Vláda má dva základní fiskální nástroje k ovlivňování ekonomiky. Jsou to nástroje příjmové a nástroje výdajové. Podívejme se na každý z těchto nástrojů.

Příjmové nástroje

Příjmové nástroje se týkají daní, které vláda vybírá v různých formách. Daně mohou být přímé nebo nepřímé. Přímé daně jsou daně vybírané z příjmů nebo majetku jednotlivců a firem. Patří sem daň z příjmu, daň z majetku, daň z nemovitostí, daň z příjmů právnických osob, daň z kapitálových výnosů, daň ze sociálního zabezpečení atd.

Nepřímé daně jsou daně vybírané ze zboží a služeb. Patří sem daň z prodeje, daň z přidané hodnoty, spotřební daň atd.

Výdajové nástroje

Výdajové nástroje se týkají zvyšování nebo snižování vládních výdajů/výdajů s cílem ovlivnit ekonomiku. Vládní výdaje mohou mít podobu transferových plateb, běžných výdajů a kapitálových výdajů.

Běžné výdaje zahrnují výdaje na základní zboží a služby, jako je zdravotnictví, školství, obrana atd.

Kapitálové výdaje jsou veřejné investice do infrastruktury, jako jsou silnice, nemocnice, školy atd.

Dvě výše uvedené položky zahrnují také dotace nebo přímé poskytování zásluhových a veřejných statků, které by jinak nebyly dostatečně zajištěny.

Transferové platby jsou přerozdělování příjmů od daňových poplatníků těm, kteří potřebují podporu, např. podpora v nezaměstnanosti. Patří sem také úrokové platby ze státního dluhu.

Nástroje fiskální politiky mají několik výhod.

Výdajové nástroje umožňují, aby služby, jako je obrana, využívali všichni obyvatelé země a aby se budovala infrastruktura, která pohání růst. Výdajové nástroje také zajišťují minimální životní úroveň obyvatel. Dotace do výzkumu a vývoje rovněž napomáhají budoucímu hospodářskému růstu.

Daně pomáhají vládě uspokojovat její fiskální potřeby. Uvalením vysokých nepřímých daní může vláda také odradit od užívání takových předmětů, jako je tabák a alkohol.