Výzkumníci a filozofové podrobně zkoumali emocionální dramata lásky a rodiny. Mnohem méně času však věnovali úvahám o hlubokém uspokojení z dobrého přítele.

Podobná věc se děje i v našem vlastním životě, píše vědecká novinářka Lydia Denworthová. Když se musí něco vzdát, jsou to často naše přátelství, která ustupují rodinným a pracovním povinnostem – nebo našemu poslednímu románku.

Ale to je chyba, tvrdí ve své nové knize Friendship: Evoluce, biologie a neobyčejná síla základního životního pouta. Výzkumy totiž naznačují, že přátelství nám může pomoci najít cíl a smysl života, zůstat zdraví a žít déle. Intimita, podpora, rovnost a emocionální vazby, které máme v přátelství, jsou jedinečné.

Její kniha je poctou vztahům navázaným díky lenošce, vyplakaným ramenům a laskavostem, které není třeba oplácet. „Věda o přátelství vám dává povolení trávit čas se svými přáteli a nazývat to zdravým,“ říká. „Nejste požitkáři.“ V rozhovoru pro Greater Good Denworth vysvětluje, proč potřebujeme své přátele a jak udržet tato spojení pevná – dokonce i v době pandemie.

Kira Newman: Jak se mění přátelství u lidí v průběhu jejich života?

Lydia Denworth

Lydia Denworth: Když jste velmi mladí, váš primární sociální vztah je samozřejmě s rodiči nebo pečovateli. Když však děti začnou chodit do školy, začínají navazovat hlubší přátelské vztahy, které zahrnují jednak společné aktivity, jednak hlubší, společný emocionální prvek. V období dospívání se pak stávají ještě abstraktnějšími a vztahovějšími.

Po celou střední a vysokou školu se přátelství může zdát snadné, protože jste vrženi do prostředí, kde máte spoustu stejně starých vrstevníků a okruh potenciálních přátel je velký. V době dospívání je navíc váš mozek nastaven na sociální signály a navazování vztahů tak, jak nikdy nebude. Jste opravdu hyperzajímaví na sociální aktivity.

Poté v dospělosti, když lidé začnou mít práci a třeba se ožení nebo založí rodinu, může být těžší trávit čas s přáteli. Ke konci života máme tendenci vrátit se k tomu, že máme trochu více času, jakmile děti odrostou a kariéra a zaměstnání jsou méně náročné.

V životě existují tyto přechodné body, kdy je snazší nebo těžší trávit čas s přáteli, ale důležité je, aby lidé věděli, že přátelství je celoživotní záležitost a že je to něco, čemu by lidé měli věnovat pozornost v každém životním bodě. Myslím, že lidé si někdy myslí (zejména po třicítce a čtyřicítce): „Teď prostě nemám na přátele čas,“ a to je chyba.

Pokud se dostanete do věku 65 let a pak jste nyní připraveni začít se věnovat přátelům, no, je to trochu jako přestat kouřit, když je vám 65 let. Pokud přejdete z 15 do 65 let a celou dobu kouříte, je pořád lepší přestat než nepřestat, ale nějaké škody už budou napáchány. A pokud se po celou dobu nevěnujete přátelům, platí to samé.

KN: Ve své knize poznamenáváte, že když jsme zaneprázdněni, máme tendenci zanedbávat svá přátelství více než jiné vztahy. Můžete o tom říci více?“

LD: Důvodem, proč to děláme, je to, že se cítíme více zavázáni své rodině, se kterou jsme spřízněni, a to dává spoustu smyslu – jsme právně a biologicky spojeni se členy své rodiny. Neříkám tedy, že bychom měli s rodinou trávit mnohem méně času. Ale také máme pocit, že trávit čas s přáteli místo práce je požitkářství.

Můj vzkaz je, že to nemusí být nutně požitkářství, protože mít dobré, silné přátelské vztahy je pro sebe stejně důležité jako dieta a cvičení, a proto je třeba je upřednostnit. Pokud věčně rušíte schůzky se svými přáteli nebo si nedokážete zajistit, abyste je viděli, mluvili s nimi nebo s nimi komunikovali, pak nejste dobrými přáteli a neudržujete pevné vztahy. Potřebujete, aby vám přátelé byli po ruce. Musíte však na té cestě odvést kus práce, jinak tam nebudou. Přátelství sice nějakou dobu trvá, ale to je docela dobrá zpráva, protože (většinou) být s přáteli je zábava.

Druhá polovina příběhu však říká, že je zcela normální, že se v průběhu života naše přátelství mění, a to je v pořádku. Přátelství sice musí být dlouhodobý vztah, ale během života se může vystřídat několik dlouholetých přátelství. Není to tedy tak, že můžete zůstat přáteli pouze s lidmi, které jste znali v mládí, samozřejmě, protože spousta lidí si v dospělosti najde nové přátele a ti se mohou stát bližšími přáteli.

Pokud vztah není zdravý, nebo dokonce pokud vám jen dobře neslouží, pokud není pozitivní, pokud vás opravdu vyčerpává, nebo pokud je jednostranný a jeden z vás vždy pomáhá tomu druhému, ale ne naopak – to už tak skvělé není. Myslím, že lidé si musí uvědomit, že je v pořádku odejít od přátelství, která nejsou dobrá.

KN: To se zdá být odvrácenou stranou všech těch úžasných výhod, které máme, když máme silná přátelství: Když máme obtížné, konfliktní vztahy, je tu spousta potenciální bolesti.

LD: Stejně jako je pro tebe dobrý silný vztah, je pro tebe špatný negativní vztah. Ukazuje se, že i ambivalentní vztah je pro tebe biologicky špatný.

Přátelství: W. W. Norton, 2020, 320 stran)

Ambivalentní vztah je takový vztah, ve kterém máte jak pozitivní, tak negativní pocity z dané osoby nebo z interakce s ní. A to platí o mnoha našich vztazích – téměř o polovině.

Výzkumníci měli stupnici od jedné do pěti: Jak pozitivní pocity ve vás tento vztah vyvolává a jak negativní pocity ve vás tento vztah vyvolává? Každý, kdo měl u obou věcí hodnotu dvě a více, se počítal jako ambivalentní, což je opravdu široký pojem. Můžete mít pět bodů na dobré a dva na špatné hodnocení. Zajímavé bylo, že každý vztah, který byl zařazen do kategorie ambivalentní, zřejmě vyvolával kardiovaskulární problémy a další druhy zdravotních problémů.

Není tak překvapivé, že by toxický vztah škodil zdraví. Ale myslím, že problém s ambivalentními vztahy, kterých má mnoho z nás mnoho, je překvapivější. Myslím, že většina lidí tuší, že to dobré převažuje nad tím špatným, a zatím (v tomto výzkumu je ještě brzy) to tak nevypadá.

Myslím, že tohle všechno je připomínkou toho, jak je důležité pracovat na vztazích – na všech, ale i na svých přátelstvích. Pozitivní přátelství má skutečnou hodnotu.

Jestliže není pozitivní, můžete udělat několik věcí. Jednou z nich je, že se ho můžete pokusit zlepšit, pracovat na něm, třeba si s ním tvrdě promluvit. Druhá možnost je, že skončíte a řeknete: „Nebudu mít tohoto člověka ve svém životě,“ ale to může být velmi dramatické. A za třetí by to bylo tak, že toho přítele odsunete do vnějších kruhů svého společenského života. Možná to není někdo, s kým byste se mohli snadno přestat stýkat, ale pokud už na něj nejste citově závislí, je to pro vás lepší.

KN: Existuje nějaká praxe, kterou byste doporučil, nebo kroky, které ve svém životě podnikáte, abyste přátelství věnoval více času a energie?

LD: Opravdu to začíná tak jednoduše, jako věnovat pozornost a stanovit si priority. Snažím se pravidelně plánovat setkání se svými blízkými přáteli a s lidmi, na kterých mi záleží, abych se s nimi často vídal. Všichni máme poměrně nabitý život, ale já se v první řadě snažím si to naplánovat a pak se snažím tam přijít – ukázat se. Myslím, že ukázat se je opravdu zásadní součástí přátelství, a to v každém slova smyslu.

Může se prostě stát, že několik týdnů nemáte čas se s někým sejít na večeři, takže si zavoláte a dohoníte to tímto způsobem. Udělat si čas na to, abych dohonil něčí život a vyslechl si, co se s ním děje, je důležitým ukazatelem toho, že mi stojí za to, abych věděl, co se děje ve vašem životě.

Kromě toho si myslím, že je užitečné si uvědomit, že věda objasnila definici kvalitního vztahu. Musí mít tyto minimálně tři věci: Je to stabilní, dlouhodobý vztah; je pozitivní; a je kooperativní – je vstřícný, vzájemný, já jsem tu pro tebe, ty jsi tu pro mě.

Když komunikujete se svými přáteli, měli byste myslet na svou stranu. Přispívám k tomu? Byl jsem v poslední době užitečný? Kdy jsem naposledy řekl něco hezkého nebo řekl někomu, proč si ho vážím, nebo pro někoho udělal něco hezkého? Jsem v životě toho člověka spolehlivě přítomen? Můžete přemýšlet o tom, že způsob, jakým komunikujete se svými přáteli, musí spadat minimálně do těchto kbelíků.

To samé platí i pro online: být pozitivní, být nápomocný, projevovat se na dálku, ať už je to jen kontrola prostřednictvím SMS nebo poslání vtipného vtipu či přeposlání článku nebo zavolání, které udělá čas. Lidé jsou v poslední době vystresovaní a úzkostní, takže je třeba být jim nablízku a poskytnout jim ucho k naslouchání, rameno k vyplakání, a to i virtuálně.

KN: Právě teď lidé na mnoha místech neviděli své přátele celé měsíce. O co přicházíme, když nemůžeme být se svými přáteli osobně?

LD: Být s přáteli osobně je bohatství, které zasáhne všechny smysly. Nedostává se nám tedy žádného hmatového pocitu z toho, že jsme se svými přáteli, a je rozdíl, když je vidíme na obrazovce oproti tomu, když je vidíme osobně, i když z neurovědeckého hlediska ještě úplně nevíme, jaké jsou tyto rozdíly.

Jednou z věcí, které náš mozek dělá automaticky, když s někým osobně konverzujeme, je přirozený pocit „volání a odpovědi“, že já mluvím, a pak ty odpovídáš, a pak ty mluvíš a já odpovídám. Čteme signály toho druhého způsobem, který nám to usnadňuje.

Když jste online, někdy je interakce nejen trochu umělá, ale je tam doslova zpoždění, které je zabudované z technologie, a to je pro náš mozek dost nepříjemné. Náš mozek to rozpozná jako jiný druh interakce a moc se mu to nelíbí. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč některé lidi Zoom dohání k šílenství. A pokud máte na Zoomu skupinu, je velmi těžké zjistit, kdo bude mluvit jako další. Existuje způsob, jak to řešit neverbálními signály při osobním setkání, což je těžší zvládnout virtuálně.

Když jste osobně, můžete vést mnohem přirozenější konverzaci. Je v tom lehkost, vřelost a přirozenost, které se nám dostává, když jsme se svými přáteli, a myslím, že nám opravdu chybí možnost obejmout je a plácnout si – to jsou velké věci, na kterých hodně záleží. Takže je to ztráta.

To znamená, že lidé hlásí spoustu pozitivních zážitků, a to i na dálku. Jsme nuceni komunikovat virtuálně, ale máme z toho spoustu výhod. Není to totéž, ale je to mnohem lepší než nic. Ačkoli je to omezené, technologie je v tuto chvíli záchranou. Nedokážu si představit, jak by to vypadalo, kdybychom ji neměli.

KN: V co nejvíce doufáte, že si lidé z knihy odnesou?

LD: Že si z přátelství udělají prioritu, že zavolají kamarádovi a budou víc přemýšlet o tom, jak je důležité být dobrým kamarádem, že rodiče budou přemýšlet o tom, že budou s dětmi mluvit o důležitosti přátelství a modelovat, jak být dobrým kamarádem a dávat mu přednost. Rodiče jsou plní poselství o úspěchu a ne tolik poselství o tom, co znamená být dobrým přítelem, ale myslím si, že je to jedna z nejdůležitějších dovedností, kterou si dítě může osvojit. Po celý náš život se důležitost přátelství skrývá na očích.

.