Zrak neviditelný / Brandon A. Evans

Před devětatřiceti lety se stalo něco, co se stát rozhodně nemělo.

Blahoslavená Panna Maria učinila mocí svého Syna něco tak hlubokého a mocného, že to nutí člověka přehodnotit hranice zázraků.

Byl slunečný den roku 1981, když se kulky atentátníka zaryly do těla papeže Jana Pavla II, který nebyl ani tři roky na papežském stolci.

Střely, které ho těžce zranily a měly zabít, ho nezabily, a navzdory značné přesile, vnitřnímu poškození a ztrátě krve přežil a připisoval to jako zázrak z Mariiných rukou.

Pozoruhodnější je, že Jan Pavel neměl jen několikaměsíční odklad, ani čas napsat ještě jednu encykliku nebo učinit jediné důležité rozhodnutí: vládl dalších 24 let, pomohl ukončit pohromu západního komunismu, vydal hory teologických spisů, vybral biskupa pro téměř všechny diecéze a vedl katolickou církev do třetího tisíciletí křesťanství.

Přesto i přes to všechno je mnohem významnější to, co Maria toho dne možná skutečně udělala.

K pokusu o atentát došlo na svátek Panny Marie Fatimské, a jakmile byl papež dostatečně zdráv, požádal, aby mohl vidět něco, co mělo jen několik živých duší – něco, co jen jednou zapsal poslední žijící vidoucí slavných zjevení.

Když se Panna Maria v roce 1917 ukázala ve Fatimě třem dětem, sdělila jim tři tajemství. První dvě obsahovala varování před druhou světovou válkou, šířením komunismu a potřebou pokání ze strany hříšného lidstva.

Poslední tajemství bylo odhaleno teprve před dvěma desetiletími, tehdy ještě starým Janem Pavlem. Proslulé „třetí tajemství“ obsahuje mimo jiné vidění „bíle oděného biskupa“, který byl umučen střelbou, a podle výkladu papeže (a mnoha dalších) se vztahovalo právě na něj.

Jak je to ale možné, když ve skutečnosti nebyl zabit? Je možné, že vidění bylo zcela symbolické, nebo že se vztahuje k někomu jinému, nebo bylo prostě špatně vyloženo. Ve skutečnosti bylo mnoho lidí, kteří doufali v něco apokalyptičtějšího a velkolepějšího, zklamáno.

Ve významu třetího tajemství je však skryta ještě jedna možnost, a právě v ní se skrývá skutečně mimořádný zázrak.

Existujíce mimo čas a prostor s Bohem v nebi, je možné, že to, co Panna Maria řekla v roce 1917, nebyla předpověď. Spíše viděla události budoucnosti s jistotou, s jakou my vidíme ty minulé. Co když byl papež Jan Pavel II. umučen 13. května 1981? Co kdyby ho svět skutečně oplakával a přemýšlel, co by vzešlo z papežství, které nikdy nebylo?

Ještě překvapivější je, co kdyby Matka Boží s vědomím toho, jak se události staly, je přesto změnila?

Jak Jan Pavel později řekl: „Byla to mateřská ruka, která vedla dráhu kulky, a papež se ve svých úzkostech zastavil na prahu smrti.“

Kulka získaná z místa činu nyní leží uprostřed koruny na soše Panny Marie na místě jejího zjevení v roce 1917 jako trvalé svědectví její přímluvy.

Toho dne se můžeme odvážit pomyslet, že Maria nezachránila pouze papežův život, ani neovlivnila pouze osudy národů, ale jednala tak, aby její hlas dolehl ke každému člověku, jako by říkala:

„Dítě moje, neexistuje žádná zkáza, kterou bys mohla přinést do svého vlastního příběhu a kterou bych já nemohla napravit. Neexistuje žádná vzdálenost od Boha, kterou bys mohlo urazit, žádná ostuda, kterou bys mohlo vytrpět, žádné vězení, které bys mohlo vytvořit ze svých vlastních rozhodnutí, žádná zkáza, kterou bys mohlo způsobit, žádné zoufalství nebo osamělost nebo smutek nebo bolest nebo bolest srdce, kterou bych nemohla dosáhnout a napravit. Bez ohledu na to, co jsi udělal a jak jsi bezmocný a jak osamělý, ubohý a zlomený jsi se stal, uzdravení mohu stále poskytnout já. Žádný uzel, který uděláš, nemůže spoutat mé ruce, žádný hřích neodvrátí můj milující pohled. Obrať se ke mně a poznej, co to znamená, že pro Boha nebude nic nemožné.“

Celé stvoření kdysi v posvátném tichu čekalo, až se Maria svobodně rozhodne stát se Matkou Boží. V její schopnosti říci ne, jako kdysi Eva, závisela na její odpovědi spása každé duše, která kdy bude žít. A je to tatáž žena, svěřená jako matka všech, která drží v rukou dějiny každého člověka.

Jestliže tato nejlaskavější a nejmilosrdnější z matek může z věčnosti vstoupit do času a změnit události, které sama oznámila, že se stanou, pak není nic – nic – co by nemohla udělat, pokud si to Bůh přeje, pro tebe.

(Pohled nevídaný je příležitostná rubrika, která zkoumá Boha a svět. Brandon A. Evans je internetový redaktor a grafik časopisu The Criterion a člen farnosti svaté Zuzany v Plainfieldu). †