Kdo někdy nebyl padouchem? V některých zemích jsou padouchy autoři. Ve Washingtonu může být padouchem pouze člověk s opačným politickým názorem. Ve světě literatury jsou děsivé čarodějnice, tyrani, ropný magnát, hladový žralok a dokonce i krutá zima. A samozřejmě je tu ten spolehlivý darebák, sám Satan, ve všech svých mnoha podobách. Ale co Rudý baron, ten ďábel, který na obloze nad „Buráky“ otravuje létající eso z první světové války Snoopyho – je to ten nejošklivější démon, jaký kdy vyšel z pera autora nebo výtvarníka? Pokud tomu věříte, pak také věříte, že padouši mají skutečně všechny podoby, a právě proto jsou tak vzrušující. Požádali jsme tyto autory Národního knižního festivalu, aby nominovali ty nejstrašnější padouchy, kteří kdy strašili spisovatelovu fantazii.

Nejhorší ze všech je samozřejmě čarodějnice z „Grimmových pohádek“, která zavřela Jeníčka a Mařenku do klece, aby je vykrmila na zabití. Ježibaba, která pojídá děti – jak to překonat? – Marie Arana

Ptal jsem se svého devatenáctiletého syna, co si o tom myslí: Navrhl neúprosný chlad z knihy Jacka Londona „Rozdělat oheň“, který s „výbušným praskotem“ zmrazí sliny ve vzduchu. To mi připadá správné. – Nicholson Baker

Satan vyburcuje své vzbouřené anděly z ohnivé tůně na ilustraci z první knihy prvního ilustrovaného vydání „Ztraceného ráje“ Johna Miltona z roku 1688. Rytina Michaela Burghera. (Hulton Archive/Getty Images)

Voldemort v sérii Harry Potter od J. K. Rowlingové. To, co ho dělá tak děsivým, je, že je s Harrym propojen. Představa, že každý v sobě máme nějaké zlo nebo potenciál ke zlu, je trochu děsivá. – Kathryn Erskine

Screwtape z „Screwtapeových dopisů“ od C. S. Lewise. Screwtape, ďábel, není žádný rohatý a drápkatý, vykuchaný padouch. Místo toho si libuje jako kultivovaný gentleman – člověk tak znalý lidské povahy, že bezstarostně pase duše ke strašidelné konzumaci v pekle jen na naší přízemní marnivosti, strachu a lenosti. – Jonathan Hennessey

Rudý baron, Snoopyho úhlavní nepřítel, je největší padouch všech dob. Pouští se do psích soubojů s naším milovaným bíglem, Létajícím esem Snoopym, který pilotuje svou psí boudu Sopwith Camel. Nejzáhadnější je, že se nikdy nedozvíme, jak Rudý baron vypadá. Ale víme, co bychom řekli, kdybychom na něj někdy narazili: „Proklínám tě, Rudý barone!“ – Jennifer L. Holmová a Matthew Holm

Velká vrchní čarodějnice z „Čarodějnic“ Roalda Dahla je dokonale děsivá. Hrůzostrašná, zvrácená, kreativně krutá a lovící speciálně děti postava je tak zlotřilá, jak jen to jde, a úplně mě odradila od jakékoli malé motivace mluvit v dětství se starými dámami, aniž bych si předtím z dálky ověřila, jestli mají špičaté boty nebo paruku. – Oliver Jeffers

Kurtz z Conradova „Srdce temnoty“. Existuje jen málo románů, pokud vůbec nějaký, kde postava existuje a má atmosféru tak jako Kurtz, a to vše, aniž by se objevila. Kurtz, napsaný v době, kdy si většina lidí myslela, že kolonizátoři jsou statní chlapíci, je postavou překonaného, satanského, věrohodného a na kost mrazivého zla. A na rozdíl od padouchů v jiných knihách nestojí polárně daleko od čtenáře. Čtenář v tom temném zrcadle vidí verzi sebe sama. Není nic děsivějšího. – Thomas Keneally

Bugs Meany v sérii „Encyklopedie Brown“ od Donalda J. Sobola. Nikdo nemá rád tyrany a podvodníky. Bugs byl nejlepší a nejhorší dětský šikanista, který se snažil zmařit Leroye Browna, když za 25 centů plus náklady řešil záhady. Tolkienův Sauron byl možná vševidoucím okem zla, ale Bugs byl nepřehlédnutelným buzerantem nejpohodovějšího desetiletého detektiva, který kdy vyšel tiskem. – Denise Kiernan

Goldfinger, protože ve vesmíru nemožných superpadoušských plánů byl ten jeho docela uvěřitelný. Nashromáždit obrovské jmění ve zlatě, odpálit atomovou bombu ve Fort Knoxu, ozářit americké zlaté rezervy, a proto se hodnota toho vašeho stonásobně zvýší. Geniální. – D.J. MacHale

Žralok ve filmu Petera Benchleyho „Čelisti“. Žádný padouch nikdy nevyvolal mezi čtenáři (a filmovými diváky) větší strach a nezpůsobil takové reálné škody na životním prostředí. Po vydání románu začal počet žraloků zabitých lidmi stoupat a od té doby stále roste. Sám Benchley přiznal, že jeho zlovolná přírodní síla je jedním z důvodů. – William Martin

Ten idiot z „Dárcovského stromu“. Co dělá jiného než bere, bere, bere? A nikdy se nepoučí. Toho kluka nesnáším.“ – Brad Meltzer

Norm Oglesby, milionářský ropný magnát a majitel Dallaských kovbojů, je v románu Bena Fountaina „Billy Lynn’s Long Halftime Walk“ odporný, kosmeticky vylepšený, tyranský hulvát, zářící „vysokovýkonnou celebritou“, „knokautovaným úsměvem“ a „paralytickým silovým polem svého fascinujícího narcismu“. Norm srší roztleskávačskou rozkoší, když nachází nové způsoby, jak těžit z podívané na americké chlapce, kteří obětují těla i duše na hřištích doma i na bojištích v zámoří. – David Nasaw

Satan v Miltonově „Ztraceném ráji“ je nejerudovanější a nejcharismatičtější padouch vůbec. To je naše největší lidská slabost: jak sexy nám může připadat zlo a ach, jak je to nebezpečné. Pokaždé, když vidím deklamujícího politika, vzpomenu si jen na Miltonova Satana, který se nám dvoří i po 400 letech. – Patrick Ness

Paní Danversová v „Rebece“ Daphne du Maurier je baziliškovou královnou všech padouchů. Je zlým semenem rozkvetlým v belladonnu v přízračném fortelném domě cornwallského hradu a kráčí ve velké britské tradici zkaženého sluhy. – Richard Peck

Soudce v románu Cormaca McCarthyho „Krvavý poledník“. Je téměř stejně široký jako vysoký a bez vlasů jako kámen. Temná slova – nihilistické řeči připomínající Achaba a Satana – mu jdou snadno. Zabíjí muže, ženy i děti. Tančí nahý a piluje housle. A po celou dobu tohoto děsivého románu zůstává tato děsivá postava pobavená, jeden koutek úst zvednutý v úsměvu. – Benjamin Percy

Není to žádná soutěž. Naprosto děsivá, mysl ohýbající, zdánlivě neškodná, ale plánující kdovíjaké podlosti, jakmile zhasnou světla – stará dáma šeptající „hush“ v „Měsíci na dobrou noc“ Margaret Wise Brownové. Proč sedí na té židli? Proč předstírá, že plete? Proč předstírá, že je stará dáma? Vidíme tě! Jsi králík a nemáš ruce! Kdo ví, proč chce, abychom mlčeli?“ – Jon Scieszka

Ravana, desetihlavý padouch z Rámájany, který uvede tento indický epos do pohybu únosem hrdinky Síty. Mluvíme o nadčasovém padouchovi – obrovské podobizny Rávany se dodnes pálí po celé Indii jako symbol vítězství nad zlem. Jeho motivy jsou však tak jasné a přesvědčivé, že ho někteří postmoderně uctívají i jako boha. – Manil Suri

Britský kontradmirál George Cockburn. Před dvěma sty lety byl nejnenáviděnějším a nejobávanějším mužem v Americe. Během války v roce 1812 zahájil bezohledný a švihácký Cockburn v Chesapeaku hrůzostrašnou kampaň. Po vypálení Washingtonu hrdě pózoval pro portrét, na němž bylo město v plamenech a admirál zahalený černým kouřem. – Steve Vogel

Jistěže nejvýznamnějším padouchem v dějinách literatury je Satan – a já s radostí přibírám jako spolunominátory autory knih Genesis a Job. Také Danteho, Miltona a Mickiewicze; a tvůrce „Damn Yankees“. Za každým fiktivním nebo historickým padouchem se totiž skrývá ur-padouch, který šeptá do ucha menšího padoucha písně o smrtícím sebemrskačství. – George Weigel