Zotavení a jeho pobyt na oddělení

„Takže v rámci zotavení to bylo v pořádku, jediný problém, který vždycky mám, je zotavení po anestezii. Už jsem byl na několika zákrocích v narkóze a moje žena vždycky přišla dolů a mluvila mi do ucha, aby mě dostala z narkózy. Někdy to trvalo třeba pět nebo šest hodin, ale vím, že po této operaci jsem se měl probudit v devět hodin ráno a manželka mě mohla vzbudit až kolem půl sedmé večer.

„Musel jsem být stále pod narkózou (po celou tu první noc), protože jsem podřimoval a probouzel se, a pokaždé, když jsem se podíval na hodiny na pokoji, zdálo se mi, že se posunuly jen o čtvrt hodiny.

„V noci jsem nemohl usnout, protože jsem byl na oddělení, kde jsem viděl na noční sestru – viděl jsem, jak pracuje na svých papírech. Čas plynul velmi, velmi pomalu a v nemocnici vás samozřejmě budí každé čtyři hodiny, aby vám změřili krevní tlak a všelijaké monitorování, takže se moc dobře nevyspíte.

„Myslím, že mě osprchovali asi druhý den po operaci, což bylo trochu těžké, protože jsem byl celý obvázaný obvazy a páskami a tak.

„Na stejném oddělení jako já byli lidé, muži, kteří byli stejně staří jako já nebo možná o dva nebo tři roky mladší. Když chodili po operaci, tak chodili na chodítkách a já jsem je míjela, když šli po chodbě, a já jsem šla jako normálně, víte, a říkala jsem ‚promiňte, že vás míjím, ale já jdu na denní cvičení‘ a bylo mi tak trapně, protože oni tlačili chodítko a já jsem kolem nich profrčela milionem kilometrů za hodinu.

„Vůbec jsem se necítila slabá, cítila jsem se docela dobře. Možná to bylo mou velikostí, ostatní muži byli větší postavy.

„Všichni ostatní pacienti kolem mě – muži, se kterými jsem se během dne bavil – jen seděli v posteli a četli si. Vstával jsem z postele a procházel se po chodbách – objevoval jsem nejrůznější části nemocnice, o kterých jsem ani nevěděl, že existují, a po nějaké době mě to začalo trochu nudit, protože jsem chodil po stejných chodbách, ale prohlížel jsem si obrázky na stěnách, jo a mluvil jsem s cizími lidmi. Raději jsem dělal cokoli, než abych ležel v té malé postýlce

„Takže stejně jsem tam byl možná ještě tři nebo čtyři dny, pak mě odhlásili a šel jsem domů.“

Zpět doma – ne zrovna nejtrpělivější pacient

„Musím přiznat, že jsem nebyl tak silný, jak jsem si myslel, že budu. Myslel jsem si, že se vrátím domů a budu zase na zahradě, ale musel jsem šest měsíců sedět. Byla to vlastně docela nuda.

„Kdyby moje žena stále pracovala a nechala mě doma, asi bych byl venku v garáži a dělal různé věci – takže bych asi při svém zotavování měl vlastně vzdát hold své ženě, protože ona sledovala všechno, co jsem dělal.

„Ach ano, dělal jsem věci, když se moje žena nedívala. Mám koníčka se starými auty a třídím lidem díly z druhé ruky. Obnáší to zvedání těžkých krabic z půdy, které mohou vážit až 25 až 35 kilogramů. Když se manželka nedívala, posouval jsem krabice a balancoval na vrcholu žebříku, dokud jsem nezískal požadovaný předmět. Trochu nemravné, ale chci být užitečný a ostatní lidé na mě spoléhají, že jim pomůžu, protože nikde jinde pomoc nenajdou.

„Aha, to je další věc: před operací jsem si vařil kaši na sporáku, a zatímco se vařila, klekl jsem si na zem – dělám to už léta – a udělal jsem 60 kliků rovně. Když jsem přišel z nemocnice, zkusil jsem udělat jeden, což bylo šílené, protože mám obrovskou ránu na hrudníku, nedokázal jsem udělat ani jeden. Manželka mě chytila a řekla: „Nezkoušej nic dělat!“

„Říkali, že teď už je rána zahojená a měl bych být schopen dělat cokoli, ale když se snažím dělat kliky, dostanu se asi na 15 a jizva na hrudi to nemá ráda, ale stejně dělám všechny ostatní cviky. Do posilovny chodím jednou týdně, a když se trenér nedívá, zvyšuju váhy. Jsem opravdu trochu zlobivý. Ale tím, že jsem lehká, chci budovat svaly a ty nebudu budovat, když nebudu mít žádný odpor.

„Momentálně mě bolí, je to vlastně docela přitěžující: pravá ruka mě z nějakého důvodu, jakmile si lehnu, bolí od zápěstí až po rameno a mám pocit, že je to vlastně v kostech….. U doktora jsem ještě nebyla, většinou jdu, jen když potřebuju další prášky.

„Tuhle jsem trochu zlobila, když jsem vzala vnuka do parku, mají tam cvičební nářadí, které může používat veřejnost. Byla jsem na jednom konkrétním zařízení, používala jsem ruce a jeden malý kluk se zastavil se svým tátou, aby se podíval, a já jsem samozřejmě pokračovala a myslím, že jsem to možná přehnala. Ale tu bolest jsem měl ještě předtím, než jsem se pokusil o ten hloupý trik.“

Kontroly, léky a klid

„Většinou chodím čtyřikrát ročně a pravidelně na kontroly. Před operací jsem nebrala vůbec žádné prášky. Dřív jsem se smála kamarádkám a říkala: „Kolik bereš prášků?“ a ony mi ukazovaly tácy s prášky. Teď jsem na tom stejně.

„Čas od času, když cvičím, se trochu nafouknu a říkám si: ‚Co když jsem to přehnal? Ale když jdu do posilovny, beru si s sebou sprej a možná si ho vezmu, když jdu na dlouhou, dlouhou procházku. Pro jistotu si ho strčím do kapsy, ale naše procházky jsou většinou po rovině, nejsou tam žádné prudké kopce, takže se nenamáhám.

„Dva týdny po operaci jsem musel sprej použít, ale použil jsem ho špatně. Když mě poprvé pustili z nemocnice, předepsali mi všechny ty prášky, myslím, že jich bylo sedm. Byl jsem z toho dost otrávený a bral jsem je všechny najednou. Nikdo mi nikdy neřekl, že některé musím brát ráno, jiné večer. Takže jednou, když jsem to udělal, jsem asi po hodině ležel na gauči a řekl jsem své ženě: „Necítím se dobře, mám pocit, že omdlím.“ A ona řekla: „Vezmi si sprej, vezmi si sprej.“ A tak jsem si vzal prášek.

„No, nikdy předtím jsem ho nepoužil, neměl jsem ani ponětí, ani jsem nevěděl, jak zvednout jazyk. Manželka mi řekla ‚nemáš zvednutý jazyk‘. No, nakonec jsem to udělal a nastříkal jsem si sprej pod jazyk. Pořád jsem se cítil trochu omámený, tak jsem znovu popadl sprej a udělal další dva střiky. No a pak mi začalo být opravdu špatně, vlastně jsem omdlel.

„Manželka zavolala 111 a záchranka přijela včas, ale co to bylo, neměl jsem si brát ty druhé doušky spreje. Měl jsem si udělat jen ten jeden, protože to trvá dvě nebo tři minuty, než to zabere.

„Teď už to vím…. A teď už nemám tolik prášků a beru dva ráno a dva večer.

„Před operací a po operaci jsme chodili na ty schůzky Heart Foundation, které mají tady v Palmerston North v PHO. Každý týden jsme dělali devět různých titulů a absolvovali jsme to asi dvakrát. Nedávno jsem tam dokonce byla se svou sestrou – měla infarkt a zavedli jí stent a teď se cítí na milion dolarů. Takže ji na ta setkání beru s sebou, aby věděla všechno o srdci, prášcích a cvičení a různých věcech, které musí dělat. Ta podpora je fantastická.

„Byla jsem (také) nominována, abych chodila do této skupiny…. je to nadace pro tělocvik. Je to vlastně firma, ale vedení nemocnice platí lidem, jako jsem já, po operaci, aby prošli tímto 12týdenním kurzem, kde máte osobního trenéra. Opravdu se o vás starají, když děláte tento cvičební program.

„Teď jsem na jiném programu a chodím do místní posilovny. Je tam bazén, pořád mám trenéra a všechno je to placené přes nemocniční radu, takže jsem velmi vděčná za to, že mám ty dvě aktivity v posilovně, které mi byly poskytnuty.

„Přemýšlím o tom, že budu chodit na plný úvazek do posilovny, do které teď chodím. Cítím se dobře, připadám si mnohem mladší, než ve skutečnosti jsem.

„Mám kamarády mnohem mladší než já a ti sedí celý den u televize. Já jsem to nemohl dělat, říkal jsem si: ‚To už můžeš být rovnou v domově důchodců, když budeš celý den sedět a nic nedělat‘, ale oni jsou samozřejmě větší lidé a s holí se hůř pohybují. Jsem vděčná za to, že jsem malá, protože si myslím, že mi to dalo dalších 20 let života.“

Dieta a omezení cukru

„Když jsme šli na to setkání s Heart Foundation, tak nám vysvětlovali o plaku a cholesterolu a hlavně o cukrech.

„Když jsem byla v pubertě, měli jsme obchod s mléčnými výrobky, který koupil můj otec – chodila jsem v noci do obchodu a kradla lízátka ze sklenice. Nebyla jsem jediná, moje sestry dělaly totéž.

„V Nadaci pro srdce říkali, že všechny ty cukry, které jsi za ta léta snědl, jsou jako nátěr pro tvé tepny, pak přijde cholesterol a ten se ti na tepny nalepí, a to ještě kvůli tomu obsahu cukrů ve stravě. Proto jsem měl ucpané tepny, mám velkou chuť na sladké.

„Moje žena mě každý večer rozmazluje jídly restauračního typu, navíc bych řekl, že za posledních 42 společných let jsme vynechali zákusky jen jeden nebo dva dny z každého týdne v nich. Já ani moje žena prostě nepřibíráme a ani jeden z nás se za celou dobu manželství nedostal přes 60 kg.“

„Já sám jím za dva muže a mezi jídly vybírám ze spíže, ale bohužel mám stejnou váhu jako v 21 letech. Asi jsme hyperaktivní nebo máme rychlý metabolismus?

„Naštěstí nám naše rozlehlá zeleninová zahrada poskytuje celoročně dostatek produktů, včetně mnoha bylinek.“

„A přestože se dřív pohyboval nahoře kolem 5, 6 7, můj cholesterol se nyní snížil asi na 3,2.

„Jsem opravdu vděčný za veškerou pomoc, které se mi dostalo od nemocničních lékařů a PHO a Nadace pro srdce.“

„Jsem opravdu vděčný za všechnu pomoc, které se mi dostalo.