Building 87, Washington, USA

Tato výzkumná laboratoř společnosti Microsoft ve městě Redmond ve státě Washington je podle Guinnessovy knihy rekordů oficiálně nejtišším místem na Zemi.

Tichý prostor, který technologická společnost vytvořila pro optimální testování zvuku a zařízení, je anechoická komora – místnost izolovaná od vnějších zvuků a navržená tak, aby pohlcovala veškeré odrazy zvuku a elektromagnetických vln uvnitř, takže je zcela bez ozvěny.

„Nejtišší zvuk, který teoreticky popsali matematici, je Brownův pohyb – pohyb částic v plynu nebo kapalině. Dalším krokem by bylo vakuum, jako je vesmír, s úplnou absencí zvuku,“ vysvětluje společnost.

„Zvuková podlaha v anechoické komoře společnosti Microsoft je blíže Brownovu pohybu než dokonce jiným anechoickým komorám. Má nejnižší kdy zaznamenaný zvuk a je optimálním prostředím pro testování zvuku.“

Orfield Laboratories, Minnesota, USA

Další anechoickou komoru najdete v Orfieldových laboratořích v Minneapolisu, které držely Guinnessův rekord ještě před budovou 87.

Prohlídku zařízení si lze objednat prostřednictvím jeho webových stránek, ale upozorňuje, že návštěvníci nemohou být v komoře sami po delší dobu bez dozoru. Novináři tam však byli ponecháni sami, ve tmě. Většina z nich tam vydržela méně než 20 minut, mučena absencí hluku – kromě zvuku vlastního těla.

„V anechoické komoře se stáváte zvukem,“ říká Steve Orfield, majitel centra.

„Obvykle v těchto komorách slyšíte pouze dva zvuky: tlukot svého srdce, tedy bublavý zvuk pohybující se krve, a druhým zvukem je to, co se považuje za spontánní vypalování sluchového nervu,“ říká Trevor Cox, profesor akustického inženýrství na Salfordské univerzitě a autor knihy The Sound Book:

„Váš mozek se snaží vyhledat zvuk tím, že zvyšuje hlasitost ušního nervu, takže vysoké zvuky, které ve skutečnosti slyšíte, jsou zvuky nervu, který pracuje, ale nezachycuje žádné zvuky.“

Blíže k domovu se na Salfordské univerzitě nachází anechoická komora, která je v několika termínech ročně přístupná veřejnosti, poznamenává pan Cox.

Olympijský národní park, Washington, USA

Ti, kdo hledají ticho v přirozenějším prostředí, se mohou podívat do One Square Inch of Silence v Olympijském národním parku ve Washingtonu. Tento kousek divočiny ve výšce 678 metrů nad mořem, který se nachází v deštném pralese Hoh v parku, je považován za nejtišší místo v USA, a to pro svou „rozmanitou přírodní zvukovou kulisu v kombinaci s podstatnými obdobími přirozeného klidu“.

V parku se nachází největší nedotčený jehličnatý les v celých 48 dolních státech USA a má jedno z nejčistších, nedotčených a ekologicky nejrozmanitějších prostředí v zemi, které je domovem více než 300 druhů ptáků a 70 druhů savců.

Park je často monitorován kvůli možným hlukovým zásahům.

„Na rozdíl od jiných národních parků, jako je Yellowstone, Grand Canyon nebo havajské sopky, je zde letecká turistika nezastavěná a území parku nerozdělují silnice. Vzhledem k tomu, že v zapadlé divočině je málo hlukových zásahů, je v Olympijském parku snazší identifikovat zdroje hluku než v jiných parcích,“ uvádí se na webových stránkách.

Kelso Dunes, Mohavská poušť, USA

„Absence jakékoli divoké zvěře, letadel nebo aut v Mohavské poušti, kde není vidět nic jiného, je docela kouzelná,“ řekl pan Cox pro Telegraph Travel.

„Když jsem byl na expedici, abych nahrál zpívající písečné duny, zažil jsem něco zcela vzácného: naprosté ticho. Spalující letní vedro odhánělo návštěvníky.“

„Utábořili jsme se na úpatí dun Kelso, v pustém křovinatém údolí s dramatickými žulovými kopci za zády. Nad hlavou nám nepřeletěla prakticky žádná letadla a jen zcela výjimečně se o hluk postaralo vzdálené auto nebo nákladní vlak.

„Po většinu dne foukal silný vítr, ale za soumraku a brzy ráno se vítr uklidnil a objevilo se ticho. Přes noc jsem slyšel, že ticho bylo přerušeno jen jednou, když smečka nedalekých kojotů vyla jako strašidelné děti.“

Kielder Mires, Anglie

Northumberlandský Kielder Mires (největší oblast blatouchů v Anglii) byl před několika lety shledán nejtišším místem v Británii, a to na základě faktorů, jako je vzdálenost od nejbližší silnice nebo letecké dráhy.

„Tento kousek v lese je vlastně úniková cesta těsně u vojenské střelnice RAF. Není tedy příliš rozmanitá na přírodní zvuky, jako je zpěv ptáků nebo šustění listí, což si většina lidí spojuje s tichem nebo klidem,“ řekl pan Cox pro Telegraph Travel.

Prof. Cox ji vyhledal při výzkumu pro svou knihu, při jízdě na horském kole a následném trekingu přes bažiny, aby se dostal k 8 650 akrů velkému kousku posvátné země.

„Kielder byl zvláštní,“ řekl. „Bylo tam velmi, velmi ticho. Párkrát jsem slyšel ptáka, ale kromě toho tam nebylo vůbec nic.“

Landmannalaugar, Island

„Pokud jde o klidné cesty, jel jsem na kole po Landmannalaugaru na Islandu, kde jste mohli jet kilometry, aniž byste někoho viděli. Po celém Islandu najdete neuvěřitelně tiché sopečné plácky,“ dodává pan Cox.

Curych, Švýcarsko

Tichá útočiště se v městské zástavbě hledají těžko, ale Curych může být podle World Hearing Index tou nejlepší volbou. Průzkum provedený na začátku tohoto roku určil švýcarské město a nejméně hlučné město na světě na základě sluchových schopností lidí vyhodnocených na základě 200 000 testů sluchu po celém světě a výzkumu Světové zdravotnické organizace o hlukovém znečištění v 50 lokalitách.

Město rozdělené řekou Limmat leží na severním břehu Curyšského jezera a je obklopeno zasněženými horami – není tedy divu, že bylo letos vyhlášeno druhým nejpříjemnějším městem pro život na světě.

Na opačném konci žebříčku bylo zjištěno, že městem s největším hlukem je čínské Kanton, následované Dillí, Káhirou, Bombají a Istanbulem. První desítku doplnily Peking, Barcelona, Mexico City, Paříž a Buenos Aires.

Deset nejtišších měst

1. Curych, Švýcarsko
2. Vídeň, Rakousko
3. Oslo, Norsko
4. Mnichov, Německo
5. Stockholm, Švédsko
6. Dusseldorf, Německo
7. Hamburk, Německo
8. Portland, USA
9. Kolín nad Rýnem, Německo
10. Amsterdam, Nizozemí

Zdroj: Mimi/Hearing Index

Makgadikgadi Pans, Botswana

Makgadikgadi Pan – jedna z největších solných plání na světě – se rozkládá na ploše 3 900 km2 uprostřed suché pouště na severovýchodě Botswany. Je to vše, co zbylo ze zaniklého jezera Makgadikgadi, které kdysi pokrývalo plochu o velikosti Švýcarska. Jediným rostlinstvem je tenká vrstva sinic.

V období sucha se v oblasti vyskytuje jen velmi málo volně žijících živočichů, ale po dešti je důležitým prostředím pro migrující zvířata. Turisté mohou vyprahlou solnou pláň přes den projíždět na čtyřkolkách a v noci pozorovat migrující zebry a pakoně.

Antarktida

„Zkrotili a kolonizovali jsme většinu světa, ale jeden obrovský kus planety zůstává mimo náš dosah: V průvodci po Antarktidě píše Joanna Symonsová z Telegraph Travel. Tento zmrzlý kontinent na konci Země nebyl nikdy trvale osídlen člověkem. Neexistují zde žádná města ani vesnice, žádná obydlí, kromě občasných výzkumných stanic nebo expedičních chatek; jen velkolepá, ledová, nepředvídatelná divočina. I když tam cestujete na výletní lodi, jak to dělá většina lidí, samota a prázdnota vás obklopí a přivede do měřítka.“

Stuart Bradley, výzkumný pracovník Aucklandské univerzity, popsal své zážitky z Antarktidy v knize The Sound Book: „Když jsem za klidného dne seděl na stěně údolí, nedokázal jsem identifikovat žádný zvuk (kromě tlukotu srdce? dechu?). Žádný život (kromě mě). Takže ani žádné listy. Žádná tekoucí voda. Žádný šum větru. Rozhodně mě zasáhl ten prazvláštní pocit.“

Tak Be Ha Cenote, Mexiko

Katedrále podobné podvodní jeskyně na poloostrově Yucatán patří mezi poslední nedotčená místa na světě. Mezi téměř 7 000 jeskyněmi patří cenote Tak Be Ha údajně k nejtišším, jen občas se v ní ozve zvuk kapající vody.

Jeskyně Krubera, Gruzie

Hledači ticha mohou najít klid v hlubinách nejhlubší jeskyně světa, která se nachází v masivu Arabika na západním Kavkaze v oblasti Gruzie známé jako Abcházie. Je to jediná známá jeskyně, která je hluboká více než dva kilometry, ale zatím není přístupná běžným turistům.

Národní park Grasslands, Kanada

V suchozemské provincii Saskatchewan je tento kousek o rozloze 907 km2 jednou z mála zbývajících nedotčených prérií na světě a podle akustického ekologa George Hemptona nejklidnějším travnatým ekosystémem na Zemi. Za posledních 35 let třikrát obletěl svět a pátral po „nejvzácnějších zvucích přírody na Zemi… zvucích, které lze plně ocenit pouze bez hluku způsobeného člověkem.“

„Velmi mi záleží na tichu,“ vysvětluje.

Většina obyvatel Saskatchewanu žije v jižní části prérie, zatímco jeho převážně zalesněná severní polovina je řídce osídlena. Téměř 10 % jeho rozlohy tvoří sladké vody, včetně asi 100 000 jezer a také řek a nádrží.

Národní park Haleakala, Havaj, USA

Hluk světa zanikne na vrcholu sopky Haleakala v parku, která je vysoká asi 2 000 metrů, zatímco její kráter je hluboký 800 metrů.

Podle pana Hemptona patří mezi „poslední klidná místa“, která na Zemi zbyla.

Atlantická oceánská cesta, Norsko

Norská uctívaná Atlantická oceánská cesta (neboli „Atlanterhavsveien“) nabízí malebnou cestu souostrovím částečně obydlených ostrovů a ostrůvků u západního pobřeží Norska.

Tato uklidňující cesta přes hráze, viadukty a osm mostů (včetně pozoruhodného mostu Storseisundet) nabízí mizející obzory, závratné hory a klidné pobřeží – poseté ospalými rybářskými vesničkami – a je ideální pro rozjímavou jízdu tichem a klidem přírody.

Úsek trasy okresní silnice 64 dlouhý 5,2 míle (8,3 km) začíná ve vesnici Kårvåg na ostrově Averøy a prochází Hustadvikou – odlehlým nechráněným úsekem považovaným za jednu z nejnebezpečnějších částí norského pobřeží.

Gaia House, Devon

Jaký je lepší způsob, jak uniknout hluku každodenního života v pozadí, než pobyt v tichém ústraní? Pravděpodobně nejoblíbenější destinací pro tento účel je Indie se svou dlouhou historií meditací a duchovních míst. Ale zarytí hledači ticha mohou najít svůj klid blíže k domovu v Devonu v Gaia House, tichém buddhistickém ústraní, kde je dokonce zakázáno číst a psát.