Předtím jsme se zabývali čtyřmi pilíři handicapování koní – rychlostí, tempem, zkreslením trati a hodnotou – na kterých stojí základ úspěšného sázení na dostihy. S pomocí profesionálního hráče na koně, který požádal o ochranu své identity, se v příštích několika měsících blíže podíváme na některé časté chyby v hendikepování, řadu chybných strategií a neověřených teorií, které nezkušeného sázkaře často odsoudí k záhubě.

• Top 5 sázkových stránek
• Handicapová chyba č. 1: Důležité je tipovat vítěze
• Handicapová chyba č. 2: Nikdy se nenechte ovlivnit rozhodnutím o sázce na tiket
• Handicapová chyba č. 3: Třída napoví
• Handicapová chyba č. 4: Veřejní prognostici vám mohou pomoci vyhrát.
• Handicappingová chyba č. 5: Existuje několik osvědčených pravidel hry

Top 5 sázkových stránek

#

1

100% bonus až do výše 2 USD,500

#

2

50% bonus až do výše 1 USD,000

#

3

100% bonus až 250 $

#

4

100% bonus až 1 $,000

#

5

100% bonus až do výše $500

Handicapová chyba č. 1: Důležité je tipovat vítěze

Mnoho lidí je poraženo ještě předtím, než vůbec navštíví dostihovou dráhu, vsadí si v satelitním zařízení nebo si vsadí online. Důvodem je to, že se stanou obětí nejčastější, a přesto nepodstatné otázky kladené při sázení na koně: „Kdo se vám líbí?“ Mnohem podstatnější otázka zní: „Na koho mám sázet?“

„Vybírání vítězů vlastně nic neznamená,“ vysvětluje profesionální hráč z Las Vegas, jehož roční příjem plynoucí ze sázení na koně dosahuje šestimístných čísel. „Je to irelevantní. Pokud je cílem hry vydělat peníze – a proč byste jinak hráli -, pak způsob, jak toho dosáhnout, není tipování vítězů. Protože favorité vyhrávají zhruba ve třetině případů, veřejnost vybírá 33 procent vítězů. To jim ale není nic platné, protože průměrná výhra není dostatečně vysoká na to, aby dosáhli zisku.

„Celá koncepce hazardní hry spočívá v tom, abyste z ní vytěžili co nejvíce, aby šance pracovala ve váš prospěch,“ řekl hráč. „Kdykoli vsadíte na nejpravděpodobnějšího vítěze, aniž byste zvážili, zda dostáváte spravedlivý kurz, dostáváte z toho to nejhorší.“

„Berte to tak, že kdyby předpověď počasí říkala, že je jen desetiprocentní šance, že příští den budou srážky, pak by poctivý kurz, že bude pršet, byl 9/1,“ vysvětlil hráč. „Takže kdyby vám někdo nabídl kurz 6/1, že bude pršet, sázku byste nepřijali. Ale co kdyby vám někdo nabídl kurz 20/1? I když je stále drtivá pravděpodobnost pro spravedlivou oblohu, nezapomeňte, že se nesnažíte tipovat vítěze, ale dobře vsadit, takže 20/1 je atraktivní sázka.“

„Největší výhodu mám v tom, že hraji proti publiku, které nemá ani páru,“ pokračoval profesionální sázkař.

„Pokud nesázíte na stone-cold longshot, koně, který má hodnotu, ať už je 25/1 nebo 40/1, cena dělá všechen rozdíl na světě. Většina lidí bez matematického vzdělání nedokáže pochopit, že mezi 2/1 a 3/1 může být obrovský rozdíl.“

Hráč dále vysvětlil, že vyřazením koní, zejména těch, na které se hodně sází, včetně favorita, pokud je to možné, se sázkaři nabízí více možností sázení.

„Pokud můžete vyhodit koně s kurzem 4/1, protože by měl být 10/1, začínáte měnit kurzy ve svůj prospěch. Pokud si myslíte, že favorit za tu cenu nestojí – a prohrává dvakrát častěji než vyhrává – máte mnohem větší volnost v tom, jak s dostihem hrát. Řekněme, že favorit má 30 procent v poolu. I s výběrem máte okamžitě výhodu. A s vyřazeným favoritem se v dostihu hodnotí, že je v něm hodně dobrých sázek. Automaticky získáte lepší hodnotu, takže si můžete dovolit hrát více kombinací exacta. Tím, že jste schopni zjistit, kdo nevyhraje, se nemusíte tolik zabývat tím, kdo vyhraje.“

Profesionální sázkaři rádi vyřazují tzv. reputační koně, tedy zvířata, jejichž kurz odráží spíše nějaký vzdálený úspěch než jejich aktuální formu nebo reálné šance na vítězství v daném dostihu.

„Dobrým příkladem reputačního koně je Funny Cide,“ řekl hráč. „Mimo jakoukoli sadu rychlostních čísel není rychlejší než kterýkoli z koní, proti kterým běží. Je na tom zhruba stejně, což znamená, že občas vyhraje. Ale protože vyhrál Kentucky Derby a Preakness a na základě poutavého životního příběhu si vytvořil silnou skupinu příznivců, je oblíbený u fanoušků a neustále se na něj přehnaně sází.“

Jaký je tedy závěr?“

„Nesázejte na tip. Tipujte sázku.“

Handicapová chyba č. 2: Nikdy se nenechte ovlivnit rozhodnutím o sázce na tiket

„Hloupější výrok už snad ani nemůžete vyslovit,“ řekl jeden z nejlepších profesionálních sázkařů na koně v Nevadě, který požádal, aby jeho jméno nebylo použito. „Je to jeden z nejzákladnějších aspektů sázení. Nechci být krutý, ale pokud tento koncept nedokážete pochopit, opravdu nemáte šanci vyhrát a měli byste dělat něco jiného.“

Hráč dále vysvětlil, že pouze porovnáním reálných šancí koně na výhru s jeho skutečnou cenou může sázkař určit hodnotu tohoto koně, což je klíčový prvek sázení.

Hráč při vysvětlování tohoto principu citoval dostih Belmont Stakes 1993, jehož průběh byl zdokumentován ve sloupku Daily Racing Form ze 4. června, týden před dostihem (můžete si ho vyhledat).

„Řekl jsem, že Belmont Stakes 1993 je náhodný dostih, že byste měli vyhodit Prairie Bayou, protože by byl nadsazený, a že Sea Hero je příliš pomalý. Řekl jsem, že tam byli tři koně, Cherokee Run, Virginia Rapids a Colonial Affair, kteří vzhledem ke své formě měli šanci vyhrát. Každý z nich měl mít kurz kolem 5/1. Cherokee Run (4/1) a Virginia Rapids (9/2) však byli mírně podhodnocení a konečný vítěz dostihu Colonial Affair s kurzem téměř 14/1 byl monstrózní overlay. Potřebujete mapu, abyste věděli, kudy se vydat?“

„To byl jeden z největších overlayů, jaký si lze představit. Byla to naprosto absurdní cena, šílená. Colonial Affair byl v dostihu Peter Pan poražen o necelé dvě délky Virginie Rapids na míli a osmině a Belmont na míli a půl byl pro něj mnohem lepší vzdáleností. Měl výhodu taktické rychlosti proti skupině plouživých koní a byl jedním z nejlépe vyšlechtěných (Pleasant Colony z klisny Nijinsky II, Snuggle) koní v dostihu. Byla to naprosto směšná cena. Ten kůň měl být 5/1.“

Hráč zdůraznil, že se mu Colonial Affair nelíbí. Co se mu líbilo, byla cena.

„Kdyby byl Virginia Rapids za 14/1, vsadil bych na něj a prohrál bych,“ přiznal hráč. „Ale z dlouhodobého hlediska, když vezmete to, co vám dá tabule, a půjdete po hodnotě, budete mít mnohem větší šanci vyhrát.“

„Někdy,“ upozornil hráč, „vám sledování tabule může napovědět, kdy vsadit koně, kteří mají nižší cenu, než by měli mít.“

„Někteří lidé mají samozřejmě více informací než jiní. Skuteční ostřílenci to chápou, uvědomují si, že nevědí všechno, a stále se chtějí učit. Jsou ostražití a sbírají informace a vědí, že tabule může být zdrojem těchto informací.“

Jsou scénáře, tvrdil profesionál, kdy informace někoho jiného mohou pracovat ve váš prospěch.

„V mnoha případech, například v závodech panen, bude někdo, možná majitel nebo trenér, vědět o konkrétním koni více než vy. Vědět, že kůň je rychlý, je obrovská výhoda. Ale to pro vás nemusí být nutně špatná situace, protože čím více neznámých a proměnných v dostihu je, tím více je také možných výhod. Pokud jste ostražití a umíte číst tabulku, můžete tyto hrany maximalizovat.

Pimlico Race Course bude letos a příští rok hostit Preakness.

No a pak už nikdo nedokáže předpovědět osud dráhy, na které do kruhu vítězů doběhli Man o‘ War, Seabiscuit, Secretariat a mnoho dalších.

Další od @Ginzy3 >> https://t.co/MEzIKVlwq7 pic.twitter.com/jl65Eje1Ib

– AP Sports (@AP_Sports) 15. května 2019

„Každý přichází na dráhu s penězi, ale někteří si s sebou přinesou i své ego. Vědí všechno, takže jim rada nemůže nic říct. Tito lidé jsou beznadějní.“

Hráč vysvětlil, že při sledování tabule jde o mnohem víc než jen o sázení na koně, kteří berou peníze.

„Ne každý kůň, který je vsazený, vyhraje,“ připustil. „Ale je také naprosto absurdní si myslet, že žádný z nich nebude. Je to další faktor, který je třeba zvážit.“

Sázení na tyto „horké koně je samostatná a složitější záležitost.

„Pokud je kůň 20/1 a jde na 5/1, nejde o to snažit se vyhrát, ale najít na něj overlaye 10/1 nebo 15/1 v exaktech nebo jiném poolu. Důležité není vybrat nejlepšího koně, ale uzavřít co nejlepší sázku.“

„Nejsem nejlepší handicaper na světě,“ řekl hráč, „ale vyhrávám, protože jsem schopen skloubit všechny principy dohromady. Rozumím konceptu hodnoty, umím číst tabulku a jsem dobrý sázkař.“

Handicapová chyba č. 3: Třída napoví

„Před lety, než existovaly spolehlivé údaje o rychlosti a kdy bylo méně koní a méně závodišť, mohla třída něco znamenat. Dnes už nic takového jako třída neexistuje,“ říká profesionální hráč na koně. „Než byly k dispozici přesné údaje o rychlosti, lidé se snažili porovnávat koně podle toho, kde a proti komu závodili. Mysleli si, že lepší koně budou závodit ve vyšších třídách. Dnes vám údaje o rychlosti řeknou, kdo jsou nejrychlejší koně. Obecně platí, že nejrychlejší koně závodí v nejlepších dostizích, takže pokud dnes mluvíte o třídě, ve skutečnosti mluvíte jen o rychlosti.“

Hráč trval na tom, že rozšíření počtu koní a dostihových drah vedlo k rozmělnění produktu a rozmazání hranic, které kdysi oddělovaly běžce podle třídy.

„Celá hra je založena na rychlosti a penězích. Trenéři prohánějí své koně tam, kde si myslí, že mohou vyhrát. Vybírají si místa podle toho, jak rychle si myslí, že jejich koně mohou běžet, a ne podle nějakého zastaralého třídního systému. Za starých časů jste nikdy nemohli riskovat velké peníze na vítěze z kategorie maiden, který postoupí do kategorie allowance. Nyní, pokud je váš kůň dostatečně rychlý, můžete.“

Celý systém tříd, řekl hráč, je svévolný.

Začněte hned na začátku s dostihy 1. třídy a uvidíte chybu v systému. Co to máte, půl tuctu lidí, kteří o sázení nic nevědí, sedí někde v místnosti a rozhodují, jaké sázky by měly být 1. třídy? Nejsou to ti samí géniové, kteří před pár lety udělali z Blue Grass Stakes Grade 2?“

Je zřejmé, že kvalita dostihu je dána kvalitou koní, kteří v něm startují, takže označit dostih jako Grade 1 několik měsíců předtím, než je známo startovní pole, je směšné. Jistě, na základě historie je Belmont Stakes dostihem 1. třídy. Ale to rozhodně nebylo pole letošních Belmont Stakes stupně 1.

Co je ale opravdu hloupé, je to, kolik lidí věří na třídu. Máš lidi, kteří dělají výběry podle toho, kolik dostihů 1. třídy kůň vyhrál. To je nesmysl. Colonial Affair nikdy nevyhrál žádný dostih, než vyhrál Belmont v roce 1993.

Pokud je rychlost koně, řekněme v dostihu, dostatečně rychlá na to, aby vyhrál dostih, pak za správných okolností může vyhrát dostih. Nejdůležitější je aktuální forma. Věci jako „zadní třída“, tedy to, jak si kůň mohl vést před několika měsíci nebo lety, jsou bezcenné.

Vždyť i v Daily Racing Form, který by to měl vědět lépe, se dočtete směšná tvrzení typu „čelil lepšímu“ nebo „poprvé v dostihu“. Když naloží koně do brány, nerozhlédne se kolem sebe a neřekne si: „Závodil jsem proti lepším koním, takže tyhle bych měl být schopen porazit,“ nebo: „Tohle je jen hromada claimerů“. Kromě toho to, že je ve výběrovém řízení, nic neznamená. Claimingové dostihy jsou někdy silnější než přídělové dostihy. Příspěvkové dostihy mohou být slabé, záleží na podmínkách.

Hráč varoval před stanovováním absolutních pravidel nebo rigidních pokynů pro sérii dostihů.

„Hra je dynamická a proměnlivá a měli byste se vyvarovat paušálních prohlášení,“ řekl. „Lidé se vám budou snažit říct, že v určité situaci byste nikdy neměli udělat tohle nebo že v jiné byste měli vždy udělat tohle. Ale každý závod je samostatná hádanka s vlastními záchytnými body. Někdy může být například kůň dostatečně rychlý na to, aby přešel z dostihu pro dívky do dostihu s příplatkem nebo z dostihu s příplatkem do dostihu se sázkami, ale existují jiné podmínky – zaujatost dráhy, pozice na stanovišti, uspořádání dostihu, kurzy – které mohou působit proti němu nebo z něj dělat rizikovou sázku. Všechny tyto faktory je samozřejmě třeba zvážit.

„Ale ať vám nikdo neříká, že kůň nemůže vyhrát, protože nemá dostatečnou třídu. Pokud je dostatečně rychlý a situace je správná, může vyhrát.“

Ti, kdo jsou natolik pošetilí, že věří na třídu, tvrdí sázkový profesionál, prokazují ostrému hráči obrovskou službu.

Největší věc na třídě je, že existuje spousta idiotů, kteří si myslí, že to skutečně něco znamená. Kvůli tomu často přehlížejí koně s oprávněnými šancemi na vítězství a sázejí na koně, kteří nemají šanci. Mohou tak vytvořit skutečnou hodnotu.

Handicapová chyba č. 4: Veřejní prognostici vám mohou pomoci vyhrát.

Ti, kteří mohou, tak činí. Ti, kteří to neumějí, tipují v novinách nebo prostřednictvím telefonické služby, pořádají semináře nebo píší knihy.

Takový byl společný názor dvojice profesionálních hráčů koní, kteří se na veřejné dostihové handicapéry, řečníky a autory dívají se směsicí opovržení a pobavení.

„Stejně jako v životě, i v hazardních hrách se celý koncept dostává do nejlepšího stavu,“ začal hráč, kterému budeme říkat Art, profesionální hráč již více než tři desetiletí, když upadl do filozofického módu. „Klíčovou složkou výhry – a to by měl vědět i blbec – je hodnota. Kdykoli děláte výběr předem, aniž byste znali kurzy koní, nedostanete z něj to nejlepší. Za takových podmínek je nemožné, aby někdo vyhrál.“

„Ben,“ souhlasil další profesionál, který přiznal, že v nevadských dostihových sázkových kancelářích denně vsadí 10 až 20 tisíc dolarů.

Sledujte neporaženého šampiona Trojkoruny Justifyho v akci!!! #CoolmoreSires #HomeOfTripleCrownChampions pic.twitter.com/reLJ4Y6Pno

– Coolmore America (@coolmoreamerica) 28. září 2018

„Pokud si člověk nevybírá stone-cold longshota, koně, který má hodnotu, ať už je 25/1 nebo 40/1, cena dělá všechen rozdíl na světě. Většina lidí bez matematického vzdělání nedokáže pochopit, že mezi 2/1 a 5/2 může být obrovský rozdíl. Nemusíte jen vědět, na kterého koně vsadit, ale také jak na něj vsadit. Musíte se umět podívat na pooly a určit, zda vsadit rovnou, nebo v exotice. To většina lidí nedokáže. A rozhodně to nedokážete, pokud rozdáváte tipy v novinách nebo po telefonu.“

Art věří, že mnoho handicapérů, veřejných i soukromých, udělá svou první chybu ještě předtím, než se vůbec dostanou na závodiště.

„Uvidíte lidi, kteří mají v programu nakreslené čáry přes jména koní. To je beznadějná strategie. Je pravda, že kůň, který má kurz 15/1, může být naprosto přehlížený. Ale ten samý kůň může být automatickou hrou při kurzu 30/1.“

Ani jeden z profesionálních hráčů si nemyslel, že by se dalo mnoho získat ze seminářů, přednášek nebo knih o hendikepování.

„Z knihy se hendikepovat nenaučíte,“ tvrdil Art. „To, co z knihy získáte, je soubor pravidel nebo tendencí. To všechno jsou nesmysly. Řeknou ti, abys v určitých situacích sázel na určité koně a v určitých situacích na jiné koně nesázel. To je naprostá ztráta času, protože nejenže se tendence mění, ale všechno to stejně souvisí s cenou.“

„Mluvit o tendencích z minulého setkání nebo dokonce o tendencích ze včerejšího dne na dráze nemá smysl,“ dodal Ben. „Předpojatost se může v průběhu dne na kartě změnit. Je prostě nemožné s jistotou předvídat, jak bude dráha vypadat.“

„Kromě toho má zaujatost cenu jen tehdy, když ji dokážete odhalit dřív než veřejnost,“ upozornil Art. „Jakmile veřejnost zaujatost objeví, řekněme, že se jedná o frontrunnery na trasách, pak je výhoda a hodnota ztracena. To, co dělá hru tak neuvěřitelně dynamickou, jsou všechny proměnné – zaujatost, cena, sázkové vzory – které musíte před sázením zvážit. Nikdo nemůže tyto faktory předvídat předem. Proto jsou hendikepové služby v podstatě bezcenné.“

Přesto oba hráči cítí, že mají vůči veřejným hendikepům dluh, byť pochybný.“

„Největší výhodu mám v tom, že hraji proti veřejnosti, která nemá ani páru,“ trvá na svém Art. „Dokud se veřejnost spoléhá na tipy sestavené předem, bez využití nejnovějších informací, na rady lidí, kteří by přišli na mizinu, kdyby hráli vlastní tipy, mám obrovskou výhodu.“

„Lidé, kteří tipují v novinách, pořádají semináře nebo mají číslo 900, vědí o dostizích všechno kromě toho, jak vyhrát,“ řekl Art. „Kdyby to věděli, tak by to dělali. Podívejte, nevím, co dělají ostatní, ale já vyhrávám. Nemusím prodávat své tipy. Když chci vydělat peníze, stačí, když je vsadím.“

Handicappingová chyba č. 5: Existuje několik osvědčených pravidel hry

Jako například…

„Nikdy nesázejte na koně, který udělá něco, co ještě neudělal“

„Nikdy na jaře nesázejte na tříletého koně proti starším koním“

„Nikdy nesázejte na klisny proti hřebcům“

„Nikdy nesázejte na dívky proti vítězům“

a „Nikdy nesázejte na koně s nejvyšší váhou na blátivé dráze“

…, která by se měla vždy dodržovat.

„Žádný profesionální sázkař, nikdo se skutečnými znalostmi hry, by taková směšná a nesmyslná prohlášení nevydával,“ trval na svém hráč. „Takový nesmysl by vyslovil jen naprostý amatér. Možná tyhle věci znějí logicky neofytovi nebo ztroskotanci, ale každý, kdo se sázením na koně živí, si uvědomuje, že je to infantilní, mentalita z mateřské školky. Na nejvyšší úrovni hry, mezi těmi, kdo vyhrávají, jsou takové věci k smíchu. Žádný profesionální sázkař by na takový nesmysl nikdy neskočil.“

OK, teď nám řekni, co si doopravdy myslíš.

„Podívej, nebudu ztrácet čas rozebíráním každého z těchto „pravidel“ jednoho po druhém, ale když začneme od začátku, uvidíš, jak jsou tyto věci směšné. Pokud podle pravidla nikdy nemůžete vsadit na koně, který udělá něco, co ještě neudělal, pak to znamená, že nikdy nemůžete vsadit na dostih pro panny, protože žádný z těchto koní ještě nikdy nevyhrál dostih.

„A nikdy nemůžete vsadit na koně, který se protahuje nebo zkracuje, pokud to ještě neudělal, i když musíte pochopit, že nejlepší příležitost k ceně je pravděpodobně tehdy, když kůň poprvé zkusí novou vzdálenost. A také předpokládám, že nikdy nemůžete vsadit na koně, který se přesouvá do vyšší společnosti, ať už jde o přesun z dívčích koní na vítězné, z přídavků na kůly nebo cokoli jiného, protože ten kůň tyto typy ještě nikdy neporazil.

„Copak nechápete, jak hloupé a omezující je takové ‚pravidlo‘? Možná je časově mnohem efektivnější automaticky vyřazovat koně na základě nějakých falešných kritérií, ale rozhodně to není moudré. Proč by někdo chtěl omezovat své možnosti?“

Profesionální hráč na dostihy řekl, že ho nepřekvapuje, že tyto typy nepodložených mýtů existují, nebo dokonce vzkvétají, protože pokud jde o poskytování přesných informací, plnokrevné dostihy značně zaostávají za pokrokem, kterého dosáhla jiná odvětví.

„Většina ostatních podniků se stala sofistikovanější,“ tvrdil hráč. „Existují hlídací skupiny a ochránci spotřebitelů, kteří kontrolují přesnost jejich tvrzení. Když se objeví pochybné tvrzení nebo podezřelé tvrzení, je zpochybněno a důkladně prošetřeno.

„Ale v této hře si lidé stále mohou vyrábět ‚pravidla‘ a vymýšlet si, co chtějí. Existuje dost stoupenců, kteří budou poslouchat lidi, kteří nic nevědí, a opakovat to, co říkají. Po nějaké době se ty nesmysly začnou brát jako fakt.“

Hráč přesto upozornil, že takováto svévolná „pravidla“ se ve skutečnosti mohou stát výhodou pro bystré sázkaře.

„Je úžasné, že se tyto bludy tisknou, protože nejenže jsou tato tvrzení absurdní, ale krásné je, že lidé těmto mýtům skutečně věří. Jsou to naprosté dezinformace, které veřejnost zřejmě hltá. Každá situace je samozřejmě jiná, ale sázkaři by měli být za těchto okolností obzvlášť ostražití, protože někdy mohou využít široce rozšířeného mýtu, jít proti takzvanému „pravidlu“ a opravdu z toho vytěžit maximum. Pokud je jeden kůň nadsazený, protože splňuje nějaká libovolná kritéria, pak ostatní koně musí být pod sázkou. Díky tomu mohou tyto mýty poskytnout schopnému hráči obrovskou hodnotu.“

Hráč dodal, že všechna „pravidla“ mají řadu výjimek a že hru lze zjednodušit tak, aby ji pochopil i průměrný hráč.

„Nakonec se jádro hry omezuje na čtyři základní otázky: Kteří koně jsou dostatečně rychlí, aby vyhráli? Jaký je pravděpodobný scénář tempa? Kteří koně mají větší šanci na vítězství, než naznačují jejich kurzy? A jaká je tendence závodiště?“

„Pokud dokážete odpovědět na tyto čtyři otázky, máte 95 procent hry vyřešeno. Na ‚pravidla‘ nehleďte. Jsou to nesmysly.“