Právě teď je postní doba, období, kdy se křesťané připravují na oslavu Velikonoc. Ale abychom parafrázovali starou reklamu na židovský žitný chléb Levi’s: Nemusíte být křesťané, abyste se od Ježíše mohli učit vůdcovství. Přestože byl Ježíš popraven jako zločinec, podařilo se mu založit víru, která má dnes více než 2 miliardy následovníků a trvá již téměř 2 000 let. Je zřejmé, že Ježíš o vedení něco věděl.

A otec James Martin, SJ, ví o Ježíši také něco. Tento jezuitský kněz a velký redaktor katolického časopisu America právě vydal knihu Ježíš: A Pilgrimage (která se hned po vydání dostala na seznam bestsellerů The New York Times).

Otec Martin je také „oficiálním kaplanem“ pořadu The Colbert Report a autorem bestsellerů The Jesuit Guide to (Almost) Everything a My Life with the Saints. Než se stal jezuitským knězem, získal otec Martin bakalářský titul na Whartonu a šest let pracoval ve společnosti GE v oblasti podnikových financí a lidských zdrojů.

Měl jsem to štěstí, že jsem mohl otce Martina vyzpovídat v jeho kanceláři v Americe.

Geoff Loftus: Jak definujete vůdce? Jaké vlastnosti pro vás z někoho dělají lídra?“

O. Martin: Někdo, kdo inspiruje lidi, aby sdíleli jeho vizi. Když jsem pracoval pro GE, často nám říkali, že dobrý manažer je ten, kdo pomáhá svým zaměstnancům dělat jejich práci lépe. A já jsem na to nikdy nezapomněl. Vedení v jistém smyslu spočívá v pochopení toho, kdo je následuje. Ale spočívá také v tom, že pomáhá tomu člověku vidět dál než jen na práci, kterou právě dělá.

Geoff Loftus: Jak do vaší definice zapadá Ježíš? Jaké vlastnosti vůdce vykazuje?“

Pr: Ježíš zjevně „inspiroval“. Kořen slova „inspirace“ je „duch“, a tak ten, kdo vnuká, doslova vkládá ducha do člověka. Ve světském světě nebo ve světě podnikání to může být duch smělosti nebo důvěry či nadšení pro určitý úkol. V Ježíšově případě to byl Boží duch (v křesťanské terminologii „Duch svatý“), který byl s Ježíšem v jeho službě, a právě tohoto Ducha Ježíš sděloval svým přátelům.

Ježíš vyložil představu o tom, jak by mohl vypadat svět – který nazval „Boží vládou“ – kde budou hladoví nasyceni, nazí oblečeni, nemocní uzdraveni a mrtví vzkříšeni -, která elektrizovala jeho posluchače. A inspiroval je, aby pro tuto vizi pracovali.

Ale co víc, tesař z malého městečka Nazaret si do svého nejužšího kruhu pečlivě vybral skupinu nesourodých lidí – počínaje svéhlavým rybářem jménem Petr – a inspiroval je, aby jeho poselství donesli „až na konec světa“. Žádný z těchto mužů nebyl ani zdaleka dokonalý. Byli samozřejmě oddáni Ježíši, ale byli také rozhádaní, ctižádostiví a často zbabělí: jejich vůdce Petr dokonce krátce před popravou na kříži zapřel, že Ježíše zná.

Mnozí z nás mají tendenci soustředit se pouze na dvanáct apoštolů, ale Ježíšova skupina „učedníků“ byla ve skutečnosti mnohem početnější, možná jich bylo sedmdesát. (Evangelia hovoří o stále větším okruhu „apoštolů“, „učedníků“ a „následovníků“). Ježíš musel všechny tyto lidi, muže i ženy z nejrůznějších prostředí, vést a inspirovat tváří v tvář mimořádné přesile. Nakonec, po jeho Zmrtvýchvstání, by za něj byli ochotni i zemřít. (Podle rané církevní tradice mělo po Jidášově sebevraždě zemřít pro Krista deset ze zbývajících jedenácti apoštolů)

Vůbec není od věci říci, že Ježíš byl největším vůdcem, jakého kdy svět viděl. Existuje důvod, proč ve svém městě vidíte všechny ty kostely.

Geoff Loftus: Jak to dělal Ježíš? Jaké bylo jeho sebepoznání nebo sebeobraz?“

P. Martin: Je pro nás velmi těžké, možná nemožné, přesně vědět, jaké bylo Ježíšovo „sebepoznání“. (Nebo vědět, jak chápal své božství.) Zde je klasická teologická hádanka: Když byl Ježíš božský, znamená to, že věděl všechno? Ale protože byl také člověk, neznamená to, že potřeboval být něčemu naučen, než to poznal? Je to jedna ze základních záhad křesťanské víry.

Jedním z možných způsobů, jak tomu rozumět, je, že Ježíš rostl v chápání toho, kým byl. Jistě v době, kdy konal zázraky, už chápal svůj cíl. Ale Ježíš vedl nejen tím, že „vytvářel obraz“, ale tím, že byl osobou, ke které vyzýval ostatní. To znamená, že ztělesňoval – doslova – „Boží vládu“ a to, co si Bůh Otec přál pro svět.

Je zde vhled pro vedoucí pracovníky firem. Už když jsem jako mladý muž pracoval v GE, viděl jsem, že pouhé povýšení neznamená, že jste v ten den zcela připraveni převzít tyto odpovědnosti nové pozice. Pochopení toho, jaké je povolání člověka, co musí v práci dělat, často vyžaduje čas. Chvíli trvá, než se naučíte, kým máte být. A jak se tím člověkem máte stát. Možná to zažil i Ježíš, ale opět se to možná nikdy nedozvíme.

Geoff Loftus: Bylo „Boží panování“ Ježíšovým hlavním poselstvím? Jak ji sděloval? Jak účinný byl?“

P. Martin: Boží vláda byla skutečně jeho ústředním poselstvím, které sděloval „slovem i skutkem“, jak říkají novozákonní badatelé. A byl samozřejmě neuvěřitelně účinný! Mluvil, jak říkali lidé té doby, „s autoritou“. Jeho zázraky dodávaly jeho slovům význam a naopak. Pro lidi ve světě obchodu z toho plyne další poučení: celá jeho bytost hlásala jeho hodnoty. Vše, co říkal a dělal, vyjadřovalo jeho poslání.

Geoff Loftus: Byl Ježíš dobrý komunikátor? Co některé jeho paradoxní nebo extrémně vyzývavé výroky? Nepřekáží to? Nevzbuzují takové věci tolik emocionálního žáru, že lidem unikne pointa?“

Pr: Ježíš byl pravděpodobně nejúčinnějším komunikátorem, který kdy žil. Vždyť ho stále citujeme! Často používal to, čemu dnes novozákonní badatelé říkají „evangelijní hyperbola“, tedy že šel mnohem dál, než bylo třeba, aby něco zdůraznil. „Jestliže tě tvé pravé oko svádí k hříchu, vyrvi ho a zahoď; je pro tebe lepší, když přijdeš o jeden ze svých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.“ Většina mainstreamových učenců se domnívá, že Ježíš ve skutečnosti nežádal, aby si lidé vydloubli oči. Potřeboval však něco naznačit. Potřeboval lidi probudit. A někdy trocha nadsázky pomůže upoutat pozornost lidí.

Katolické spisovatelky Flannery O’Connorové se jednou někdo zeptal, proč jsou postavy v jejích povídkách tak obskurní. „Když můžete předpokládat, že vaše publikum zastává stejné názory jako vy,“ řekla, „můžete se trochu uvolnit a používat normálnější způsoby, jak s ním mluvit; když musíte předpokládat, že tomu tak není, pak musíte svou vizi dát najevo šokem – pro nedoslýchavé křičíte a pro téměř slepé kreslíte velké a překvapivé postavy.“

Geoff Loftus: Byly zázraky jen reklamním trikem, nebo nesly Ježíšovo poselství? Byly to steaky, nebo prskání? Obojí?“

P. Martin: Zázraky vůbec nebyly reklamními triky. Ve skutečnosti jimi Ježíš pohrdal a dělal je na povel – jako by chtěl dokázat svou identitu. Vždy je konal buď proto, aby pomohl trpícímu člověku (uzdravení, exorcismus nebo vzkříšení někoho z mrtvých), nebo skupině lidí v nouzi či v nebezpečí (nasycení hladových zástupů, utišení bouře). Vždy však v sobě nesly více významů.

Jeho slova opět podtrhují jeho skutky a jeho skutky podtrhují jeho slova. Když Ježíš na jednom místě Matoušova evangelia odpouští ochrnutému muži hříchy, někteří reptají, že k tomu nemá oprávnění. V reakci na to tedy muže uzdraví před očima zástupu. „Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – řekl pak ochrnutému – „Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.“

V tomto převyprávění zázrak zároveň uzdravuje i vychovává. A také udivuje. Je to tedy zároveň steak i sizzle.

Geoff Loftus: V rozhovoru s Timem Reidym v časopise America jste Ježíšův příběh označil za „radikální“. Musel být radikální? Jaký to mělo smysl?

Páter Martin: Jaký byl smysl Ježíšova příběhu? Ježíšův příběh je „radikální“ v moderním i tradičním smyslu tohoto slova. V moderním a hovorovějším smyslu je Ježíš radikální v tom, že otřásá status quo. Jedna z tradičních definic křesťana říká, že má utěšovat trpící, ale také trápit pohodlné. Ježíš radikální otřásá věcmi a otřásá námi.

V tradičnějším smyslu je však „radikální“ v původním významu tohoto slova, což znamená návrat ke „kořenům“ víry. Ježíš vyzývá lidi své doby i nás, abychom si připomněli určité základní pravdy. Jako to musí dělat každý čestný vůdce.

Geoff: Zmínil jste, že Ježíš byl největším vůdcem, jakého kdy svět viděl. S tímto hodnocením souhlasím a zde je důvod:

Těsně před velikonocemi Ježíš vstoupil do Jeruzaléma a zástupy ho vítaly jako královskou rodinu. Během týdne ho establishment (jak jsme my, děti 60. let, říkaly těm, kdo byli u moci) mučil a popravil jako zločince. Během několika dní se jeho následovníci dostali od absolutně nejkrásnějšího okamžiku, který s Ježíšem zažili, k nejhoršímu možnému výsledku, jaký si kdy dokázali představit. Ale ani ve strachu se nevzdali veškeré naděje. Byli zmatení a vyděšení, ale čekali, jak se Bůh projeví. To vše díky Ježíšovu vedení. Stáli tváří v tvář naprostému, katastrofálnímu selhání, ale drželi se při zemi.

Jsem si téměř jistý, že v celých dějinách žádný generální ředitel nezanechal odkaz, který by odolal jeho vlastní popravě jako zločince – odkaz, který by vzkvétal nad všechny představy.

Páter Martin: To je všechno pravda. Ale samozřejmě vám pomůže, když vstanete z mrtvých.

Kniha otce Jamese Martina se jmenuje Ježíš: Martin: Pouť (HarperOne).