Naše zjištění jsou první, která ukazují, že chování a složení ejakulátu mužů se mění v reakci na nový ženský podnět. Když byli muži vystaveni novému ženskému podnětu po opakovaném vystavení jinému ženskému podnětu, doba do ejakulace se snížila, zatímco objem ejakulátu a celkový počet pohyblivých spermií v ejakulátu se zvýšil. Naše výsledky mají důležité důsledky pro pochopení selekčních tlaků na reprodukční vzorce mužů, plasticitu alokace ejakulátu a diagnostiku a léčbu v kontextu mužské plodnosti.

Naše zjištění zkrácení doby do ejakulace a zvýšení objemu ejakulátu a počtu pohyblivých spermií při novém ženském podnětu naznačují selekční tlaky v naší evoluční minulosti na větší investice a rychlejší přenos ejakulátu při páření s jinými ženami, než je sociální partnerka muže (tj, mimopárové kopulace). Zvýšení celkového počtu pohyblivých spermií může vést k vyšší pravděpodobnosti oplodnění a větší schopnosti konkurovat spermiím jiných samců, zatímco zkrácení doby do ejakulace může snížit pravděpodobnost odhalení mimopárové kopulace. Naše výsledky doplňují zjištění Koukounase a Overa (2000), že obvod penisu a vlastní vzrušení se rovněž zvýšily při vystavení novému samičímu podnětu po návyku na jiný samičí podnět. Kromě důkazů o účincích nových ženských podnětů prokázaly jiné studie na lidech úpravu ejakulátu v reakci na vnímané riziko konkurence spermií (Baker a Bellis 1993; Kilgallon a Simmons 2005). Tyto výsledky dohromady ukazují, že ačkoli stále nemáme úplnou představu o tom, jak silná byla selekce z konkurence spermií v evoluční minulosti člověka (Simmons et al. 2004; Larmuseau et al. 2013; Leivers a Simmons 2014; Shackelford et al. v tisku), samčí fyziologie a chování reagují takovým způsobem, který odpovídá historii konkurence spermií a mimopárových příležitostí k páření.

Ačkoli jsme zjistili vliv nového samičího podnětu na některé parametry ejakulátu, nezjistili jsme žádné účinky opakovaného vystavení stejným samičím a samčím podnětům. Předchozí studie nalezly důkazy o sexuální habituaci u mužů. Mužské vzrušení, měřené penilní tumescencí, se snížilo při opakovaném vystavení stejnému sexuálně explicitnímu podnětu během kratších (tj. méně než 60 min; O’Donohue a Geer 1985; Plaud a kol. 1997; Koukounas a Over 2000; Dawson a kol. 2013) i delších časových období (tj. 3-6 týdnů; O’Donohue a Plaud 1994; Plaud a kol. 1997). Naproti tomu jsme nezjistili významné změny v žádném z parametrů ejakulátu, které jsme měřili mezi prvním a šestým vystavením muže podnětnému materiálu zahrnujícímu stejného herce a herečku v průběhu 11-14 dnů. Jedinými trendy v našich údajích, které odpovídaly efektu habituace, bylo snížení objemu ejakulátu (t = -0,72; df = 15; p = 0,24) a prodloužení doby do ejakulace (t = 1,23; df = 19; p = 0,12). Zajímavé je, že to byly dva ze tří parametrů, které se významně změnily s expozicí nové ženy. Je možné, že k hlubším změnám těchto parametrů by došlo ve fázi habituace s vyšším počtem expozic známé ženě.

Kontrastní výsledky naší studie a výsledků předchozích studií by mohly být způsobeny také tím, že naše studie se od předchozích lišila dvěma zásadními způsoby. Za prvé jsme testovali habituaci na herečku a / nebo herce ve filmovém klipu tím, že jsme muže opakovaně vystavovali klipům obsahujícím stejné osoby, ale různé náhodně vybrané scény. Naproti tomu předchozí studie, které zjistily habituační účinek na sexuální vzrušení mužů, používaly opakovaně přesně stejný stimulační materiál, a testovaly tedy habituaci na jakýkoli aspekt materiálu. Je možné, že vystavení různým sexuálním aktům ve fázi habituace naší studie přidalo variabilitu parametrů ejakulátu, což následně snížilo naši schopnost rozeznat jakékoli významné účinky habituace. V budoucnu bude důležité rozlišovat mezi habituací na konkrétní podnětový materiál, který zahrnuje stejné osoby i stejnou scénu, a habituací na konkrétní osobu nebo osoby. Za druhé, naše studie testovala vliv habituace na soubor parametrů ejakulátu, zatímco předchozí studie testovaly vliv na vzrušení. Souvislost mezi parametry spermatu a vzrušením nebyla dobře prozkoumána, ačkoli existují určité důkazy o jejich pozitivním vztahu (Zavos 1985; Zavos a Goodpasture 1989; van Roijen et al. 1996). V případě habituačních studií testy účinků na reakci na vzrušení neumožňují, aby účastníci během sezení ejakulovali. Snížení vzrušení samců při opakovaném vystavení určitému ženskému podnětu by proto mohlo být fyziologickou reakcí na vnímané zmařené pokusy o páření. Opakované vzrušení bez ejakulace může být pro muže nákladné. V přirozeném prostředí může vzrušení vést k tomu, že samci usilují o partnerku, což může být energeticky nákladné a riskantní. Pokud náklady na opakované vzrušování téže samice nejsou vyváženy přínosy úspěšné kopulace (např. inseminace, posílení párové vazby), může být vzrušování v tomto případě selektováno proti. V neposlední řadě je možné, že parametry ejakulátu, které nebyly v naší studii měřeny, sledovaly vzorce odpovídající habituaci.

Budoucí studie by měly vyhodnotit, zda dochází ke snížení investic do parametrů ejakulátu při opakovaném vystavení stejnému ženskému podnětu za použití různých experimentálních podmínek. Šest sexuálních setkání v průběhu 2 týdnů, jak bylo použito v naší studii, by mělo nízkou pravděpodobnost početí (Zinaman et al. 1996; Thoma et al. 2013). V důsledku toho se po delší expozici mohou projevit účinky habituace. Dále předpokládáme, že investice samců by se s větší pravděpodobností snižovaly s rostoucí expozicí téže samici za podmínek, kdy by složky samčího ejakulátu byly omezené. Tuto podmínku by bylo možné navodit zkrácením doby mezi sběry ejakulátu. Pokud se tyto předpovědi nepotvrdí, je možné, že účinky opakovaného vystavení stejnému podnětu ovlivňují složení ejakulátu jinak u druhů s březostí a krátkou dobou uchovávání spermií (např. mnoho savců; Holt a Lloyd 2010) než u druhů, které kladou vajíčka a mají dlouhodobé uchovávání spermií (např. mnoho členovců, obojživelníků, ryb, ptáků a plazů; Holt a Lloyd 2010). Mohlo by to být například tím, že samci u prvního typu druhů snižují investice do ejakulátu až poté, co je zjištěno těhotenství.

Kromě toho, že výsledky této studie přispívají k rozšiřující se literatuře týkající se evoluční biologie člověka a sexuálního výběru, mají význam i pro medicínu plodnosti. Konkrétně tato studie naznačuje, že mužská neplodnost může být nedostatečně diagnostikována, protože vzorky ejakulátu používané k testování neplodnosti a subfertility jsou často odebírány s použitím obrázků zobrazujících jiné ženy než partnerku muže (Yamamoto et al. 2000). Tento efekt by však mohl být neutralizován vyšší plodností ejakulátů produkovaných při souloži než produkovaných při masturbaci (např. Zavos 1985; Sofikitis a Miyagawa 1993). Naše výsledky naznačují, že pro budoucí studie porovnávající plodnost ejakulátů produkovaných za různých podmínek a studie diagnostiky mužské plodnosti bude důležité zvážit vliv stimulace novými ženami a sexuálními scénáři. Zohlednění účinku nových podnětů může vést k odlišným závěrům takových studií a diagnóz. Podpora technik, které více odpovídají běžným sexuálním scénářům používaným pacienty při pokusech o početí, může zlepšit přesnost diagnóz mužské neplodnosti, zatímco použití nových podnětů může zlepšit výsledky technik asistované reprodukce.

Závěrem lze říci, že v naší studii muži produkovali kvalitnější ejakuláty, když byli vystaveni působení nových, nikoli známých žen. Navíc muži ejakulovali rychleji při pohledu na novou ženu poté, co byli opakovaně vystaveni stejné ženě. Tyto údaje naznačují, že muži přednostně investují více do nových sexuálních situací zahrnujících neznámé ženy. K objasnění bezprostředních mechanismů ovlivňujících rozdílnou alokaci ejakulátu u lidí by mohl být proveden další výzkum. Kromě toho by další zkoumání složení ejakulátu, včetně analýzy proteinů semenné tekutiny, mohlo odhalit další složky ejakulátu, které se mění s novými podněty. Tyto budoucí studie by mohly pomoci lékařům při navrhování lepších strategií pro diagnostiku mužské neplodnosti a pro technologie asistované reprodukce tím, že poskytnou vhled do příčin variability parametrů spermatu u lidí.