně jako vyjádření Božího soudu se vyskytuje ve SZ (Dt 32,22; Dn 7,10). Rabínská literatura obsahuje různé názory na to, kdo bude trpět věčným trestem. Rozšířené byly představy, že utrpení některých skončí zničením nebo že ohně Gehenny jsou v některých případech očistné (Roš hašana 16b-17a; 58b; Mišna Edujóth 2. 10). Zastánci těchto nauk však také učili o realitě věčného trestu pro určité třídy hříšníků. Tato literatura i apokryfní knihy potvrzují víru ve věčný trest (srov. Judit 16, 17; Žalmy Šalamounovy 3, 13). Učení NZ tuto minulou víru potvrzuje. Pekelný oheň je neuhasitelný (Mk 9,43), věčný (Mt 18,8), jeho trest je opakem věčného života (Mt 25,46). Nic nenasvědčuje tomu, že by ti, kdo do pekla vstoupí, z něj někdy vyšli. SZ však ponechává otevřené dveře víře, že zatímco peklo jako projev nesmiřitelného Božího hněvu vůči hříchu je nekonečné, existence těch, kdo v něm trpí, taková být nemusí. Je obtížné sladit konečné naplnění celého vesmíru v Kristu (Ef 1,10; Kol 1,20) s pokračující existencí těch, kteří ho odmítají. Někteří badatelé tvrdí, že věčný trest je takový, který je věčný ve svých důsledcích; v každém případě věčný nemusí nutně znamenat nikdy nekončící, ale znamená „dlouhé trvání sahající až k duševnímu horizontu pisatele“ (J. A. Beet). Na druhou stranu Zj 20,10 skutečně naznačuje vědomá, nikdy nekončící muka pro ďábla a jeho agenty, i když jde o vysoce symbolickou pasáž, a někteří by tvrdili, že podobný konec čeká i lidi, kteří nakonec odmítnou činit pokání. V každém případě by nic nemělo snižovat vážnost varování našeho Pána před strašlivou skutečností Božího soudu v budoucím světě. V knize Jas. 3,6 se Gehenna, podobně jako bezedná propast ve Zj 9,1nn; 11,7, jeví jako zdroj zla na zemi. Představy NZ týkající se věčného trestu nejsou jednotné. Kromě ohně je popisován jako temnota (Mt 25,30; 2 Pt 2,17), smrt (Zj 2,11), zničení a vyloučení z přítomnosti Pána (2 Te 1,9; Mt 7,21-23) a dluh, který je třeba zaplatit (Mt 5,25-26). Pouze ve 2 Pt 2,4 nacházíme sloveso přeložené v RSV „uvržen do pekla“ a přeložené peš. ‚uvržen do dolních krajů‘. je klasickým slovem pro místo věčného trestu, ale zde je použito pro přechodnou sféru trestu pro padlé anděly.

BIBLIOGRAFIE. J. A. Beet, The Last Things, 1905; S. D. F. Salmond, The Christian Doctrine of Immortality, 1907; J. W. Wenham, The Goodness of God, 1974; H. Bietenhard, NIDNTT 2, s. 205-210; J. Jeremias, TDNT 1, s. 9f., 146-149, 657f.

Další informace:

Nebe.

1. Stvořeno Bohem. Ge 1,1; Ř 10,6.

2. Věčné. Ž 89,29; 2K 5,1.

3. Nezměrný. Jer 31,37.

4. Vysoký. Ž 103,11; Iz 57,15.

5. Svatý. Dt 26,15; Ž 20,6; Iz 57,15.

6. Boží příbytek. 1K 8,30; Mt 6,9.

7. Boží trůn. Iz 66,1; Ak 7,49.

8. Bůh

a. Je Pánem. Da 5,23; Mt 11,25.

b. Vládne v. Ž 11,4; 135,6; Da 4,35.

c. Naplňuje. 1K 8,27; Jer 23,24.

d. Odpovídá svému lidu z. 1Kr 21,26; 2Kr 7,14; Ne 9,27; Ž 20,6.

e. Posílá své soudy z. Ge 19,24; 1Sa 2,10; Da 4,13.14; Ř 1,18.

9. Kristus

a. Jako prostředník vstoupil. Ak 3,21; Žd 6,20; 9,12.24.

b. Je všemohoucí v. Mt 28,18; 1P 3,22.

10. Andělé jsou v. Mt 18,10; 24,36.

11. Jména svatých jsou zapsána. L 10,20; Žd 12,23.

12. Svatí odměněni v. Mt 5,12; 1Pe 1,4.

13. Pokání způsobuje radost v. L 15,7.

14. Uložení pokladu v. Mt 6,20; L 12,33.

15. Tělo a krev nemohou dědit. 1K 15,50.

16. Štěstí popsané. Ř 7,16.17.

17. Je nazýváno

a. Garner. Mt 3,12.

b. Království Kristovo a Boží. Ef 5,5.

c. Otcův dům. J 14,2.

d. Nebeská země. Žid 11,16.

e. Odpočinek. Žid 4,9.

f. Ráj. 2K 12,2.4.

18. Bezbožní vyloučeni z. Ga 5,21; Ef 5,5; Řím 22,15.

19. Henoch a Eliáš byli přeloženi do. Ge 5,24; Žd 11,5; 2Kr 2,11.3

Peklo.

1. Místo beztělesných duchů. Ak 2,31.

a. Které navštívil Kristus. L 23,43; Ak 2,31; 1P 3,19.

b. Obsahuje, místo odpočinku, Abrahamovo lůno. Lu 16,23.

c. Ráj. Lu 23,43.

d. A místo muk. Lu 16,23.

2. Místo budoucího trestu

a. Zničení z Boží přítomnosti. 2T 1,9.

3. Popisováno jako

a. Věčný trest. Mt 25,46.

b. Věčný oheň. Mt 25,41.

c. Věčné hoření. Iz 33,14.

d. Ohnivá pec. Mt 13,42.50.

e. Ohnivé jezero. Ř 20,15.

f. Oheň a síra. Př 14,10.

g. Neuhasitelný oheň. Mt 3,12.

h. Pohlcující oheň. Iz 33,14.

4. Připravený pro ďábla, &c. Ohnivý oheň. Mt 25,41.

5. Vždyť je to tak, jak se to dělá. Ďáblové jsou v něm uzavřeni, až do soudného dne. 2Pe 2,4; Jud 1,6.

6. Trest, je věčný. Iz 33,14; Ř 20,10.

7. Bezbožní budou proměněni. Ž 9,17.

8. Lidská moc nemůže uchránit před. Ezech 32,27.

9. Tělo trpí v. Mt 5,29; 10,28.

10. Duše trpí v. Mt 10,28.

11. Moudrý se vyhýbá. Pr 15,24.

12. Snažte se uchránit ostatní před. Pr 23,14; Žl 1,23.

13. Společnost bezbožných vede k. Pr 5,5; 9,18.

14. Šelma, falešní proroci a ďábel budou uvrženi do. Ř 19,20; 20,10.

15. Mocnosti, nemohou zvítězit nad církví. Mt 16,18.

16. Ilustrováno. Iz 30,33.

.